V. Komárek - J. Kremláček-dva báječní malíři a lidé

4. srpna 2006 v 15:19 | hanci |  Umění
Nedá mi to, musím se s Vámi podělit o krásné zážitky. A opět to dokazuje, že k pocitu radosti, štěstí a pohody stačí tak strašně málo!!

Když jsem šla v pondělí v nemocnici z kontroly, uviděla jsem v parku na lavičce sedět svého milovaného učitele kreslení, akademického malíře pana Josefa Kremláčka. Před nějakou dobou byl na operaci - několikanásobný bypass . Před i po operaci se vůbec necítil dobře a měla jsem o něho strach. Tentokrát už byl v pohodě, sršel vtipem a humorem jako obvykle. Seděla jsem tam s ním skoro hodinu (čekal na bratránka, který tam byl u lékaře) a báječně jsme si povídali. Ty dva školní roky, co jsem k němu chodila do Lidové školy umění, byly nejkrásnější roky mého života - co se mé osoby týče. Setkání s ním je vždycky moc příjemné, ale tentokrát, že se cítil zdravotně dobře, bylo ještě lepší. Přijal s neskrývanou radostí mé pozvání a tak doufám, že určitě přijde a zhodnotí moje výtvory za poslední rok. Je přísný kritik, ale velmi laskavý. Po zbytek dne, i přes všechny velmi nepříjemné okolnosti, jsem se cítila šťastná, radostná.
Ve středu jsem se na cestě z rehabilitace zastavila na výstavě pana Vladimíra Komárka. Miluji ho od té doby, kdy jsem uviděla jeho první obrazy. Vystavoval společně s malířkou Alenou Synkovou. Ta mě vůbec nenadchla, přestože je určitě velmi zručná malířka, svoje řemeslo výborně ovládá, ale její obrazy - výlučně zobrazuje ženy - mně prakticky nic neříkaly. Vše klouzalo jakoby po povrchu, nic to s člověkem neudělá. Určitě se musí výborně prodávat, obrazy jsou velmi líbivé.
Zato obrazy p. Komárka člověka přímo vtáhnou do sebe. Obzvláště jeden obraz mě naprosto dostal. Nemohla jsem vůbec odejít. Dneska jsem šla do města znovu a znovu jsem se tam zastavila. Ten obraz jakoby z člověka rval cosi zevnitř, přímo fyzicky jsem cítila kontakt s ním. Je to obraz 130 x 130, jsou na něm dvě postavy - symbolické (jako obvykle), je jedno, že není poznat, jestli je to muž nebo žena, není to podstatné. V rukou drží každá postava ptáka, ten pták jakoby vyrůstal přímo z jejího těla - splývá s ním, u jedné postavy se navíc zobákem dotýká rtů. Je to duše? Záleží na každém, co v tom obraze vidí. Obraz nemá název a není tam ani rok, kdy byl namalován. Jsem z toho obrazu úplně vyšinutá. Mám svolení k vyfotografování. Jestli někoho seženu (vnuk je pryč), kdo by mi ho vyfotil, dám ho na blog. Je tam ještě několik obrazů, které mě jen tak nepustily pryč. Když se to podaří, uvidíte je také. Je tam k dostání i monografie, ale prostě si ji nemůžu dovolit koupit. Opět zdražily léky, manžel platil včera o víc jak 200,- Kč víc za lék, než doposud. Hrozím se, až si půjdu pro lék na slinivku. Jedno balení mně vydrží na 5 dnů, jestli budu doplácet stovky, tak nevím.
Včera jsem malovala bez přestání 9 hodin. Pak mně bylo špatně. Ale je to tak těžké! Když začnu malovat, nemohu přestat, až úplně "odpadnu". V mém novém malířském koutku je to úžasné. Okno mám po levé straně - to je ideální. Od obrazu mohu dokonce i odstoupit - musím při malování sedět, ve stoje by to bylo lepší, ale to u mě není možné - všude je dost místa. Po pravé straně mám stoleček s barvami a vším potřebným. (A mám tam ty reproduktory, které jsem si sama nainstalovala a mohu si tak hrát z PC cokoliv chci. Je to úžasné.) Dneska jsem si byla koupit nové štětce. Ty moje staré už jsou přímo strašné, otřepané, vypelichané.... Takže 8 štětců mě stálo 700,-- Kč - a to jsem dostala velkou slevu, protože chodím výhradně do tohoto obchodu. A taky jsem řekla, že si v dohledné době ještě nějaký ten štětec koupím. Jsou to kvalitní francouzské štětce. Už se těším na práci s nimi. (Peníze na ně jsem dostala, sama bych si je koupit nemohla.) Ale dneska už malovat nebudu, musím se ze včerejška zotavit.
Je mně ještě pořád moc krásně z návštěvy té výstavy, pořád vidím obraz před sebou.
Přeji všem hezké dny a také hezké zážitky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jirka* Jirka* | 4. srpna 2006 v 21:08 | Reagovat

Můj byt prochází rekonstrukcí. Už tři roky, bohužel. Nejsem schopný zaplatit vše najednou, ale taky jsem dost líný a pouštím se do toho jen když mě to baví, což je špatně. Nic mě totiž netlačí. Ale jedním jsem si jistý. Budu mít kout, ve kterém bude naklápěcí stůl pro grafické práce stylu kreslení, lepení, linoryt a podobné techniky. Taky tam bude závěsné lůžko a možná, pokud se vejde, i závěsné proutěné "vajíčko" na sezení. No, koutek z toho asi nebude, protože to nejspíš zabere celou místnost, ale proč nemít velké plány, že? 8^) Jenomže zbývá to jediné: "Jenom to dodělat!", do té doby musím závidět takovým, jako jsi ty, Hanci, což mě ostatně taky popožene dopředu. Ovšem nechápu, jak to udělám s nákupem pomůcek, když vidím, kolik stojí dneska štětce a papír.....8^)

2 hanci hanci | Web | 4. srpna 2006 v 21:50 | Reagovat

Jirko, moc Ti držím palce, aby se Ti to povedlo dřív, než mně.Celý život jsem si to přála a dosáhla jsem toho až teď - je mně přes 60. Tak jak vidíš, žádná sláva. Já jsem si ještě přála mít místo na modelovací stolek, který mám pořád rozložený ve sklepě. Na ten už nikdy mít místo nebudu. Kreslení mám v místnosti, kde spím, ale při modelování se nadělá přece jenom víc špíny, ono i tak spát někdy v té "vůni" z terpentýnu a barev - to bolí i hlava. Ale jinak mi to voní. Určitě se snaž udělat si vše, jak si přeješ, co nejdříve. Ve stáří pak už je docela pozdě. Moc Ti držím palce!!!

Linoryt jsem taky dělávala, i suchou jehlu a dřevořez. Moc mě to bavilo, ale je potíž s tiskem. Rukou jde kloudně vlastně jen ten linoryt, jinak nic. Tak hodně štěstí.

3 hanci hanci | Web | 4. srpna 2006 v 21:52 | Reagovat

Ještě něco - ty štětce se dají samozřejmě koupit i levnější, ale není to ono. Já jsem si takové drahé koupila poprvé až vloni před Vánocemi, kdy jsem měla dělat obraz pro zetě, to jsem si koupila tři malé štětečky - jsou francouzské a maluje se s nimi výborně. Teď jsem si jich koupila tedy 8. Jsem opravdu šťastná, že je mám. Doufám pevně, že tak brzy "nevypelichají". Nemám s nimi žádnou zkušenost - dlouhodobě.

4 anina anina | Web | 5. srpna 2006 v 21:11 | Reagovat

Hančí,je to fajn, že neználek jako např. já, se od tebe mnohé dozví o malování.I to jak drahý je to koníček a jaký rozdíl je ve štětcích.Cítím tu tvoji obrovskou radost z nich a sdílím ji s tebou.Hodně štěstí a příjemné malování až do odpadnutí:o)

5 anina anina | Web | 5. srpna 2006 v 21:22 | Reagovat

Jirko,tobě přeji splnění tvých snů jak jen to nejvíc půjde.A kdyby něco pokulhávalo..je hezké si o tom alespon snít do doby,než nastoupí realizace.

6 kornel kornel | 6. srpna 2006 v 10:18 | Reagovat

Tak už podruhý jsem si vzpomněl na malíře Kocourka, ke kterýmu jsem chodil jako kluk do LŠU. Byl moc hodnej, ale mě to fakt nešlo. Obvykle mi proto podstrčil nějakou obvykle knížku pro inspiraci - nejčastěji francouzskou encyklopedii Larousse (?). A pod jeho odborným vedením jsem se tak vypracoval  aspoň na celkem ucházejícího kopisu (měřeno samozřejmě tehdejším mým věkem). Ale chodil jsem k němu moc rád a určitě mi to i hodně dalo :-) BTW: tedy "na stavbě"  žiju taky už zhruba dva roky a důvod je prakticky ten samej: nedostatek času, peněz a někdy i elánu...

7 hanci hanci | Web | 6. srpna 2006 v 13:01 | Reagovat

Kornel:Vidíš, sám říkáš, že Ti to pomohlo.Už jsem psala, jakékoliv vzdělávání ve výtvarném, hudebním.... směru je pro člověka důležité. I kdyby to jenom přinášelo zážitek při prohlížení obrazu nebo poslouchání hudby..... Držím dále palce.

8 hanci hanci | Web | 6. srpna 2006 v 13:05 | Reagovat

Anina: no, jsem hrozná, stejně jsem malovala zatím každý den. Je to na zakázku a mám obavy, že to nezvládnu. Jsem z toho docela na nervy, ale přitom mě to strašně baví a těší. Když jednou začnu, nemohu se od toho odtrhnout.

Pokusím se sem dát nějaké obrázky p. Kremláčka - on je i výborný ilustrátor - vlastně to hlavně. Má ilustrace v knihách po celém světě - doslova. A až mně někdo vyfotí toho p. Komárka, taky to sem určitě dám, abyste to všichni viděli.

Jinak moc zravím a hezké dny.

9 Janycta Janycta | Web | 6. srpna 2006 v 18:00 | Reagovat

Mno, trochu jsi mi tímhle článkem asociovala moje nedávný obcházení fotografických výstav - měla bych zase nějakou anvštívit, protože inspiraci to přinese vždycky, i když nemám žádnej talent. Aspoň mě ale pak napadne, co by se kde dalo zajímavýho vyfotit, přestože musím počítat s příšernou kvalitou po všech stránkách. Tobě malování navíc opravdu jde, takže nákup drahejch štětců považuju za výbornej nápad...

10 jana jana | 6. srpna 2006 v 21:08 | Reagovat

Tak až ti někdo ten obraz Komárka vyfotí, namaluj si podle něj vlastní, třeba menší, kopii. Budeš pak mít doma svého "Komárka" skoro zadarmo :-)

11 hanci hanci | Web | 6. srpna 2006 v 21:16 | Reagovat

To bych nikdy nedokázala. On do každého svého obrazu vložil to nepostižitelné ze sebe, proto jsu ty obrazy tak hluboké a berou za srdce. Asi bych dokázala namalovat jeho kopii, ale i kdyby byla sebevěrnější, to živé vevnitř, to co dělá právě obraz a malíře velkým, to by tam určitě nebylo. Proto jsem v tom malování "nic". Moc dobře to vím a vím, že toto se nedá naučit, to buď člověk má nebo nemá.

12 hanci hanci | Web | 6. srpna 2006 v 21:19 | Reagovat

Janycta: nepodceňuj se, to není pravda, že nemáš nadání. Děláš moc hezké fotky. Už jsme o tom diskutovaly. Ty štětce jsou fakt fantastické. Ještě jsem takové neměla.

13 ghost ghost | Web | 6. srpna 2006 v 21:26 | Reagovat

Z mnoha různých oblastí, do nichž jsem už "fušoval", dobře vím, že pořádné "nářadí" je základní předpoklad k růstu. S mizerným se člověk zasekne někde v půli cesty a už nemůže dál, protože ho tam to ničemné náčiní nepustí. A tak jsem rád, že jsi mohla udělat krůček dopředu. Z hlediska profesionála (i když v jiném oboru) Tě mohu ujistit, že se zákazník spokojí s ledasčím - on totiž kdyby to uměl, tak si to udělá sám. Ale na druhou stranu - člověka něco táhne to udělat (už kvůli sobě samému) co nejlíp.

14 Janycta Janycta | Web | 6. srpna 2006 v 21:36 | Reagovat

Hanci: Já se nepodceňuju, vím moc dobře jak to se mnou je a beru to zrátka jako fakt. Mno ale Ghost má pravdu, když chce člověk něco dělat pořádně, nezbývá mu, než do sebe trochu investovat...

15 jana jana | 6. srpna 2006 v 22:12 | Reagovat

Já jsem si jednou namalovala zmenšenou jakoby kopii obrazu, byl to ale "jednoduchý" obraz, jednobarevné plochy, žádné stínování apod., takže to bylo jednodušší, i když jsem se samozřejmě nepokoušela o klasickou kopii. Taky jsem to dělala na A4, nevím, jaký je originální rozměr obrazu. V podstatě jsem ten obraz obkreslila z knížky, napsala jsem si, jaké tam jsou barvy, tu knihu jsem pak doma při malování neměla. Bohužel jsem ten obrázek někdo asi ztratila, vůbec nevím, kde je. Asi někam zapadl při nastěhování, ale ještě se po něm podívám, moc se mi líbil. Bylo v něm hodně zelené, poslední dobou se mi moc líbí zelená, na obrazech i všude jinde.

16 jana jana | 6. srpna 2006 v 22:16 | Reagovat

Janycta: když budeš o sobě říkat, jak nic neumíš, tak to potom bude trochu pravda... nebo si ostatní o tobě budou myslet, že jsi neschopná. Je to smutné, ale je to tak. Protože to tak není, tak se nepodceňuj. Sebechvála sice "smrdí" :-)(jak si nadávají děti ve školce), ale podceňováním se člověk akorát sráží dolů, podporuje pocity méněcennosti. Je potřeba dělat přesný opak. Oba způsoby jsou extrémy.

17 ghost ghost | Web | 6. srpna 2006 v 23:32 | Reagovat

jana: Janycta na sebe má příliš vysoké nároky. Když si dá člověk laťku příliš vysoko, jen zřídka na ni dosáhne.

18 hanci hanci | Web | 7. srpna 2006 v 10:56 | Reagovat

Jana,Ghost: máte pravdu. Člověk by se měl dokázat zhodnotit jaksi rozumně a nedávat si cíle, na které nemůže dosáhnout. Je pak mnohem spokojenější, protože těch nižších cílů dosáhnout může. Ale neměl by se určitě podceňovat - ale ono je to těžké, to vím podle sebe.

19 Janycta Janycta | Web | 8. srpna 2006 v 15:54 | Reagovat

eee, pozor, já nemám ŽÁDNOU lat'ku, nepotřebuju ničeho dosahovat, pro mně je nepřirozený se někam za něčím hnát, svoje koníčky dělám jen pro sebe. A rozhodně se nepodceňuju, myslím, že jsem objektivní.

20 radka radka | 8. srpna 2006 v 21:31 | Reagovat

Hanci, kontrolni otazka :o) dostala jsi muj e-mail?

21 hanci hanci | Web | 9. srpna 2006 v 12:16 | Reagovat

Radko, dostala a chtěla jsem Ti hned odpovědět, ale vysvětlím Ti, proč jsem to zatím neudělala. Doufám, že dneska napíšu, nezlob se a moc dík.

22 bara bara | 9. srpna 2006 v 15:36 | Reagovat

Komárkovy obrazy se naší rodině taky líbí.

Některé jeho obrazy mám v takovém malém katalogu, podívám se, zda tam není i ten, který popisuješ. Kdyžtak bych ti to mohla poslat poštou k nahlédnutí... nebo rovnou kvalitně ofotit...

I když originál je originál...

Taky jsme objevili díky naší máme, která má ráda černobílé obrazy, výborného  grafika Buranta (již zemřel). Máme teď doma jeho několik grafik a je to krása. Mohu někdy poslat nějaký jeho obrázek v příloze. Ale každému se může líbit něco jiného, takže nemohu odhadnout, zda by se ti to a dalším také tak líbilo. Nám se to líbí. Třeba tanečnice s labutí. To je něco krásného. Tvé malby jsou překrásné, Hanči... musím si už najít někdy čas si je v klidu prohlédnout na tvé galerii. Jsi mistryně!

23 hanci hanci | Web | 9. srpna 2006 v 17:04 | Reagovat

Báro, dík. Už mám všechny obrazy z výstavy vyfocené, přemluvila jsem zetě, kterému se naštěstí Komárek taky líbí. Zítra by měl přijít a dát mi fotky do PC, tak je hned uveřejním - tedy ne všechny,ale alespoň ty tři obrazy, které se mně nejvíc líbí.  Toho grafika Buranta neznám. Když obrázek pošleš, budu ráda. A žádná mistryně nejsem.Pošlu Ti po Janě nebo Petrovi CD s mými výtvory, v galerii je jenom zlomek.Moc zdravím.

24 vladimír komárek vladimír komárek | E-mail | Web | 5. prosince 2006 v 17:22 | Reagovat

Proč nenapíšete o výstavě Alenky Synkové a Vladimíra Komárka na web www.komarek.wz.cz?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama