František Mertl - výstava v konírně třebíčského zámku

10. června 2017 v 22:40 | hanci |  Umění
Dnes jsem prožila jedno z nejkrásnějších odpolední za dlouhou-dlouhou dobu. S dcerou a rodinou mladšího vnuka jsme byli na výstavě Františka Mertla, třebíčského rodáka, která je instalovaná v konírně třebíčského zámku. Prostředí konírny se mimořádně dobře hodí pro velké obrazy, které jsou tam vystavené. Výstava je sestavená z obrazů českých soukromých sběratelů.
K obrazům je nejlépe vůbec nic neříkat, jsou nádherné a slova jsou zbytečná.

František Mertl

01-Break, olej na plátně, 2015
 

Ondřej Kundra: Putinovi agenti

9. června 2017 v 19:48 | hanci |  Knihy

Před pár dny jsem dočetla další knihu Ondřeje Kundry - Putinovi agenti.
Přiznávám, že jsem se musela každý večer dost nutit, abych pokračovala ve čtení. Je to opět úžasně napsaný dokument, neuvěřitelně - o tak strašných věcech. Autor má výjimečně krásný sloh - způsob vyjadřování......
Hrozné ale je, že kniha je jako šílený thriller - je ale, bohužel, pravdivá - ze současnosti.
Když se před léty Putin objevil na scéně, okamžitě jsem pocítila v souvislosti s jeho osobou obrovský strach. V té době se mně mnozí lidé smáli a měli mě za strašného hlupáka. Ovšem můj "selský rozum", podporovaný celoživotními zkušenostmi, třeba i z třínočního výslechu už v mých šesti letech, mě opět nezklamal.
Strašné je, že moje obavy nebyly zdaleka tak hrozné, jaká je skutečnost, protože tu jsem si neuměla vůbec představit.
Už při čtení jsem začala také pociťovat strach o život autora. Nesmírně ho obdivuji za jeho odvahu, statečnost, nekompromisnost, houževnatost, charakter............. Udává jména, popisuje skutečné příběhy...... - jak říká, neudává jenom jména těch osob, které by to mohlo nějak ohrozit. Údaje v jeho dokumentech jsou ověřitelné, nejsou účelově smyšlené - to je právě obrovský rozdíl mezi nimi a zprávami putinovské propagandy, kde se zdroje nikdy nedají dohledat.

O. Kundra+T. Lindner: Můj syn terorista

5. června 2017 v 19:02 | hanci |  Knihy


Je těžké oprostit se od emocí v souvislosti s terorismem, zvláště po událostech z nedávné doby.
Včera jsem slyšela v ČT část rozhovoru s odborníkem na terorismus a jsem ráda, že jsem konečně slyšela v ČT to, o čem už jsem několikrát četla a co už dávno sama pokládám za nejdůležitější. Je nutné začít s převýchovou mladých lidí, kteří v radikálním islámu nacházejí jednoduché řešení svých nejrůznějších problémů, nacházejí v něm jakési pevné ukotvení, které jim doposud scházelo. Pomáhat musejí odborníci, psychologové, sociální pracovníci - nejlépe z muslimských komunit, kteří to už sice dělají, ale zatím se tato činnost teprve pomalu rozbíhá. Tímto se snaží omezit vliv "verbířů-ideologů - saláfistů", kteří vyhledávají mladé frustrované nebo i psychicky lehce narušené lidi, velmi rafinovaně a nejrůznějšími sliby je přemlouvají ke konvertování, pokud nejsou muslimové, nebo pokud jsou věřící muslimové, snaží se je převést k radikálnímu islámu. "Salafismus je považován za nebezpečnou ideologii vedoucí k potlačení práv a svobod nevěřících, protože jeho cílem je nastolení teokratické diktatury." (zdroj: Wikipedie) Je to cesta zdlouhavá a náročná, ale naprosto nutná pro zajištění života bez strachu z teroristických útoků v budoucnu.

Během pár dnů jsem přečetla vynikající knížku Ondřeje Kundry a Tomáše Lindnera "Můj syn terorista". Je to stresující čtení, ale tato knížka by měla být povinnou četbou na všech školách a mělo by z ní být citováno co nejčastěji ve sdělovacích prostředcích.
 


O. Kundra: Meda Mládková: Můj úžasný život

17. května 2017 v 15:57 | hanci |  Knihy

Před pár dny jsem během čtyř dnů - vlastně nocí - doslova zhltla knížku Ondřeje Kundry "Meda Mládková: Můj úžasný život".
Hned si ji vzala dcera, takže momentálně nemohu vložit ukázky, jak to obvykle dělám. Vložím je dodatečně, až se mně kniha vrátí.
Ale mezi tím bych ráda knížku vřele doporučila nejen všem, kdo se zajímají o umění, ale i těm, kteří k umění nijak zvláštní vztah nemají. A sice proto, že je o člověku - mám na mysli paní Medu Mládkovou - který dokázal přes veškeré životní překážky, obtíže, problémy jít za svým cílem. Že člověk, pokud se nenechá nepřízní osudu odradit, nevymlouvá se na negativní okolnosti atp., ale ty ho naopak posilují, pokud je přesvědčený o tom, že ten cíl je správný a je třeba ho dosáhnout, pak ho - i třeba po delší době - dosáhne. Je to o člověku, který je přesvědčený, že by nikdo neměl nic předčasně vzdávat.

Vysvětlení

17. května 2017 v 14:58 | hanci |  Knihy
Dlouho jsem přemýšlela nad tím, jestli mám smazat své články na blogu, ve kterých jsem psala o knížkách pana B. Kurase. Od doby, kdy jsem jeho knížky četla a ze začátku jimi byla nadšená, uplynula určitá doba a začala jsem poznenáhlu zjišťovat, že ve značném procentu nemohu s jeho názory souhlasit. Obdivovala jsem ho jako velmi vzdělaného, inteligentního a vtipného autora. Bohužel, jeho některé projevy, které jsem slyšela, mně nějak můj obdiv k němu setřely. Proto jsem se v minulých dnech rozhodla smazat své články o jeho knihách. Nevím, jestli je to správné rozhodnutí, ale je to můj blog a tak si myslím, že na takové rozhodnutí mám právo.

Láska - povídka

3. května 2017 v 21:54 | hanci |  Nezařazeno
Vkládám další povídku, probírala jsem se nedávno poznámkami, útržky rozhovorů, ke kterým vždy něco přidávám nebo něco ubírám, někdy z toho pak vznikne povídka.......základní téma mě napadlo už před několika léty, dopisovala jsem ji tedy postupně.

Kyuin Shim - Intersection 2


Ptáci bez křídel
Louis de Bernieres (úryvky z knihy)

Slova jsou jen mlha srdce.
*
Dobré věci se v životě vždycky
snoubí s nějakou újmou.

Auguste Rodin - Polibek
*********************************

Povídka
(Prožívá muž lásku podobně jako žena - nebo úplně jinak?)

Je ponořená v malé tůňce v horské bystřině. Voda ji hladí a laská, svítí slunce, potok je obrouben zelení a květinami jako krásnou šálou, všude je světlo, nádherně, ptáci zpívají.

Vůbec netuší, že je vodou tažená k vodopádu. Padá, topí se a cítí, že umírá, je stažená hluboko pod hladinu. Najednou se ocitá opět nahoře na hladině, vidí přilétat ledňáčka, je krásně vybarvený, září ve slunci. Ve vodní tříšti z vodopádu se tvoří duha. Kolem je opět plno květin a zeleně. Je šťastná, přežila a voda ji chladí rány, opět ji hladí a laská. Všude kolem poletují vážky. Netuší, že se před krátkou chvílí převlékly vlastně do rubáše. Nezbývá jim mnoho času do smrti. Ani ona netuší, že ji voda táhne k peřejím. Nemá na sobě žádnou ochranu hlavy ani těla ani duše. V peřejích jsou obrovské kameny a bystřina je čím dál tím prudší.

Poznání - povídka

1. května 2017 v 20:41 | hanci |  Nezařazeno
Nemohu malovat, fotit.........nic, k čemu je potřeba alespoň trochu dobrá fyzická kondice. Začala jsem vymýšlet pohádky pro vnučky - dostanu od nich zadání - přesné - někdy šíleně krkolomné, ale zatím jsem vždycky nějak dokázala pohádku stvořit.
Také když nemohu v noci spát, samozřejmě přemýšlím o všem možném a napadají mě různé myšlenky, povídky.....
Jednu takovou povídku sem vkládám. Potvrdila jsem si při přemýšlení nad ní, že mít cíl se prolíná s nadějí, tolik nutnou k životu.......

Na úvod vkládám krásné verše:

Už se nikdy nepotkáme
Tašo Andjelkovski (12.11.2000)

Obracíš pohyb
To není kůže ani hlas
To je závora

Žene tě do tmy jako tvář

Kost, která byla z duhy
***
Ještě vkládám tuto nádhernou sochu

Hsu Tung Han
***
Poznání

Cítí, že se děje něco zlého. Má v hlavě zmatek a za nic na světě se nemůže soustředit, aby si myšlenky alespoň trochu uspořádala. Je to tak namáhavé. Celé tělo jí pálí, má velkou žízeň a divný pocit, jaký ještě nikdy nezažila. Velice pomalu začíná zjišťovat, že je na poušti. Je to pro ni šok. Jak se tam ocitla? Co se přihodilo? Jak se mohla dostat na poušť? A na kterou? - Vůbec neví, jak si na všechny ty otázky odpovědět. Všude kolem sebe vidí jen písek, který strašně pálí a nad hlavou je obrovské slunce, které pálí ještě víc. Nemá se kam před ním ukrýt. Nikde žádný stín - a přitom ví, že i kdyby někde stín byl, nemá dost sil na to, aby se k němu dostala. Opět si uvědomuje, že má velkou žízeň.

Amos Oz: Jidáš

26. dubna 2017 v 18:22 | hanci |  Knihy

(Amos Oz je izraelský spisovatel, esejista, novinář a profesor literatury na Ben Gurionově univerzitě v Beerševě. Od roku 1967 je předním zastáncem dvoustátního řešení izraelsko-palestinského konfliktu.* 1939 )

Rozhovor s autorem lze vyslechnout zde
*
*
Před pár dny jsem doslova zhltla úžasnou knížku od Amose Oze - Jidáš.
Pojednává - mimo jiné - i o tématech, která mě prakticky celý dospělý život mimořádně zajímají. - Židovský národ - stát Izrael a postava Jidáše. Prakticky se vším, co je v knížce řečeno, souhlasím, přesně tak o tom přemýšlím i já.
Výňatek z anotace:
"Jidáš, příběh o touze, osamění a zradě a současně obraz neklidné podoby Izraele přelomu padesátých a šedesátých let, vychází v téměř třiceti jazycích a je jedním z nejpůsobivějších děl Ozovy dlouhé tvůrčí dráhy."

Od tohoto autora jsem už dříve četla jeho další knížku, Příběh o lásce a tmě, kterou jsem byla doslova pohlcena - psala jsem o ní zde na blogu.

O Jidášovi jsem se snažila sehnat co nejvíce informací - skutečných, ne smyšlených.
Za vynikající pokládám knížku Ztracené evangelium Jidáše Iškariotského, psala jsem o ní také zde na blogu

Vkládám ještě odkaz na přeložené Jidášovo evangelium

**********************
Pár výpisků z knížky Jidáš:

Další články


Kam dál