Letní déšť

28. září 2006 v 11:11 | hanci |  Vzpomínky

Pomalu se probouzím. Je to takový ten krátký čas mezi jasnou myslí a ještě polosněním, který určitě všichni dobře znáte. Člověk by si přál, aby to nikdy neskončilo, protože je naplněný zvláštním pocitem blaženosti. Slyším jemné bubnování deště do plechové střechy mého "pokojíčku". Je to pro mě důvěrně známá, krásná hudba. Miluji ji.

Jsou prázdniny, je mně cca 13-14 let a já se mohu povalovat v posteli jak chci dlouho. Maminka mě nikdy brzy ráno nebudila, lépe řečeno, nebudila mě vůbec. Moc dobře věděla, že jsem dlouho do noci četla nebo si kreslila. Bývala jsem ráda vzhůru dlouho ještě po půlnoci. Byl to pro mě po dlouhé roky nejpříjemnější čas na přemýšlení, na pocit být sama se sebou.
Ale jednou se zkrátka člověk probudit musí. Je léto, ale přes noc pršelo. Nevím proč, ale tento stav mám moc ráda. Navléknu si dlouhé kalhoty a na tričko lehký svetřík. První co udělám je to, že se jdu přivítat a pomazlit se svým milovaným psem Argem. Čeká na mě, až vstanu. Čirou náhodou mě někdo s ním vyfotil, ta nálada je snad z fotografie docela patrná.
S Argem

Jdu si sednout pod šeříky na lavičku. Máme dva dvory. Jednomu říkáme "velký dvůr" a pak ještě jeden - tomu říkáme "malý dvůr". Ten velký je před vchodem do bytu. Je pěkně upravený, maminka tam má svou skalku, která se táhne po celé délce dvoru a je poměrně dost velká. Při zakládání radil zahradník. Po celý rok na ní něco kvete. Na horním konci u plotu a vstupní brány do dvora jsou vysazeny vysoké túje tak, že tvoří oddělující stěnu od venkovního prostoru. Vchod do bytu je obrouben klematisem, pnoucím se po drátech, které tvoří podloubí nad vstupními schody do bytu. Je to moc hezké, ale maminka se neustále zlobí, že kvůli tomu lezou do bytu nejrůznější pavouci. Naproti bytu jsou tři vzrostlé stromy šeříku. Jeden je světle fialový, druhý je temně fialový a třetí je bílý. Pod nimi na trávníku je stolek a dvě větší lavičky. Je to velmi příjemné posezení v horkém létě. Když jsem byla menší, často jsem si hrávala v korunách těch šeříků.
Na dvoře stojí "chata". O ní budu vykládat v další kapitole.
Snídám pod šeříky na dvoře. Všechno tam krásně voní a den se pro mě probouzí do poklidného odtékání času, kdy ještě necítím žádná zvláštní příkoří, žádnou lidskou zlobu, která zůstala za zdmi našeho domu. Určitě si budu kreslit, budu se koupat v řece, slunit se na střeše naší garáže, která je úplně přesně sklopená tak, aby se dalo nachytat co nejvíc a nejlépe "bronzu", pouštět si v chatě gramofon na kliku, který tak miluji. Jak je dobře, že mladý člověk neví, jakým úskalím musí čelit, když začne dospívat a když se začne setkávat s lidskou zlobou. V době dětství to za něho řeší rodiče a i když může i dítě mít velmi nepěkné zážitky, pokud má správné, moudré rodiče, zasune ty zážitky kamsi hluboko do svého nitra a může prožívat šťastné dětství a mládí. Až se dostaví různé problémy a překážky v době dospívání a dospělosti, ty zážitky vyplavou na povrch a pomáhají ty překážky překonávat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Janycta Janycta | Web | 28. září 2006 v 11:18 | Reagovat

Čte se to vážně moc dobře...

2 hanci hanci | Web | 28. září 2006 v 12:39 | Reagovat

Janycta:Tys to ještě otevtřela? Myslela jsem, že už se chystáš na odlet.

Ten text - já nevím, uvědomuji si, že píši hrozně suchopárně, bez vtipu atd. Ale je to fakt jen pro rodinu a žádná knížka na tisknutí, ale jen osobní vzpomínky, při kterých je mně moc dobře. A jak jsem zjistila, docela mně to pomáhá při těch bolestech, které mě teď tak nečekaně přepadly. A říkám si, že komu ty moje nedostatky nevadí a bude to brát tak, jak je to míněno, tak si to může přečíst a komu se to nebude líbit, tak to prostě číst nebude, že.

Tak Ti ještě jednou přeji příjemný let tam i zpět a vůbec dobré cestování a pobyt plný pohody.

Zjistila jsem, že se mně ztratil jeden komentář, který jsem psala Tobě a Anině, ve kterém jsem Vám děkovala za rady a pomoc při nastavování rubrik. Tak děkuji ještě znovu teď - moc. Bez vás bych to vůbec nezvládla.

3 Janycta Janycta | Web | 28. září 2006 v 13:35 | Reagovat

Ale zvládla:-)... Do Prahy jedu až pozdě večer, tak během chystání se občas odskakuju k počítači:-). ještě zbývá usmažit řízky na cestu:-). Text se mi zdá napsanej hezky, takový příjemný čtení...

4 hanci hanci | Web | 28. září 2006 v 14:42 | Reagovat

Tak ať se ti usmaží dobře a ať Ti vše vyjde podle Tvého přání. Držím palce.

5 Janycta Janycta | Web | 28. září 2006 v 15:15 | Reagovat

Děkuju:-). Na netu píšou, že je tam příjemných 24°C, tak snad to vydrí, na plahočení po antických památkách to bohatě stačí. Jenom ty pitomý průdušky kdyby nezlobily:-(. Ale třeba je poléčím anýzovkou:-).

6 Ibádovo oko Ibádovo oko | Web | 28. září 2006 v 16:44 | Reagovat

Jsou to moc pěkné vzpomínky.

7 radka radka | 28. září 2006 v 17:25 | Reagovat

je to velmi krasne, ja nemam ani jednu tak krasnou vzpominku. nevim proc. Moje detstvi se mi ztraci v mlhach, to co citim je hrozny tlak na prsou a touha zlobit. A touha delat veci zakazane. Pak ty zakazane veci delam a pak citim strach ze na to nekdo prijde. Vola tatinek a ja se bojim, ze prijdou na to ze jsem zlobila a budou smutni. Mam zazitek jak me tatinek jednou zbil. Sla jsem domu v peti letech ze skolky se setrenici. mela jsem jit s babickou a ta me hledala. Dodnes si pamatuju jak jsem byla trestana. Uz nikdy jsem pak tatinkovi neverila. Kdyz na me zavlolal, lekla jsem se. Bala jsem se muzu az do dospelosti. Nemam hezke vzpominky na detstvi. I kdyz vim, ze me rodice milovali nade vse.

8 radka radka | 28. září 2006 v 17:36 | Reagovat

jeste doplnek: mam krasne vzpominky na pobyty u babicky. Bydlela tam moje sestrenice i teta se strycem. To byl pro me raj. Travila jsem tam nemoce i prazdniny. Az po dlouhem case jsem se dozvedela ze pro moji o ctyri roky starsi sestrenici to byla pekna otrava :o) Ja jsem ji milovala primo naboznou laskou :o)

9 anina anina | Web | 28. září 2006 v 18:42 | Reagovat

Hančí,pěkné počteníčko o dětství.Je z něj cítit pohoda, po které jsem toužila.Zažila jsem ji alespon krátce u babičky s jejími vonavými muškáty za okny v mřížce.Ta se mi vrchovatě snažila alespon nějakou dobu vynahradit co mohla.Ani neví,jak

jsem ji vděčná..Určitě mnoho ve mě zachránila a zanechala.Pak v dětském zařízení jsem slýchala - ona snad ani není dětská, je tak rozumná. Bolelo to, připadala jsem si divně.Ale měli pravdu.Tehdy jsem tím dětským rozumem musela pobrat hodně...Pak jsem zas byla dlouho přerostlý dítě,něco chybělo.Ani dnes si nejsem tak docela jistá, i když to může znít směšně, jestli to dětství ještě malinko nevědomě nedoháním...Člověk si myslí, že je s něčím už úplně srovnaný, ale nějaká ta nesrovnalost asi zůstane navždy.

10 hanci hanci | Web | 28. září 2006 v 20:14 | Reagovat

Radko a Anino, já jsem si začala uvědomovat, že jsem asi měla velké štěstí na dětství, až hodně pozdě.Nikdy v životě jsem nebyla bitá, otec mně nikdy ani nenadával. Od maminky jsem dostala jednou pohlavek a jednou jsem klečela. Jinak si na žádný trest nepamatuji. Maminka si dovedla získat respekt pohledem, nikdy v životě nezvýšila hlas. Já jsem maminku až nenormálně zbožňovala, dokonce až tak, že ona měla prostřední prst na pravé ruce trochu křivý a já jsem si neustále svůj prst křivila, abych ho měla jako ona. Nikdy jsem nechtěla udělat nic, o čem jsem si myslela, že by jí to vadilo. - Samozřejmě, zhruba od patnácti let se to začalo měnit, začala jsem mít pocity, že mě maminka nemá ráda atp. Ale ten pocit, že nemohu udělat něco, že bych se jí pak nemohla podívat do očí, ten ve mě zůstal celý život. a samotné je mně divné, že si pamatuji tolik věcí. Možná je to tím, co jsem všechno zažila - ty nepěkné věci, jako byla domovní prohlídka, poranění psem - možná pak ty pěkné věci byly taky silnějšími zážitky. Každopádně musím říct, že mi to teď strašně moc pomáhá.

A děkuji všem za komentáře a všechny zdravím.

11 Jirka* Jirka* | 28. září 2006 v 20:46 | Reagovat

Hodněkrát jsem narazil na to, jak velké rozdíly mezi lidmi, co se týče vzpomínání na dětství, existují. Někdo neví, o čem dřív psát, nebo vyprávět, pro to množství pozitivních věcí, které ho potkaly. Jiný si zase nemůže na nic vzpomenout, možná proto, že ty dobré věci zatlačilo něco do pozadí. A další do té minulosti radši nechce chodit, protože tam má něco nevyřešeného, co ho negativně ovlivňuje ještě dnes.... Rád poslouchám a komunikuji s lidmi jako ty, Hanci, která evidentně patříš do té první skupiny s uměním najít hezké věci v paměti a se štěstím, že je můžeš vlastnit (a podělit se). Trochu ti závidím, ale to mě jen utvrzuje v tom, že jsem "normální"...

12 hanci hanci | Web | 28. září 2006 v 20:56 | Reagovat

Jirko, moc děkuji za hezký komentář. Jak vidím, musím zveřejnit i ty špatné zážitky, které jsem měla. Mám je už napsané, ale nevěděla jsem, jestli je sem mám dát nebo ne. Možná člověk vědomě potlačuje to špatné a tím víc vyčnívá to dobré. Ale asi jsem opravdu měla velké štěstí na rodiče. Tím víc si uvědomuji, že já jsem svým dětem vůbec tak pěkné dětství nepřipravila. Životní problémy jsem prostě nedovedla tak zvládnout jako moji rodiče. Nejhorší je, že už to nemůžu nijak vrátit a napravit. Není to zrovna moc příjemný pocit.

13 radka radka | 28. září 2006 v 21:06 | Reagovat

Hanci, ten samy pocit mam ja taky. Mam pocit ze jsem detem mohla dat vic. Ale netrapim se tim. Rikam si ze treba ony to budou delat jednou lepe nez ja. A ze treba dostanu sanci byt lepsi babickou nez maminkou.

14 anina anina | Web | 28. září 2006 v 21:11 | Reagovat

Jirko, hezky jsi to napsal...

Hančí, rozumím ti v tom rozhodování zda napsat i o špatných zážitcích.

Někdy mě to nedá, nějak zareagovat, ale jsou věci, co by potřebovaly den co den vypouštět ven, ale ono to není tak jednoduché...

15 anina anina | Web | 28. září 2006 v 21:15 | Reagovat

Radko, já myslím, že ty pocity má skoro každý, protože vždy něco mohlo být lepší, nebo ještě lepší...

16 hanci hanci | Web | 28. září 2006 v 21:24 | Reagovat

Potřebovala bych poradit. Dalo by se to tady nějak udělat tak, abych mohla uvést všech těch už napsaných dvanáct stránek - protože jaksi na sebe navazují - ale aby se to nezveřejnilo hned jako můj další příspěvek, ale aby si na to každý mohl kliknout, kdyby si to chtěl přečíst a až po kliknutí by se to objevilo. Nevím, jeslti to píši dost jasně. Zkrátka, aby to bylo nějak "stranou" a až po kliknutí by se to objevilo. Mimo běžné články. To asi nejde, že. dík za odpověď a radu.

17 anina anina | Web | 28. září 2006 v 21:44 | Reagovat

Hančí, ted si nejsem úplně jistá, ale myslím, že půjde jen to zveřejnovat po jednom článku z nějaké rubriky, a nějak na to upozornit ostatní a očíslovat, nebo můžeš i postupně zveřejnit během chvíle všechny, ale to by byl dost chaos najednou jakoby 12 nových článků.

Podle toho, co vím, bych je zvečejnovala postupně, třeba každý den jeden.

18 hanci hanci | Web | 28. září 2006 v 21:56 | Reagovat

Anino, dík, myslela jsem si to, že to nejde tak, jak bych si to představovala. no, uvidím. Tak se měj hezky. Jdu se dívat na Mechanický pomeranč. Dobrou noc.

19 ghost ghost | Web | 29. září 2006 v 13:28 | Reagovat

Je to nádherné povídání, co člověka přenese málem až do míst, o nichž vyprávíš. Je to jako kdyby mne tím prováděla přímo ta dívka, co sedí na lavičce s Argem :-)

20 hanci hanci | Web | 29. září 2006 v 14:08 | Reagovat

Ghoste, jsi jako vždy velmi přívětivý. ale moc děkuji. s úžasem jsem zjistila, že mně to vzpomínání moc pomáhá. A musím říct, že mně pomáhá i to, že se Vám na blogu to moje vzpomínání líbí. Vím, že je to napsáno velmi neuměle, ale ono asi ani nejde tak o formu, jako o obsah. Jsem opravdu ráda, jestli jsem někomu zpříjemnila alespoň krátký čas.Moc zdravím.

21 kornel kornel | 30. září 2006 v 0:38 | Reagovat

Hanci, tak si mi to  moc líbilo, snad pro tu klidnou pohodu, která z toho příspěvku přímo dýchá. Myslím, že jsem měl hezké dětství. Bylo ale plné vzruchů, dobrodružných výprav i "bratrovražedných bojů". Prostě takové typicky klukovské poznávání světa. V době mého dětství  celkem běžné události, které se ale dneska v Praze už pomalu stávají vzácností...

22 Mamba Mamba | Web | 30. září 2006 v 22:01 | Reagovat

Moc krásný článek...

23 hanci hanci | Web | 1. října 2006 v 15:03 | Reagovat

Mamba: děkuji moc za pochvalu

Kornel: to je právě to, proč jsem si už před rokem začala dělat ty poznámky. Proto děti našich dětí a už vůbec jejich děti si nebudou moci umět představit, jak jsem trávili mládí. Počítače a technika dnešní doby všechno mění. Myslím si, že každá doba má své přednosti a nedostatky. Ale měla by se znát. Dík za komentář a zdravím.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama