Česká forma kapitalismu a neviditelné ruky trhu

16. června 2006 v 6:54 | hanci |  Zamyšlení
Tak předevčírem jsem dokončila překlad, včera jsem cca polovinu zkontrolovala - kontrola spočívá v tom, že znovu vezmete slovo od slova a znovu překládáte, jestli se něco nezapomnělo, nepřehlédlo, správně pochopilo atd. Dnes to dodělám, snad. Ovšem už bez nadšení, protože včera večer mně zavolala ta známá, od které ten překlad mám, že zadavatel tuto objednávku zrušil. Opakuje se obvyklý scénář. Soukromník si zadá překlad, po době, kdy už ví, že to bude zřejmě přeloženo, tu objednávku zruší. Překladatel se mu snaží vše vyfakturovat a s fakturou mu musí dodat i ten překlad. Ten podnikatel ovšem nic nezaplatí a překlad má zadarmo.

Vidina nové obrazovky a tiskárny se rozplynula jak mlha nad jarní řekou. Takový technický překlad dá opravdu hodně práce, obzvlášť, když je člověk nemocný a musí to dělat kvůli bolestem s velkým sebezapřením. Je mně z toho chování nanic. Ta moje známá mně předešlý překlad zaplatila ze svého, ona ho od objednavatele doposud zaplacený nemá. Řekla mně, že mně tento překlad také zaplatí, tak jsem to - samozřejmě - odmítla. Nevěděla jsem, že ten první ještě nemá zaplacený. Jsou to běžné praktiky u soukromníků u nás. Mám se soukromým podnikáním ty nejhorší zkušenosti - z různých oblastí. Bohužel, lidé si u nás ve velké většině představují demokracii a podnikání tak, že je absolutně vše dovoleno. A také, že musí zbohatnout o miliony doslova přes noc. V době podnikání mých rodičů a prarodičů se bohatlo po haléřích a korunách, dnes se bohatne po tisících a milionech.
Manžel byl propuštěn do předčasného důchodu v době, kdy byl syn právě přijat na VŠ. Bylo to po dlouhých létech poprvé, kdy z naší rodiny směl někdo jít studovat (z politických důvodů nám to nebylo umožněno), proto jsme udělali všechno pro to, aby studovat mohl (stejně se pak téměř tři roky - na druhé vysoké škole - živil sám, v noci pracoval, ve dne studoval). Já jsem začala překládat, měla jsem živnostenský list. Manžel šel pracovat do pekárny, byl přidělen na nejhorší práci. Fyzicky to těžko zvládal, tak hledal něco jiného, což se mu po necelých 4 letech podařilo. Zaměstnal ho soukromník, měl malou firmu, navíc to byl manželův známý. Věděl, jak nutně potřebujeme peníze, tak toho využil. Manžela sice zaměstnal jako konstruktéra, ale musel dělat absolutně všechno, i když za nesrovnatelně nižší plat, než měli mladí zaměstnanci. Po krátké době mu snížil peníze a čas na polovinu, ale všechna práce mu zůstala. Samozřejmě, často dělával déle, ale navíc nic nedostal. Je to běžná praxe, jsou zaměstnáváni raději důchodci, protože dostávají poloviční plat, jsou rádi, že si mohou vydělat, tak jsou zticha. Z důchodu se těžko žije, když je člověk vážně nemocný - manžel si např. jezdil dlouho do Brna do nemocnice pro oční kapky, protože je tam měl o 400,-- Kč levnější než u nás. Bez těch kapek nemůže existovat, má několikery (prakticky oslepl na oko - z velké části vinou špatného ošetření v nemocnici). Já budu například dnes za léky doplácet cca 700,-- Kč - léky na slinivku a astma zdražily o víc jak sto procent a za jiné je prostě (kvůli jiným zdravotním problémům) zaměnit nemohu.
Doslova mám hrůzu z vlády ODS, protože její představitelé jsou bez výjimky bezohlední, bezskrupulózní a bez citu, uznávají jen nadané, průbojné, podnikavé mladé lidi. Už před mnoha lety, když odcházela z parlamentu, napsala spisovatelka Eva Kantůrková knížku (nemohu si vzpomenout na název, ale mám ji v knihovně), kde vysvětluje, proč odchází a jakými "hochy" se Václav Klaus výhradně obklopuje. Pro slušného člověka bylo neúnosné tam setrvat. Podobné věci jsem četla od více seriózních lidí.
Samozřejmě, jsem velký antikomunista, ale když jsme po revoluci rozebírali se známými v Rakousku, jak se to u nás bude dál vyvíjet, nevěřila jsem jim - bohužel, měli pravdu. Jednou jsem slyšela v jakési diskusi říkat pana prof. Hejdánka, že už od Bílé hory, kdy u nás šlechta a většina inteligence byla vybita nebo musela emigrovat - a to se opakovalo s těmi zbytky ještě mnohokrát, až do dnešních časů - jsme vlastně potomky knechtů a těch, kteří ohnuli páteř, aby přežili. (Je to volně řečeno, doslova si to už nepamatuji.) Těžko se pak hledá dobrý charakter a rovná páteř. Když jsem koncem šedesátých let pracovala v zahraničním obchodě, říkali zákazníci ze Západu, že doba, kdy se dalo obchodnímu partnerovi věřit i jen dané slovo, nemuselo to být ani písemně, je nenávratně pryč. Že teď, když se s někým jedná, partner se usmívá, ale když se otočíš, bodne ti do zad nůž. Je to smutné, ale bohužel - pravdivé. Proto jsem neustále tak pesimisticky naladěná, co se týká budoucnosti lidí.
Omlouvám se, ale teprve mně to pomalu vše dochází a je mně opravdu nanic.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 radka radka | 16. června 2006 v 7:02 | Reagovat

to je sprostarna a zlodejina. Ta objednavka neni zavazna ci co? Asi to budete muset priste resit zalohou.

V prumyslu nejde zrusit objednávku, kdyz je zakazka jiz ve vyrobe. Kdo by zaplatil material a lidi? Tam se to resi ruznyma obstrukcema kvuli kvalite, zbozi se spotrebuje a dodavatale zatizi ruznyma penale ve vysi ceny vyrobku.

2 radka radka | 16. června 2006 v 7:11 | Reagovat

jeste jedna poznamka. Pokud umis dobre prekladat a jete technicky napoj se na velkou prekladatelskou spllecnost treba jako ASPENA, jde to pres internet. Oni ti zadaji zkusebni preklad, ohodnoti te a pak ti zaradi do databaze jako externiho prekladatele. Oni ti urcite zaplati.

Je velmi dulezite s kym navazujes "ksefty" Clovek se muze napalit jednou ale podruhe by to nemel udelat.

Nejsou vsichni vychcani podvodnici. Ja ma zkusenosti dobre. I s pekladem jsem mela vzdycky dobre zkusenosti. Nikdy me nikdo netahl nebo nepodvedl. Zalezi s kym spolupracujes.

3 radka radka | 16. června 2006 v 7:13 | Reagovat

Omlouvam se za hromadu chyb, mam hrozne pomaly pocitac a nedivam se co pisu, vetsinou pismenka nestihaji, mezery se neudelaji a tak :o) snad je to zhruba srozumitelne

4 hanci hanci | Web | 16. června 2006 v 7:42 | Reagovat

Radko dík. Je to složité. Já už živnostenský list nemám. Nemohu překládat termínované věci, někdy je mi tak zle, že prostě nemohu nic. Toto byla výjimka, ta známá odvedla daň za mě - ani nevím, jak přesně to udělala - a já jsem dostala už jen čistý "plat" (ale stoprocentně jí věřím, je to čistý, poctivý, úžasný člověk). Když jem dřív překládala, brala jsem všechno možné, nejen od velkých firem. Ty platily výborně. Ti menší podnikatelé většinou ne. Se zálohami je to těžké. Je velká konkurence a zákazník pak odejde k tomu překladateli, který zálohu nechce. Není to jako v podniku, kde jde o materiál. Když jsem prakticky končila s překládáním, tak zde vznikala firma, která zaměstnávala překladatele a vše ostatní zajišťovala sama. To už je lepší způsob, i když plat je mnohem menší.

Kdybys chtěla, můžeš se podívat na knížku Architektura 20. století, druhou polovinu jsem přeložila já (po odborné stránce to korigoval architekt), i když je tam uvedený syn - to z toho důvodu, že jsem nemohla několikrát jet do Prahy, abych se domluvila a podepsala smlouvu, tak se dohodlo, že to podepíše syn a bude tam uveden, jako překladatel. Vydalo nakl. Slovart. Na podzim má vyjít znovu, byla rozebraná. Je opravdu pěkně udělaná (ne proto,že jsem se podílela na překladu!!), stojí za prohlídnutí.

Ale nemysli, že to nakladatelství se nějak hrnulo do placení. Trvalo to hodně dlouho a bylo to zaplaceno směšně nízkou částkou. Možná tak 1/3 toho, co platí firmy. Stejně, na menším městě se platí méně, než třeba v Praze - mnohonásobně, alespoň to tak před těmi cca 3 lety bylo. Teď nevím. Já jsem si nemohla - z důvodu nemoci - moc vybírat. Překládala jsem v pololeže a nemohla jsem třeba tlumočit atd. Toto byla docela běžná zkušenost, že menší firma neměla na zaplacení. Dost často jsem to řešila platbou předem - u firem - až po zaplacení jsem jim dala překlad. Ale u malých podnikatelů to nebylo možné.

Promiň, možná to píši zmatečně, jsem z toho docela vyšinutá, je mi to strašně líto.

5 radka radka | 16. června 2006 v 8:19 | Reagovat

moc rada bych te nejak podporila, ale nevim jak. Tvoje kamaradka ti asi taky chtela pomoct, takze ti dohodila neprovereny kseft.

Ja se kseftum s kamarady vyhybam na sto honu. Vetsinou dopadnou tak jak popisujes. Ale ty asi jinou moznost nemas.

Presto by jsi mohla zkusit nejakeho profesionalniho prekladatele, na jeho jmeno prekladat. Pokud je to vyhodne pro obe strany, pristoupi na to.

6 anina anina | Web | 16. června 2006 v 8:42 | Reagovat

Hančí,přeju at tě to nepříjemné rozčarování přejde co nejdřív.A taky hezký víkend tobě i Radce.

7 hanci hanci | Web | 16. června 2006 v 8:49 | Reagovat

Moc Ti Radko děkuji, už tím, co píšeš, mi pomáháš. Ono to přejde, samozřejmě, všechno se otupí a toto není životně důležité. Jen to mrzí.

Ona ta kamarádka je profesionální překladatelka a pomohla mi i když jsem po onemocnění znovu někdy v r. 97 začínala. Bez ní bych asi těžko tehdy začala.

Přivydělávala jsem si - když jsem byla zdravá - překládáním dlouhé roky, ale to bylo ve velkém podniku, kde jsem pracovala. TAm jsem tlumočila, když bylo potřeba a překládala pro technické oddělení, tak nějak bokem (tenkrát, když jsem dostala 15,- Kč za normo stranu, tak jsem byla šťastná - normál byl 11,--).

Neznám nikoho, kdo by mě pomohl tak, že by vzal můj překlad na sebe, to by nikdo - vyjma té mé známé - neudělal. Já ani nevím, jak ona to dělá, snad nějak tak, že mě normálně vyplácí, má na to papíry a strhává mně všechny poplatky, daň atd. Je to vše regulérní,ani jsem se jí na to neptala, protože jí absolutně věřím a vím, že je to poctivý člověk. ale myslím si, že by to nikdo jiný nedělal. Já bych ani pro nikoho cizího nemohla pracovat, protože nikdy nevím, kdy se můj zdravotní stav zhorší natolik, že nebudu schopná něco dělat.Musím to zkrátka brát tak, jak to je. to je život.

Tak ještě jednou dík.

8 hanci hanci | Web | 16. června 2006 v 8:51 | Reagovat

Taky vám přeji oběma hezký weekend a ještě jednou dík.

9 Jirka* Jirka* | 16. června 2006 v 11:18 | Reagovat

Musím se (a rád) připojit k Radce, když psala o svých dobrých zkušenostech s poctivostí obchodních partnerů, jsem na tom podobně. Jen v jednom případě jsem za svou práci nedostal zaplaceno, ale mohl jsem to díky dalším zakázkám hodit za hlavu. Tahle "úspěšnost" je daná tím, že to, co vyrobím, také prodám sám koncovému zákazníkovi. Proto jsem mohl zavést základní podmínky: neberu si žádnou zálohu, nechám si podepsat objednávku nebo smlouvu a předání probíhá oproti přímé platbě v hotovosti. Párkrát se mi stalo, že na mě zákazník zkoušel při hotové zakázce nějaké výmysly se zaplacením nižší ceny, ale velmi snadno jsem tohle jednání vyléčil odložením předávaného "díla" do šuplíku a zdánlivě bez zájmu jsem nechal druhou stranu náležitě vycukat, pokud možno co nejdéle a někdy i vyšší cenou oproti původní (pokud zdržení znamenalo finanční komplikace).  Prostě ideální podmínky a také nesrovnatelně lepší, než máš ty, Hanci, určitě i proto mám náhled na podnikání (nebo spíš živnostničení) veskrze pozitivní. Převažuje v něm totiž jedno obrovské plus - nikdo mě nenutí práci..... jinak, ohledně zabezpečení obyvatel v podobě sociálního a zdravotního zajištění je takový humus, že o něm radši nebudu ani psát, protože se léčím na vysoký tlak (stačí mi ty rostoucí ceny v lékárnách)....8^)

10 Kacz Kacz | 16. června 2006 v 13:19 | Reagovat

Ano, včera jsem si šel vyzvednout léky na astma, a stálo by mě to 500kč - cca na dva měsíce, tak jsem to nevyzved. Kvůli srdeční vadě nemůžu brát léky, které jsou plně hrazeny pojištovnou, takže mám smůlu. Aspoň je člověk nucen fušovat do medicíny a pomáhat si sám. Bylinky apod.

11 hanci hanci | Web | 16. června 2006 v 15:31 | Reagovat

Jirka: nemohla jsem dřív odpovědět. Přihodila se mně dnes také i příjemná věc – o té v dalším článku. A pak jsem si musela do nemocnice pro recepty, takže odpovídám až teď.

Já s Tebou v mnohém souhlasím. Z mé strany se vše odvíjí od věku a zdravotního stavu mého i mého manžela. Mám obavy, že nedokáži vše vysvětlit tak věcně a správně, jak to většinou umíte vy, co k vám chodím na blogy. Ale pokusím se, a i když to bude smotáno páté přes de-váté, určitě si z toho vybereš to podstatné.

Rok 1968 pro mě byl absolutním zlomem v mém životě. Zlomem k horšímu, samozřejmě. Než přišli Rusové, byli jsme tak šťastní, dělali jsem si ohromné plány, co všechno budeme dě-lat, jak budeme podnikat, jak budeme jezdit do ciziny atd. Byli jsme tehdy mladí a plní elánu. Nic nám nepřipadalo těžké. Příchodem vojsk se ve mně všechno zlomilo. Přestala jsem lidem věřit, přestala jsem věřit v budoucnost, v cokoliv. Bylo mně jasné, že pro mě všechno skonči-lo. Revoluce v r. 89 pro nás přišla pozdě. Byli jsme nemocní a příliš staří cokoliv podnikat. Možná ten (v našem věku), kdo něco dostal v restituci a tím měl určitý základ pro podnikání, to mohl ještě dokázat. My jsme neměli nic, protože jsme měli oba velmi nízké platy, byli jsme nespolehliví (kolegové manžela, kteří byli v milicích, mají cca o 1500,- větší důchody, přesto-že pracovně byli mnohem horší, než on).

Jsem absolutně pro soukromé podnikání, ale ne, které je od revoluce uskutečňováno u nás – ve velké míře. Pamatuji si přesně – viděla jsem na vlastní oči a slyšela na vlastní uši v televizi říkat Václava Klause, že nejsou špinavé a čisté peníze, že peníze jsou jenom jedny. To jsem se poprvé zalekla. Já prostě nevidím vůbec žádný rozdíl, mezi panem Paroubkem, Škromachem a dalšími sociálními demokraty a panem Topolánkem, Tlustým, Langrem a dalšími z ODS. Jsou pro mě naprosto stejní, snad možná těch z ODS se bojím víc proto, že jsou většinou inte-ligentnější a tím nebezpečnější. Nepoctivosti dělají všichni naprosto stejně a lidé dole ve vel-ké míře říkají, že když to mohou dělat ti nahoře, proč by to nemohli dělat také. Myslím, že právě to je to nejhorší.

Nesčetněkrát jsem slyšela říkat V. Klause a ostatní lidi z ODS, že se budou mít dobře ti lidé, kteří se nebojí podnikat, pracovat atd. Jenže každému nebylo naděleno stejně ani inteligence, ani schopnosti podnikat, ani ostré lokty atd. Je hodně lidí, kteří jsou také charakterní, hodní, poctiví, pracovití – a přesto v takové společnosti neúspěšní, protože jim zkrátka ta podnika-vost nebyla dána. A jenom proto mají být vyloučeni na okraj společnosti? A co staří a nemoc-ní, postižení atd.? Asi proto se mně zamlouvá takové zřízení, jaké je ve skandinávských ze-mích – jak o tom píše I. Štampach. Mám přízeň v Anglii, známé v Rakousku a kamarádku v USA. Mohu docela dobře porovnávat.

Soukromí doktoři jsou různí – tak jako všichni lidé. Mám tu zkušenost, že když jsem přechá-zela od jedné pojišťovny k druhé, nechala jsem si vytisknout sjetinu o veškerých vydáních, co jsem za tu dobu měla. Nemohla jsem uvěřit svým očím. Dostávala jsem – tedy jenom na papí-ře – závratně drahé léky, nevím vůbec na co. Byla mně dělaná drahá vyšetření – nevím na co............. Ale vše jenom na papíře. Ovšem také mám doktorku kardioložku, která raději platí sama velké pokuty, ale říká, že by nepřenesla přes srdce, kdyby nedala pacientovi takový lék, o kterém ví, že by mu pomohl, i když už má překročenou kvótu a i když ten lék je drahý. (Od těch nepoctivců jsem odešla.) Ovšem po této a mnohých dalších zkušenosti mám hrozný strach ze soukromých nemocnic, protože nemáme peníze a vím, jaké to je např. v USA, když má člověk jenom základní pojištění. Je to doslova hrůza. Ta kamarádka se přijela nechat ope-rovat sem. A přitom tam dělá architektku interiérů, takže na tom není zrovna tak nejhůř. Mám tu zkušenost, že jsem musela vždycky platit velké peníze doktorům za komunistů a teď také. Připadá mně to úplně stejné, teď je to pohodlnější, tehdy jsem musela shánět léky z ciziny, teď je dostanu tady, ale pravda, recept mnohdy s obtížemi a někdy vůbec ne, když jde o dražší léky. Lidé jsou pořád stejní. Po revoluci je nikdo nevyměnil, tak proč by to mělo být jiné.

Jsem samozřejmě ráda, že jsem se dožila konce komunismu, strašně moc ráda. Ale je mně moc smutno ze všeho, co se kolem děje. V politice je to pro mě hrozné, nemám vůbec koho volit, neznám snad jediného alespoň trochu charakterního politika. Věřila jsem, že za daných okolností byl čestný – a pořád je – Václav Havel. Také jsem například vždycky věřila Janu Rumlovi a také Jánu Langošovi, který se, bohužel, zabil. Doufám, že se nezklamu v panu Ště-tinovi a panu Karáskovi, ale ti jsou úplně mimo. Mimo politiku si nejvíc vážím pana Jana Rejžka – takových lidí kdyby bylo víc!!

12 hanci hanci | Web | 16. června 2006 v 15:33 | Reagovat

Kacz: jenže na všechno bylinky nepomohou, někdy se zkrátka ten klasický lék brát musí. Zkoušela jsem nebrat lék na plicní nedostatečnost a dusila jsem se tak, a tlak mně stoupl tak, že to nebylo možné. Ty léky brát musím a musím hodně platit.

13 Ibádovo oko Ibádovo oko | Web | 16. června 2006 v 18:34 | Reagovat

Celkem zírám, za ty roky, kdy pracuju tam, kde pracuju, se moc nedostanu k soukromýmu podnikání - jaksi vůbec. Nemám žádný zkušenosti, jen co se dozvím z doslechu a je pravda, že většinou tam moc pozitivního není. Zajímá mě proto každá, jakákoliv zmínka o tom, jak to dělají lidi, kteří tzv. "dělají sami na sebe" :-)

14 anina anina | Web | 17. června 2006 v 22:05 | Reagovat

Téměř vždy jsem pracovala ve zdravotnictví.A ráda i za těch pár korun.Myslím,že jsem do toho dávala maximum.Taky jsem často riskovala i proti svým nadřízeným a to v zájmu lidskosti a rozumu.

Je mi víć,než smutno z případů,co popisuje Hančí a Katz a cítím vinu,přesto že jsem to nezavinila.

15 radka radka | 17. června 2006 v 22:24 | Reagovat

anino: nevim v cem muzes citit vinu. Zdravotnictvi je u nas na vysoke urovni, evropska spicka. To co se zmenilo proti minulosti jsou porad nove a nove moznosti leceni. A ty jsou drazsi. Pritom zdravotnictvi ma pouze jeden z mesec s penezi a ten neni bezedny.

Zdravotnictvi funguje na principu pojisteni tj. platim si stale stejny pausal na jednu hromadu a kdyz se mi neco vazneho stane dostanu z teto hromady penize.

Proto si myslime ze jiz davno se melo neco udelat s uhradami za recept, popr. navstevu lekare, uhradu drobnych a nevyznamnych ukonu ci nemoci. To jsou vsechno veci na ktere bezny clovek staci. Pojistovna by mela nastoupit tam, kde cena prekracuje jiz prijatelnou mez. U chronickych nemoci, operaci a jinych vaznych pripadu.

50 Kc za recept by uhradil kazdy ale 500 za lek jiz ne. Deti a duchodci s nizkym duchodem by meli leky zdarma.

Tak to bezi napr. v Nemecku. Za navstevu lekare se plati 10 euro a za recept 9 euro

16 hanci hanci | Web | 18. června 2006 v 9:51 | Reagovat

Anino, souhlasím s Radkou, že nemáš proč mít pocit viny. Všude jsou lidé nějací, to je zákonité.

O tom, že zdravotnictví je problém všude na světě, jsem tu už psala. chudší státy to mají horší. Ale z toho placení 50, Kč za recepty a placení za doktora a za nemocnici - to mě přechází hrůza. K těm drahým lékům, když ještě přibude toto, tak už opravdu nevím, z čeho bude chronicky nemocný důchodce žít. Radko, vím, že někde se peníze na to vše - na postupující modernizace a zlepšování atd. - musí brát. Ale když má člověk nízký důchod, je to opravdu hrozné. Nemůžeš si pak koupit ani knihu, o kulturním vyžití ani nemluvě. Už nežiješ jako člověk. Komu stačí jenom jídlo a pití, ten to má asi docela dobré. Kdyby se ty poplatky nějak odrazily v tom, že by se méně dopláceno na léky, pak by to bylo dobré. Ale bojím se, že my se toho asi nedožijeme. Opravdu mám z těch poplatků doslova hrůzu. Receptů i návštěv u doktora mám za měsíc několik, manžel také.

Jinak moc dík za komentáře k obrazům. Mějte se moc hezky.

17 radka radka | 18. června 2006 v 14:36 | Reagovat

Dyt rikam ze leky jsou zadarmo, plati se je za recept! Kdyz kazdy zaplati padesat korun, tak se opet projevi princip solidarity. Ti s lacinymi leky, podporuji ty s drahymi. Pak se to da utahnout. A lide s nizkymi prijmy jsou osvobozeni od poplatku. to je socialni stat - kapitalisticky.

18 hanci hanci | Web | 19. června 2006 v 9:55 | Reagovat

Radko, kdyby to bylo tak, jak píšeš, tak to beru všema deseti, ale obávám se, že budeme platit za léky i za recepty. No, necháme se překvapit.

19 Jirka* Jirka* | 20. června 2006 v 15:11 | Reagovat

Smysl to určitě má, jenže, jak říká Hanci, je u nás obvyklé, že přibyde nějaká platba, ale ta stará zůstane. Začne se možná i spekulovat s množstvím léků, napsaných na jednom receptu (i když to jsou malichernosti)

20 radka radka | 20. června 2006 v 21:15 | Reagovat

Zelezne pravidlo zni, za kazdy lek pausal tj. na jeden recept jeden lek. Bez vyjimky. Tak je to v Nemecku.

21 anina anina | Web | 21. června 2006 v 7:12 | Reagovat

Hančí,Radko,souhlas s vámi,že si na sebe beru zbytečně nějakou vinu.Bohužel dělám to poměrně často.Nevím ,co jsem zač :-).

22 hanci hanci | Web | 21. června 2006 v 7:24 | Reagovat

No, jestli se bude platit za léky i za recept - a to si myslím já, že u nás určitě bude - tak to bude děsné, protože já musím mít nejméně 7 léků za měsíc pravidelně, někdy něco navíc a manžel totéž - jestli ne víc. Kdyby se za recept platilo 50,- Kč, tak to bude hrůza. A k tomu platba za návštěvu lékaře, protože pro ten recept si musím dojít k němu. Ale nemá cenu spekulovat, to uvidíme a stejně nám nic jiného nezbude, než to přijmout. Jenom mě štve, že nám klesne životní úroveň ještě víc, než je teď a už teĎ mně připadá, že je strašně nízko.Pořád si říkám, že když se mají zavádět poplatky stejné, jako v cizině, že by měly být i důchody stejně vysoké, jako jsou tam.Pak bych to brala. My jsme, bohužel, ve věku, kdy jsme si nemohli na důchod dopředu našetřit, nikdo s ničím takovým nepočítal, ani nebyla žádná možnost.Dnes už si mladí lidé mohou šetřit na důchod od začátku.Já zkrátka zažívám celý život to pravidlo, že "když se kácí les, létají třísky". Toto mně bylo celý život zdůrazňováno, že proto (z politických důvodů) nemohu kariérně postupovat a nemohu mít vyšší plat. Ani bych si bývala neměla z čeho šetřit. No - v krátké době to vše uvidíme.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama