Návštěva u malíře

27. srpna 2006 v 13:26 | hanci |  Umění
Dostala jsem pozvání k jednomu místnímu amatérskému malíři. Vůbec jsem si nemohla uvědomit jeho práce, ani jeho osobu. Obávala jsem se, že to bude tím, že mě nijak nezaujal. Ale pozvání jsem přijala, byla jsem zvědavá ještě i z jiného důvodu.

Současně s pozváním jsem se dověděla, že tento člověk koupil zámeček na kraji města - i s větším pozemkem - a má v něm svoji vlastní galerii. V zámečku jsem nikdy nebyla - v dobách komunismu se tam pořádaly - jak to slušně nazvat - divoké večírky - místních komunistických funkcionářů. Domnívala jsem se, že se tomu říká "zámeček" jen tak. K mému překvapení, když jsme tam s manželem včera dorazili, jedná se o skutečný zámeček. Zámek v malém, se vším všudy. Na zahradě se ještě pracuje, ale bude to rovněž malá zámecká zahrada. Interiérem zámečku jsem byla doslova nadšená. Nic podobného jsem ještě neviděla. Absolutně si nedovedu představit, kolik to všechno muselo stát.
Ten člověk byl příjemný, velmi jemný, ale bylo na něm vidět, že duševně asi značně trpí. Jak mně pak řekl, trpí depresemi. Je homosexuál, žije sám - má sice přítele, ale zřejmě žije každý ve svém. Zřejmě nedávno mu zemřela maminka a on mně říkal, že nemá vůbec nikoho, že nemá chuť dál žít. Říkal mně, jakou já mám obrovskou výhodu, když mám manžela a děti, že mám pro koho žít. Abych řekla pravdu, neuvědomila jsem si nikdy, že tito lidé asi hodně trpí právě tady tím problémem - i když vlastně stejným problémem trpí i lidé v bezdětném manželství. Ale asi je to přece jenom jiné.
Bohužel, ukázalo se, že skutečně jeho obrazy nejsou tím, co bych mohla nějak příliš obdivovat. Je neskutečně plodný, říkal že obrazů namaloval určitě víc jak tisíc. Maluje všechno - hlavně ovšem krajiny, architekturu, ale i figury, zvířata a v poslední době se pokoušel o abstrakci. Ta se mě líbila asi nejvíc. Některé obrazy architektury - části našeho města - se mně zdály také dost dobré, i některé obrazy krajin, ale, bohužel, často sklouzává do té typické kýčovitosti. Obrazy jsou jaksi uhlazené, vyumělkované, často maluje výjevy např. při západu slunce - mraky na obloze v záři slunce - atp. Jen zřídka je v nich jakási spontánnost a upřímnost - že to jde od srdce. Připadá mně tam moc vypočítavosti. U figurálních motivů a motivů se zvířaty - tak to se mně nelíbilo snad nic. Motivy jsou vzaty většinou od Švabinského atp.
Jsem si až moc dobře vědomá, že nemám vůbec nárok někoho kritizovat, protože sama toho moc neumím (Radko, promiň, musím to tak napsat, protože je to prostě pravda), do většiny jeho obrazů bych se nepustila právě proto, že si uvědomuji, že bych to zkrátka nezvládla, figura musí být opravdu výtečně zvládnutá, když už se člověk pouští do nějaké samostatné kompozice. Posuzuji tedy jenom to, co se mně líbí nebo ne a vůbec neposuzuji, jestli je to udělané dobře nebo ne. Krajiny, u kterých nesklouzl do té uhlazené kýčovitosti, byly opravdu pěkné, i ta architektura.
Nejhorší bylo, že jsem musela říct, co si o tom myslím. Ani si neumíte představit, jak mně bylo, když jsem si představovala, jak je lidem, kteří se dívají na mé obrazy a ty se jim nelíbí a jak těžko se to říká. Já jsem to nedokázala říct po pravdě. Snažila jsem se tedy mluvit o těch obrazech, které se mně líbily. Bylo mně hrozně, že jsem špatná, že neříkám pravdu - tedy to, jak na mě obrazy působí, ale nedokázala jsem mu ublížit tím, že bych mu to řekla. Bylo mně ho moc líto. Jsem přesvědčená, že kdyby býval měl na začátku dobré vedení, stal by se z něho určitě dobrý malíř. Mám také obavy, že maluje s představou možného prodeje. Jeho obrazy se určitě výborně prodávají. Ta představa možného prodeje je naprostá zkáza pro malíře. Na tom obraze je to okamžitě vidět.
Musím říct, že jsme si vykládali cca 3 hodiny. Byl tam přítomný ten jeho přítel - shodou okolností to je bývalý profesor našeho syna ze střední školy. Ty tři hodiny byly opravdu moc příjemné, už dlouho se mně tak nic nelíbilo. Když jsme si vykládali o pocitech při malování, naprosto jsme se shodli, i v jiných věcech. Musí to být opravdu mimořádně hodný člověk, na dnešní dobu až příliš přecitlivělý a asi hodně trpí. Obdivuji jeho píli a houževnatost v tom malování.
Já jsem, bohužel, porušila to, co pokládám právě za jednu z nejdůležitějších věcí - tu důvěru (viz předešlý článek). Není mně z toho zrovna moc dobře. Utěšuje mě snad trochu jedna věc - on nemá rád abstrakci, zřejmě se o to pokoušel z nějaké zvědavosti - měl tam asi dva nebo tři obrázky - a má, i se svým přítelem, přijít k nám na návštěvu, protože by rád viděl mé obrazy ve skutečnosti. Určitě se mu nemohou líbit, je to něco absolutně jiného, než co dělá on.
No, tak jsem se vyzpovídala, ale stejně mně pořád není moc dobře.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Janycta Janycta | Web | 27. srpna 2006 v 14:09 | Reagovat

Mám pocit, jako bych se přemístila někam do jiné doby... Jít k někomu na zámek, prohlížet si obrazy, spoustu obrazů...zámecká zahrada... Zní mi to fakt jak vystřižený z nějakýho románu:-). Navíc, tento víkend jsem nevystrčila nos z pokoje, čili jsem jaksi úplně odtržená od reality, ani zprávy nečtu. Ale asi se mi díky tomu líp daří se vžít do Tvé situace - nejspíš by mi bylo podobně. Ale já bohužel nepatřím mezi diplomaty a dala bych mu asi najevo, co si myslím. I když bych samozřejmě opatrně volila slova. Mám upřímnost ráda, dost si na ni potrpím a tak si, já blázen, naivně pořád myslím, že ji mají ostatní rádi stejně jako já. Ale rozhodně bych se rozpovídala i o tom, co se mi líbí, jednou je to dospělej člověk a přestože trpí depresema, nemyslím si, že by mu ublížilo, kdybych mu řekla, že tohle se mi nelíbí vůbec, ale tohle zase je podle mě naopak krásný... Není přece nic špatnýho na tom, když někomu řeknu, že sice není geniální, ale taky ne beznadějnej a že někerý díla mají svoji hodnotu... A možná bys mu měla naznačit, at' do toho malování víc dává duši a vykašle se na prodejnost, at' zavře oči a namaluje to, co uvidí za zavřenýma víčkama... Nevím, jak bych to vyjádřila. Když trpí depresema, at' se z toho zkrátka "vymaluje", at' klidně vypiplá deset tub černé barvy, může to být dobrá terapie... Člověk, kterýmu není psychicky dobře, rozhodně nemá náladu na krajinky, ptáčky, kytičky. Nosí v sobě úplně jiný obrazy... Taky bych ted' nešla dělat makra kytek... Leda tak temný uličky plný popelnic a povalujících se cigánů - tak to ted' cítím, barvičky mě ted' neberou. A on, pokud tím navíc trpí dlouhodobě, musí vidět něco podobnýho...

2 hanci hanci | Web | 27. srpna 2006 v 15:01 | Reagovat

No, já to normálně taky říkám, ale u něho jsem jaksi nemohla. Bylo mně ho fakt hodně líto. Já jsem se o těch obrazech, co se mně nelíbily, nevyjadřovala, jen o těch lepších.On sice říkal, co cítí, když maluje, ale v drtivé většině těch obrazů to právě nebylo vidět, byly to téměř samé krajinky, které působily, že jsou dělané na prodej. Ale co já vím, můžu se mýlit, na někoho jiného by mohly působit úplně jinak.

3 Janycta Janycta | Web | 27. srpna 2006 v 15:13 | Reagovat

No to mohly, ale člověk si dá logicky dvě a dvě dohromady, když jasně vidí, že malíř není psychicky  v pohodě a přesto maluje roztomilý krajinky, jak ty říkáš dokonce "uhlazený", vyumělkovaný... U něčeho takovýho, jako je tvorba umění v jakýmokoliv slova smyslu, musí člověk zapomenout na prodejnost, líbivost. I kdyby dělal reklamní plakát. Velice často je honba za prachama znát na hudbě:-(. Od jisté doby (už je to hooodně dlouho) se třeba vůbec nezajímám o videoklipy a to jsem ve věku, kdy by mě oslovovat měly. Jedinej, kdo dovedl "krátkýma filmama" něco říct, už dlouho nic nenatočil a od té doby jsem viděla pouhý chabý napodobeniny. Ztráta času. A stejný je to s obrazama - pokud je někdo umělec, nebojí se jít na tenkej led - proto jsou asi ti opravdu hodně dobří malíři většinou bez peněz:-)...:-(

4 radka radka | 27. srpna 2006 v 21:29 | Reagovat

Hanci, nechapu proc ti je pritele lito.  nevim jak si vydelal penize, ale jestli malovanim tak je urcite vyborny remeslnik.

Pokud mas alespon trochu umelecke nadani, tak musis poznat rozdil mezi dobrym remeslnikem a umelcem.

Kdyz je obraz remeslne dobry tak ho lze pochvalit za profesionalni zrucnost.

Kdyz je obraz umelecky dobry, tak se lze kochat a chrochtat blahem do bezvedomi :o) Myslim ze ten rozdil v nadseni musi byt kazdemu zrejmy.

A neni duvot projevovat nadseni pokud zadne nadseni neni. On jako dobry remeslnik to prece musi vedet.

5 hanci hanci | Web | 27. srpna 2006 v 22:55 | Reagovat

RAdko, přítel to není, viděli jsme se poprvé v životě.Bylo mně ho líto kvůli těm depresím, kvůli tomu, že mně říkal, že bych chtěl zemřít, protože je sám, nemá pro co žít. On dychtivě čekal na pochvalu ode mě, líčil mně, jak pan profesor Dosbaba, který mně zahajoval obě výstavy a kterému se líbí moje obrazy, se mu vyhýbá, silně kritizuje jeho malování a neuznává je vůbec. Snažila jsem se mu vysvětlit, že pan profesor má rád abstraktní umění a on že dělá realistikcky. Ale bylo vidět, že mu to zkrátka vadí. Snažila jsem se mluvit jen o obrazech, které se mně jevily jako dobré, ale těch nebylo moc, na skoro všech bylo vidět, že je dělá  pro peníze. No, je to těžké, když se takový člověk neumí rozhodnout, obojí nemůže mít, buď uznání od lidí, jako je pan profesor nebo uznání a peníze od lidí, kteří tomu nerozumí.

Na ten zámeček si tím malováním určitě vydělat nemohl, myslím si, že asi restituoval a pak prodal nebo tak něco. Pokusím se o něm dovědět něco víc, nic o něm nevím.

6 anina anina | Web | 27. srpna 2006 v 23:23 | Reagovat

Hančí,rozumím ti. Rozumím i Radce.

Jenže,je to zas to naše staré známé...Víme moc dobře ,a rozum nám to říká,že bychom měly říct pravdu.Ale zas ten cit to nedovolí,protože víš, že to je to poslední,co si ten člověk přál, abys mu vzala naději.

Jednou to stejně bude muset přijmout, třeba od toho, kdo je jinak založený.

Tak se tím netrap, protože ty by ses v opačném případě trápila ještě víc.

Beru to podle sebe,prostě na to nemáme.

Taky nedokážu říct pravdu úplně celou, tomu u koho mám pocit, že ho tím ještě dorazím.Jen naznačím a spíš pochválím to, co se mi líbí.

Přišlo by mi to mi to ,jako bych tala do živého.Nedokážu to a přivodilo by to trauma i mě.

Zachovala ses tak jak ti srdce řeklo.

7 ivzez ivzez | E-mail | Web | 28. srpna 2006 v 1:03 | Reagovat

Hančí, důvěra a upřímnost jsou moc důležité. Ale já si daleko víc cením lidí, kteří mají cit pro situci a pocity toho druhého. Znám Vás sice jenom z blogu, ale moc u Vás oceňuji schopnost vidět a empatii. Chápu, jste tomu malíři nedokázala říct, že se Vám jeho obrazy nelíbí. V situaci, kterou líčíte, by mu to asi ublížilo. Já bych to také neudělala. Až uvidí Vaše obrazy, pochopí mnohé sám. Asi jsem Vám moc nepomohla, ale opravdu se nemáte proč cítit provinile.

8 ivzez ivzez | E-mail | Web | 28. srpna 2006 v 1:07 | Reagovat

MIMO TÉMA:

Co Telecom a internet? Napište mi třeba u mne do komentářů nebo na email. ivzez

9 hanci hanci | Web | 28. srpna 2006 v 5:47 | Reagovat

Moc Vám oběma děkuji. a Ivzez - to doufám také, až uvidí ty moje obrazy, že pochopí.

Jinak, jen krátce, odjíždíme pryč - zatím jsem s internetem spokojená, sice už ne tak s poplatky, ale uvidím, jak to u nás ve městě dopadne, jestli budu mít lepší volbu, tak to provedu. Zatím ne, v naší čtvrti nic jiného nejde.Děkuji za zájem a zdravím.

10 radka radka | 28. srpna 2006 v 8:20 | Reagovat

neobracejte me slova v puse a nedelejte ze me necitu :o) Ja jsem nerikala, ze mu mate vpalit oci ze se vam obrazy nelibi. Ale taky prece nemusite nadsene chvalit, kdyz si myslite neco jineho. protoze muj nazor je, ze je to pro toho druheho ponizujici. Stava se predmetem manipulace. Ale ten clovek prece neni uplny blbec. I kdyz se treba rad nechava litovat. Ale mam z toho spatny pocit. Neumim si predstavit, ze bych se tesila ze soucitu jinych, ze bych touzila po tom, aby me ze soucitu lhali do oci protoze ja jsem takovy chudak a ubozak ze pravdu nedokazu unest.

Hanci, vzdycky kdyz ma spatny pocit tak ti podvedomi rika ze jsi to neudelala v souladu se sebou, s vlastnim svedomim. je to odporna pachut. Znam ji, od te doby co se vyhybam falesnemu soucitu a nedelam ze sebe hodnou za kazdou cenu, je to pryc. citim se fajn.

11 radka radka | 28. srpna 2006 v 9:10 | Reagovat

Opet budu vypadat jako zla, ale nemam pocit ze soucit je to co pomuze cloveku suzovanemu depresemi. Ani litost. A jsem opet u zname temy probirane mockrat u Ghosta. Zda litovat nebo zda radeji povzbudit. Nekdy i tvrdsim slovem, nebo nakopnutim. Protoze bojovat musi kazdy sam za sebe. Prodirat se vlastni dzungli (viz. rulisa) casto i bremenem (deti na rukou). Ale tam kde neni dzungle, nybrz stavnata zelena louka s kvitim plna plodu a volajici k radosti a hram, neni duvod k litovani ani k soucitu. Jini jsou na tom hure.

12 hanci hanci | Web | 28. srpna 2006 v 16:45 | Reagovat

Radko, já jsem určitě Tvá slova neobracela naopak. Já jsem se snažila - jak jsem napsala - chválit jen ty obrazy, které se mně nějakým způsobem líbily. To bych určitě nedokázala, chválit něco, co by mně bylo absolutně proti mysli.Takže takovým obrazům jsem se prostě vyhnula. Přesto mně ta pachuť - jak píšeš - zůstala, podvědomí je potvůrka.

Taky jsem se ho snažila povzbudit, seč jsem mohla, ovšem vůbec ho neznám, tak to bylo pro mě těžké. Navíc mně připadalo, že on - nevím proč - ode mě útěchu i povzbuzení očekával.Pokusím se o něm stejně něco dovědět, jak dlouho maluje - a tak vůbec. Nic o něm nevím. Taky snad budu víc vědět, až přijde k nám. Jeho hlavně zaujala témata mých abstraktních obrazů - ptal se mě na ně - např. obraz V davu a přece sám, na ten se mě hodně podrobně ptal, taky Ježíš na hoře Olivetské a Jidáš. Jenže, my malujeme každý naprosto rozdílně - on si vše pečlivě připravuje, já maluji spontánně, někdy to ze mě jde úplně samo, jako by mně někdo vedl ruku. - O tom jsme si právě moc dobře popovídali. Kéž bych byla alespoň trochu dobrý psycholog.

13 anina anina | Web | 28. srpna 2006 v 17:56 | Reagovat

Radko, ani by mě nenapadlo z tebe dělat necitu, to fakt ne.Já si tě pro tvou upřímnost v každé situaci vážím.

Dokonce bych byla ráda, kdybych z toho co je v tobě mohla kousek mít.

Někdy bych to potřebovala.Já ale vážně nedokážu být upřímná naplno, když vím, že bych tím zrovna ted ranila.Ale ani jsem nemyslela chválit co se mi nelíbí, o tom bych nemluvila v tý situaci.Spíš bych se u toho člověka, který na tom nebyl dobře snažila najít něco, co by se ev.pochválit dalo.

Ale určitě bych mu neřekla "to je krása" na něco co by se mi nelíbilo.To taky neumím.

14 radka radka | 28. srpna 2006 v 19:45 | Reagovat

mozna jsem precitlivele zareagovala na Ivzez, ktera pise ze si vice ceni lidi kteri maji cit pro situaci a pocity  nez duveru a uprimnost. Asi me to zamrzelo. Protoze vim, ze je v naproste vetsine prekernich situaci jednodussi i prijemnejsi vyklouznout hladce s nekolika prijemnymi slovy. Asi bych to taky udelala, kdyby mi na dotycnem cloveku nezalezelo.

V momente, kdy citim urcitou zodpovednost a vazbu tak se snazim rict co si myslim ci citim. Vlastne jsem se to cela leta musela pracne ucit. A nebat se.

15 ivzez ivzez | E-mail | Web | 28. srpna 2006 v 21:01 | Reagovat

Radko, ja jsem v úvodu napsala, že důvěra a upřímnost jsou moc důležité. Ale neměla by se z nich stát modla nebo pseudoideál. Falešný soucit ani falešná upřímnost neprospějí nikomu - ani tomu, kdo je používá.

Nesouhlasím s Vámi, že by bylo snazší z prekérní situce vyklouznout pár příjemnými slovy. Víte, ono je naopak těžší si v takové chvíli uvědomit, co asi ten druhý cítí. Právě proto si cením a vážím lidí, kteří mají cit pro lidi a situaci.

Souhlasím s Vámi v posledním odstavci, ale i v tom případě se snažím zvolit vhodnou formu. Já sama jsem si s falešnou upřímností užila své. Nechápu, proč bych proto měla ubližovat jiným.

Jestli jsem se Vás dotkla, omlouvám se, to mým cílem nebylo. Nechtěla jsem ani překroutit Vaše slova. Jediné, co jsem chtěla, bylo povzbudit Hančí.

16 radka radka | 28. srpna 2006 v 21:10 | Reagovat

Ivzez, hodte moje slova za hlavu :o) Neni duvod k omluve.

jsem nekdy fakt slon. Mam pribuznou, ktera mi dava jiz leta naprosto zbytecne a nesmyslne darky. Mela jsem narozeniny v cervnu. Pred nedavnem jsem byla u ni na navsteve, ona vytahla jakesi neco ze skrine a pta se me zda to chcu. Tak jsem ji rekla, ze nechcu. Nejaka nerezova vec na ubrousky. TAk to hodila do skrine a bylo. Doma mi rika manzel. XX ma pro tebe darek k narozeninam, pry ti ho zapomela dat. Ptala se me zda se ti bude libit, tak jsem rikal ze neco takoveho urcite potrebujes.

Musim se priznat, ze me to ted celkem mrzi. Protoze by me to skutecne vubec nic nestalo, kdybych si tu potvoru vzala a doma nekam soupla. Takhle vypadam jako nevdecnik a necita. A to jsem se urcite nechtela nikoho dotknout.

17 hanci hanci | Web | 28. srpna 2006 v 21:46 | Reagovat

Ivzez: děkuji, že jste mě chtěla povzbudit. Jsem typ, který doslova potřebuje slyšet názory někoho druhého, přebírá je, porovnává se svými a snaží se vybrat podle svého uvážení to nejlepší, ale mnohdy se to nepodaří. Taky se z trápení potřebuji "vypovídat", aby se mně ulevilo. Přála bych si být raději introvert, ale není mně to dáno a stejně se vždycky zachovám tak, jak je to pro mě přirozené.

Radko, já osobně si hrozně moc cením všeho, co píšeš. A stejně vím, že i když to někdy vyzní tvrdě, že to tak tvrdě nemyslíš, ale hlavně že to, když budu osobní, se mnou myslíš úplně nějlíp. Jsem ti vděčná za jakoukoliv kritiku.

A stejně je dobře, že je každý jiný - pořád to tady opakuji.

Takže oběma dík.

18 radka radka | 29. srpna 2006 v 21:42 | Reagovat

Hanci, zrovna jsem objevilau Sarky velmi zajimavou recenzi. Dam ti na ni link: http://sarka-s.blog.cz/0608/ruiz-don-miguel-a-mills-janet-ctyri-dohody-pracovni-kniha#komentar-11

V podstate jsem se lopotne a pracne dohrabala ke stejnemu poznani. V te knize je to urcite vysvetleno lepe nez se ti to snazim sdelit ja.

19 hanci hanci | Web | 29. srpna 2006 v 22:12 | Reagovat

Radko, dík. hned se tam podívám. Zdravím

20 hanci hanci | Web | 29. srpna 2006 v 22:57 | Reagovat

Radko, strašně moc děkuji, už jsem si to stáhla, knížku se pokusím sehnat a koupit. Je to přesně to, co říkáš Ty. Já jsem si prakticky všechny Tvé komentáře stáhla a vytiskla. Přidám to k tomu. Ještě jednou dík. Dobrou noc.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama