U Pocoucova, 1997, olej na sololitu, 35x50

8. června 2006 v 21:48 | hanci |  Hančí obrazy

Po delší době se opět dostávám k tomu, abych si něco zaznamenala na blog. Obdivuji všechny, kdo dokáží psát na blog každý den nebo ob den. Já to nemohu zvládnout. Stěží stačím pročíst nejzajímavější - tedy pro mě nejzajímavější - články a pár reakcí, většinou reakce nezvládám. Ani číst, natož něčím přispět.
Doposud jsem nestačila pročíst si všechna rozebírání Ghosta o důvodech, proč lidé píší na blog. Přečetla jsem jenom jeden jeho článek a nevím, jestli moje důvody jsou v tom obsaženy. Přemýšlela jsem o těch svých důvodech a zjistila jsem, že člověk asi sám sebe těžko zhodnotí. Můj vstup na blog byl ale naprosto jednoduchý a nečekaný - tedy pro mě. Syn mně napsal, že mně založil blog a že si mám do něho psát něco jako deníček. A pak že uvidím, jak dál. Takže jsem do toho spadla úplně po hlavě. Ale brzy jsem zjistila, že je pro mě blog strašně moc důležitý z toho důvodu, že jsem se cítila už dlouhé roky - 20 let - strašně osamělá. V roce 1985 jsem náhle během tří dnů ochrnula do pasu a život se mně převrátil vzhůru nohama. Když mně zabraly léky a já jsem neumřela (což mně bezprostředně hrozilo, protože ochrnování probíhalo velmi rychle), myslela jsem, že se zblázním, protože jsem zůstala sama doma, mimo všechno dění. Manžel to těžko nesl a místo toho, aby když přišel z práce, se mně trošku věnoval, odešel pryč a přišel až večer. Všichni zaměstnaní jsou na sto procent vytížení, tak jsem ani po spolupracovnících, ani jiných známých, nemohla chtít, aby za mnou chodili. Takže návštěvy uklápaly a kdybych nezačala znovu malovat, asi bych to stěží přežila. I když ochrnutí pominulo a zůstaly jen následky ve formě bolestí, zůstala jsem od lidí odříznutá. Blog mně naprosto změnil život. Možnost číst něčí diskuze a dokonce se jich i sem tam zúčastňovat, to bylo jako zázrak. A ještě navíc to, že mně někdo sdělí svůj názor na moje problémy, které se odvážím sem napsat, to je naprosto báječné. Když probírám ty Ghostovy uvedené důvody, opravdu nevím, jestli některý z nich se hodí na mě. To zřejmě musí posuzovat někdo zvenčí. Ale stejně je mně to jedno. Když je mně smutno, otevřu si blog a přečtu si pár dobrých příspěvků - protože ti, kterých články čtu, píší jen dobré věci. Každý jinak a o něčem jiném, ale jsou vždy dobré a zajímavé. Zatím mně to vždycky pomohlo. Hrozně nerada bych byla, kdyby někdo z těchto lidí s blogováním skončil. Doufám Ruliso, že jsi si to rozmyslela a budeš psát dál. Bylo by mně to strašně líto, kdybys s psaním přestala.
Člověka potkávají v životě v největší míře jen špatné a nepříjemné věci. Ale pro těch pár pěkných, které člověk zažije, stojí za to žít a radovat se. Vím o čem mluvím, protože, jak už jsem se tu zmínila, byla jsem nejméně dvakrát tak blízko smrti, že jsem to mohla posoudit.
Takže můj asi největší důvod, proč chodím a píši na blog je ten, že se necítím být sama a je mně s Vámi opravdu moc dobře. A jsem asi sobecká, když si přeji, abyste psali ještě dlouho pořád dál.
Přeji všem hezké dny.
Ještě dvě citace z knihy, kterou právě čtu (je moc hezká, ale velmi smutná - vzájemné soužití a vyvražďování křesťanů a muslimů ) - jmenuje se Ptáci bez křídel, napsal Louis de Bernières:
Slova jsou jen mlha srdce.
Dobré věci se v životě vždycky snoubí s nějakou újmou.
***
Už jsem se dlouho nedostala ven, tak jsem přiložila alespoň krajinku z místa, kam rádi chodíme.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 anina anina | Web | 9. června 2006 v 10:20 | Reagovat

Ahoj Hančí,tvůj článeček jsem si přečetla včera a nějak jsem nemohla napsat komentář.Bylo mi hodně smutno.Je to fajn,že se nevzdáváš,máš ten svůj blog a očividně nekoukáš na věk.Myslím,že si ted můžeš docela /nebýt bolestí/,docela v poklidu žít.A taky se můžeš a nemusíš s námi zde potkávat.Já jsem v tobě našla spřízněnou duši.A vždy sem za tebou ráda přijdu.A obrázky máš moc hezké.

2 ghost ghost | Web | 9. června 2006 v 11:46 | Reagovat

Proč lidé mají blogy: ty důvody, co jsem vyjmenoval, byly jen ty většinové. Důvodů může být nekonečně mnoho. Ale takřka všechny mají společného jmenovatele: Pocit osamělosti.

Škoda, že ty Tvé obrázky jsou tak malinké. Doufám, že příště je ukážeš o hodně větší :-)

3 hanci hanci | Web | 9. června 2006 v 12:19 | Reagovat

Anina:já Tě mám taky moc ráda a moc ráda čtu Tvé články. To je zajímavé, já mám poslední dny taky nějakou smutnou náladu.Občas se to tak přihodí a to se pak snažím s tím bojovat.Teď to mám ulehčené, protože když je mi nejhůř, jdu na blog.

Ghost:já bych ty obrázky ukázala ráda v různých velikostech, ale neumím to. Jsem ráda, že to zvládám takhle.Ale ony ty reprodukce jsou špatné, jsou fotografovány všechny ze špatných fotografií, takže je to i na nich vidět.Ty originály - všechny - jsou opravdu lepší. I když vím, že nic moc neumím - ale o tom už jsem psala, proč maluji. A dík za oba příspěvky a přeji co největší pohodu a hezké dny.

4 anina anina | Web | 9. června 2006 v 12:41 | Reagovat

Hančí:taky mi bývá jako každému někdy smutno z různých důvodů..ale ten výše zmíněný smutek u mě vyvolal tvůj článek.Proto jsem nějak hned ještě včera nemohla k tomu něco napsat. Až dnes.Měj se krásně a nejkrásněji.Na severovýchodě,kousek od Phy je sluníčko :o)

5 ghost ghost | Web | 9. června 2006 v 14:57 | Reagovat

Hanči: já jsem chodil osm let do LŠU a vedlo mne pár opravdu dobrých výtvarnic. Léta jsem kamarádil s vynikajícím malířem.

V oblasti teorie sice nemám vůbec žádné znalosti, ale poznám kvalitní obraz. Například ten, co máš u tohohle článku, je velice dobrý.

6 hanci hanci | Web | 9. června 2006 v 16:34 | Reagovat

Ghoste, moc dík, tos mi udělal opravdu radost. Některé krajinky viděl pražský akad. mal. Zdeněk Strouhal a ten říkal, že se mám věnovat jenom krajinkám, že mám na ně nadání. Ale pak zase přišel jeden výtvarník - sice amatér, ale velice dobrý, a ten říkal, že se mám věnovat jenom abstrakci. Na krajinky se ani nepodíval.Člověk je pořád nejistý a nevěří si - tedy alespoň já. A krajinky už stejně nemohu malovat kvůli zdravotnímu stavu, venku to už prostě nezvládnu. Venku jsem malovala jen od r.1993 do r. 1997, to ostatní jsem pak dělala doma, ale to mě nabaví. Ale stejně si říkám, že to ještě musím zkusit, protože krajiny moc miluji.

A maluješ ještě? Já jsem do LŠU chodila 2 roky, k akad. malíři Josefu Kremláčkovi.Byly to nejhezčí dva roky mého života - ale to už jsem zde někde asi psala. Jestli ještě maluješ, dej sem nějaké obrázky. To je báječné - po homeopatii ještě i malování!

7 ghost ghost | Web | 9. června 2006 v 16:47 | Reagovat

Ne, nemaluju, a ani jsem to nikdy moc nezkoušel. Jen jako dítě až do konce osmé třídy - to mne to docela bavilo.

O homeopatii nevím vůbec nic - jen jedna milá osoba mne zbavila alergie, kterou jsem trpěl takřka padesát let.

Když můj známý maloval krajiny, vždycky někam zajel, vyfotografoval si to, namaloval co stihl do večera, a potom pokračoval doma třeba celou noc - pokud si nebyl jistý, tak podle té fotografie.

8 anina anina | Web | 9. června 2006 v 18:07 | Reagovat

Mě se ty Hančí krajinky taky moc líbí,ale přírodu mám radši v reálu,tak spíš inklinuju k těm abstrakcím,taky se mi líbí naivní obrázky a kubismus.

Jednou jsem si namalovala obrázek, jak jsem chtěla a dala zarámovat,ale najednou z něj na mě civěl smutek,tak jsem ho drahnou dobu přenášela,schovávala a ted visí a smutek z něj utekl, nevím čím to je.

Hodně moc se mi líbí ten abstraktné,co jsem si ho pro sebe natvala "Bílá a černá magie".Je fakt krásnej.

9 anina anina | Web | 10. června 2006 v 10:08 | Reagovat

Hančí,smekám před tebou pomyslnou buřinkou.Myslím tím ted předev´ším tvůj věk a zájmy, včetně blogování.Asi tě budeme muset pasovat na nejzasloužilejší členku zde spřátelených blogů.Jž jsem o 9let mladší a dobře vím,že už je pak každý rok znát.Máš můj obdiv.

10 hanci hanci | Web | 10. června 2006 v 12:40 | Reagovat

Anino, Ty mi tak lichotíš! Ale přesto Ti moc děkuji. Jenže pro mě je to blogování a Vy, ke kterým chodím číst jejich články, hlavně pomocí. Má to pro mě velký význam a už jsem to zde mockrát psala, jak jsem Vám vděčná a děkuji Vám. Máš pravdu, že fyzicky člověka už všechno zmáhá, zvlášť, když není docela zdravý. Cítím se být neustále unavená a tudíž pořád bojuji a bojuji. Ale ono je to asi důležité, nic nevzdávat a stále bojovat.No a v tom boji mně právě pomáháte.Obzvláště teď, když jsem si přečetla už několik pochval, tak bych se musela stydět, něco vzdát.Takže ještě jednou dík za všechno, přeji Ti také hodně sil a elánu - ale to Ty určitě máš. A pohodové dny o weekendu.

11 anina anina | Web | 11. června 2006 v 7:41 | Reagovat

Anina zdraví Hančí a hlásí,že na severovýchod kousek od Prahy je sluníčko :o)

12 radka radka | 11. června 2006 v 18:47 | Reagovat

ahoj Hanci, proprve jsem zaviatala na tvuj blog. mas to tady pekne. Preju ti hodne sily, at to ty tvoji nemoci zakerny poradne nandas.

A obrazky mas skutecne moc pekne. Ja jsem taky byla vedena k vztahu k umeni (LSU 11 let, tatinek vytvarnik) a tak muzu jen konstatovat. Ma to šťávu, tak jen tak dal at mame co obdivovat a cim se tesit.

13 hanci hanci | Web | 13. června 2006 v 18:11 | Reagovat

Radko - vůbec jsem nedoufala, že bys zašla na můj blog. Moc Ti děkuji za komentář. To máš velké štěstí, že tatínek je výtvarník. Tuším že Masaryk říkal, že každý, kdo má tu výhodu, narodit se do vzdělané rodiny, má velké štěstí, protože je mu jakoby samozřejmě dáno to, co druhý musí pracně vyhledávat a na to přicházet. Není to, samozřejmě, přesná citace, ale ten smysl to bude. Je to můj názor, ať se jedná o jakoukoliv oblast života. Samozřejmě, můj otec nebyl sice vzdělaný, ale charakterní byl a obdivovala jsem ho, že ukrýval Žida na konci války, kdyby se na to přišlo, vystříleli by celou rodinu. A otec to dělal jakoby samozřejmě. A také, že se naši nepokořili, i když strašně chtěli, abych studovala. Jsem jim za to vděčná. Tak ještě jednou dík a hezké dny.

Já na Tvůj blog chodím od začátku a moc se mi líbí.

14 radka radka | 14. června 2006 v 20:51 | Reagovat

Hanci, moc ti dekuji  za tvoji odpoved. Mam podobny nazor jako ty. Jsem si vedoma, ze je velke stesti mit vzdelane rodice. Ale to si dite neuvedomuje, to dojde cloveku az pozdeji.

Muj tatinek pochazi z neuveritelne skromnych, rekla bych zanedbanych pomeru. Presto se dokazal dostat nahoru. I kdz ta slama mu z bot  porat trci a trcet bude. Ted to beru jako prednost :o)  A diky za pochvalu. Ja si tvoje nazory a zkusenosti vysoko cenim.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama