Pokoušení štěstí

13. dubna 2006 v 10:26 | hanci |  Jak jde život
Tak jen se mně podařilo překonat nejtěžších pár hodin potíží se slinivkou, už pokouším štěstí.

Dnes ráno mně totiž zavolala bývalá kolegyně překladatelka, jestli prý bych jí nepomohla přeložit katalog k obráběcímu elektronickému stroji. Chvíli jsem váhala, ale pokušení bylo příliš veliké. Jsme ještě pořád zadlužení a jen z důchodu se dluhy prakticky nedají splatit, když je člověk chronicky nemocný a vydává měsíčně 1500,- až 2000,- Kč za léky. Je to bída a já mám teď to rychlé připojení k internetu a potřebovala bych tiskárnu a trochu rozšířit paměť v mém PC a .............. . Neustále si opakuji, že člověk může být živ i bez PC a bez dalších vymožeností, ale ono je to tak těžké! Jsem zkrátka už závislák na svém PC, ať se mi to líbí nebo ne.
No takže jsem kývla a teď šílím strachem. Že už jsem všechno zapomněla (kdysi jsem pracovala jako referentka v zahraničním obchodě a pak jsem si dlouho technickými překlady přivydělávala), že už asi nemám svůj počítačový slovník, který jsem si po celá léta, co jsem překládala, doplňovala o čistě specifické výrazy, že - a to hlavně - to možná nevydržím zdravotně. Můj pochodující krční obratel, který si usmyslel, že už ho to nebaví být na jednom místě a tak se zkrátka vydal na menší procházku směrem k míšnímu kanálku. Naštěstí se zastavil a uvidíme, co bude dál. Takže překládala jsem celé roky tak, že jsem u počítače pololežela (bývám tak u PC většinou, dlouhé sezení nezvládám) a teď od určité doby mám ještě na krku tuhý límec. No, musí to být pohled pro bohy. Jenže i tak při delším pobytu v této poloze nastávají další komplikace, tak z toho mám velké obavy. Ale zase na druhé straně mě to překládání vždycky moc bavilo - a není vůbec nudné, jak by si někdo o technických překladech mohl myslet. Jenže už asi nezvládnu po dobu překládání chodit často na blog, což je mi strašně líto. Jen jsem začala a už to musím přerušit. Takže mi, prosím, držte palce, ať to vše zvládnu, pokusím se alespoň krátce vždy informovat, jak bojuji.
Myslím si, že pro člověka jsou dvě nejdůležitější vlastnosti, kterým by se měl neustále učit (a že to je dřina!!!) - a sice: pokora a houževnatost - čili nic nevzdávat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jirka* Jirka* | Web | 13. dubna 2006 v 15:02 | Reagovat

Chození na blog.cz Tě neživí, je jasné, že musí člověk občas i pracovat. Tím spíš, když je práce ještě něčím dalším, než jen prací. Podle toho, co jsem se tady dočetl, bych řekl, že Ti ani jedna ze jmenovaných vlastností nechybí. Palce určitě držím a rád si sem budu chodit číst o tom, jak se Tvůj stav lepší...

2 hanci hanci | Web | 14. dubna 2006 v 9:20 | Reagovat

Jirko, moc dík za podporu a hezká slova. Včera jsem po dlouhé době začala tedy opět překládat. Byl to děs. To co jsem dřív dělala hodinu, včera jsem dělala hodin několik. ale snad už dnes budu mít svůj doplněný slovník, snažila jsem se ho nainstalovat sama, ale marně. dnes mi mají ze servisu přijít zapojit sluchátka (nejde mikrofon, prý asi není zapojená zdířka přímo v PC), tak mi slovník snad nainstalují. Pak už to bude lepší. Na víc psaní se zatím nezmůžu, musím čas, který vydržím být u PC využít pro překlad.Tak ještě jednou dík.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama