Optimismus? - Taková dřina!

30. srpna 2006 v 18:57 | hanci |  Zamyšlení

Slíbila jsem, že budu psát optimisticky. Je to pro mě - obzvláště v těchto dnech - skutečná dřina. Momentálně se nějak propadám do beznaděje, ale stále bojuji.

To, co teď napíši, píši jen a pouze na vysvětlenou. Nenaříkám, ani si nestěžuji!!! Jsou na tom mnozí lidé nesrovnatelně hůře. Prosím tedy, tady na tuto část nedávejte komentáře. Chci jenom blíže vysvětlit další důvod, proč asi nazírám na svět tak negativisticky.
V posledních dvou týdnech jsem byla opět v nemocnici poučená, že nemám naději na zlepšení mého zdravotního stavu. Velmi nutně bych potřebovala brát určitý lék, ale kvůli potížím se slinivkou a zažíváním, nemohu užívat lék žádný. Pan doktor byl na mě tak moc hodný, že jsem si připadala, jako v nějakém jiném světě. Myslím, že jsem se ještě s žádným tak hodným doktorem nesetkala. Očividně mu bylo líto, že mně nemůže pomoci a nahlas mě litoval. Alespoň jsem se domluvila, že když mně bude hodně zle, mohu přijít za ním. - Není to u nás, je to nemocnice v jiném městě. Před skoro 14 dny jsem zkusila vzít jeden, rovněž potřebný lék - na jeho doporučení. Téměř jsem z něho dostala záchvat a od té doby jím jenom suché rohlíky, slabý ruský čas a převařenou vodu. Pár dnů jsem nejedla nic, jen čaj. Jsem už úplně utrmácená, vyčerpaná, nevyspalá...... V budoucnosti mně nekyne absolutně žádné zlepšení, jen zhoršení stavu.
Abych toho neměla málo, tak k těm velkým zdravotním potížím se přidaly ještě nějaké méně závažné. Mám např. zánět v noze, mám ji oteklou a nemohu chodit - tedy když jdu, jdu jak "kulhavý ďábel" - tomu říkám. Pan doktor na ortopedii - měla jsem štěstí, byl taky nepředstavitelně hodný - se hrozil, co že se mnou má dělat, když nemohu užívat žádný protizánětlivý lék. Že prý to bude těžké léčení.
Nemohu ani nic proti bolesti. Bolesti - a nejen od páteře - mám úplně pořád. Začíná mě navíc bolet čím dál víc kyčelní kloub - typický projev stáří. Nemohu užívat nic ani proti bolesti, ani proti zánětu. Hrozím se příštích dnů, měsíců.
Měla jsem jít na další operaci, ale odmítají mě operovat - prý v takovém celkovém špatném zdravotním stavu se neodvažují. Nesmím prý dostat žádnou infekci - nachlazení, chřipku atd. Nemohla bych to nijak léčit. Jak tomu mám zabránit? Navíc v posledních letech dostávám pravidelně z rýmy zápal plic. (Dostávám injekce na posílení imunity, hodně pomáhají, ale ne vždy.)
Prosím, zkuste si představit, jak byste v mých podmínkách byli optimističtí. Ale upřímně!
-----------------------------------------------------------------------------------------------
Tak, teď bych prosila, kdyby někdo věděl, jak otupit bolest, aniž by člověk musel polknout nějaký lék, tak poraďte. Gely, krémy atd. používám, moc nepomáhají. Jóga a "vydýchávání" nejsou také tak moc účinné. Zatím odmítám morfiové náplasti, nechystám se v dohledné době umřít a morfium je návyková látka. Co bych dělala později, až by mně i toto přestalo pomáhat? Nechávám to na beznadějnější chvíle.
-------------------------------------------
A teď přece jenom trochu veseleji. Jak jsem se zmínila na blogu, vytvořila jsem si malý malířský koutek v místnosti, kde spím. A hned jsem v něm začala malovat - na zakázku, kopii portrétu děvčátka podle originálu - obrazu. Nikdy jsem nic takového nedělala. Buď jsem malovala podle modelu - živého nebo podle fotky. Do toho jsem dávala jen všechno ze sebe. Tohle to bylo strašně těžké, protože jsem měla před sebou obraz, který vytvořil malíř a vložil do něho kus sebe. Navíc byl obraz starší, z r. 1933, takže detaily nebyly vidět dost dobře. No, musím říct, že to byl pro mě šílený stres, vůbec jsem nevěřila, že to dokáži.Ovšem byla to také výzva! Ale obraz už je hotový a nechala jsem si ho zhodnotit odborníky - p. Kremláčkem - toho už znáte. Jeho bývalou manželkou, rovněž akademickou malířkou a jejím nynějším manželem, restaurátorem akad. mal. B. Kjulleněnem. Všichni mně mou kopii zhodnotili velmi dobře, tak že mně bylo, jako bych se vznášela někde vysoko v oblacích. Ani jeden z nich by mně absolutně nelhal. Obzvláště ne Borja Kjulleněn. Jsem si naprosto jistá jejich pravdivostí.
Hned jsem také začala pracovat na obraze, který jsem měla "rozdělaný" už z dřívějška. Ten už je opět abstraktní. Až mně ho vnuk vyfotí, vložím ho sem a těším se na Vaše reakce - záporné nebo kladné - jakékoliv. Pro mě má Vaše hodnocení velkou cenu. V hlavě už mám námět na další dva obrazy, jen abych to fyzicky zvládla. Už se těším na další malování.
Zajímal by mě Váš názor na americký film, který dávali 28/08 na ČT2 Životní jistoty s G. Closeovou v hlavní roli. Řeší se tam nejrůznější problémy členů 4 rodin (těžce nemocné dítě, rozvod, zaměstnání, domnělá či skutečná vina, dospívání, stárnutí.........) Film se mně dost líbil, námětově hodně, přeskakování a tím téměř proplétání jednotlivých postav mně docela vadilo, zdálo se mně zbytečně přemrštěné.
Přeji hezké dny, hodně pohody.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 radka radka | 30. srpna 2006 v 20:03 | Reagovat

Dekuji za prani a tvujprispevek je velice optimisticky. Gratuluju k uspesnemu dokonceni obrazu, k pochvalam i ka nadhledu s jakym dokazes psat o svojich nemocech.

Poradit ti nedokazu, snad jen nejakeho znameho lecitele at ti namicha nejyk cajicek a prilozi na tebe ruku. Zni to divne, ze ja takovy pragmatik verim na prikladani rukou :o) Ale at je to jak chce, nech se dobit energii pak treba ta optimisticka vlan zustane dele naladen.

Jeste jednou ti moc gratuluju k zdarnemu dilu i kdyz jsem vubec nepochybovala ze to zvladnes. Pro me jsi malirka a tvoje obrazy se i libi. At si rikas co chces :o)

2 Janycta Janycta | Web | 30. srpna 2006 v 20:43 | Reagovat

Pořád sis' stěžovala, že nedokážeš článek pojmenovat stručně, jasně... Aby vystihoval obsah... Gratuluju, zadařilo se:-)...

No a... Když umíš malovat, je přece jasný, že Tě čekají kladný kritiky...:-)... Jak jsi mohla počítat s něčím jiným?:-)...

3 hanci hanci | Web | 30. srpna 2006 v 20:54 | Reagovat

Radko, moc Ti děkuji, měla jsem obavy právě z Tvého komentáře - tedy obavy - rozumíš, že.

Čaj právě už žádný nemůžu pít, nemůžu vůbec nic. Vyzkoušela jsem už úplně všechno, léčitelům už vůbec nevěřím, obzvláště těm, co berou peníze - a to jsou prakticky všichni.

Já nevím, který komik to říká - J.Cimrmann? parafrázuji to:já to můžu popsat, konstatovat a to je tak všechno, co s tím můžu dělat.

No, nějak to dopadne, nejvíc mě štve, že kvůli té noze nemůžu jít do polí a lesa, to je pro mě docela velká rána. Ale asi to tak musí být. Mně opravdu připadá, že jsem někým pro něco zkoušená.

Dostala jsem kázání od mně blízkého člověka, jehož kázání se mně vždy opravdu moc líbí. Je tam obsažen příběh z Talmudu. Nedá mně to, napíši to sem:

"Židé měli zvyk nosit vždy jednou za rok do chrámu k oběti mj. mouku. Měli ji umlít, tolik, aby byla nádherně jemná. Nikde ale nebylo řečeno, co vlastně znamená ta jemnost. Mletí zrna na mouku blyo to nejpracnější. Má se mlít několik hodin, den, nebo dva, týden, ptali se rabínů. Kdy bude dost jemná? A rabíni k tomu vysvětlují: člověk nemá nikdy skončit, vždy je ještě možné jíž dál. Dokonalost neexistuje. Vždy je možné postoupit o další stupeň. Otevírat se zdroji, kterým je nám biblický příběh o Ježíšovi, být ochoten k vlastní proměně - to je neustálý proces růstu."

A ta nekonečnost v budoucnu, ta nemožnost dojít nějaké dokonalosti, nás tady na zemi asi děsí a vede často k tomu, že raději utíkáme a odvracímese. Ježíšův požadavek je příliš tvrdý..............

Nepíši z toho kázání víc, bylo by to moc dlouhé, ale při tom čtení jsem myslela právě na Tebe.

Moc zdravím.

4 hanci hanci | Web | 30. srpna 2006 v 20:58 | Reagovat

Janycto, dík. Podařil se krátký titulek, viď? A docela rychle mě napadl.

to malování - ale tentokrát to bylo vůbec to nejtěžší, co jsem kdy dělala. Mám hrozně moc velkou radost.

Doufám, že už je Ti o maličkou trošičku líp.Moc zdravím.

5 Janycta Janycta | Web | 30. srpna 2006 v 21:06 | Reagovat

Líp nebo hůř, říkám si, že zbytečně zatěžuju lidi tady svýma problémama. Je  at' je brzo líp Tobě, at' můžeš aspoň na chvilku ven, dokud nemrzne (jakože tady bylo dneska fakt extrémně hnusný počasí:-()...

6 hanci hanci | Web | 30. srpna 2006 v 21:43 | Reagovat

To si neříkej, já myslím, že blog je od toho, aby takhle lidem pomáhal. Mně alespoň pomáhá. Dneska tady byla taky zima, vítr a občas pršelo.

7 ghost ghost | Web | 30. srpna 2006 v 23:23 | Reagovat

S tou bolestí je to zapeklité. Nejlepší by samozřejmě bylo, kdybys potkala někoho, kdo se vyzná v akupresuře. Především je to stará osvědčená metoda, jak zmírnit bolest jako signalizaci nějakého zdravotního nedostatku v těle. Na rozdíl od akupunktury si tohle můžeš dělat v případě potřeby sama, pokud Tě to někdo naučí. Existují sice o tom různé knihy, ale vzhledem k tomu, že je více než 1300 akupunkturních/akupresurních bodů, a zatím jsem viděl knihy, jež popisují nejvýše 200, je lepší, když odborník se znalostmi a zkušenostmi vyhmátne ta správná místa. Není vyloučeno, že by našel i místo, které by zklidnilo slinivku. Odborníka však člověk jen tak sám od sebe nepozná :-(

Musí být skvělé umět malovat tak, že ho chválí i odborníci, co se tím zabývají odjakživa. Vůbec musí být úžasný pocit, když člověk něco umí tak, že se o něm odborníci vyjadřují s uznáním. Já na něco takového nemám ani dost píle, a asi ani dost sebekázně.

8 val val | 31. srpna 2006 v 7:36 | Reagovat

hančí, posílám virtuální pohlazení :o)

9 hanci hanci | Web | 31. srpna 2006 v 8:30 | Reagovat

Val: moc děkuji, posílám pozdrav

Gost: akupresuru jsem zkoušela a ve chvílích zoufalství zkouším dál, mám doma dost dobrou knihu. Mnohokrát jsem už využila i akupunkturu. Ovšem ta je pro mě moc drahá a pomáhá rovněž jen na omezenou dobu. Musela bych mít třikrát tak velký důchod. Dík.Moc zdravím

10 Vít Švajcr Vít Švajcr | E-mail | Web | 31. srpna 2006 v 8:40 | Reagovat

Na ty nejslozitejsi problemy pomuze nejjednodussi rada - prikladej si na sva bolava mista ruce, svoje ruce, a posilej tam lasku, silu, energii. Delej to denne, pravidelne, libovolnekrat, poctive - a uvidis zlepseni, muze ti na ta mista pokladat ruce i tvuj muz (nekdo tomu rika reiky, nekdo leceni energii, nekdo kosmickou energii, ale dulezite je na to misto pusobit tim, ze jej LECIM, a nikoliv tak, ze uz se nemuze vylecit, ze uz to bude cim dal horsi!!!! Tim si to jen programujes, a kdyz rikas, ze to horsi bude, tak ono to skutecne horsi bude. Kdyz ale si budes rikat: Sakra, ono me to boli, to musi neco znamenat. Copak asi? Mam se polepsit? Boli me noha proto, abych vice chodil??? (Priklad...) Budu do ni posilat Lasku, Energii, hladit ji, byt na ni hodny, ona se zlepsi, nevadi, ze mi je nemuzou rozriznout, stejne by to "memhu duvodu" nepomohlo!!! Ta pricina, proc to boli, a ktera se objevuje jako "fyzicka" bolest je VYSSIHO razu. Fyzickym zakrokem se pricina nevyresi, jen vyleci dusledek = bolest).

Pokud by nektera zanicena mista bolela hodne, skus na ne namazat studeny bily jogurt.

Vit

PS: Presel jsem do tykani, snad mi to prominete.

11 anina anina | Web | 31. srpna 2006 v 9:39 | Reagovat

Hančí,tak moc ráda bych ti poradila a kdybych to uměla,věř,že bych tě vyléčila.Ale nemohu poradit  nic víc, než zde bylo popsáno.Myslím,že Vít napdsal,to, co je možné a dostupné u každého.Ta metoda přikládání rukou je obsažena v reiki a zároven tam do tebe je vpravena kosmická energie. Sama to absolvuji od kamarádky, co má na to hodně certifikátů.A ten nával energie jsem opravdu cítila.Metoda stručně spočívá v tom, že ti odplaví špatnou mízu,pročistí a uvolní tak průchod energii, kterou si všichni bereme - tu vesmírnou.Nejsem blázen a funguje to.Ne, okamžitšě na vše ale postupně.Navíc se krásně uvolníš, jseš někde jinde..a cítíš, že jsi opečovávána obrovskou silou.

Moje kamarádka je z Prahy, nechtěla BY ANI KORUNU, pokud by jsi se nějak mohla sem dostat alespon na třikrár domluvím ti to.I bych tě k ní např.od autobusu dovedla.Mohla bych i zařídit nocleh bez peněz.Vím, že tě napadne, že nebudeš otravovat atd.Ale ráda bych to pro tebe udělala.Znáš Bibli a už tam se přikládání rukou prováděla.Matky taky bezděčně přikládají ruce na bolístka svých dětí.

Pokud bys ale měla i tak tolik trpět bolestí, a ted mnozí nebudou souhlasit, tak bych ty morfiové náplastě neodmítala.

Pokud by ti umožnily kvalitnější život, udělaly by velkou službu.

Znám ze zdravotnictví lidi, co je braly hodně dlouho.Moje sestra také.Při rakovině mozku, kdy už bolest byla nesnesitelná a každodenní je měla po dobu 2let.Pak už ji morfium aplikovali injekčně a dávky zvyšovali.Ale netrpěla víc, než bylo nutné.

Promysli to, myslím to vážně.Jsem s tebou.

12 Wu Wu | Web | 31. srpna 2006 v 10:02 | Reagovat

Hančí, drž se! A zkus co radí Vít, něco na tom je...

13 hanci hanci | Web | 31. srpna 2006 v 10:51 | Reagovat

Moc Vám všem děkuji, moc.

Víte - jsem ráda, že jsi přešel do tykání, protože mně hned na začátku blogování bylo řečeno, že se tady tyká.Už jsem si na to zvykla a vykání mně dělá potíže.

Snažím se poslechnout Tě - snad je to i trošku vidět, ale mám teď opravdu těžké chvíle. Ale hodně, hodně se snažím.

To přikládání rukou - to určitě zkusím. Každé ráno jednak hodinu cvičím, jednak dělám různé úkony podle čínské medicíny a jsem přesvědčená, že kdybych to nedělala, bylo by to se mnou mnohem horší. Jedna moje známá mně posílá energii a já to hodně cítím. ale ona je na prázdninách s dětmi a nechci ji obtěžovat, až teď přijede, tak se s ní domluvím. Ona mně hodně vždycky pomůže. Ale ty ruce - to určitě zkusím. Objevila jsem v sobě (poté, co jsem na to byla upozorněná), že mám určité schopnosti, ale chce to hodně se učit, je to dlouhá cesta, na roky.

O tom jogurtu jsem to nevěděla, to určitě zkusím.dík.

Nechtěla bych, aby to vyznělo, že zbytečně naříkám, znovu opakuji, vím, že jsou na tom lidé mnohem hůře, někdy ale skutečně propadám do beznaděje. Člověk nejvíc cítí to, co se týká jeho samotného, je to chyba, ale je to tak. Ale já věřím, že se to za čas opět obrátí trochu k lepšímu. To, že se slinivkou to bude už jen horší, to mně neustále říkají lékaři, že už se nemůže zlepšit, jenom zhoršit. Musím říct, že pomocí homeopatie a velmi přísné diety jsem překonala hodně těžké stavy, tak věřím, že i teď nastane obrat k lepšímu.

ani nevíte, jak jsem Vám všem vděčná, že k Vám mohu chodit na Vaše blogy.člověk tak trochu zapomene na vlastní trápení. Moc dík.

Anino, jistě jsi našla odpověď v tom, co jsem právě napsala. Moc Ti děkuji za snahu, já ti rozumím moc dobře.

14 anina anina | Web | 31. srpna 2006 v 12:35 | Reagovat

Hančí,rozumím ti také.Ty prostě máš pocit,že bys obtěžovala...je to zbytečné, ale chápu..

Ono už o tom napsat asi bylo dilema, zda nebudeš na obtíž,taky blbost.Měj se a myslím na tebe.

15 hanci hanci | Web | 31. srpna 2006 v 12:49 | Reagovat

Anino, přesně. Kdybys věděla, jak si teď vyčítám, že jsem tonapsala! ale je fakt na druhou stranu, že bych nevěděla ty rady o přikládání rukou - já myslela, že tomůže dělat jen někdo jiný, kdo má schopnosti a je vyškolený. Takže kvůli tomuto to snad mělo smysl. Já se taky necítím už tak sama v tom všem a to mně hodně pomáhá. Já na Vás na všechny pořád myslím a zaháním tím myšlenky na nepříjemné věci. A když je to moc špatné, tak se jdu podívat k někomu na jeho blog a to je výborné. Takže za všechno dík, moc. Teď ocházím opět na další kontrolu do nemocnice a tak se mně tam nechce, je to stejně k ničemu!!Oni si asi dělají čárky, či co.A já tam nejméně dvě hodiny budu čekat.Otrava.Moc zdravím.

16 radka radka | 31. srpna 2006 v 14:43 | Reagovat

Hanci, aniz bych chtela blbe vyzvidat muzes nam prozradit neco blizsiho o tvoji nemoci? Proc ti nefunguje slinivka? Co se ti stalo?

Me vypadly kdysi ledviny. Sice mi je dali dohromady ale tak napul. Sla jsem ke znamemu ktery se zabyval praci s energii. Bylo to pro me velice zajimave. Naucil me jak brat energii z prirody a ze stromu. Jak naslouchat sobe a co mi telo chce rict. Vylecilo se mi vsechno ale hlavne se mi vylecila duse. Nejen kvuli nemu, ale hlavne kvuli pocitu propojeni se svetem. Od detsvi jsem trpela pocitem izolovanosti uprostred lidi. Zdalo se mi, ze oddelenost lidi neni skutecna pouze jako. MOje laska ktere jsem byla plna nechtela prijmout pouze jednu osobu, touzila jsem milovat cely svet. Tuhle touhu jsem do zadneho cloveka neodkazala projektovat. Po zamilovanosti prichazelo vystrizliveni.

Proto mam tak velky problem s laskou. Protoze podvedome furt citim touhu po necem a nevim cem. TY stromy, vesmir, mesic a hvezdy dokazaly moji touhu alespon trochu utisit.

Moje kamaradka z mladi kterou jsem moc milovala (ve smyslu pevneho pouta) vstoupila do radu Blahoslavenych sester. A ja jsem zustala se svoji touhou milovat nevyslysena.

Nechci tim rict ze jsem lesbicka, protoze me muzi pritahuji, vzrusuji a v tomto ohledu nemam potize. Zeny me  nepritahuji vubec i kdyz se na hezkou holku rada podivam. Ale tu nadpozemskou lasku jsem vytusila v ni a skrzeva ni. Vlastne ji zavidim. I kdyz bych jako jeptiska zit nemohla. Ale jsem schopna se vseho vzdat a zit v odrikani pro nejaky vyssi smysl.

17 hanci hanci | Web | 31. srpna 2006 v 19:03 | Reagovat

Radko, dík za komentář. Nechci tím otravovat na blogu. Ale tedy jen krátce. Po několikaletém stresu (těžká nemoc dítěte a další rodinné problémy,navíc úmrtí otce....)se u mě projevila endometriósa.Lékaři to nepoznali, dostala jsem se do nebezpečí života-prasklá cysta, krvácení do břišní dutiny atd. Následovaly komplikace, léčené neuváženě - to už teď vím - obrovským množstvím antibiotik a jiných léků. Následek - poškození slinivky. Mám, bohužel, tu méně obvyklou vadu slinivky - ne ten obyčejný zánět, ale já mám poruchu funkce slinivky. Prostě mně nepracuje. Bylo to zjištěno laboratorně, objektivně. Nedá se to léčit, může se to jenom zhoršovat - poškozené části už se nikdy nespraví. To se stalo v r. 1983. Žila jsem s tím docela dobře, až do r. 2003, kdy jsem musela užívat nějaké léky, po kterých nastalo nepředstavitelné zhoršení slinivky. Od té doby nemohu téměř nic jíst a nesnáším žádné léky. - Je to velmi stručně řečeno, jsou u toho další mnohé komplikace.

Jen jsem tím vším mým onemocněním - tím ochrnutím (následné velké potíže) a 9 operacemi a mnoha např. lumbálkami a bolestivými vyšetřeními - trochu vyšinutá. Začínám ale pevně věřit,že s vaší pomocí na blogu - a musím říct, že hlavně s Tvojí pomocí, Radko, se snad dopracuji k tomu, že to budu lépe zvládat. Já se omlouvám, jsem v situaci, kdy jsem se prakticky sesypala. Neměla jsem o tom vůbec psát. Omlouvám se.

Opravdu si říkám, že to všechno asi mělo být, že jsem nějak zkoušená a že třeba mám nějaký úkol - třeba i jen takový, změnit sama sebe - ale musím nejdřív přijít na to, jak.

Sílu ze stromů občas čerpám, úplně cítím, jak mně proudí přes ruce do těla.

Už mám obě knížky: Čtyři dohody (Kniha moudrosti starých Toltéků)a (Pracovní kniha). Rozšíří moji knihovnu v této oblasti. Je to možná něco podobného jak píše Milman a Castaneda (nevím, jestli píši ta jména dobře). Budu se dál snažit a děkuji všem za pomoc.

Ještě něco, Radko, také jsem si už vícekrát říkala, jestli by nebyla dobrá zkušenost v klášteře, na delší dobu, aby člověk našel sám sebe. V běžném životě je to tak těžké! Ale také bych tam žít nemohla.

18 radka radka | 31. srpna 2006 v 19:41 | Reagovat

V klastere jsem byla, sice jen na dovolene ale byla jsem uplne nadsena. Samozrejme jako host jsem tam mela veskery komfort a volnost.

Jako clen komunity bych zit nemohla. Nedokazala bych se podridit pravidlum.

Hanci, drzim ti palce at se neco stane. Treba se stane zazrak. Ja verim na zazraky. Nekolikrat jsem zazrak zazila i kdyz se to tezko pise. Byla jsem primym ucastnikem. Nevysvetlitelny zazrak uzdraveni nebo zlepseni stavu. Ptala jsem se na tvoje potize proto, ze verim ze v kazdem stavu ma clovek nadeji. Nejsem lekar, ale pokud je neco jeste kompaktni a zive, tak by to fugnovat mohlo. Kdyz se stane zazrak. Neztracej nadeji.

19 Jirka* Jirka* | 31. srpna 2006 v 21:46 | Reagovat

Hanci, právě jsem se díval na dokument o panu J.Špátovi a viděl v něm (v dokumentu) něco málo k tomuto tématu, možná i odpovědi na část Tvých otázek. Nevím, jestli jsi měla možnost, ani nevím, budou-li pořad opakovat, ale je to perfektně (autorsky) zpracovaný dokument. Ty odpovědi jsou v příbězích obyčejných lidí, natáčených v průběhu čtyřiceti let (ne opakovaně, jako u p.Somerové) praxe pana Špáty. Ty příběhy jsou tak rozmanité, že je vlastně ani nemůžu popsat, proč taky, když už to udělal jejich autor, ale beru si z nich sílu a poučení v porovnání s jiným štěstím a smůlou (úmyslně nepoužívám slovo neštěstí). Jsou chvíle, kdy tvrdím, že porovnávání je hlavní příčina všech pochybností o sobě samém a je to hodně riskantní (a vlastně to úzce souvisí i s "myšlenkou dne", kterou jsem dnes u sebe vyvěsil), ale někdy je to nutné.....

Co se týká léku na dobrou náladu, doporučuji právě začínající "Blázni ze stadionu". Je to sice slaboduché, ale mozku se u toho krásně odpočívá....8^)

20 hanci hanci | Web | 31. srpna 2006 v 21:57 | Reagovat

Oběma moc děkuji.

Jirko,Pana Špátu moc dobře znám a miluji ho. I tyto filmy znám. Tvůj dnešní příspěvek už jsem četla, napsala jsem tam, žes to asi vybral pro mě.

Dneska jsem na tom opravdu tak špatně, jak už dlouho ne, ale už jsem procházela blogy a trochu se z toho začínám vzpamatovávat.

Já jsem milovník W. Alena, tak se budu dívat na jeho komedii, sice ji mám nahranou, ale na něho se mohu dívat pořád dokola.

Radko, dík. věřím, že zítra mně už bude psychicky o trochu lépe.

Moc zdravím oba.

21 Jirka* Jirka* | 31. srpna 2006 v 22:11 | Reagovat

Hanci díky za tip! S radostí přepínám...8^)

22 cinan cinan | 1. září 2006 v 23:51 | Reagovat

co THC? přírodní léčivo s utlumujícími efekty..No někdo říká, že je to DROGA, ale když se to přeloží (tak nějak foneticky) do ruštiny, znamená to cesta.. A taky se nemusí kouřit, existují tinktury či jiné formy užití. To jen takovej nápad na bolest.

23 hanci hanci | Web | 2. září 2006 v 8:02 | Reagovat

cinan - moc děkuji, určitě se na to přeptám, pokud by se to nemuselo užívat,ale jen natírat. Bolesti se stupňují, tak něco budu muset udělat. Dík ještě jednou.

24 draculka draculka | E-mail | 2. září 2006 v 8:54 | Reagovat

Přeji hezký den,

dlouho mi trvalo, než jsem se rozhodla reagovat na Váš příspěvek, proto komentář vkládám až dnes. Víte, mně vyhovuje být skrytým čtenářem a reaguji většinou jen na velmi silné podněty - a Váš "výkřik" je velmi silný. Myslím, že je báječné, že jste se rozhodla i pro tuto formu komunikace ze světem. Lidí putujících v tomto virtuálním světě je mnoho a víc hlav víc ví - sama vidíte, kolik inspirace se tu sešlo. Já jsem před více jak dvěma rokama byla v tak trochu podobné situaci ohledně bolesti jako Vy (i když srovnávat s Vaším utrpením je to asi pošetilé) - v těhotenství se mi začaly odvápňovat kosti tak rychle, že to mělo neblahý následek pro pletenec pánevní a já přestala pro neutišitelné bolesti chodit - kvůli miminku v bříšku jsem tišící léky odmítla - a zápasila s bolestí jak se dalo. V té době jsem se vlastně taky dostala k internetu, protože, když už jsem nemohla chodit, tak jsem se aspoň snažila zaměstnávat hlavu, abych se od bolesti aspoň částečně odreagovala. A našla jsem spoustu lidí, kteří mi tenkrát moc pomohli - už třeba tím, že napsali něco milého a povzbudivého. Já si tenkrát sáhla hodně na dno a dnes je mi naštěstí líp, můžu chodit a narodila se mi zdravá holčička,a i když se bolesti občas vrací, tak se to už dá vydržet. Po této zkušenosti (s bolestí i s internetem)jsem došla k závěru, že občas pomáhá, když si může člověk o bolesti (a to nejen té fyzické) s někým popovídat - třeba i s někým, kdo je hodně daleko a jen je ochotný naslouchat. Mně to pomohlo, a kdybyste měla pocit, že by se Vám tím taky trochu ulevilo, tak já jsem jedno velké ucho a určitě nejen já. Ze srdce Vám přeji hodně síly, odvahy a spoustu milej lidiček kolem

D.

25 hanci hanci | Web | 2. září 2006 v 10:14 | Reagovat

draculka: ani nevíte, jak moc Vám děkuji za všechno, co jste napsala. S odvápněním mám své zkušenosti, vytrpěla jsem si hodně bolestí v tomto směru. Snad by mohla pomocí má rada: kdo nemůže užívat hormony a jeho tělo už téměř žádné nevyrábí (po vyoperování potřebných orgánů), je naprosto vynikajíci prostředek Weleda Aufbaukalk 1 a 2 (jeden na ráno, jeden na večr). I bez hormonů se vápník váže do kostí. Je k dostání kdekoliv v lékárně, mně ho objednávají a do jednoho dne ho mám.Stojí 250,- Kč a vydrží mně teď, když ho beru už menší množství, téměř půl roku.Po asi tři čtvrtě roku, co jsem ho začala brát, mně přestalo odvápnění, od té doby jsem ho neměla. Snad touto radou mohu pomoci jiným lidem.

Víte, docela mě mrzí na jedné straně, že jsem to sem napsala, bojuji celé ty roky se všemi potížemi sama. Ale na druhé straně jsem jednak dostala řadu rad, na druhé straně - a to je ještě důležitější - ozvali se mně strašně moc hodní lidé a to mně nepředstavitelně pomáhá. Já totiž cítím, že po těch dlouhých letech mých nemocí už mně pomalu docházejí síly. Chtěla bych dělat olik věcí a už tolik let jsem tak moc omezená v jakékoliv činnosti. Ale moc dobře si uvědomuji, že mívám alespoň pár světlejších chvilek, kdy přece jenom trochu vždycky načerpám síly do dalšího boje a že jsou lidé, kteří žádné takové chvilky nemají. A přece se drží.

Strašně moc Vám děkuji a přeji vše nejlepší a hezké dny.Moc si vážím toho, že jste se mně ozvala.

26 draculka draculka | E-mail | 2. září 2006 v 15:16 | Reagovat

za Vaši informaci moc děkuji. D.

27 jana jana | 2. září 2006 v 21:57 | Reagovat

Ahoj Jano, moc na tebe myslím a doufám, že brzo nastane lepší čas. Ale ty máš tolik síly a energie jako málokdo. Kolikrát si vedle tebe připadám jako stařena :-).

Jsem moc ráda, že to dopadlo dobře s tím obrazem. Vůbec by mě nenapadlo, že to zvládneš tak rychle, když to bylo tak těžký.

THC je tráva, marihuana. Nevím, jestli bys to mohla jíst, aby to neudělalo slinivkový záchvat. Nevím moc, jak jinak to dostat do těla, buď kouřením, nebo pitím a jídlem... no, vůbec netuším, co by to s tebou mohlo udělat.

28 jana jana | 2. září 2006 v 22:00 | Reagovat

Možná by se ta tráva dala nějak inhalovat... viděla jsem to ve filmu. :-)

29 Jirka* Jirka* | 2. září 2006 v 23:56 | Reagovat

Při léčebných experimentech je nejčastější formou mast. Úmyslně používám slovo experiment, protože do další fáze se to, podle mého názoru, ještě nedostalo. THC se i v tomto případě týká jen psychiky...

30 jana jana | 3. září 2006 v 20:14 | Reagovat

To je pravda, ale nemůžeš odděleně řešit problémy těla a duše. Jedno způsobuje druhé, např. ze stresu vznikají zdravotní potíže, naopak pokud se člověk dostane do lepší psychické pohody, dost často to pomáhá i jeho tělesnému stavu...

31 anina anina | Web | 3. září 2006 v 21:25 | Reagovat

ad 30- SOUHLAS

32 Jirka* Jirka* | Web | 3. září 2006 v 23:21 | Reagovat

Samozřejmě, pomáhá tak jedno druhému... to jsem napsal špatně, myslel jsem tím, že ovlivňuje v první řadě psychiku, ta pak to další. Jde jen o to, jakým směrem... Dovolil jsem si malý odkaz vedle mého jména, kde o tom píšou víc.

33 radka radka | 4. září 2006 v 16:29 | Reagovat

bohuzel, kdyz si clovek spatnou psychikou likviduje telo, tak ho ani nenapadne ze toho jednou bude litovat. Ze je nerozumny. Ze ma myslet predevsim na svoje zdravi a teprve pak se trapit. Zni to blbe, ale teprve casem si clovek totalne zhuntovany uvedomi ze spousta veci byla zbytecnych, ze mohl uplne jinak.

Nemyslim ted konkretne Hanci. Ale myslim obecne i kuraky, nebo lenochody co v pozdnim veku narikaji ze nemuzou stat, chodit, dychat ci neco jineho. jsem opet hrozne zla, ale zivot zijeme od zacatku do konce. Ne pouze ve dvacet, ctyriceti max. padesati. Zijeme ho i v sedmdesat - osmdesati - devadesati. Mlade lidi by meli nutit zit se starymi lidmi. Aby se denne na divali. Aby videli denne svoji vlastni budoucnost, svuj osud.

34 hanci hanci | Web | 4. září 2006 v 18:27 | Reagovat

Konečně jsem zase otevřela PC. Pořád jsem se totiž ještě nevzpamatovala z toho, co mě teď potkalo. Štve mě to, že to se mnou tak zamávalo. Postupně vysvětlím.

Jano, strašně moc ti děkuji. Jsem v těchto dnech nějak moc naměkko a Tvůj komentář mě úplně dostal. Moc Ti děkuji.

Vám ostatním taky moc děkuji, že máte zájem mně diskusí pomoci. ale ono je to složitější, než jak to vypadá.

Já nechci užívat žádné bolest utišující prostředky, které by mě tak zv. "oblbovaly", že bych většinu času sice necítila bolest, ale den bych proklimbala a byla nějak mimo. Vím, o čem mluvím, už jsem to zažila. To prostě nechci, chci mít "bystrou mysl", pokud to ještě jde.

Ta tráva by asi byla něco podobného. Navíc já už mohu používat jen masti, gely atp., nemohu absolutně nic užívat orálně. Jen homeopatii. a mně, bohužel, na páteř, klouby atd, nepomáhá - mám pocit, že už jsem to někde psala, pomáhá např. při bolesti zubů, úrazu atp., ale ne na páteř.Nevím proč.

Že souvisí psychika a fysický stav - to je jasné. Ovšem, já jsem na to už dost alergická, protože mě to mohlo stát nejméně dvakrát život. Dostávala jsem prášky na uklidnění a měla jsem prasklou cystu - např. Byl zázrak, že jsem to přežila, bylo už pozdě, když na to přišli.Dnes lékaři moc rádi vše svádějí na psychiku a ono to tak vždy není. Mělo by se totiž vždycky brát v úvahu obojí. Někdy je narušená psychika právě kvůli silným bolestem a velkým zdravotním potížím.

Ale na druhé straně, moje problémy začaly déletrvajícím stresem (těžko nemocné dítě, problémy v rodině, úmrtí otce-umíral doma na rakovinu slinivky). Takže já jsem se jaksi na tom stresu ani tak moc ze své viny nepodílela, přeto kvůli tomu natala hormonální porucha a tím endometrióza a tím se začaly nabalovat další a další problémy, protože jsem byla ze začátku úplně špatně léčená atd. Těmi šílenými bolestmi, které endometriózu provázejí jsem se dostala do velmi špatného psychického stavu, který to dále zhoršoval a stal se z toho zamotaný kruh.

Momentálně jsem se téměř psychicky zhroutila, když mně doktorka řekla, že už mně nemůže dále dávat takové množství Kreonu na slinivku, jako doposud, protože by jí to revizní doktor neuznal. Přitom mně vada slinivky byla prokázaná laboratorně, čili objektivně. Ale mám méně běžnou vadu a to je problém. Na klinice v Brně mně doktorka po vyšetření (koncem minulého roku) řekla, že musím bezpodmínečně dostat takové množství enzymů, abych nezvracela, nedostávala záchvaty a ostatní průběžné jevy při nemoci slinivky. Kreon totiž není lék v pravém slova smyslu, jsou to enzymy, které jsou dodávány do těla, když slinivka vypovídá. Jsou to výtažky ze slinivky prasete, někdy osla. nic to neléčí, jen to pomáhá trávit. Já potřebuji nutně průměrně 10 tablet denně.Při tak přísné, příšerné dietě, kterou musím držet. Kdybych dostala tablet víc, mohla bych jíst pestřejší jídlo.

Jedno balení stojí 477,- Kč a vydrží mně na 5 dnů. Jestliže si každých 20 dnů budu muset koupit dvě balení (něco bych dostala od doktorky), tak nevím, jak s naším podprůměrným důchodem vyjdeme, když manžel má také velmi drahé kapky do očí, které nutně potřebuje a pak ještě další léky. to bychom vydávali skoro 3 tisíce měsíčně za léky. No a z toho jsem úplně vyřízená.

Místo aby mně doktorka nějak pomohla, ještě mně psychicky úplně odrovnala. Stav se mně, samozřejmě, okamžitě zhoršil, protože teď už na slinivku působí i psychika. Taky mně připadá, že jakmile se slinivka rozbouří, jakoby nastane dominový efekt a rozbouří se mně všechny chronické záněty v těle, takže můj jediný vjem, který mám, je bolest.Ve dne i v noci, budí mě atd.

Já už jsem o tom nechtěla psát, ale chci Vám to vysvětlit. Stejně nemohu napsat úplně všechno, byl by to román, otravný.

Radko, souhlasím s Tebou, jenže někdy si sám člověk ten stres opravdu nezaviní. A já nedokáži být klidná, když někdo z rodiny trpí. Jsem prostě taková. Já myslím, že určité vlastnosti člověk dostane jako genetickou výbaru a moc nic proti tomu nenadělá. I když se snaží sebevíc.

Já taky moc dobře vím, že se s tím vším musím vypořádat sama a mrzí mě, že Vás s tím otravuji na blogu, neměla jsem to vůbec psát. Už jsem to zmiňovala - ale zároveň vám všem moc děkuji za rady a účast. Říkám si, že to všechno třeba může někomu nějakým způsobem pomoci. Snad.

Chystám se napsat povídání o mlýně, o mé rodině a mém dětství ve mlýně. Slíbila jsem to na blogu u Kornela, tak snad to vyjde. Chtěla bych o tom pořídit - s pomocí vnuka - fotodokumentaci, snad se to podaří.

Všechny moc zdravím a ještě děkuji. Jsem opravdu tak moc ráda, že Vás mám!!!

35 anina anina | Web | 4. září 2006 v 18:29 | Reagovat

Tak to máš pravdu Radko, dnes vnoučata většinou nemají ponětí, jak vypadá realita stáří.

Není to přirozené,měly by u toho být a ne to před nimi skrývat, jako něco co nepatří k životu.Patří, jako každá etapa vývoje člověka.

36 anina anina | Web | 4. září 2006 v 18:32 | Reagovat

Hančí, nevím co ti napsat, ale jen tak neodejdu, tak věř, že na tebe často myslím a jak vidno, nejen já.

37 Ada Ada | Web | 4. září 2006 v 18:41 | Reagovat

To je zajímavé, přemýšlela jsem, čím zahnat tu zatracenou a čím dál horší migrénu (někdy bohužel spojenou i s poruchami vidění) a najednou narazím na Váš blog...(Vím, že migréna je proti tomu, co prožíváte vy, úplná banalita).Také jsem řešila, co dělat, když si tělo na sebesilnější analgetika vytvoří rezistenci a nepomáhají. Nechce se mi brát silnější a silnější léky, nesnáším je.

Dost lidí mi říká, že všechno je v psychice - můžu být schoulená někde v koutě a tiše trpět, nebo se prostě sebrat a hledat řešení. Obrovskou inspirací je pro mě jeden kamarád, který bojoval do posledního dechu. Nikdo, kdo se s ním setkal poprvé, by nehádal, kolik síly musí ráno vynaložit jen na to, aby se zvedl z postele. Svou nemoc pokládal za něco jako výzvu k boji. Byl totální optimista, smířený s faktem, že někdy je prostě hůř, někdy líp. Lezl po horách. Surfoval. Dělal pitomosti...A doktoři zírali, že se nekácí a pořád ještě funguje, zatímco jiní pacienti s jeho diagnózou rychle ztráceli na váze a balili to.

Naučil mě jednu důležitou věc. Bolest nevyhraje, pokud jí to sami nedovolíme. Vím, že jsem schopná, sebrat tolik síly, abych - když je právě zle-  odehrála představení a nikdo nic nepoznal. Už tohle pomyšlení vás ohromě posune dál.

Hanci, posílám Vám (alespoň virtuální) objetí a přeju hodně sil do budoucna. A bude líp...když si byť jen připustíte, že by mohlo.

38 hanci hanci | Web | 4. září 2006 v 18:45 | Reagovat

Anino, já jsem nechtěla vůbec teď na blog jít, protože mám pocit, že tím svým problémem jen jiné otravuji, ale už mně po Vás všech bylo hrozně smutno.

S tím stářím je to úplně pravda. Se stářím, se smrtí - umíráním, zkrátka vším, co tvoří život. Dneska se většina lidí snaží od problémů utíkat, nevidět je, vyhýbat se jim, pokud se netýkají jenom jeho. A tím pak vzniká zkreslený pohled na život. Máš Radko úplně pravdu - ostatně jako vždycky.

Tu knížku jsem nemohla začít číst, absolutně se nedokáži soustředit, vůbec na nic. Dočetla jsem s obtížemi Marii Antoinettu od Zweiga, ani na to jsem se nemohla soustředit. Doufám, že už se dám dohromady a bude to lepší.

Moc zdravím.

39 hanci hanci | Web | 4. září 2006 v 19:25 | Reagovat

Ada: mov Vám děkuji a chtěla bych Vám říct, že na migrénu je určitě dobrá homeopatie. Já nevím, jestli ji odsuzujete nebo ne. Ale měla byste to zkusit. Ovšem problém je v dobrém doktorovi, který by Vám určil správný preparát. V tom spočívá úspěch nebo neúspěch. Vůbec ne v tom, jestli homeopatii věříte nebo ne, protože to není placebo!!! Já se učím sama preparáty určovat, mám určité schopnosti, ale zatím se musím ještě moc a moc učit. Svým nejbližším už jsem mohokrát pomohla. I některým známým. ale bylo to při osobním styku. Takhle nevím, jestli by to fungovalo.

Já bojuji se silnou bolestí už od roku 1978, tak vím, co to je. Držím Vám palce, migréna musí být velmi nepříjemná, má ji moje známá, tak trochu vím, co to obnáší. Nevím, jestli jsem dobře pochopila, že Váš kamarád už není živý, moc mě to mrzí.ale jak je vidět, nežil nadarmo, jistě nebyl vzorem jenom pro Vás. Takový život pak není promarněný, i kdyby byl krátký jakkoliv. Já musím bezpodmínečně denně ráno cvičit hodinu, jinak bych nemohla být. Tak si dovedu představit, co musel prožívat. I když  na tom byl asi hůř než já. Mně hodně vyčerpává to, že nemohu téměř nic jíst, organismus tak vůbec nedostává žádné důležité látky, které jsou potřeba. Cítím se strašně unavená, vyčerpaná. Ale taky pořád bojuji, nemohla bych jen tak sedět. Moc Vás zdravím.

40 hanci hanci | Web | 4. září 2006 v 19:28 | Reagovat

Ado, ještě něco. Já hodně bojuji proti bolesti pomocí jógy a taky "vydýcháváním", pak naprostým uvolněním všech svalů v celém těle. Chce se to trochu naučit, ale pak to určitě pomáhá. Alespoň na chvíli, člověk pak načerpá síly pro další boj. Zkuste to. Zdravím

41 anina anina | Web | 4. září 2006 v 19:30 | Reagovat

Hančí, ale nám by bylo taky smutno, jsem fakt ráda, když se ozveš.

A nikoho neotravuješ, to bys tu přece neměla tolik ohlasů.

Naopak určitě hodně lidí štve ta bezmocnost.Každý by ti nějak pomohl.Drž se Hančí.

42 hanci hanci | Web | 4. září 2006 v 19:56 | Reagovat

Jirko, konečně jsem si přečetla všechno o té masti. Vypadá to hodně nadějně, pro mě by to bylo asi moc dobré, protože potřebuji nejen proti bolesti, ale hlavně i proti zánětu. Teď ještě problém, kde to konopí sehnat. Ale pokusím se rozprostřít sítě. Určitě si jednu z těch mastí zkusím udělat. Asi tu první. sice pracná, ale proto asi bude dobrá. Ještě jednou ti moc děkuji za typ.

Jo - kdybych se dlouho neozývala, tak jsem pak zavřená za držení drogy-větší než malé množství.

43 Janycta Janycta | Web | 4. září 2006 v 20:02 | Reagovat

HANCI: moc ted' sice nekomentuju, ale to neznamená, že nečtu (aby sis nemyslela, že už sem nechodím). Držím Ti palce, a moc Ti přeju brzký zlepšení zdravotního stavu.

44 hanci hanci | Web | 4. září 2006 v 20:29 | Reagovat

Janycto: já jsem přemýšlela, jak ti napsat, že taky nedávám moc komentáře,protože se cítím asi tak jak Ty. Akorát ty důvody jsou jiné. Ani jsem Ti nechtěla moc psat nějaký komentář, protože by vyzněl pesimisticky a to Ty teď nepotřebuješ.  Já na Tebe taky pořád myslím, že jsem obě v takovém psychickém srabu.I když každá v úplně jiném, ale pro každou je to stejně těžké. Taky Ti moc držím palce a zadravím.

45 Janycta Janycta | Web | 4. září 2006 v 20:57 | Reagovat

Mezi námi dvěma je jeden velkej rozdíl: já si svoje trápení zasloužím, je důsledkem nepěknýho chování, ale Ty si rozhodně takový nepříjemnosti nezasloužíš, a tak mě dost mrzí, co se Ti děje. Naštěstí, ostatní jsou schopni alespoň nějak poradit, což já bohužel nemůžu. V tyto dny by ale nemělo počasí mít tak výrazný výkyvy (mrazy, nebo naopak extrémní vedra), tak snad i to trochu pomůže...

46 hanci hanci | Web | 4. září 2006 v 21:17 | Reagovat

Janycto, já nevím, třeba si to taky kvůli něčemu zasloužím a nevím zatím kvůli čemu. Třeba na to během doby přijdu a třeba proto to zakouším. Třeba mě to má někam dovést, nevím. Už mně to dovedlo ke změně života, k jinému pohledu na život. Asi to není ještě dostačující.

A neviň se tak z toho všeho, co se Ti stalo, možná je lepší, že to tak dopadlo, třeba to poznáš až za delší dobu a řekneš si, že jsi měla vlastně štěstí. Teď Ti to připadá jako neštěstí a trápíš se hrozně moc a jednou, až budeš mít děti, si na to vzpomeneš s úsměvem a možná budeš ráda. Každopádně musíš teď bojovat, sama se sebou. On život stejně není nic jiného než boj. A vzájemné vztahy se budují denně od začátku pořád znova a znova. Kéž bych to bývala všechno věděla, když mně bylo 17,18 let! Jenže to jsou všechno nepřenosné věci, člověk nechce věřit, musí si to zažít sám a před tím si vždycky natluče nos. Celý život je moc pracná záležitost v každém směru. Zadarmo nic člověk nedostane.

Tak se měj pokud možno alespoň trochu obstojně.Moc zdravím.

47 Janycta Janycta | Web | 4. září 2006 v 21:21 | Reagovat

Snaha by byla, ale jsem děsnej slaboch,kdokoliv jinej by byl asis tatečnější, mám se ještě hodně čemu učit. Dobrou noc

48 teor teor | 13. září 2006 v 18:23 | Reagovat

teda vubec nevim jestli to psat, protoze abych zpusobil upnuti se na neco, co nemusi zafungovat, tim se da i ublizit, ale po chvili uvazovani to prece jen napisu. moje byvala mela taky neco se slinivkou, spocivalo to v tom ze nedokazala travit v zaludku a ono to pak pomerne nestravene putovalo dal...no a protoze zakladni funkci slinivky je vyrabet ty travici latky tak dostala jako lek, nebo spis jako podporu kapsle s travicimi enzymy, a ze je ma jist spolu s jidlem. a fakt to fungovalo. od te doby mohla jist cokoli, ale jen s kapsli jako prvnim soustem. co kdyby ses toho doktora zeptala jestli to zna nebo ne a jestli by to nechtel zkusit..

49 Michaela Michaela | E-mail | 7. května 2010 v 10:18 | Reagovat

Dobrý den, jestli by jste mi podrobně napsla na mail všechny Vaše nemoci, tak bych Vám mohla doporučit co by mohlo pomoct. Nejsem žádná léčitelka,ale od mládí se zajímam o alternativní medicinu.Bylinky Aromaterapie ,ajurvéda, tak bych Vám chtěla trochu pomoct. Tak pokud máte zajem , tak mi napište na mail Vaše nemoci a já se Vám budu snažit poradit

50 Michaela Michaela | E-mail | 7. května 2010 v 10:20 | Reagovat

1mischel@seznam.cz . Toto je můj mail. Omlouvám se za hrubky.

51 hanci hanci | Web | 15. května 2010 v 19:02 | Reagovat

Tak po hodně dlouhé době jsem se sem podívala. Omlouvám se, že jsem neodpověděla.
Michaelo - jste moc hodná, ale od té doby už uplynulo hodně času a vše se změnilo. Naučila jsem se sama hodně věcí.........
Ještě jednou děkuji za nabídku a srdečně zdravím.

52 ema ema | E-mail | 5. listopadu 2012 v 0:12 | Reagovat

Hančí jak se Vám daří,čtu  Váš blog a vidím že já jsem se slinivkou nazačátku.Držíte se? Já věřím že bojujete,jste mi příkladem! E

53 hanci hanci | Web | 10. listopadu 2012 v 18:46 | Reagovat

[Smazaný komentář] Emo - jsem ÚPLNĚ vyléčená - vše mně způsoboval helikobakter pylori - a doktoři ho nechtěli přeléčit - nakonec jsem si to zařídila sama - za týden jsem byla zdravá, přibrala 20 kg, jím úplně všechno!!! - Držím všem palce a srdečně zdravím.
(Abych se nenudila, zhoršuje se mně onemocnění plic, šíleně se dusím - mám obstrukční vadu plic stř. stupně - přestože jsem naprostý nekuřák - ale prý může být příčina jednak v dětství prodělaný černý kašel - a otec, silný kuřák. Kdo ví.......)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama