Pronikání měsíce, 1993, tempera na sololitu, 24,5x30,5

20. června 2006 v 13:15 | hanci |  Hančí obrazy

Toto je obrázek, který už vícekrát chtěl někdo koupit, ale já se s ním nemohu rozloučit, takže ho mám pořád doma. Sundala jsem ho ze zdi a oscannovala, bohužel, scanner je trochu užší, než ten obrázek, tak je to mírně zkresleno. Ale tu náladu vystihuje docela dobře.
******
Dnes v noci jsem - jako tak často - nemohla spát a bojovala jsem s černými myšlenkami, proč tady vůbec jsem, co jsem za svůj život přinesla lidem a světu, že moje existence tady byla naprosto zbytečná atd. Každý to asi zná. Ta bilance mně opět vycházela hrozná, protože výchovu dětí považuji za samozřejmou a na nic jiného jsem nepřišla. Ale představa, do jakého světa jsem je přivedla, mě stále děsí a vyvolává pocit viny. Proč to není zařízeno tak, aby si každý mohl rozhodnout sám za sebe, jestli se chce narodit nebo ne? Tady s tím problémem mně nepomáhá ani víra, jsem zkrátka pořád někde na začátku té "cesty".
Samozřejmě, takovéhle myšlenky jsou ovlivňované hodně momentálními okolnostmi - alespoň u mě to tak je. Takže když hned celkem brzy ráno za mnou přišla moje známá, která mně vše vyřizovala kolem poslední výstavy, protože sama taky na výstavě měla obrazy (já bych to bez ní vůbec nezvládla, ona vše nainstaluje a pak po skončení výstavy obrazy zase odveze k nám) a řekla mně, že o jeden můj obraz má zájem nějaká žena, přece jenom se mně vše začalo zdát veselejší. (Vůbec nevadí, že ta žena nemá peníze a dá mně za obraz 3 tisíce - tedy snad, snad vše dopadne takto dobře.) Mám obrovskou radost, že se jí ten obraz tak líbí, že i když je na tom finančně ne zrovna nejlépe, ten obraz prostě chce mít doma. (Jedná se o tu Nevěru - je to v předminulém článku.) A navíc, ta moje známá mně řekla, že kdyby měla patnáct tisíc, koupila by si ten můj obraz "V davu a přece sám". Tou částkou mě úplně ohromila, já bych na takovou sumu nepřišla ani náhodou. Zatím jsem si nenechala žádný z těch nových obrazů ohodnotit.
Vzápětí jsem dostala zprávu, že ten můj kamarád, o kterém jsem se už na blogu dvakrát zmiňovala, zemřel a má zítra pohřeb. Připadá mně to neskutečné, protože ještě před pár dny jsem od něho dostala SMS. Tak je mi zase hrozně moc smutno.
***
A teď mně přišla ještě jedna zpráva - dcera byla na operaci s druhým okem a vše dobře dopadlo - tedy doufejme. Dnes to mám tak nějak s kopce do kopce.
Přeji všem hezké dny.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 radka radka | 20. června 2006 v 15:39 | Reagovat

Je zvlastni, ze moje existence mi dava smysl teprve s narozenim deti. Protoze muj zivot je jen kapka v nekonecnem retezcu zivotu ktere navazuji na sebe a zapisuji se do nekonecne knihy zivota. Genentickeho kodu. Kdyz se tam zapises, tak tvuj zivot jiz smysl mel. ja neverim v nejakeho pana na nebi, co nas pozoruje a ridi.Ale verim, ze prostor a cas podleha urcitym zakonum popr. je zakonem samotnym a vede k stale slozitejsim strukturam kterych soucati jsme i my a nase deti.

2 radka radka | 20. června 2006 v 16:22 | Reagovat

jeste k tomu rozhodnuti o vlastnim zivote. Muj nejstarsi syn me leta vycital, ze jsem ho privedla na svet. Proc jsem to udelala!!! Ze je lepsi se nenarodit a clovek je usetren dlouhe strastiplne cesty. Pak si to srovnal sam se sebou a vykrocil. Nemyslim si ze je stastny (premyslivi lide jsou tezko stastni) ale naucil se zit a jit porad dal. Stejne jako ja jdu porad dal, az na konec kdy se opet stanu soucasti vecneho kolobehu prerody. Protoze smyslem je jit tu cestu kazdy sam za sebe az dokonce a neohlizet se nazpet. Uctovat budeme tesne pred posledni hodinkou. Sami se sebou.

3 Ibádovo oko Ibádovo oko | Web | 20. června 2006 v 17:19 | Reagovat

Před pár lety jsem si zakázala přemýšlet o vlastní nicotnosti. Tyhle úvahy mi dokázaly navodit fakt hnusný pocity a jak běžím životem v tom kalupu a spěchu, ani na to nemám čas. Říkám si, že co se má stát, to se stane, mým úkolem je žít podle svýho nejlepšího vědomí a svědomí - a jestli se mi to daří nebo ne - to už je jiná věc.

4 hanci hanci | Web | 20. června 2006 v 19:02 | Reagovat

Oběma Vám moc děkuji. Radko, přesně totéž jsem vyčítala svým rodičům, co Tobě syn. Já nejsem schopná se s tím pocitem "nicotnosti" vyrovnat. Rozumem beru přesně to, co Radko píšeš, i Ty Ibádovo oko, ale pak přijdou momenty - hlavně v noci - a já teď už několik let nemohu spát - a to jsou pak hodiny, probděné v beznaději a silné úzkosti. Je to hodně nepříjemné a často se snažím oddalovat ten moment, kdy musím odejít do ložnice, zhasnout a snažit se usnout. Zkouším hodně návodů, jak se tomu vyhnout, jde to špatně. ale je mně jasné, že si mohu pomoci jedině já sama. Oběma Vám moc děkuji.

5 radka radka | 20. června 2006 v 19:20 | Reagovat

neni na to Hanci zadny navod. Protoze prijde to co ma prijit samo. Ty mas uzkost (podle me) z toho, ze podvedome tusis ze zivot ma s tebou nejaky plan a ty nejsi pripravena. Ze si nevsimnes ten moment kdy ten plan mas naplnit. A tak mas uzkost z cekani. nevim, mozna se pletu. Muj zivot byl totiz taky naplnen uzkosti, zrovna z toho duvodu. A zivot moji maminky taky.

6 hanci hanci | Web | 20. června 2006 v 19:47 | Reagovat

No to je úžasné, myslím si, Radko, žes to přesně pojmenovala. Já jsem si to doposud vůbec takto neuvědomila. Budu o tom hodně přemýšlet, moc Ti děkuji.

7 radka radka | 20. června 2006 v 20:42 | Reagovat

Hanci, moc rado se stalo :o) Me Nejvic pomohla moje kamaradka v Rakousku, ktera zila prirodnim zpusobem tj. snazila se co nejvic zit v souladu s prirodou (osudem). Zena v domacnosti bez vzdelani. Ukazala mi co cte, same filosoficke knihy. Kompletniho Fromma, pak ruzna pojednani o smyslu zivota, svetonazoru, bylinkach  atd atd. Staci nahlednout do knihovny pod soubor filosofie a ona to brala smahem jednu po druhe :o) A tak jsme cetly a pak o tom diskutovaly. Pak rozebraly rodiny, detstvi, vlastni deti a na stridacku brecely nebo se smaly. Ona zmenila muj zivot.

A ja jsem zmenila zivot ji. To co mi dala jsem pak sama rozvijela a predavala dal.

8 hanci hanci | Web | 21. června 2006 v 7:06 | Reagovat

Fromma mám a četla jsem taky, také mnoho dalších podobných knih. Snažím se už dávno číst filosofické knihy - tedy ty, které dokáži pochopit, nebo alespoň částečně. Je pravda, že jsem se v posledních letech zaměřila hodně na teologické filosofické knihy a hodně mně to změnilo život. ale zjistila jsem, že když člověk není v nějaké obtížné situaci, krizové atp., tak - alespoň já - všemu rozumím, chápu to a říkám si, že vím, co bych dělala, kdyby.... Když se ovšem pak člověk ocitne v nějaké obtížné situaci, je to úplně jiné. Když moje na smrt nemocné dítě bylo po tři roky neustále v ohrožení života - každou minutu mohlo zemřít - opustil mě manžel a zemřel otec - nepomáhalo mně tehdy absolutně vůbec nic. Utákala jsem se k antické knihovně, k víře k nejrůznějším knihám, které jsem milovala - ale nepomohlo vůbec nic. Skutečnost je jiná než teorie. Ale také je fakt, že člověk musí "dozrát". A to se stane právě tím obtížným, co prožívá. Já to neumím tak dobře vyjádřit, jako Ty, ale snad mě chápeš, co chci říct.

9 radka radka | 21. června 2006 v 20:09 | Reagovat

snad te chapu. zazila jsem silne psychicke trauma moji maminky, ktere nasledkem tezkeho porodu nevylecitelne onemocnelo dite a po zanetu mozkovych blan bylo silne zaostale. Muj brat byl o dva roky starsi nez ja a kdyz mu bylo 16 let tak  umrel. Tech sestnact let maminka proplakala a dalsi desetileti se snazila s touto situaci vyrovnat. Ja jeste nejsem pripravena na smrt mojich rodicu a oni to vi. Na takovou vec se neda pripravit a nelze ji akceptovat. Kdyz byl muj tatinek na smrt nemocny a nedavali mu zadnou nadeji, byla jsem hrozne zoufala a nechtela jsem aby takhle odesel bez rozlouceni. Zazracne se probral a uzdravil. To je dlouhy pribeh. Mam v sobe zvlastni viru v osud. Kdyz v neco moc verim a preju si to, splni se mi to. Je to tak zvlastni, ze mam nekdy strach si neco prat.

10 hanci hanci | Web | 21. června 2006 v 21:22 | Reagovat

Radko, tak moc maminku chápu!! I když moc dobře vím, že člověk si cizí trápení beze zbytku neumí představit. Když moje dítě bylo na smrt, dítě kamarádky dostalo rakovinu. Neuměla jsem si to představit, protože já jsem měla naději v operaci, ale ona neměla naději žádnou. Bylo to šílené.

Jestli se Ti to podaří sehnat, přečti si knížku od Harolda S. Kushnera: Když se zlé věci stávají dobrým lidem. Možná tam najdeš nějaké odpovědi nebo podněty k dalšímu přemýšlení.

Já taky věřím, že každý má dopředu vše předurčené a moc na tom nemůže změnit. Proto vidíš, že moje víra asi není úplně správná, pořád hledám a pořád se s různými věcmi nemohu vyrovnat.Úplně mně jde mráz po zádech, když čtu Tvé dvě poslední věty.Opravdu vůbec nevíme, co je mimo nás, asi je to dobře, že to nevíme, protože kdybychom to věděli, asi bychom to neunesli.

Se smrtí rodičů se opravdu člověk nemůže smířit, já alespoň ne. Ať umřou v jakémkoliv věku.

11 radka radka | 21. června 2006 v 21:34 | Reagovat

jako dite jsem to nedokazala zcela pochopit. Jako slecna jsem se pred tim uzavirala i kdyz jsem byla divna. Bala jsem se jakychkoliv vztahu, kdyz jsem videla kolik bolesti laska k diteti zpusobila. Byla jsem presvedcena, ze staci nic nechtit a na nikoho a nic se nevazat a tim se vyhnu bolesti. S maminkou mam velmi zvlastni vztah, v podstate jeji absolutni zavislost na me a moji schopnost tuto zavislost unest. U tatinka je to prakticky to same v bledemodrem  :o).

12 hanci hanci | Web | 22. června 2006 v 7:15 | Reagovat

Radko, četlas od Martina Bubera knížku Já a Ty? Pokus se ji sehnat a přečíst. Ale určitě sežeň tu, kde je předmluva od prof. Jana Hellera, to je moc důležité!!Vyšla vloni v Kalichu, je to už třetí vydání, ale to loňské má právě tu předmluvu J. Hellera.Určitě si to přečti.

13 radka radka | 22. června 2006 v 20:13 | Reagovat

A o cem je ta knizka?

14 hanci hanci | Web | 22. června 2006 v 21:29 | Reagovat

Radko, já Ti opíši pár slov z té knížky, protože bych to neuměla tak říct. Nejdříve kdo byl Martin Buber: 1878-1965, byl Žid, patří mezi nejuznávanější myslitele našeho století. Knížka Já a Ty je jeho nejvýznamnější filosofický spis. (Je to malá, útloučká knížečka.).... Souhrnně lze říci, že Buberovi nejde o podstatu jsoucna či nějakou podobnou zcela teoretickou otázku, nýbrž o to, že to, co zakládá naše lidství, je vztah....

Teď něco z knížky: Svět je pro člověka dvojí, neboť i jeho postoj je dvojí. Postoj člověka je dvojí, neboť i základní slova, která může pronést, jsou dvě. Základní slova nejsou jednotlivá slova, nýbrž slovní dvojice. Jedním základním slovem je slovní dvojice Já-Ty. Druhým základním slovem je slovní dvojice Já-Ono, přičemž místo Ono lze říci i On nebo Ona, aniž by se tím základní slovo měnilo. A tak je i lidské já dvojí. Neboť já základního slova Já-Ty je jiné než já základního slova Já-Ono......

Podle výkladu prof. J. Hellera: Jde o slovní dvojice: Já-Ty + Já-Ono, podle nich je i dvojí svět a dvojí postoj.....Já-Ty lze říkat jen celou bytostí, Já-Ono nikdy.....

Tak z toho si určitě uděláš představu, já bych to neuměla správně říct. Je to hodně těžké – tedy pro mě, četla jsem to hrozně pomalu a ne jednou. Musím se k tomu neustále vracet. Jednak proto, že to má pro mě velký význam, jednak proto, že tam neustále spoustě věcí pořádně nerozumím. Ale pořád se snažím je pochopit. Myslím si, že pro Tebe by byla ta knížka hodně důležitá.

15 radka radka | 22. června 2006 v 21:38 | Reagovat

Dekuji ti Hanci, urcite se po knizce porozhlednu. A s tim postojem-vztahem ke svetu ma autor podle me pravdu.

Ja z toho citim dve moznosti existence. ja a on (ten zbytek sveta) nebo my (ja a svet jako partneri) Pak samozrejme oslovuji svet jako Ty, protoze patrime k sobe.

A v tomto smyslu byl i muj totalni prerod vztahu ke svetu. Precti si muj nejnovejsi clanek v blogu. Je to opet v tomto duchu. Ja a svet jsme partneri, mame se radi. Kdyz se budu mit dobre ja bude se mit dobre i svet. nejsme v opozici. nejsem Ja a On. Nybrz ja jsem soucasti celku a povzneseni meho zivota prinese automaticky povzneseni sveta (ber prosim symbolicky :o))))). Moje stesti prinese stesti ostatnim. Moje sila dava silu ostatnim. Tak to citim.

16 hanci hanci | Web | 22. června 2006 v 22:19 | Reagovat

Radko, je to úplně přesně tak. Když budeš shánět tu knížku, tak zvláště mysli na to, aby tam byl úvod a dodatek od prof. Jana Hellera - to je strašně moc důležité!!! Měla bys to dostat, vyšlo to vloni v Kalichu.

17 Hanka Hanka | E-mail | 26. prosince 2006 v 20:38 | Reagovat

Ahoj, promiňte, jestli se tu nějak ,,vtírám", ale dočetla jsem se, že máte přečtenou knihu Já a Ty - nemohly byste zde více rozepsat, oč v ní jde? Chtěla bych ji pochopit - mám o ní sepsat seminární práci. Děkuji

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama