Další verze Tuláka+doporučení krásného filmu

20. září 2006 v 18:06 | hanci |  Film
Vracím se k předešlému článku o mém dětství ve mlýně. Našla jsem totiž další verzi balady o tulákovi.

Zjistila jsem, že je od českého skladatele R. Piskáčka (1884 - 1940), který ji napsal pro svou operetu. Myslím si, že tady ta verze je právě ta, kterou mně zpíval otec, protože jsou tam v poslední sloce i ty šeříky, i ti motýli, na které jsem se pamatovala. Také ta první sloka je to určitě tato (níže uvedená), ale ta prostřední z verze v minulém článku i v tomto, tu si nepamatuji. Možná otec pomíchal obě verze a vzal si z každé něco. Ta druhá balada, o kanadské poště, to je přesně ta, co je uvedená v minulém článku a kterou mně otec zpíval, to vím určitě.
Každopádně jsem Ghostovi strašně moc vděčná za typ, má to pro mě velký význam. Ale to člověk pozná, až zestárne.
Tulák
Jak to ptáče světem sem a tam
smuten bloudím bez cíle a sám,
přejdu hory, doly, vsi a města,
kam však vede moje cesta,
to já sotva znám.
A tak toulám se už dlouhý čas,
dnes mám bídu, zítra nouzi zas.
věru kapsy moje jsou tak chudé,
pomalu že sotva zbude v nich na provaz.
A přec kupodivu někdy zdá se mi,
že jsem nejbohatší z lidí na zemi.....
Když zjara první vonný květ se venku počne rozvíjet,
každému štěstí ve tváři hned zazáří.
A vůně šeříků láká motýly na hrob tuláka,
vždyť jiným též mu kvet´ten máje květ.
Ještě bych chtěla Ghostovi i všem ostatním doporučit krásný film. Včera jsem se dívala na video, na film, který mám moc ráda a viděla jsem ho už několikrát. Před krátkou dobou jste tuším že u Tebe Ghoste probírali podobné téma, nemohla jsem se debaty zúčastnit. Ale pořád jsem na to myslela. Protože si myslím, že tento film je právě o prakticky té samé diskutované věci, tak jsem ho chtěla doporučit - ale myslím si, že ho všichni znáte. Opsala jsem z internetu:
Krajina stínů (Velká Británie 1993, 131 min., širokoúhlý)
Anthony Hopkins a Debra Wingerová v milostném dramatu, natočeném podle skutečného příběhu a odehrávajícím se v Oxfordu počátkem 50. let. Do života uznávaného spisovatele a profesora C.S. Lewise tehdy vstoupila jeho obdivovatelka, básnířka Joy. Lewis se svým citům nejdříve brání, ovšem jeho poklidný, uzavřený a kultivovaný staromládenecký svět bere pomalu za své... Režíroval Sir Richard Attenborough. Snímek, oceněný jako nejlepší britský film roku 1993, měl v následujícím roce dvě nominace na Oscara: za roli D. Wingerové a za adaptovaný scénář.
Připadalo mně, že on hlavně nechtěl riskovat nebezpečí velkého citu, protože se obával velké bolesti v případě jakékoliv prohry. (Zemřela mu matka, když mu bylo 9 let a on to těžce nesl.) Teď musí čelit úplně stejnému konci. Vy jste právě na toto téma diskutovali. Také je ten film o problému lidského utrpení, proč je, proč to Bůh dopouští atd. Podle mě je to výborný film, s výbornými hereckými výkony a výborná režie. Tak jsem ho chtěla doporučit všem, kdo by si chtěli připravit hezký zážitek.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ghost ghost | Web | 21. září 2006 v 10:09 | Reagovat

Dík, znám pár knih C.S.Lewise (nejen Letopisy Narnie), byl to hluboce věřící člověk. Attenborough je skvělý.

Piskáček je jasný - já tu operetu dokonce viděl kdysi v TV. Ale kultivované operetní provedení a  nesourodý řev s kytarou u ohně (nemluvě o rozdílných slovech) jsou navzájem tak odlišné, že jsem si to vůbec nespojil. Myslím, že k táborovým ohňům se ta píseň dostala přímo z operety, a chybami při přepisování textu od trampa k trampovi či chybným odposlechem se ten text změnil. Je však také možné, že to někdo upravil pro potřeby trempování už kdysi dávno, o čemž by svědčil refrén, který v Piskáčkově verzi není.

2 Lenka Lenka | E-mail | Web | 24. září 2006 v 0:04 | Reagovat

Musím říct, Hančí, že mě to tvé vyprávění o tvé dětství zaujalo. Je to takové prosté klidné, idylické, z toho je člověku hned hezky. Jak se dřív věci řešily...... to dnes už ví málokdo. Jak i když se děly věci nepěkné, jak to všechno potom dopadlo dobře s dobrými a špatně se špatnými. ... Myslím, že ty vzpomínky za napsání stojí. A i kdyby z toho třeba někdy knížka nebyla, tvoji vnuci si to budou číst a předávat dál.

3 hanci hanci | Web | 24. září 2006 v 10:16 | Reagovat

Lenko, moc dík. Musím říct, že to vzpomínání mě tak dostalo, že jsem oprášila ty poznámky, které - jak jsem s údivem zjistila - jsem si začala dělat už víc jak před rokem. Napsala jsem teď už deset satránek. Konzultovala jsem to s vnukem a ten mně řekl, že vůbec neví, co je to povříslo a co to obnáší "jít pást kozy". Tak to musím pořádně rozepsat. Knížka z toho určitě nebude, jen vzpomínání pro vnuky.

Moc děkuji za komentář a hezký den ti přeji.

4 anina anina | Web | 25. září 2006 v 23:20 | Reagovat

Muselo být krásné,když ti tatínek zpíval..

Je dojemné, když se po letech pídíš po úplném textu.měj se, Hančí.

5 hanci hanci | Web | 26. září 2006 v 16:41 | Reagovat

Anino, já ti nevím, čím víc mám bolesti a je mi bídně, tím víc mě to staré všechno dojímá, "bere". Tak asi je to tím. Strašně mě mrzí, že jsem si dřív nepoznamenávala různé věci, když rodiče byli naživu nebo alespoň maminka. Minulost je strašně moc důležitá, alespoň pro mě. Ať nepěkná nebo pěkná, utváří člověka a ovlivňuje ho na jeho celý další život. Však víš.

Kvůli bolestem teď nevydržím dlouho u PC, jen krátce vše prolítnu a ani ne každý den. Ale pořád na vás všechny myslím.

Moc zdravím.

6 Janycta Janycta | Web | 26. září 2006 v 17:14 | Reagovat

Když je člověk mladej, nemá tak silnou potřebu zaznamenávat svoje zážitky. Nebo aspoň většina lidí to tak asi má... Tak prostě sepiš, nač si vzpomeneš... At' je Ti brzo líp...

7 Janycta Janycta | Web | 26. září 2006 v 17:24 | Reagovat

Napadlo mě, jestli by nebylo dobrý psát ty poznámky v elektronické podobě - pro vnuky pak třeba ještě ilustrovat, vytisknout a nechat hezky svázat a pro nás postupně zveřejňovat tady:-). Myslím, že by to uvítala spousta lidí...

8 hanci hanci | Web | 26. září 2006 v 18:23 | Reagovat

Je, Janycto, to tedy nevím, já si myslím, že by to asi cizí lidi fakt nezajímalo. ale o těch ilustracích jsem přemýšlela. Taky bych k tomu mohla přiložit nějaké fotky z té doby. ale třeba ani nic nenapíšu, nevím co bude dál. Mám toho teď na PC 12 stránek, tak uvidím.Dám to k posouzení vnukům a podle jejich názoru se rozhodnu.Zdravím.

9 Janycta Janycta | Web | 26. září 2006 v 18:33 | Reagovat

No, široká veřejnost to třeba přejde bez povšimnutí, ale Tvůj článek o dětství vzbudil docela pozitivní ohlasy, tak proto mě to napadlo. Jako rubrika třeba... Čtení na pokračování:-). Ale je to Tvá věc, samozřejmě. Za sebe říkám, že bych byla ráda:-).

10 anina anina | Web | 26. září 2006 v 19:12 | Reagovat

Ad 5 - Hančí,to víš, že chápu...

A mrzí mě, že bolesti nedají alespon na čas pokoj.Vím, že jsi jim vším co děláš vyhlásila boj, ale musí to být tvrdý boj.Asi málokdo by tomu dokázal tak dlouhodobě čelit.I proto si tě vážím a myslím na tebe.Ale bohužel nemohu dělat víc.Drž se dál Hančí, chyběla bys mě i ostatním.

11 hanci hanci | Web | 26. září 2006 v 19:46 | Reagovat

Anino, zatím se snažím bojovat ze všech sbylých sil. dík.

Janycto, já právě nevím, jak se ta rubrika píše. Musím se na to zeptat syna. Po tvé poznámce jsem na to myslela, že bych na blog mohla sem tam něco dát. Podle zájmu.

12 Janycta Janycta | Web | 26. září 2006 v 20:20 | Reagovat

Když se přihlásíš na blog, tak nahoře na liště: "nastavení", potom vlevo v seznamu vybereš "rubriky", do okýnka "nová rubrika" ji nějak pojmenuješ (libovolně, např. Moje dětství, záleží na Tobě...) a potvrdíš to pomocí "vytvořit". Potom, když budeš chtít napsat článek, kterej do téhle rubriky spadá, v hlavičce budeš mít hned pod "titulek" možnost ji zadat pouhým výběrem (až jich budeš mít třeba víc).

13 anina anina | Web | 26. září 2006 v 20:21 | Reagovat

Hančí,přihlásíš se heslem na svůj blog.

Nahoře klikneš na NASTAVENÍ

Po boku u tebe VPRAVO spíš dole jsou RUBRIKY.

Na ně klikneš.

Na stránce se objeví RUBRIKY co už máš založené.

Pod nimi políčko pro vyplnění NOVÉ RUBRIKY, kterou vypíšeš jak ji chceš pojmenovat.

Klikneš na VYTVOŘIT NOVOU RUBRIKU.

A pak klikneš bud na použít, nebo uložit.Ted nevím přesně.

V těch rubrikách např. modrýma šipkama rubriky posunuješ nahoru, nebo dolů, jak se ti to hodí.

Symbolem tužky a kliknutí na ni můžeš rubriku přejmenovat- přepsat.

Vždy to pak musíš potvrdit a uložit.

Povede tě to.

14 Janycta Janycta | Web | 26. září 2006 v 20:47 | Reagovat

ANINA: Ve správcovským režimu jsou rubriky VLEVO. Tam si vzhled sama neurčíš...

15 anina anina | Web | 26. září 2006 v 20:58 | Reagovat

Janycto, dík, měly jsme stejný nápad :), víc hlav....jo, už mi to doklaplo.

16 Janycta Janycta | Web | 26. září 2006 v 21:10 | Reagovat

No, každopádně, at' už Hanci zkusí jakejkoliv návod, oba by jí měly pomoct, myslím, že zvládla už složitější věci:-)...

17 hanci hanci | Web | 27. září 2006 v 8:30 | Reagovat

Dík oběma, zkusím to.Podívám se.Zdravím.

18 anina anina | Web | 27. září 2006 v 9:06 | Reagovat

Hančí, taky posílám pozdrav...

To pro případ, kdyby se ti nechtělo čekat na syna.A kdybys něco potřebovalo okolo toho, napiš , občas se sem podívám.

19 anina anina | Web | 27. září 2006 v 12:39 | Reagovat

Hančí, jsi šikulka, nepochybovala jsem, že to pro tebe nic nebude.

Určitě máš radost, jako já, když něco objevím a zjistím, že to nakonec není tak složitý.A že já jsem na to "velmi šikovná "

20 Janycta Janycta | Web | 27. září 2006 v 13:10 | Reagovat

A hele, rubriky jsou na světě:-). Tak ted' už zbývá tak trochu mravenčí práce do nich roztřídit i starší články (nahoře na liště "články" - vybrat nalevo ve sloupci měsíc - kliknout na určitej článek - "upravit text" - vybrat rubriku - "uložit a dokončit":-)

21 Matěj Matěj | E-mail | Web | 16. listopadu 2011 v 6:52 | Reagovat

Super, tenhle blog je celkem zajímavej. Jdu ještě něco počíst....

22 hanci hanci | Web | 16. listopadu 2011 v 15:50 | Reagovat

[21]: Díky moc!!

23 Rubai Rubai | E-mail | Web | 6. prosince 2011 v 22:50 | Reagovat

Pravdu díš....:-)

24 hanci hanci | Web | 6. prosince 2011 v 23:30 | Reagovat

[23]: Díky a zdravím.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama