Zamyšlení-vztah člověk a zvíře a další záležitosti

30. července 2006 v 17:42 | hanci |  Zamyšlení
Neumím vymyslet výstižný titulek, neumím být stručná, i na titulek bych potřebovala celý odstavec.
V posledních dnech jsem hodně přemýšlela o tom, jaký je správný vztah člověk - zvíře. Hlavně člověk - pes. Se psem jsem přišla po celý život nejvíc do styku, tak asi proto. Myslím si, že se mnou nikdo, kdo to budete číst, nebudete souhlasit. Asi můj názor není správný, ale prostě ho nemohu změnit.

Jsem totiž přesvědčená, že i pes musí mít pocit svobody, pokud má být spokojený - klidně bych použila výraz šťastný. Je sice pohodlné pro majitele, když pes na slovo poslechne a bez svolení se ani nepohne z místa, které mu jeho pán určil. Mně to připadá, že takový pes má kolem sebe mříže, i když nejsou vidět. (Když jsme měli andulku, ani ta nebyla v kleci, tam si chodila jenom pro krmení a vodu.) Pro mě má mnohem větší význam, když mně pes dává svoji náklonnost a lásku najevo proto, že mě miluje, než proto, že se mě bojí. Je v tom obrovský rozdíl. Opět jsem se o tom přesvědčila, když jsme přijeli za dcerou k její tchýni, kde je náš miláček kokršpaněl. Samozřejmě, když přijdu - vycítí to na dálku, nevím jak, ale vycítí - musí mě olíznout obličej, to jinak nejde. Pak máme takový rituál - opřeme se vzájemně o sebe čelem a on dost silně tlačí do mého čela a mírně, tak zvláště mručí. Dám mu pusu na čelo (dřív jsem ji dávala na nos, ale byla jsem poučená, že pes má právě na nose nejvíc nejrůznějších bakterií a různých neplech, že to nemám dělat, tak jsem se posunula o kousek výš). Jeho oči vyjadřují tak velkou lásku, že je člověku mnohdy až úzko. Dlouhou chvíli se ode mě nehne, je přitlačený k mé noze a až si je jistý, že tam zůstáváme, jde si lehnout. Samozřejmě, může si lehnout tam, kam chce. Má sice pelíšek, kde také občas leží, ale když jsme všichni společně v obýváku, je tam s námi a sleduje náš hovor. Samozřejmě, nemůže si dovolit absolutně všechno, co by chtěl. Ale ví, že je členem rodiny. Nikdy si před námi nelehne na hřbet, aby vyjádřil svoji podřízenost pánovi a že se ho bojí. Když se s ním mazlíme, taky si lehne, ale to je naprosto něco jiného. Jsou lidé, kteří tvrdí, že pes musí být vycvičen a musí poslechnout na slovo, musí se pána bát. Nechtěla bych, aby mě někdo poslouchal proto, že se mě bojí. Důležité je, aby poslouchal proto, že ví, že ten pán to tak chce a on mu chce vyhovět. A pes je tak inteligentní, že to moc dobře všechno vycítí a rozpozná.
Asi jsem se rozepsala nějak moc. No, teď to vezmu už jen krátce. Mám zákaz před manželem říkat slovo "blog" a "blogovat". Nedokázala jsem zkrátka skrýt svoje nadšení z mé nové zábavy a nadšení z Vás všech, kterých příspěvky tak ráda čtu. Ale vůbec mně nevadí, že to nebudu vyslovovat, hlavně že budu dál psát.
Opět jsme se koupali v rybníku Skalka. Honila nás tam labuť. Asi jí je smutno, její partner nějak přišel o život, je sama. Tak neustále plavala k nám. Je mně jí líto, labutě jsou si věrné a tak je zřejmě odsouzena zůstat do smrti sama.
Dovezla jsem si meruňky a navařila 36 sklenek marmelády. V tom vedru to nebylo vůbec příjemné, jsem ráda, že to mám za sebou.
Taky jsem si s konečnou platností vyklidila svůj koutek na malování a vše připravila, takže už zase mohu začít. Konečně se mně splnil můj celoživotní sen, mám k dispozici jednu třetinu místnosti jenom pro malování a budu tam sama. Dokonce jsem si tu místnost vybavila reproduktory, takže si budu moci pouštět z PC cokoliv budu chtít. Moc se už těším.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 radka radka | 31. července 2006 v 12:55 | Reagovat

bohuzel muzu jen kratce. Vecer se urcite ozvu. Pes je smeckovy tvor, ktery potrebuje jasne vymezene misto. Tesi se kdyz vi kam patri a miluje svojeho pana. Kdyz ho nema, trpi. Je bezprizorni chudak bez jasnych pravidel. Jsou i psi tzv. klinovi kteri jsou radi hyckani a rozmazlovni, ale to je jiz plemenem. Pravy pes miluje vychovu a nesnasi anarchii.

Svobodu miluje kocka. Ta si dela co chce a jeji naklonnost a laska je vyznamenanim.

2 bos. bos. | Web | 31. července 2006 v 15:41 | Reagovat

jako všude, i tady je potřeba najít rovnováhu. pes mne musí na slovo poslouchat (povely ke mně, zůstaň, sedni, lehni, drž (nehýbej se), čekej), jinak by mi chodil po hlavě. měla jsem dva psy, oba velké a tvrdohlavé (knírače a teriéra). sílu, kterou v sobě mají, je nutné ovládat, jinak by mohla způsobit obrovskou škodu. pes miluje procházky - ale nemůžu ho nechat běhat volně, když neposlouchá. tudíž jistá míra poslušnosti je nutná, aby si mohl užívat svobodu. je to možná paradoxní, ale lásku nevylučuje, naopak se navzájem podporují.

3 bos. bos. | 31. července 2006 v 15:46 | Reagovat

vypadlo mi slovo:

je to možná paradoxní, ale PŘÍSNOST lásku nevylučuje, naopak se navzájem podporují.

přísnost není tyranie a despotismus.

a tak ještě dodám: oba byli členové rodiny, oba jsme měli tak dlouho, dokud netrpěli a za druhého ještě držím smutek - není to ještě rok co umřel. a dřív jak za rok dalšího nechci. nechci přemazávat vzpomínky, chci dalšího, stejně jedinečného a úžasného, jako byli oba předchozí.

a ještě - je velký rozdíl mezi plemeny, některá jsou živější, tvrdohlavější, temperamentější, divočejší - a taková potřebují pevnější ruku. taky je velký rozdíl mezi psem a fenou.

4 kornel kornel | 31. července 2006 v 16:56 | Reagovat

Tak na tohle téma jsem krátkej. Jako kluk jsem sice moc chtěl psa, ale až mnohem později jsme si do rodiny mohli pořídit aspoň kocoura. Je to neobyčejně citlivý zvíře (pozná třeba změny nálady), a na to, že je to kočka, je obdařen i neuvěřitelnou mírou trpělivosti, samozřejmě při vzájemným respektování. No zajímavý je, že od tý doby, co ho máme, výrazně líp vycházím  i se psy, co maj třeba naši známí...

5 Janycta Janycta | Web | 31. července 2006 v 20:35 | Reagovat

Odjakživa jsme doma měli psa. Vždycky jen malýho, protože s náma bydlel v menším bytě, ale bez psa být nemůžu, jsem na zvíře v bytě zvyklá.

Radka má pravdu. Pes je možná až moc vlezlej a podřízenej:-), ale kočka zase hrozně sobecká, proto je nemusím, mám ráda kamarádksej vztah, se psem má být veselo, kočky mě jaxi neberou tím svým líným rozvalovaním se a opovržlivýma znuděnýma pohledama...

Bos taky ví, co píše: kolegyně z práce má takovýho toho velikýho...salašnickýho...mno... jak se to plemeno jmenuje:-)...tříbarevnej a kráááásně chlupatej:-). Prý to není zlá rasa, ale když má takový tele (mluvím o rozměrech, ne rozumu) svýho pána opravdu rádo, mohlo by mu samou láskou i ublížit, třeba ho zalehnout při hře nebo tak něco... Je zkráta potřeba, aby chápal, že co páneček řekne, je svatý a musí poslechnout. A páneček by zase neměl být sketa zneužívat svůj titul "vůdce smčky"... Pes je totiž opravdu neskutečně věrný zvíře a často si nechá líbit hodně:-(.

Čili model pes - člen rodiny, jídá s námi div ne u jednoho stolu taky uznávám, ale když řeknu "Sedni!", měl by poznat, že to myslím vážně a podle toho se chovat...

Nemám ráda extrémy - psy vycvičený tak, aby se jich každej děsil a utíkal pryč (i když hlídání majetku je častým důvodem, proč si lidi psa pořizujou, měli by si dát tu práci ho vychovat tak, aby když mu naznačí, že "tato osoba je host, nekousej"¨, pes přestane řvát na celý kolo a vrčet) a druhej extrém - zhýčkaný navoněný COSI, co papá jen vybraná jídla a hajá na polštářku..to jako taky ne-e:-)...

6 Janycta Janycta | Web | 31. července 2006 v 20:41 | Reagovat

Jo a jinak já mám zase v oblibě krátký a výstižný názvy článků...sem by se hodilo třeba "Hafani a já":-)... (první blbina, která mě napadla, ale kdyybych se víc soustředila, snad bych si vycucala z prstu něco duchaplnějšího a přesto krátkýho:-))

7 ghost ghost | Web | 31. července 2006 v 20:43 | Reagovat

Je zvláštní, že labutě nám, lidem, symbolizují věrnost, a přitom, když vědci labutě zkoumali, zjistili ke svému překvapení, že malá labuťátka jsou počínána se "životním partnerem" jen zcela výjimečně. A tak si říkám, jak jsou labutě daleko před námi, lidmi - pro život si vyberou někoho, s kým se dá žít, ale mláďata mají s geneticky mnohem vhodnějším samcem - s nímž by ovšem nevydržely ani hodinu.

Psi jsou různí, ale všichni přijímají rodinu, v  níž žijí, jako vlastní smečku, a opravdu je třeba jim tam vymezit jejich místo velice pevnou rukou. Ostatně - ani dětem nelze nechat příliš velkou svobodu, a dospělí lidé také (většinou) podřizují své chování zákonům lidské smečky.

8 hanci hanci | Web | 31. července 2006 v 20:51 | Reagovat

Všem moc děkuji. Všechno, co píšete, vím, ale nedokázala bych psa tak vychovat. Vím, že je to špatně, ale bylo by mně ho strašně líto. rozumné důvody nic nezmůžou. Je jasné, že u mě by pánem byl pes. Když jsem byla s rodiči, měli jsme stále nejméně jednoho psa (většinou dva) a více koček a různého zvířectva. Ochočené jsem měla i nutrie. Psy jsme měli velké, ale i malé. Všichni žili s námi v bytě, boudu sice měli venku, ale vůbec v ní "nebydleli".Každý z nich trochu poslouchal, ale ne nijak zvlášť. Samozřejmě, nemohli si dělat všechno, co by chtěli, ale nedělali to spíš proto, že to vycítili, že to nechcem, než že by poslouchali. No jo - přesně takové odpovědi jsem čekala. a vím, že jsou správné. Četla jsem o tom i nějaké odborné knihy. Ještěže doma žádného psa nemám, že ho jenom navštěvuji.Ale moc bych si přála, alespoň malého. I s andulkou jsem se mazlila, ale ta je na mazlení přece jenom moc malá. Pes je nejlepší. Manžel mi řekl, že psa jedině přes jeho mrtvolu. Takže nemám šanci.

9 radka radka | 31. července 2006 v 20:52 | Reagovat

celkem zajimavy porad davali na nemecke televizi o psi psycholozce, ktera chodila umravnovat rozmazlene a neuroticke psy. Vzdycky to slo podle jednoho schematu. Pes potreboval pevny rad a rezim. Mene mazleni, vice jasnych pravidel a jejich dodrzovani. Spani na stejnem miste, zrani ve stejnou dobu a poslouchani pokynu. A vymezeni jeho podrizeneho postaveni. Temer vzdycky se tim zklidnil a potize zmizely. Pes muze delat bud pana nebo sluhu. A kdyz dela pes pana a jeho majitel sluhu, tak maji problem oba.

My mame vernou kocku, ktera nas miluje. Je to mazliva, prijemna a velice dobre vychovana kocka. Akceptuje jen nas, nikoho jineho nenecha k sobe priblizit. Od syna snasi vsechny jeho neumele "zasahy". neprotestuje a necha sebou vlacet ci tahat sebou jako hadr. taky necha sebou kopat jako s micem. Povazuje to za svoji povinnost :o) Kdyby nechtela nechat sebou vlacet, tak staci jeden pohyb a je pryc. Je to velmi trpeliva a psychicky odolna kocka.

10 hanci hanci | Web | 31. července 2006 v 21:00 | Reagovat

Ghoste, o těch labutích jsem to nevěděla. Musím se porozhlídnout po nějaké knížce, kde bych se o tom dočetla víc. Dík za komentář.

Janycta: no vidíš, jak výstižně bys to nazvala. To já fakt neumím. Neumím být nikdy stručná, docela mě to štve.

11 hanci hanci | Web | 31. července 2006 v 21:08 | Reagovat

Teď jsem si vzpomněla ještě na něco. Víte někdo, proč se prakticky každý pes, když k tomu má příležitost, vyválí na něčem zapáchajícím? Např. leklá ryba, nejlepší je pro psa, když už se rozkládá atd. Dík za odpověď.

12 radka radka | 31. července 2006 v 21:15 | Reagovat

protoze mu to voni jako nejprijemnejsi parfem. Sosedcin silene chlupaty pes se vyvalel v lidskem hovnu. Je nasilim a bezuspesne zbavovan bestialniho smradu jiz 14 dni.

13 Janycta Janycta | Web | 31. července 2006 v 21:38 | Reagovat

Hanci: tomu Tvýmu manželovi vadí tolik věcí...:-)... Na jeho místě bych byla ráda, že Tě správa bločku baví... Máš se kde vykecat, utřídit si nmyšlenky, ukázat obrázky....

14 hanci hanci | Web | 31. července 2006 v 21:40 | Reagovat

Radko, dík za odpověď. I s tímto "vyválením" máme zkušenosti. Dokonce to bylo průjmové. Děs a hrůza.

Všem dík za odpovědi a všechny moc zdravím.

15 radka radka | 31. července 2006 v 21:42 | Reagovat

Janycto: memu muzi vadi taky hromada veci ktere delam. A me vadi spousta veci ktere dela on. Ale vsechno jsou to blbiny, ne zasadni veci. A internet samozrejme tomu mojemu vadi taky, co z neznamena ze si toho budu vsimat :o) Radim neco podobneho i Hanci. Byt tak trochu splachovaci - Knize Ignor.

16 Ibádovo oko Ibádovo oko | Web | 31. července 2006 v 21:44 | Reagovat

Kdybych měla dát na jízlivé poznámky mýho drahýho k mýmu blogování, tak bych si asi už ani neublogla :-)))))

17 hanci hanci | Web | 31. července 2006 v 21:46 | Reagovat

Janycta: objevila ses mi az po odeslání mého komentáře.

No, mému manželovi vadí nepředstavitelně moc věcí. Nejenom blog, ale já si nesmím pozvat domů ani žádné své známé. A protože nevydržím dlouho sedět na židli (mám poškozené po ochrnutí periferní nervy na spodní půlce těla), nemohu si jít s nimi sednout do kavárny. Ta bolest, která pak následuje, je tak nepříjemná, že raději nikam nejdu. Taky jsem jeden čas nesměla malovat. Ale to už je dávno, teď už bych neposlechla. Jeho zákazy už zdárně porušuji. Dneska jsem zrovna pozvala svého milovaného učitele kreslení a on pozvání přijal, přijde v nejbližších dnech. Už se moc těším. Blog mi tolik pomohl, že i v této sféře jsem se začala chovat jinak, myslím že svobodněji. Za to Vám všem na blogu dík.

18 Janycta Janycta | Web | 31. července 2006 v 22:48 | Reagovat

Asi pozdě bycha honiti - sice jsem dost srágora (nesnáším se za to, často se nedokopu k ráznýmu řešení), ale nějakej chlap mi zkusit nařizovat, co můžu a co ne.... Se zlou by se potázal... Samozřejmě, ideální situace je, když udělají ústupky oba...

19 ghost ghost | Web | 31. července 2006 v 22:56 | Reagovat
20 hanci hanci | Web | 1. srpna 2006 v 9:45 | Reagovat

Ghost:Je to opravdu zajímavé. Souhlasím s posledními větami. Myslím si, že pro výchovu dětí, pocit bezpečí a vzájemné opory nebylo nic lepšího, než manželství, vymyšleno. Ale je pravda, že neznám nikoho ze svého okolí, kdo by byl v manželství věrný. Vadí mně to, že muž si myslí, že on může být nevěrný, ale jeho žena je jeho majetek, ta musí být věrná. Proto pak vznikají největší problémy. Tím majetnickým vztahem. A pak taky ten muž vždycky hodnotí ženu podle toho, co on sám by udělal - myslí si, že totéž by dělala ta žena. A to většinou není pravda.

O těch ptácích jsem to nevěděla, je to zajímavé. Pokusím se v tom směru něco dalšího přečíst - jak už jsem psala ohledně labutí.

21 radka radka | 1. srpna 2006 v 10:31 | Reagovat

Hanci: myslis tim tveho muze nebo muze obecne? V kazdem pripade muj muz si to nemysli.

Nejsem zadny fanaticky ochrance ci zastance vernosti, dokonce si myslim ze je to pouhy vedlejsi produkt vztahu neco jako indikator.

22 radka radka | 1. srpna 2006 v 10:47 | Reagovat

majetnicke vztahy maji i zeny vuci muzum. Casto se mi z toho uplne protaci zaludek. Často se stava ze hodny muz, ktery neni ani majetnicky ani uzurpator, se stava obeti majetnicke a mocichtive zeny. V podstate maminka pochazi z takoveho matriarchatu :o) U meho muze hrala taky maminka prvni housle. Zenske dokazi byt podstatne nemilosrdnejsi uzurpatorky nez muzi a to i ve vztahu k detem. Vetsinou jen proto, ze nemaji jine zajmy, konicky a zaliby. Jsou casteji i sikovnejsi manipulatorky nez muzi.

Chlap rekne treba: tu navstevu tady nechcu videt nebo nelez za ten pocitac. Nacez je jednoducha odpoved: trhni si nohou :o)

Zen rekne: ti lide jsou divni, spinavi primitivni jsou takovi ci makovi, a delaji ti zle skodi ti.

A pocitac ti skodi jeste vic, kazi oci a pater, odvadi te od rodiny a od deti, celkove z nej blbnes atd atd

23 hanci hanci | Web | 1. srpna 2006 v 13:22 | Reagovat

21) Mysím tím mého muže, ale i většinu mužů - prakticky téměř všichni muži co znám, jsou takoví, někteří méně, někteří více.

Nemohu víc napsat, odjíždíme, tak snad až večer.

Dík za komentáře.

24 Janycta Janycta | Web | 1. srpna 2006 v 14:50 | Reagovat

Eh, já jsem asi debil: takový hrozně věrný telátko:-)... Neumím si představit, že bych někoho podvedla a zjistit to o protějšku, asi jsem dost na hromadě:-(...

25 radka radka | 1. srpna 2006 v 15:25 | Reagovat

Hanci: mozna se na muze divas jinym pohledem nez ja. A treba jejich primou rec si vysvetlujes jako prikaz a ne jako pouhe sdeleni/prani. Je jen na tobe kolik z toho prijmes, kdyz 50% tak druha strana jiz jasa nadsenim.  Nekdo nerekne nic-nula, ale automaticky taky predpoklada ze se mu splni alespon tech 50%. Vetsinou doufa ze si to ten druhy nejak domysli nebo bude k tomu nejak sikovne doveden aby ho to samo napadlo. Nekdy se vede rozdelovnik muz - zena mezi primym a neprimym (manipulativnim) sdelovanim.

Vem si zde na blogu. Ani Ghost, Jirka, Kornel, Teor a jini muzi nepusobi na me mocensky a autoritativne.

Kdyby si je potkala v realu a oni ti neco sdelili, treba by jsi to taky brala jako autoritativni ci majetnicke. Oni by pritom pouze vyslovili svoje prani. Je na druhe strane, aby tohle prani/pozadavek vyslechla a zaridila se podle sveho.

Povazuji za mnohem lepsi kdyz lide svoje pozadavky/prani jasne vyslovi nez kdyz je pouze naznacuji. Ja si taky muzu rict/chtit co chcu a ten druhy ma pravo to odmitnout/prijmout. Bez dotcenosti ci urazlivosti.

Urcite je spatne nechat sebou orat a vinit z toho druhou stranu.

26 anina anina | Web | 1. srpna 2006 v 18:03 | Reagovat

Hančí,mám už třetí fenku, z toho dvě z útulku, protože si myslím, nač kupovat rasu, ta se udá..ale tihle jen někdy.A jsou moc vděčný za domov.To je krásně poznat,když už získají jistotu, že jim nikdo neublíží.Když zemřeli, vždy z toho byla rodinná tragédie..však asi víš.tak už jsem nikdy kvůli tomu psa nechtěla.Když jsem se nechala a možná i docela ráda ukecat dětma,tak jsem měla podmínky, že bude mít jen určitá místa atd.Ale velice rychle mohl být kde chtěl.Nejen proto, že o to usiloval on, ale i my jsme chtěli být s ním:o).

Většinou chodili bez vodítka a poslechli, uměli základní povely, žádný extra zázraky pro obecenstvo jsem po nich nechtěla.

Když šli děti,tak se uvázali, aby nikoho nevylekali, nebo ještě před psími rváči jsem je dala na vodítko.

Když jsme přišli o předposledního,zase jsem chodila jak tělo bez duše a byla přesvědčena že už nikdy.Jenže děti mě znají a chtěly ukončit můj smutek tak mám zase fenku, co mi přivezli.Měla jsem hroznou radost,stejně jsem jí vlastně chtěla.Myslím,že u nás měli všichni svobodu a snad hezký život a taky, že si to zaslouží.

27 hanci hanci | Web | 1. srpna 2006 v 21:20 | Reagovat

Anino, moc hezky to popisuješ, asi takhle nějak to bylo vždycky u nás. Přeji Ti, abys zažila s novým pejskem hodně hezkých chvil.

Radko, všechno co píšeš, je pravda a moc dobře to vím. Ovšem ta druhá strana musí mít zájem na domluvě a rozumném soužití. Já se tady nemohu víc rozepisovat, abych Ti to víc vysvětlila. U některých mužů, čím víc jim vycházíš vstříc, tím víc zvyšují požadavky a dovedou velmi rafinovaně doslova psychicky mučit. Obzvláště, když z nejrůznějších důvodů nemáš východisko, nemůžeš ten stav nijak řešit.Jak krásné by bylo, kdyby byly vznášeny požadavky způsobem, jaký uvádíš! Kéž by šlo jen o přímou řeč. A stačilo by i jen naznačit. Člověk by tak rád vyšel vstříc, kdyby to k něčemu bylo. Mrzí mě, že nemohu víc vysvětlit, možná bys uměla poradit. A dík za komentář.

28 radka radka | 1. srpna 2006 v 21:40 | Reagovat

Hanci, to nebylo o vstricnosti. Me osobne to stalo hodne usili zmenit sama sebe nezavisle na partnerovi. Protoze menit muzu jen sebe, u toho druheho je to jen jeho svobodna volba.

Ja jsem byla dost nespokojena ve vztahu, chctela jsem menit partnera. Narosto neuspesne. Teprve zmena sebe prinesla vysledky.

Partner v zavislem postaveni(vetsinou to byva zena) ma pocit ze ma na krku uvazanou obruc. Tu musi rozlomit sam. Co me stalo usili presvedci  sebe o vlastni rovnocenosti v zavislem postaveni.  muz jenom kroutil hlavou co vsechno se mi honi v hlave a jak citlive mam nektere body. Nechapal co mi vadi. Ted to chape. Je z nej jiny clovek.

29 hanci hanci | Web | 1. srpna 2006 v 22:50 | Reagovat

Radko, je mi líto, že nemohu víc vysvětlit, nejde to. Vše se odehrává v naprosto jiné sféře. Já nejsem závislá v té určité důležité oblasti. Naopak. Dokázala jsem se rozvést ve velmi obtížné situaci-na smrt nemocné dítě, umíral mně otec na rakovinu.....

Myslím si, že je moc důležité, aby si mohl člověk svého partnera vážit.

Vím, že to nebylo o vstřícnosti. Ale člověk by rád udělal a vyzkoušel úplně všechno.

Někdy je situace taková, že když jeden partner je slabší a uvědomuje si to, snaží se nahradit to jiným druhem síly, ne zrovna čistým. A tak, že se proti tomu nedá absolutně nic dělat. Ani s pomocí odborníka.

Já vím, že tomu nemůžeš porozumět, musela bych napsat víc, ale to nemůžu. Tak moc dík za snahu o pomoc.

30 radka radka | 2. srpna 2006 v 8:13 | Reagovat

Hanci, nebudu vyzvidat. Vim ze kazdy to ma slozite.

Nekolikrat jsem se setkala zejmena u zen, ze argumentovali pri absenci kladnych pocitu k prtnerovi, ze si ho nemuzou vazit a ze je malo silny. U Rulisy se toto tema objevuje casto.

S timto argumentem jsem se ja taky musela vyrovnat, sama v sobe. Protoze muzi touzi po lasce, a to vsichni i ti slabi i ti nehodni repektu.

Naucila jsem se respektovat meho muze ale i pratele a lide kolem me bez hodnoceni. Je mi uplne jedno zda jsou takovi ci makovi. Vim ze patri ke me, jsou soucasti meho ja a proto je mam rada. Bez ohledu zda mi jejich vlastnosti ci chovani vyhovuje ci ne.

Muj partner nacerpal svoje sebevedomi, svoji silu a pocit jistoty preze me. Tim se zmenil. Delam si zde velke zasluhy :o) Ale nejdrive jsem se to musela naucit ja.

31 radka radka | 2. srpna 2006 v 8:24 | Reagovat

jeste dodatek: myslim ze ten respekt je moc dulezity, ale predevsim k sobe. Vidim to doma u moji maminky. Kdyz se sama nersepektuje, nedelajito ani  jini. A ona se pak moc divi proc :o) Kdyz toho pro vsechny tolik dela :o) Respekt sam k sobe z cloveka vyzaruje, je to urcita sebejistota ze to co jsem udelal a co jsem, je moje dilo a stojim si za tim. Ze mam pravo byt takovy a makovy vcetne chyb, protoze jsem to ja. Pro me byl toto rozhodujici bod v mojem zivote. Priznani si vlastniho prava na nedokonalost, chyby a nedostatky. A presto si vazit sam sebe. Pak si automaticky zacnes vazit i druhe, protoze jejich nedostatky, chyby a nedokonalosti dokazes tolerovat stejne jako u sebe. Prestanou ti vadit.

32 hanci hanci | Web | 2. srpna 2006 v 13:22 | Reagovat

Radko, moc Ti děkuji, obzvláště za ten poslední odstavec. Je mně moc líto, že Ti nemohu říct víc. Měla bys dělat psycholožku, pomáhat lidem.

Už dávno vím, že člověk musí vždycky začít u sebe. Ale někdy cokoliv, absolutně cokoliv, není nic platné.

Ještě jednou moc dík a hezký den.

33 val val | 2. srpna 2006 v 14:24 | Reagovat

Lidičky zajímavé čtení...

Hančí, po přečtení je mi jasný, jaký má pro Tebe význam "malovací koutek" takže gratuluju a hodně radosti :o)

34 bara bara | 2. srpna 2006 v 17:20 | Reagovat

Ahoj Hanči! Tvé články si asi okopíruju a jednou si je vytisknu a svážu i s komentáři do knihy... a nechám podepsat od autorky... asi by to ale bylo porušení autorských práv... tak od toho upustím a jen si snad najdu někdy víc času si je třeba i zpětně číst. Tvůj přístup nejen ke psům je krásný, vůbec ke zvířatům. Zvířata tvůj vztah k nim cítí a vlastně jim umožňuješ zažít to nejlepší z člověka - lásku dávající vnitřní svobodu. Zvířecí duše tak podvědomě jistě zaplesá, pocítí-li svobodu Ducha. Mám ráda kočky, rády na mne odpočívají a já s nimi také ráda medituju. Psi tolik nepotkávám, přesto psi mých známých mě obvykle maj rádi a já je, což mě těší a dávají mi to taky najevo. Proto mám mj. ráda keltské křesťanství, protože keltové měli dobrý vztah k přírodě a jejich křesťanští pokračovatelé to od nich převzali. Ted jsem zrovna byla se sestrou na Moravě v Plumlově na festivalu Keltská noc, bylo to úžasný. Pozdravuju na Moravu!

35 hanci hanci | Web | 2. srpna 2006 v 21:17 | Reagovat

Báro, mám takovou radost, že ses ozvala!!! To snad ani není možné! Posledních pár dnů jsem na Tebe intenzívně myslela, chystala jsem se Ti napsat. Ale na to musím mít čas, abych nepsala jen narychlo, aby to bylo tak, jak to cítím v hloubi duše. Mám takovou radost! určitě Ti napíši, jen jsem teď měla trochu větší starosti, ale ono se to zase uklidní a pak napíšu. Moc a moc zdravím. Jsi ještě v Anglii nebo už v Praze?Přeji Ti hezké dny a trochu odpočinku.

36 hanci hanci | Web | 2. srpna 2006 v 21:20 | Reagovat

Val: moc děkuji, ani si neumíš představit, jak jsem šťastná, že ten koutek konečně mám. a jsem tam sama, mám klid a při malování se krásně přemýšlí a zapomene se úplně na všechno "světské". Moc dík a měj se hezky.

37 hanci hanci | Web | 2. srpna 2006 v 21:23 | Reagovat

24)Janycto - promiň, že Ti odpovídám až teď. Měla jsem trošku starosti a běhání a tak jsem odpovídala jen na něco. Ono se někdy stane, že si nemůžeš moc vybírat, když už se nestaráš jen o sebe. Pak musíš snést i leccos nepříjemného. Ale je to rozčarování, které člověka poznamená na zbytek života. Proto všechno hodně pečlivě posuzuj, ze všech stran. Přeji Ti hodně štěstí.

38 anina anina | Web | 3. srpna 2006 v 11:42 | Reagovat

Asi před deseti lety jsem zažila večerní Středověké slavnosti pod Kampou.Nádherný zážitek,a středověká hudba mě hodně oslovuje.

39 teor teor | 3. srpna 2006 v 12:07 | Reagovat

Přinesu jiný pohled.

Je často pravda to o divokosti zvířete, smečce, hledání postavení, pokusech o dominanci, ale stejně ne vždycky.

Jeden pes poslouchá protože se bojí trestu a jinej protože se těší na pochvalu. Typicky vlčák x retrívr. Nedokázal bych cvičit, přesněji mlátit vlčáka. Jestli někdy pes, tak inteligentní, přátelskej, společenskej. Retrívr(línej), setr(lítací) nebo nejlíp flatcoach (kříženec, takže střed)

Vzpomínám když jsem potkal flatcoachretrívřici vycvičenou(asi drsně) aby poslouchala kohokoli na slovo, protože byla pomocnicí postižený holky, a ta fena měla tak smutný voči...

40 radka radka | 3. srpna 2006 v 12:17 | Reagovat

Jirko, ono je to dost tezky. Moje teta chovala boxery. Milovalal je z cele duse. S boxerkou chodila na cvicak prakticky denne. Pak doslo k problemu. Male dite zarvalo psovi do ucha z cele sily. Pes se otocil a kousl ho do lice. Nezkous uplne, jinak by mu ukous oblicej a hned pustil. Ale decko melo prokously oblicej. Teta tvrdila, ze pes ktery jednou kousne musi byt utracen. je bezcenny. Nakonec to vyresila tak, ze psa silene zmlatila, ze sotva chodil. Moc u toho brecela. Pry nema jinou moznost, pes ktery vi ze je mozne kousnout dite je zkazeny. A tak bitkou chctela u nej vyvolat sok aby to jiz nikdy neopakoval.

U plemen ktere dokazou ukousnou ruku nebo nohu jednim stiskem zubu je to fakt slozite.

41 hanci hanci | Web | 3. srpna 2006 v 13:03 | Reagovat

39)Teor: úplně s Tebou souhlasím. Obzvláště ty smutné oči. Teď jsem to před krátkou dobou zažila. Ten náš kokršpaněl má naprosto radostné oči, vyzařuje z nich doslova láska. Žádný strach. Dík moc za Tvůj názor.

Radko, pes, který mně poranil obličej, zůstal naživu, rodiče ho neutratili, protože to nechtěl udělat. Dali ho známým. Už nikdy nikomu nic neudělal a nedostal za to bití ani žádný trest. Já jsem zkrátka proti bití kohokoliv, i zvířat, nemůžu za to. Pořád si myslím, že se každému a psovi obzvláště, dá domluvit. Když jsem byla malá a pak i v pubertě, nikdy jsem např. nelhala mamince. Ne proto, že bych se bála trestu, ale proto, že bych se styděla. Právě jsem viděla psa, který musel na slovo poslouchat, nemohl si lehnout, kam by chtěl atd. Měl šíleně smutné oči. Ale poslechl naprosto na slovo. A ke svým majitelům se lísal, jakoby jim vyjadřoval lásku, ale byla to láska ze strachu, o tom jsem přesvědčená.

42 radka radka | 3. srpna 2006 v 14:10 | Reagovat

zvire ktere dokaze jednim kousnutim bez zavrceni zabit, je nebezpecna zbran. I kdyz je moc hodne a ani muse by neublizilo. Jenze takove zvire nesmi kousnout ani kdyz je mu ublizovano nebo je tyrano hloupymi detmi. Protoze by je mohlo nechtene zabit. Takovych ú pripadu jiz byly desitky. Naprosto hodne zvire, ktere by mouse neublizilo v momente strachu ci extremniho soku kouslo.

43 hanci hanci | Web | 3. srpna 2006 v 19:38 | Reagovat

Já jsem spíš pro to, aby takový pes, o kterém píšeš - to jsou ty bojové rasy atp. - aby byl chován tak, aby k němu děti nemohly nebo aby měl vždy, když má dojít ke styku s dětmi nebo s někým cizím, náhubek. Taky mně připadá, že pes je vždycky takový, jako je jeho pán. Já vím, že podle pravidel, předpisů atd. je správné to, co říkáš. Já bych to tak dělat nemohla, proto bych nemohla mít ani žádného bojového psa. Taky vím, že jakékoliv zvíře může ublížit, když se něčeho lekne atd. Z toho důvodu jsem pro, aby psi - všichni - když jdou ven, měli náhubky. Jenže, i když je to předpis, téměř žádný pes ho nemá. A myslím, že když se něčeho lekne, tak mu žádný výcvik nepomůže. Je to prostě obranný reflex. Je to všechno komplikované a každý to asi dělá tak, jak to vyhovuje právě jemu.

44 radka radka | 3. srpna 2006 v 21:06 | Reagovat

ja bych si urcite velkeho psa se silnym chrupem nikdy neporidila. Nevim, co lidi vede k tomu ze neco takoveho chovaji. Ti psi za to nemuzou, ze jsou tak nebezpecni. Nemeli se podle me vubec narodit. Chodit porad s nahubkem, nebo byt zavreny na samotce neni zivot.

45 Ibádovo oko Ibádovo oko | Web | 3. srpna 2006 v 22:11 | Reagovat

U nás v baráku v bytě 1+1 maj lidi pitbulteriéra a bulteriéra. Přes den tu ti psi asi nejsou, zřejmě někde hlídají, ale nemůžu si pomoct, potkáme-li je na chodbě (košíky nemívají), beru děcko do náruče a odvracím je na druhou stranu, děsí mě, že ten pes má tak obrovskou tlamu jako děcko hlavu. Psů se bojím a těchhle plemen zvlášť. Cvičenej necvičenej, nevěřím jim.

46 hanci hanci | Web | 4. srpna 2006 v 12:58 | Reagovat

44),45, Naprosto s obojím souhlasím. Připadá mně, že takové psy mají lidé, kteří trpí nějakým komplexem a tímto si zvyšují sebedůvěru a léčí si své poraněné ego. Moc dobře ví, že se jich ostatní lidé bojí. A nejhorší je, že většinou tihle lidé ty psy ještě vychovávají tak, aby byli zlí, aby oni měli pocit, že mají moc, protože druzí se jich bojí.Je to děsné, ale nemá to řešení.

47 jana jana | 6. srpna 2006 v 12:12 | Reagovat

Hančí :-), tak napiš Radce mail, pokud by s tím souhlasila. Tam bys mohla napsat víc a pomohlo by ti si o tom pohovořit s někým, kdo třeba řeší něco jiného, ale taky měl problémy... Radka píše hrozně zajímavě, je hrozně důležité o tomhle mluvit.

48 hanci hanci | Web | 6. srpna 2006 v 13:14 | Reagovat

Dík za radu, ale jednak nevím, kde vzít mail na Radku a taky si myslím, že kdyby to RAdka chtěla, tak už by mně to nabídla. Myslím si, že by mohla pomoci mnoha lidem, protože má dar jasného a rychlého zhodnocení situace a schopnost navrhnout dobré řešení. To má málokdo.

49 jana jana | 6. srpna 2006 v 14:06 | Reagovat

To je pravda, taky to obdivuju. V hodně případech takový zdravý pohled na věc...

50 radka radka | 7. srpna 2006 v 12:17 | Reagovat

omlouvam se, ze jsem necetla tyto posledni prispevky. mam e-mail. napr. ratka@centrum.cz. Muzes mi Hanci samozrejme napsat, budu se moc tesit. Ale nemam patent na rozum. A moje rady jsou prilis moc filtrovany mojima ocima a vlastnima zkusenostma. Uz i proto nemuzu delat psychologa :o) Neumim poradit, spise jen ukazat svuj pohled na vec. Z jine strany, tak trochu z nadhledu.

51 bara bara | 9. srpna 2006 v 15:26 | Reagovat

Jednu dobu jsem děsně bránila zvířata proti necitlivosti lidí. V téže době jsem si četla o přístupu k životu různých ještě zbývajících "domorodců" na naší planetě žijících kmenově. Taky jejich přístup k přírodě byl jiný. V té době jsem se ptala, k čemu je civilizace... co je člověk? To vše v době, kdy jsem znovu a znovu zjišťovala, jak krutý a necitlivý človkě dokáže být, že ani zvíře takové být nemůže. V té době jsem nesnášela ZOO a byla ostře proti pokusům na zvířatech aj. Lidská filosofie a duchovnost byla pro mě silným kontrastem s odvrácenou tváří lidstva. Od té doby jsem si víc ujasnila, že zvířata beru velmi podobně jako lidi... totiž jako živé bytosti majíci živou duši. Na tom netřeba hledat nic mysteriózního. Mystérium je už samo stvoření... Zvířata dovedou natolik vnímat duchovní sílu, že tato síla, jsou-li v její blízkosti, je dovede upokojit, léčit fyzicky i duševně a učinit krotkými a šťastnými podobně jako tato síla léčí člověka. Už taky vím, že některá doma krocená zvířata jako pes, kůň nebo velbloud aj. potřebují mj. "krotitelův" (pánův) pevný řád, aby "nezvlčila"... tak se pán musí stát autoritou pro to zvíře. A to autoritou nejlépe moudrou, nejen autoritářskou siláckou. Kůň prý vycítí, kdo na něm sedí, zda se ho dotyčný bojí nebo ne... a podle toho dovede taky reagovat... jako pán či sluha... S dětma se souvislost vybízí... a vlastně i s náma všema... každý máme v sobě něco, co je třeba zkrotit, osedlat a umět ovládat...  Tak i my potřebujeme určitý řád... a ten, věřím, přichází až se soucítěním, s milosrdenstvím. Tak přeju všem bytostem, aby našli ono pravé milosrdenství! V tom je ta vnitřní svoboda... navenek může být třeba pevný řád... ten má však smysl pouze tehdy, je-li přítomna laskavost.

52 radka radka | 9. srpna 2006 v 16:24 | Reagovat

baro: to si rekla moc krasne. Se vsim souhlasim. A o tom koni mi casto vykladal tatinek. Meli hospodarstvia povozy. Kone vodil jeho starsi brat, ktereho na slovo poslouchali. Kdyz vedl kone tatinek, tak mel vzdycky hrozny strach. Kone chvilu sly,pak se ohledly kdo za nimi sedi, uvidely otce a vyhodily prdelou. Vuz zhodily do skarpy i s nakladem, vytrhly se z otezi a delaly si co chtely. Pokazde to byl pro otce ocistec :o) Prisel bratr, narezal otci i konum (bohuzel) a dal vsechno do poradku. Nakonec sel otec do skoly, protoze z neho hospodar nikdy nebyl :o)

53 hanci hanci | Web | 10. srpna 2006 v 15:03 | Reagovat

Báro, to jsi napsala opravdu krásně, taky se vším souhlasím.

Radko, docela jsem se zasmála, ale je to tak, zvíře vždycky vycítí, jestli se ho člověk bojí. Taky bych nemohla zvířatům dělat pána, to už jsem tu psala.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama