Dětství před érou PC a TV a nyní

19. dubna 2006 v 10:14 | hanci |  Vzpomínky
Včera pozdě večer jsem - přes veškerou vytíženost a únavu a namlouvání si, že bude lepší, když půjdu spát - neodolala a v rychlosti jsem si pročetla moje oblíbené blogy. Neměla jsem už sílu reagovat - a také jsem si při pročítání té diskuze o pubertě a dětech některých z vás připadala tak strašně stará, že jsem si řekla, že si svoje pocity napíši raději jenom sem. Kdybych neměla blog, nepsala bych to nikam, takhle si hezky zavzpomínám.

Když jsem chodila do základní školy, tak samozřejmě žádná televize nebyla, o počítači nemluvě. Asi v šesté třídě jednou můj oblíbený pan učitel Cigánek vykládal, že existuje skříňka, kde jsou obrázky jako v kině, které se přenášejí na dálku, jako třeba u telefonu. Přišla jsem domů a strašně zklamaně jsem mamince vykládala, jak si pan učitel vymýšlí, že něco takového přece není možné. (V té době už samozřejmě ve Spojených státech dávno měli TV v domácnostech.)
Vzpomínám na krásné zimní večery, kdy otec krájel a rozděloval jablka, maminka s babičkou většinou pletla nebo něco šila, my jsme si se sestrou hrály a všichni jsme si vykládali. (Často se u nás pouštěla Svobodná Evropa a otec neustále prohlašoval "do roka to praskne". Bohužel, už se toho nedožil.) Dnes se pustí TV a nejvýše se jenom komentuje, co kdo hloupého nebo dobrého říká. Děti většinou sedí u počítače.
Z různých anket a osobních zkušeností vyplývá, že děti teď téměř nečtou a ani si moc nechodí hrát ven. Samozřejmě, záleží na rodičích, jak děti vedou, ale myslím si, že je to většinový trend. Děti dnes rychleji dospívají (tedy alespoň duševně), protože získávají mnohem víc a dříve vědomosti a zkušenosti právě jak z PC, tak z TV. Nevím, jestli je to lepší nebo horší - stále se musím vracet k A. Koestlerovi, který říkal, jak se strašně rozevírají nůžky mezi rychlým technickým vývojem a pomalým vývojem morálním, etickým......
My jsme si hráli nejvíce venku. Já jsem nejraději lezla po stromech, dělala si tam hnízda .... . (Narodila jsem se na samotě - ve mlýně.) Ale hlavně, hodně se vzájemně vykládalo. Dnes jakoby měli lidé k sobě dál. Nikdo nemá čas se zastavit a projevit třeba i zájem o druhého. Možná i proto mě blog tak vykolejil. Asi jsem měla štěstí, že jsem zrovna narazila na váš okruh, kde jste k sobě opravdu hodní, ale zároveň i upřímní (alespoň to tak cítím) a když má někdo problém, rychle se snažíte co nejlépe poradit. - Bohužel, vůbec neumím vyjádřit vše tak, jak to cítím a jak bych to chtěla napsat. A také zjišťuji, že bych se moc rozepsala, tak je to vzpomínání hezké.
Jinak - samozřejmě puberta je asi stále stejná. Měla jsem dlouho pocit, že moje starší sestra je preferovaná, je jí nadržováno atd. Jenom forma projevu je dnes možná trochu jiná.
Jestli toto mé povídání budete někdo číst, docela by mě zajímal váš názor na ten problém omezené komunikace mezi lidmi a na dětství trávené dnes ponejvíce u PC a TV.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ibádovo oko Ibádovo oko | Web | 19. dubna 2006 v 23:01 | Reagovat

Vyrostla jsem na vesnici. Hrávali jsme si většinu času venku, domů přišli akorát na jídlo, naši ani nevěděli, kde zrovna jsme.

I kdybych na té vesnici bydlela stále, svý děti už bych dnes takhle venku lítat nenechala. A myslím, že nejenom já.

K nedostatku komunikace - nezdá se mi, že by lidi spolu komunikovali míň, jen se změnil způsob. A spíš než ten nedostatek lidské, opravdu přímé lidské komunikace, mě děsí právě ty zmiňované "nůžky"...

2 Tygří oko Bára Tygří oko Bára | 21. dubna 2006 v 1:00 | Reagovat

Moc zdravím Hanči a Ibádovo oko (výborné jméno... inspirovalo mne) a všechny zúčastněné a především Vás, milá Hanči. Vykám Vám jako dosud a Vy mně můžete cokoli, vykat, tikat, naprosto svobodně jako na té Svobodné Evropě. Mmj. Svobodná Evropa se říkalo také jedné paní na jednom malém městečku, kam jezdíme o prázdninách... přišlo mi to dobrá přezdívka, protože paní opravdu často stála na náměstí a hlásala a hlásala... prostě si ráda povídala s lidma. A je fakt, že v posledních letech, když jsem ji viděla, už tolik nehlásala, možná ztratila posluchače, možná všichni sedí u počítačů a televizorů a paní Svobodná Evropa nemá komu povídat, jen náhodným pocestným. Ano, komunikace, jak je zjevné, je snazší co do techniky, jsme propojení se světem... se sebou navzájem... nesmírně spletitými kabely, satelity a elektrony... úžasně materielně propojení! Takže v tomto smyslu komunikace přibývá... avšak někdy... dost často... kvantita na úkor kvality. Zde v Anglii, kde pobývám, kamarád zrovna četl reklamu na jednom billboardu, která je formou otázky: "Is technology improving the art of our conversation?" A to je presne ono... umeni konverzace, nikoli pouze hola komunikace... To uz narazi na eticky a duchovni rozmer nasi komunikace. Tento rozmer nam zadna technologie ani jina materie neda... A naopak technologie muze tento rozmer nekdy i tlumit a casto i tlumi a cini z lidi jeste pasivnejsi konzumenty... Presto si zde piseme prave pres jedno takove medium a muze nas to navzajem i obohacovat a castecne i naplnovat, kdyz zrovna si kapneme do noty... a treba i kdyz si nekapneme... takze nic proti samotnym formam komunikace. To bylo jen zamysleni nad technologii. Rozhodne s egyptskymi papyry nebyly co se obsahu textu lide pred 5 tisíci let pozadu vic, nez jsme dnes s nasimi mobilky. Po mobilkach tady mozna za tech pet tisic let nezbude ani pamatka... ono, kdo vi, co bude za pet tisic let... to uz mozna ani po papyru... Buh vi! Sub ham astu sarva dzagatam! Stastny at jsou vsechny bytosti! Om! Amen! Shalom! Salam!

3 hanci hanci | Web | 21. dubna 2006 v 10:56 | Reagovat

ad 1: jenže já nevím, jestli to právě spolu nesouvisí.Samozřejmě, ten přístup - tak jako ke všemu - je silně individuální, ale obávám se toho všeobecného trendu - alespoň podle médií a i osobních zkušeností s lidmi.

ad 2: Báro, moc dík za příspěvek.Jsem, bohužel děsně vytížená, nejenom tím překladem, dnes přijedou P a J, tak se strašně těším a peču, vařím atd.- však víte.-K tomu vykání-tykání - byla jsem poučená, že při blogování se zásadně tyká - takže souhlasíte-souhlasíš s tykáním? Později, až budu mít víc času, vše víc rozeberu. přeji moc hezký den - oběma.

4 Kač Kač | Web | 21. dubna 2006 v 15:33 | Reagovat

Nojo, já bych tykal.

Tygří oko bych nechal samotné, bez Báry. Je to úderné.

5 Tygří oko Tygří oko | 21. dubna 2006 v 22:41 | Reagovat

Tygří oko zdraví a děkuje za návrh na tikání... Jsi opravdu milá, milá Hančí! A Tygří oko připíjí na tikání na dálku přes moře a hory bylinkovým čajem... Mně tikání obecně vyhovuje víc, ačkoli s někým, koho si vážím a mám k němu respekt, se k tikání dostávám pomaleji, avšak jsme jednou "sestry a bratři v Kristu", tak si přeci můžeme říkat: Ty! Bohu taky nevykáme, konec konců, že? K Tobě voláme, Bože... Ty jsi tolik blízko... to my jsme často vzdáleni... Bože!!!

Hanči, díky, opětuji! Zase napiš brzo nějaké téma a nějaké prožitky z Tvého dne! Přeju relaxaci!

6 rulisa rulisa | 22. dubna 2006 v 12:21 | Reagovat

Hm, já nad tou omezenou komunikací dumám...

Když jsme byla malá, bavili jsme se jen v rodině nebo děcka mezi sebou. Když to k tomu nebylo (děcka), tak byl člověk sám - a četl, třeba. Nbeo si sám prostě nějak vystačil.

Teď je to tak, že když to není ke komunikaci s těmi, co jsou fyzicky po ruce, přijde mobilování (smskování) nebo chatování na počítači - teď mám na mysli hlavně děti, svýho staršího nevyjímaje. Má svých pár kamarádů, ale po vsi s partou moc netáhne, páč tam nikdy úplně nezapadne, intoš jeden. Zato na netu má známých... (Ale knížky čte i tak, teda, na rozdíl od malýho, kterej je víc "hýbací" než "intoš".)

Asi té komunikace fakt není míň. Je jen jiná.

7 Tygří oko Tygří oko | 22. dubna 2006 v 23:58 | Reagovat

Je pravda, že komu není shůry dáno, v apatice nekoupí, ani na netu, že... a stejně tak ten, komu nějak dáno je, toho net nemusí zas až tolik ohrozit. Záleží pouze na tom, jak s věcmi, domnívám se, zacházíme. Jako s ohněm, buď je to dobrý "sluha", nebo špatný "pán"... záleží tedy na nás, na tom, co my sami ctíme či uctíváme... podle toho nám může naše technika posloužit, nebo uškodit. Avšak, pokud něco uškodí, tak technika je jen prostředník... a může být velice snadno zneužitelná a tím tedy z vnějšího hlediska škodit. Nakonec však jsme to opět my sami, kdo sobě a druhým přibývajícím návalem komunikační propojenosti a možnostmi techniky a komunikace, možnostmi rychlého telefonického spojení druhými případně zrovna prospívá nebo ubližuje. Kéž tedy vše spěje k dobru.

8 ghost ghost | Web | 10. května 2006 v 21:23 | Reagovat

Dnes je problém v tom, že je nesmírně snadná dostupnost pasivní zábavy. Člověk sedí a kouká, nebo poslouchá. Dřív se šilo, pletlo, háčkovalo. Lidé měli strašnou spoustu témat k hovoru. Dnes jich tolik nemají. Jak vyjde kniha, hned se objeví film.

Ale nejvíc záleží na tom, k čemu byly děti vedené. Jaký příklad měly v rodičích. Protože to je pro ně (ať se tomu brání jak chtějí) stejně vždycky nejbližší a celoživotní vzor.

9 mysteria mysteria | 15. července 2007 v 12:03 | Reagovat

Ačkoli jsem to nezažila, pociťuji při čtení zvláštní nostalgii. Každá doba sebou nese to své, ale abych byla upřimná, ochotně bych vrátila čas do dob "dávno minulých".

P.s. krásný a příjemný blog s neméně překrásnou tvorbou, závidím jen tiše :-)

10 hanci hanci | Web | 16. července 2007 v 16:55 | Reagovat

mysteria - velmi často mám stejné pocity - dokonce do dob hodně dávno minulých. Pak si ale uvědomím, že život mého dítěte závisel na dnešní vyspělé medicíně - nebýt té, nežilo by. to se pak vždycky pokorně omluvím. - Máš proto pravdu - každá doba má pěkné a i špatné věci. Asi je dobře, že to tak je.

Děkuji ti moc za pochvalu blogu, píši jen to, co opravdu cítím. Někomu se to může líbit, někomu nemusí.

Moc zdravím.

11 gymplak gymplak | 19. prosince 2007 v 17:02 | Reagovat

dovolte mi ukazat trochu jiny uhel pohledu. Je mi 15 let a ziju v mensim meste. Internet mam asi 3 roky a mezetim sme dospel k nazoru ze komunikace pres Net je na nizsi urovni nez ta ,,realna´´. I kdyz je stale vyhodou komunikovat s lidmi se kterymi se nestykam, po nekolika mesicich me to omrzi. A jakmile se rekne ,,komunikace ve vesnici za starych casu´´ vybavi se mi ,,pomluvy´´. Nevim jestli je to opravnene nicmene nez informace doputovala na druhy konec byla uplne jina... Netvrdim ze je to vysadou vesnic, ale presto se vyhybam vecem se kteryma nemam nic spolecneho. I proto jsem omezil komunikaci s rodici - nemam potrebu mluvit o vecech co se staly ve skole ani jinde, nechci, aby mi rodice nejak ,,radily´´ nebo ,,zasahovali do zivota´´ . Nepotrebuji to a myslim se ze jsem dost stary abych nesl odpovednost za sebe a ne za ciny kere mi nekdo poradi. Hezky den.

12 hanci hanci | Web | 21. prosince 2007 v 18:17 | Reagovat

gymplak - zdáš se mi podle svých názorů mnohem starší, než na 15 let.

Komunikace přes net je určitě na nižší úrovni - ale má jednu ohromnou výhodu. Když jsi nemocný a nemůžeš komunikovat vůbec jinak, jsi odtržený od lidí, je to naprosto nedocenitelná věc. Pak už záleží jen na tobě, s kým komunikuješ. A pak z té nižší úrovně se může vyvinout hodně vysoká úroveň - záleží na partnerovi, s kterým se bavíš. A nakonec se pak můžeš i s někým osobně seznámit.

- Jsi mladý, asi zdravý. Můžeš si vybrat partnery k osobní komunikaci, pokud chceš. Pokud si někoho vybereš na netu a jestliže tě to za krátkou dobu omrzí, asi to nebyl ten správný člověk pro tebe.

Pomluvy jsou myslím všude, kde jsou lidé - v jakékoliv době a v jakémkoliv místě.

Neumím si představit, že bych bývala nekomunikovala s rodiči. Měla jsem báječné rodiče a hodně jsem si jich vážila. Jsem přesvědčená, že zkušenosti rodičů nemůže nic nahradit - pokud jsou to lidé dobří a panuje mezi nimi a dětmi vzájemná důvěra. Vědomosti zdaleka nemohou nahradit zkušenosti.

Na mnoho věcí přijdeš, až ti bude víc let. Je dobře přijmout rady, zhodnotit je a pak se rozhodnout podle svého.

Přeji ti do života hodně síly - zvolil sis docela těžkou cestu.

13 gymplak gymplak | 4. února 2008 v 22:41 | Reagovat

hanci - neni tomu tak, nicmene to potesi.

Uznavam ze hodne zalezi na partnerovi i z hlediska te urovne.

Nerikam ze sem vsevedouci a nenecham si poradit od nekoho kdo mi to nabizi (stravil sem urcity cas s takovouto osobou a malem jsem se zblaznil). Jen je nutne vybrat si cloveka ktery tomu opravdu rozumi, protoze v opacnem pripade je efekt rovnez opacny a vlastni nazor by byl lepsi. A nemuzu rict ze moji rodice jsou v nekterych vecech zrovna -odbornici-. Nastesti znam jine -odborniky- kteri dokazou poradit a tech si hodne vazim.

Abych mohl zjistit co je dobre, musim nejdrive neco zkazit. Na to mam jeste zbytek zivota, ale nekdy s tim zacit musim.

Na zaver jen muj osobni poznatek k PC/TV : pri dnesnim mnozstvi reklamy v mediich uz se v televizi divam jen na filmy doporucene od znamych a radio posloucham uz jen v nutnosti. Zatim u me vyhrava jako zdroj informaci internet (i kdyz ne vsemu se da verit, ale to je -chyba- vsech medii), a to proto, ze reklamy se tam objevuji na urcitych mistech a vyskakovaci okna nektere prohlizece blokuji, je to tedy prehledne a diky nekterym serverovym systemum (Google AdSense) to neni otravne a nekdy i uzitecne, cimz se konecne naplnila funkce reklamy.

14 Petr Petr | 31. srpna 2012 v 22:08 | Reagovat

[12]:Milá Hančí, Tvoje odpovědˇ se mi moc líbila, je výslednicí mnoha odstínů moudra, co s sebou přináší teprve letitá cesta nelehkým životem, zdánlivě tak prostá a obyčejná, vždy ale jedinečná... A nevtíravý, nemoralizující, kamarádský přístup je třešničkou na dortu :-)

15 hanci hanci | Web | 4. září 2012 v 18:53 | Reagovat

[14]: Petře, moc děkuji za krásná slova - přeji hodně štěstí do života a srdečně zdravím.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama