Hančí blog

Maruška a Anička

Včera v 23:23 | hanci | Jak jde život

Konečně zase vkládám pár rodinných fotek - mé nejmladší vnučky Aničky a tři roky staré vnučky Marušky.

Desátého dubna t.r. se narodila Anička. Ještě jsem ji v reálu neviděla, jenom na fotkách a přes skype - kamerou. Příští měsíc se už určitě dočkám!!!!!!

Maruška se narodila devatenáctého prosince 2008. Nemohu odolat, musím sem napsat větu, kterou mně Maruška přes skype řekla, když se maminka vrátila s Aničkou z nemocnice.

Maruška má hrozně moc ráda panenku - miminko. Mnohokrát jsme si spolu vykládaly, že už za krátkou dobu budou mít doma opravdovské miminko. - No a Maruška mně vítězoslavně hlásila - "Máme doma malé, ŽIVÉ!!!! miminko."

Na to slovo živé dala zvláštní důraz. Do smrti na ten tón nezapomenu.

Anička a Maruška jsou si ve stejné době krátce po narození hodně podobné. Moc se mně líbil výrok snachy, když prohlásila: "vyrábíme klony".

Fotky Marušky po narození:

17/01/2009 - stará 1 měsíc

26/02/2009 - stará 2 měsíce

Maruška s Maminkou

Fotky Aničky po narození:

V porodnici - 10/04/2012

V porodnici s tatínkem

stará 1 měsíc

S maminkou a Maruškou

Stará něco přes měsíc

Fotky Marušky ve třech letech:

Je jasné, jak moc jsem šťastná - vnuky mám už dvoumetrové - 22 a 27 let.

Co by člověk mohl chtít víc............

Přidat komentář

Jan Koblasa - retrospektivní výstava

Sobota v 21:47 | hanci | Umění

Chtěla bych znovu upozornit na mimořádnou událost - na právě probíhající retrospektivní výstavu Jana Koblasy v Jízdárně Pražského hradu, která se koná u příležitosti jeho osmdesátých narozenin.

Návrat ztraceného syna

Výstava potrvá do osmého července. Jsou na ní zastoupeny práce od padesátých let až po současnost.

V LN 3. května 2012 je uveřejněný zajímavý rozhovor historika umění Radana Wagnera s tímto mimořádných člověkem. Doporučuji ho k přečtení.

V rozhovoru hovoří Jan Koblasa o obtížném období své emigrace v r. 1968 po obsazení naší země spojeneckými vojsky.

Okupace ho zastihla v Itálii, azyl získal v Německu. Již v dalším roce založil na Mathesiově vysoké škole umění v Kielu obor volné plastiky, kde ve funkci profesora vyučoval až do roku 1998. Nyní žije v Hamburku.

Narodil se v r. 1932, vystudoval pražskou Akademii výtvarných umění.

Je sochař, malíř, grafik, básník a autor několika filozofických esejů.

Uvedu malou ukázku z výše zmíněného rozhovoru:

"R.W.

Vaše díla mají mnohdy zřetelný náboženský podtext. V co věříte?

J.K.

Jsem člověk věřící. Věřící v tom smyslu, že člověk je jenom nepatrná část tohoto světa, který je řízen všemožnými zákony platnými pro všechno lidské, ale i všechno živé i neživé, tedy pro celý světaběh. Z těchto zákonů se nám podaří některé pochopit, ale o většině nemáme ani zdání a naše schopnost zapomínání nám nedovolí obsáhnout ani úzký okruh našeho obzoru. Je zjevné, že všechny ty zákony, které vše udržují v pohybu a jednotě, musí mít nějaký jasný smysl. To věděla každá civilizace před námi, a proto se pokoušela s nimi navázat kontakt: sloužit jim, najít si své místo na ten krátký čas, co nám je vymezen. Domnívám se, že lidská zpupnost chtějící svět znásilnit do nějakého jiného vzorce, než je přijetí daného, skončí fiaskem, ne-li katastrofou. Jediná cesta je pokus o pochopení nutnosti dát se do služby světu ve všech jeho modifikacích. Tímto směrem je třeba myslet. Pokorně spolutvořit, dotvářet, pochopit těch šest dní stvoření, i ten poslední den odpočinku v jejich symbolické lidské a boží formě, v níž síla krásny hraje nemalou roli."

***

Při mé příští návštěvě Prahy koncem května tuto výstavu určitě navštívím - už se nemohu dočkat.

Přidat komentář

Radan Wagner vystavuje v Třebíči

6. května 2012 v 16:04 | hanci | Umění

Pořád jsem nemohla uvěřit, že se to skutečně stane. Když jsem totiž v prosinci roku 2010 uviděla poprvé obrazy pana Radana Wagnera v Galerii Dolmen v Praze, ve snu mě nenapadalo, že by se výstava jeho obrazů mohla uskutečnit i u nás, v Třebíči.

Tehdy jsem se s panem Wagnerem v galerii setkala poprvé. Po nějaké době jsem se s ním setkala v téže galerii podruhé - a to už jsem si dodala tolik odvahy, že jsem se ho zeptala, jestli by nechtěl vystavovat v Třebíči. Souhlasil - zprostředkovala jsem kontakt - a teď, druhého května 2012, jsem už byla na vernisáži jeho výstavy u nás v nádherné Galerii Ladislava Nováka za Zadní synagogou v Židovském městě. To prostředí je jako stvořené pro obrazy pana Wagnera. Působí na mě tady snad ještě víc, než v moderní galerii v Praze. Totiž - hloubka a velký cit, který obrazy vyzařují, doslova souzní s tímto prostředím.

Chtěla bych také znovu doporučit knížku rozhovorů, které vedl pan Wagner s 30 malíři a která opravdu stojí za přečtení. Jmenuje se (Ne)očekávané náhody.

Měla jsem obrovskou radost, že jsem navíc mohla zorganizovat setkání pana Wagnera s panem Josefem Kremláčkem, akad. malířem - o něm jsem už tady na blogu psala mnohokrát - je to mimořádně hodný člověk, který mnoho svého času po celý život věnoval dětem a mladým lidem, kteří se zajímají o kreslení a malování. Dva roky (1970-72), po které jsem chodila k němu do kursu malování při Lidové škole umění, patří dodnes k těm nejkrásnějším v mém životě. Jeho ilustrace dětských knížek vycházejí po dlouhá léta po celém světě. Je také členem surrealistické skupiny Stir up.

Vernisáž proběhla 02/05/2012, výstava potrvá do 02/06/2012.

Situace, akryl na plátně, 2005

Celý článek | Počet komentářů: 6

Velikonoční mazanec

8. dubna 2012 v 17:01 | hanci | Jak jde život

Jirko, v předminulém článku jsi mně přál dny plné pěkných činností.

Asi Tvé přání mělo nějaký dopad, docela se mně všechno dařilo, co jsem dělala.

Vkládám sem tedy jednu ukázku z mých činností - velikonoční mazanec. Sice má neobvyklý tvar, ale to má dva důvody. Jednak jsem pekla dva - celkem ze tří dávek. Kdybych udělala klasický kulatý tvar, nevešly by se mně oba na jeden plech a nadvkrát se mně to nechtělo péct. A druhý důvod je ten, že si mazanec nebo vánočku nebo jakoukoliv kynutou buchtu naporcuji a dám do mrazáku - pak si kdykoliv mohu vzít porci ke kávě, dám na pár vteřin do mikrovlnky a mám moučník tak výborný, jako kdybych ho právě upekla. No - a ten tvar "šišky" se mnohem lépe naporcuje, než kulatý.

Pro zájemce doporučení - mazanec i vánočku peču zásadně podle receptu šéfkuchaře Viléma Brabce. Mohu vřele doporučit, je výtečný.

Teď si jdu zrovna kousek ukrojit, protože jsem si uvařila kávu............

Počet komentářů: 11

Akira Kurosawa: Kagemusha

6. dubna 2012 v 3:10 | hanci | Film

Ve středu v noci jsem čirou náhodou narazila v TV na nádherný film nedostižného Akira Kurosawy - Kagemusha.

(Před možná víc jak patnácti lety jsem k tomuto filmu překládala titulky - pro spolužáky syna, když studoval na VŠ. Samozřejmě zadarmo, jednak to bylo pro studenty, jednak moje angličtina je hodně špatná...... ale jim to stačilo; přeložila jsem tehdy titulky k cca 10 filmům a strašně moc mě to bavilo - všechny ty filmy byly nekomerční, nebyly v běžné distribuci.)

Tehdy byl tento film černobílý. Včera byl barevný a dabovaný.

Začal ve čtvrt na dvanáct, končil ve čtvrt na tři v noci.

Viděla jsem většinu filmů Akira Kurosawy a není žádný, který by se mně nelíbil.

Děj tohoto filmu se odehrává v letech 1573 až 1575, kdy spolu bojují jednotlivé rody - klany, z nichž každý chce ovládnout celou zemi. Pán jednoho rodu - Šingen Takeda - má takový obdiv nejen u svých lidí, ale i u protivníků, že stačí k jejich porážce, když se na bojišti objeví jeho standardy - představují vítr, les, oheň a horu - Hora také říkají Takedovi. - Když je ale smrtelně zraněn, vynutí si slib na členech rodu, že zatají na 3 roky jeho smrt, najdou dvojníka - Kagemušu (= "stín bojovníka"), aby se to nepřítel nedověděl a tím bude zachráněné postavení jeho rodu............

Ve filmu jsou vykresleny mnohé lidské vlastnosti - oddanost, schopnost obětovat život, láska k bližnímu......... a také skutečnost, že když nenasytná touha po moci zastíní rozum, přijde konec a zkáza.

Film je plný symbolů, jak je obvyklé v těchto východních filmech.

Kdo by chtěl vědět víc, najde informace zde

Přidat komentář

Karel Čapek: Válka s Mloky

4. dubna 2012 v 15:06 | hanci | Knihy

Když jsem dočetla knížku Hegemonie nebo přežití od Noama Chomského, o které jsem psala nedávno tady na blogu, byla jsem skutečně hodně vyšinutá. Potvrdila se mně ztráta ideálů, ve kterých jsem byla vychovaná - totiž že je možné uskutečnit demokratické zřízení, že se to do značné míry podařilo v USA (není to možné vůbec nikde, natož v USA) ........ bezmezný obdiv k židovskému národu a k Izraeli (musela jsem ale striktně odlišit od sebe židovský národ a stát Izrael).

Nechtělo se mně to přijmout, když mě o tom už dlouho přesvědčoval můj dobrý přítel a neustále jsem vyhledávala různé důvody, proč tomu tak není.

Nemohla jsem pokračovat ve čtení např. Z. Neubauera, kterého jsem měla připraveného u postele, nemohla jsem se na nic soustředit. Zjistila jsem ale, že také vůbec nemohu číst ani žádnou humornou knížku. Nakonec jsem si řekla, že si znovu přečtu něco od Karla Čapka, kterého jsem prakticky celého přečetla cca do svých dvaceti let.

Vzala jsem si "Válku s Mloky" a R.U.R.

S údivem jsem zjistila, že mám pocit, že obě knížky Karel Čapek nepsal v r. 1934, resp. 1920, ale dnes. Že to není jen varování před Německem (Hitlerem) a tehdejší dobou, ale před způsobem žití člověka jako takového.

Opíši sem zdůvodnění Karla Čapka, které napsal jako odpověď na otázku, proč si vybral právě mloky k napsání tohoto příběhu.

Celý článek | Počet komentářů: 6

Vzpomínka na Anglii - portrét Bruce

28. února 2012 v 17:19 | hanci | Hančí obrazy

Po cca dvou a půl letech jsem konečně namalovala portrét strýce. V září 2009 jsem byla u příbuzných v Anglii a teta mě prosila, jestli bych nenamalovala portrét strýce k jeho narozeninám v červnu příštího roku. Jenže po návratu domů mě sklátila borelioza, takže jsem vůbec nemalovala a donutila jsem se to udělat až s tak velkým zpožděním. Je docela možné, že je to vůbec můj poslední obraz. Uvidím. Tak dlouhé přestávky v malování jsou moc špatné.

Tak tohle je výsledek mého snažení.......

Portrét-Bruce Reed-podle fotografie/2012/60x45 cm/olej na plátně

(Jirko, slíbila jsem vložit fotku, podle které jsem malovala, tak tady je.......)

Celý článek | Počet komentářů: 6

Jindřich Traugott - odevzdávka zimní semestrální práce 2011

26. února 2012 v 20:32 | hanci | Architektura

Chtěla bych pozvat čtenáře mého blogu na prohlídku odevzdávky zimní semestrální práce Jindry Traugotta, která se mně asi líbila úplně nejvíc. Když si prohlédnete výkresy a pročtete průvodní text, asi mně dáte za pravdu.

V této práci se Jindřich "odhalil", jaký je ve skutečnosti. On se totiž normálně pořád schovává za neproniknutelný plášť plný humoru a legrace. Poznala jsem ho na workshopu ve Vodňanech (o tom jsem v r. 2010 tady na blogu napsala článek s mnoha fotografiemi) a připadalo mně, že právě já jsem se stala nejsnadnějším terčem jeho šprýmů - což trvá do nynějška.

Výše zmíněným textem se ale do značné míry odhaluje jeho pravé "já", hodně citlivé a hluboké.

Celou práci i s doprovodným videem si můžete prohlédnout na této adrese.