Po stopách mých předků-mlynářů

8. září 2006 v 21:47 | hanci |  Vzpomínky
Tak jsme se konečně vydali po stopách mých předků - mlynářů - ovšem jenom z matčiny strany. Otec pochází z Chomýže pod Hostýnem, rovněž ze mlýna.

Všichni jeho bratři - až na jednoho - byli mlynáři. Ten jeden odpadlík byl letec. Jako malé dítě jsem ho zbožňovala, protože byl vysoký, štíhlý, krásný a vždycky veselý. Bohužel, ta veselost ho stála několik let kriminálu, protože vykládal vtipy proti komunistickému režimu a vládě. Ostatní členové rodiny se rovněž nevyhnuli kriminálu - kvůli tomu, že byli mlynáři. Člověk si holt tehdy nevybral. Ale do těch končin jsem nemohla zajet, je to příliš daleko. (Už jsem se na blogu někde zmínila, že otec jako jediný nebyl zavřený, přestože jsme si celá rodina vytrpěli svoje - výslechy (i já jako šestiletá), prohlídky, šikanování atd. Otec nesměl pracovat ani v kamenolomu, protože "moc pracoval" (on už byl zkrátka zvyklý hodně pracovat), kazil prý tam tím pracovní morálku (nesměl si vydělat víc jak 700,- Kčs), tak musel odejít do cihelny a pak na stavbu do Brna. Až za hodně let jsme se dověděli, že nad naší rodinou držel ochrannou ruku jeden velký komunista, kterého rodinu otec ve válce živil - samozřejmě, aniž by věděl, že on jednou bude komunista, živil tak obrovské množství lidí. Byl ale jediný, kdo to nezapomněl a tímto to otci splatil. Třeba mu i zachránil život, kdo ví.)
Hned na začátku bych měla zmínit, že mně srdce doslova krvácelo nad tím, jak je to všude zpustlé, neudržované. Člověk to tam stěží poznává. Přitom, když nám mlýn znárodnili, všechno vzali a nic nám nepatřilo, měl otec povinnost udržovat celé povodí až nad velký splav v takovém stavu, aby břehy byly pevné. To znamenalo, že na svoje náklady musel kácet stromy, prořezávat a vše udržovat. Náhon udržoval také i proto, že nám bylo později povoleno vyrábět si vlastní elektřinu. Náhon se musel čas od času pročistit - vybrat nanesené bahno a spadané větve atd.
Náš mlýn má v nynější době koupený Jednota jako rekreační budovu - vše je tam přestavěno. Doslechla jsem se, že se prý celý objekt znovu prodává.
Mlýn v Rudlicích je úplně rozpadlý, o něm nic nevím. A mlýn v Jevišovicích prý v poslední době koupil někdo z Brna. Ale k jakému užitku, to tedy opravdu nevím, protože je rovněž téměř úplně rozpadlý. Vše vidíte na fotkách.
První zmínky o místě, kde stojí náš mlýn, pochází z období někdy kolem roku 1200. Tehdy se tam říkalo V Kmentě. Co to znamená, to nevím. Náš mlýn, tak jak ho znám já, byl postaven kolem roku 1750 - tedy ty základy. Právě základním stavebním materiálem byly obrovské kameny, takže když u nás v bytě se něco přestavovalo, vypadl obrovský kámen a vše se tomu muselo přizpůsobit. Všechno u nás bylo ve výklencích - např. gauč, televize, umývadlo - prostě všechno. V kuchyni byl krásný klenutý strop. Když přišel otec, hodně věcí přistavěl, také vybudoval tehdy nejmodernější turbínu (ale název Vám nepovím, moc mě teď mrzí, že jsem si všechno nenapsala, když byla maminka na živu, teď už je pozdě) a vůbec celý mlýn zmodernizoval.
Měla bych napsat, jak se rodiče poznali. Bylo zvykem, že od mlýna ke mlýnu chodili tak zvaní krajánci, kteří za jídlo a nocleh občas něco pomohli, ale hlavně nosili různé zprávy a také zprávy o tom, kde v jakém mlýně je dcera na vdávání a syn na ženění. Maminka byla tehdy zasnoubená s mladým mužem - lékařem a chtěli se vzít. Jenže to by obrovské snažení jejích rodičů přišlo naprosto vniveč (a že se něco nadřeli! Mlýn v Jevišovicích, kde se maminka narodila, měli v nájmu a dřeli od rána do noci, chtěli se osamostatnit. Otec maminky byl pak 5 let zajatý v Rusku v první světové válce, takže její maminka dřela sama, moji maminku měla ponejvíce při práci buď na zádech nebo ji položila na obilí do násypky, aby ji měla na očích. Po letech si koupili mlýn v Příštpu, kde jsem se narodila já.) Takže aby o mlýn nepřišli, bylo nutné, aby si maminka vzala mlynáře, nejlépe s velkým věnem pro zvelebení mlýna. Toho krajánek objevil v Chomýži pod Hostýnem. Otec se s maminkou viděli dvakrát v kavárně v Brně (za přítomnosti dalších lidí), kde se vlastně bez nich dohodl "obchod" mezi jejich rodiči. Maminka tehdy málem zemřela zoufalstvím. No, potřetí se už viděli na svatbě. Otec byl moc hodný člověk, ale naprosto jiného založení, než maminka. To jsem se všechno dověděla až jako dospělá, protože jsem nikdy nezažila, že by se rodiče před námi hádali atp. Sblížili se až v pozdním věku a po pár letech nato otec zemřel na rakovinu slinivky.
Otec maminky se narodil v mlynářské rodině v Rudlicích. Maminka mojí maminky se narodila v rodině zemědělců rovněž v Rudlicích. Brali se z velké lásky, ale zhruba ve středním věku se odloučili a žili odděleně. Oba byli nesmírně pracovití a co měli, vydřeli vlastníma rukama. - Pro zajímavost - vložila jsem fotku pomníku, kde jsou uvedeni dva předci mojí maminky (rodina vždy patřila mezi "vzdělané", byli to písmáci, vedli kroniky atp.). Karel Dozbaba byl jedním z vůdců selského povstání v roce 1821 (viz pomník) - byl s tam uvedenými muži zavřený na Špilberku, kde byli tvrdě mučeni a jeden z vůdců se musel dívat, jak ostatním byl podán jed a oni v obrovských bolestech umírali. Ten, co se díval, byl propuštěn domů, aby řekl ostatním, jak by dopadli, kdyby se znovu vzbouřili.
To druhé jméno - František Fiala - to byl bratr mojí babičky (maminka mé maminky), ten padl v první světové válce. Byl jediný syn a rodina se o něm nikdy nedověděla, jak zemřel.
O mém dětství ve mlýně asi napíši ještě jeden článek, protože teď už by to bylo příliš dlouhé. Doufám, že jsem to napsala alespoň trochu srozumitelně. Ono to asi těžko může někoho zajímat, uvědomuji si, že to má význam hlavně pro mě a mou rodinu.
Pokusila jsem se v rychlosti vytvořit nákres řeky Rokytné a jak k ní byl připojen náš mlýn. Upozorňuji, že poměr vůbec neodpovídá, ten nákres je příšerný, ale snad z toho je trochu poznat, jak je to u mlýna uspořádáno.

U této fotky je vidět přítok řeky Rokytné na splav, u další fotky odtok řeky pod splavem.

Toto je velké stavidlo u splavu - bohužel, absolutně zničené. Na betonových sloupech ležel dřevěný "trám", ve kterém byl obrovský železný šroub, nahoře zakončený velkým kolem, kterým se otáčením buď vytahovalo nebo spouštělo stavidlo a tím se voda buď pouštěla ve větším množství nebo naopak se průtok omezoval.

Od stavidla vedl náhon směrem ke mlýnu.

Pár metrů (50 ?) před mlýnem bylo ještě malé stavidlo, kterým se rovněž reguloval přítok vody stejným způsobem, jako u velkého stavidla. Nad stavidlem byla ještě naskládaná prkénka po celé délce stavidla, výšku měla možná 15-20 cm. Bylo jich tam několik a podle potřeby se buď přidávala nebo ubírala železnými hráběmi. Nemohu si vzpomenout, jak se jim říkalo - splávek? Opravdu už nevím. Regulovalo se to tak tehdy, když například byla průtrž mračen atp., aby k mlýnu neteklo příliš velké množství vody. Při ještě větší vodě se muselo jít k velkému splavu a regulovat vše tam - princip regulace vody byl stejný u obou stavidel.

Toto je přítok náhonu k "hrubým česlům" - tam se zachycovaly klacíky a větší předměty, napadané do vody. Odtud voda tekla pod přístupovým mostem do lamfeštu.

Bohužel, nedomluvila jsem se dost jasně s vnukem, takže lamfešt není vyfocený celý, ale snad je z toho poznat, že to bylo vlastně betonové koryto, na které navazovala kašna pro turbínu. Není to tam moc vidět, ale je tam ještě jedno malé stavidlo a před ním "jemná česla", na kterých se zachycovalo lupení a menší nečistota, aby do turbíny šla čistá voda. Kašna pro turbínu byla hluboká cca 4 m a zhruba stejně tak široká a dlouhá, možná víc. Je to ta plocha před červenou střechou (ta je tam ovšem přistavěná až jako k rekreačnímu objektu, dřív to tam bylo jinak).

Celý mlýn jsme nemohli vyfotit, protože přístup nebyl možný, vše bylo zamknuté a ohraničené ploty. Toto je pohled na čelní stranu mlýna. Ovšem vše je změněno, původně tam bylo jen jedno okno vpravo - to byla kancelář. Zhruba mezi levým a středním oknem byly velké přístupové dveře, kterými se dovnitř nosily pytle s obilím. Všeude byl břízolit a horní část neměla okna, tam byly násypky a mlýnské stroje.

A toto už je pomník - na památku selského povstání a z druhé strany na památku padlých v první světové válce.

Toto je rodný dům - mlýn - mého dědečka, otce maminky, v Rudlicích. Vše je velmi zpustlé, jak je patrno z obou fotek.
Tady, zřejmě, bylo někde mlýnské kolo.
Na dalších třech fotkách je rovněž velmi zpustlý mlýn v Jevišovicích, kde se narodila moje maminka. U třetí fotky je vidět místní zámek.

Tuto fotku jsem dala jen tak pro zajímavost - je to rovněž na památku padlých rodáků Jevišovic v první světové válce, pomník vytvořil náš významný sochař Karel Pokorný a pro naši rodinu je to zajímavé tím, že mu moje maminka, jako dítě, klečela jako model. Mimo opravdu krásných prací, bohužel, vytvořil Karel Pokorný také komunistické pomníky, např. velmi známé sousoší Sbratření - objímá se tam ruský voják s naším a partyzánem - ani nevím, jestli v Praze ještě to sousoší je, do revoluce tam bylo a bylo také, tuším, na nějaké bankovce. Vytvořil také ale nádherný portrét - bystu Boženy Němcové a mnoho dalších krásných soch.

No a ještě něco na zasmání - když jsme už šli k autu, objevili jsme u cesty sklípek, zamřížovaný a tam tohoto pána - "Lenin za mřížemi". Za ním stál opřený o zadní stěnu ještě obrázek Panny Marie. Na fotce ale není vidět, nijak to nešlo udělat.
Nakonec Vám ještě ukáži slíbenou fotku mého posledního abstraktního obrazu (Důvěrný rozhovor) - zapomněli jsme obraz vyfotit samostatně, takže je jenom na štaflích a Vy alespoň uvidíte můj malířský koutek - jestli si to vůbec může někdo z této fotky představit.
Tak jestli jste to vydrželi až sem, tak Vám přeji hezké dny.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 anina anina | Web | 8. září 2006 v 22:32 | Reagovat

Teda...dík Hančí.

Za to ovanutí historií.Mlýny mi vždycky přišly hodně romantický, ale jistě to byla taky pěkná dřina.Je velká škoda,že jsou stavení v takovém stavu.Pamatuji si, jak byly chalupy s mlýnem za mého mládí v "kurzu".Kupovali je komunističtí pohlaváři, co měli konta ve Švýcarsku, tak snad se alespon některé dochovaly.

Příklad komunisty, co asi zachránil  tvého tatínka je i ukázka toho, že by se lidé neměli házet do jednoho pytle..Mám moc ráda výklenky, jak píšeš, užila jsi si jich dost.

Hezky jsi to popsala, muselo ti to dát práci.Alespon vím od přímého zdroje, jak to tehdy chodívalo ve mlýně.

Tvůj malířský koutek ti moc přeju.Měj se hezky.

2 anina anina | Web | 8. září 2006 v 22:34 | Reagovat

Jo,a Lenin v cele s Marií :)..Pěkný paradox..

3 hanci hanci | Web | 8. září 2006 v 23:12 | Reagovat

Anino, dík moc. Máš pravdu, ty výklenky byly senzační, schází mně pořád.

Náš mlýn chtěl kdysi taky někdou koupit, jakýsi umělec. Ale tehdy to naši nechtěli prodat, oba byli naživu. Po otcově smrti pak byla maminka strašně ošizená.

Neumíš si představit, jak je mně líto, že je všechno v tak hrozném stavu. Ale co člověk nadělá.

Přeji Ti hezký weekend.

4 ghost ghost | Web | 9. září 2006 v 8:17 | Reagovat

Vlastně mne vůbec nenapadlo, a to už jsem pár mlýnů viděl, kolik práce dalo udržovat mlýn v provozuschopném stavu. Desítky metrů náhonů, výpustě a vpustě, i samotnou budovu mlýna, která byla z jedné strany stále omývaná vodou.

Malířský koutek se mi líbí moc :-)

5 anina anina | Web | 9. září 2006 v 8:18 | Reagovat

Hančí, takové bydlení ve mlýně k vám asi přitahovalo dost dětí.Bylo to tak?

Asi s blbě ptám, ale to víš, já ve mlýně nežila.

Pro mě mlýn znamenal především romantiku s obrovským mlýnským kolem na které bych se vydržela dívat dost dlouho i ted.A samozřejmě pytle s namletou moukou.Tu práci okolo vidí člověk až po pokochání se tím, pro něj pěkným.

6 hanci hanci | Web | 9. září 2006 v 10:03 | Reagovat

Ghoste děkuji za pochvalu "koutku", já ho miluji, cítím se tam tak moc dobře, že jsem to dopředu vůbec nepředpokládala.

Anino, napíši o tom všem článek, tak to nebudu teď rozvádět. Snad Vás některé to alespoň trochu pobaví a odvede od vážnějších problémů - o což se snažím seč mohu i já sama.

7 anina anina | Web | 9. září 2006 v 10:56 | Reagovat

Hančí, vím :)

8 kornel kornel | 9. září 2006 v 11:35 | Reagovat

Hančí, moc hezky napsáno,  a i s fotkama, aby si to člověk uměl i představit. Rád čtu podobný články, ze kterých dejchá taková ta "obyčejná"  historie, i když pro vás určitě nebyla nijak příjemná.

Jo, a samozřejmě mi nedal ten kment. Podle Trávníčkova slovníku to je jemné plátno, batist. Ale u pomístních názvů často vůbec není jasný, jak ve skutečnosti vznikly :-)

9 hanci hanci | Web | 9. září 2006 v 13:02 | Reagovat

Kornele, Ty jsi báječný, moc děkuji. Ono se u mlýnů dělala ještě i spousta jiných věcí. Bývala i cihelna, u rodičů otce pálenice a další. Kdo ví, co se dělalo v tom třináctém století tam u nás. Tak ještě jednou dík.

10 kornel kornel | 9. září 2006 v 15:57 | Reagovat

13. století je moc temný, ale 16. nebo 17. století, to by mělo jít zjistit. Hmm, tak cihelna a dokonce pálenice... Beru to tak, že se časem můžeme těšit na další hezký příspěvky :-)

11 hanci hanci | Web | 9. září 2006 v 18:12 | Reagovat

Kornel: ve mlýně, kde se narodil otec, funguje suprer moderní pálenice, vede ji můj bratranec, četla jsem o tom v novinách dokonce. Jestli to najdu, zkusím oskenovat obrázek té pálenice. Mlynáři bývali činní v mnoha směrech, byli to vždycky mimořádně pracovití lidé. Jen mě hrozně mrzí, že jsem si neudělala poznámky o všem, dokud žila maminka, jsem hrozná, skoro nic si nepamatuji.

12 Janycta Janycta | Web | 9. září 2006 v 19:44 | Reagovat

Pěknej článek, mám ráda historii. Na povídání o Tvým dětství se budu těšit, protože už tohle mě dost zaujalo, takže předpokládám, že se tady dočteme ještě zajímavější věci. Slušná reportáž...

Abstrakty, jak už jsem dřív zmiňovala, nemusím, ale ten obraz na štaflích vypadá dobře, líbí se mi ta kombinace barev - chladná "ocelová" (?) a hřejivá červená...

13 jana jana | 9. září 2006 v 19:59 | Reagovat

Ahoj, článek se mi moc líbí, mám z něj velkou radost. Doufám že brzo napíšeš i o tom dětství.

Socha Sbratření (nevěděla jsem teda doteď, že se tak jmenuje) je myslím u Hlavního nádraží. Vypadá to aspoň, že by to mohla být ona. Někdo k ní myslím dopsal něco o gayích :-)

14 Janycta Janycta | Web | 9. září 2006 v 21:41 | Reagovat

Sakra, ten obraz se mi líbí čím dál víc...

15 hanci hanci | Web | 9. září 2006 v 22:18 | Reagovat

Janycta a Jana: oběma Vám moc děkuji. Budu se snažit napsat ten článek co nejzajímavěji, podle svých sil a schopností. O té soše - to mě pobavilo. Škoda, že ten námět je takový, ale on dělal vždycky všechno dobře, alespoň si to myslím.

Janycta: dík za pochvalu obrazu, on tam není až tak úplně dobře vidět, je trochu z boku. Ale ta barva téměř odpovídá skutečnosti.Jsem ráda, že se Ti líbí. A dobrou noc.

16 Janycta Janycta | Web | 9. září 2006 v 22:39 | Reagovat

Budu si kupovat novej telefon a rozhodně si něco podobnýho chci pořídit jako tapetku na plochu - protože na internetu jsem našla jen hrozný kýče, nevybrala bych si ani jeden jedinej:-(. Některý možná byly docela vtipný, ale já chci obázek, kterej mi vydrží dlouho a nebudu mít potřebu ho měnit. Snad seženu něco v tomhle duchu. Chci bud' nějakou dobrou fotku nebo podobnej obraz. Asi řeším blbosti, ale když člověk zváží, že na displej mobilu čučí každej den... A já si potrpím na estetiku. Kladu na ni velkej důraz. Jenomže tohle je už vyšší třída, zkrátka umění a to bude asi problém stáhnout, pokud bych to chtěla legálně. Ale dám si práci, inspirovala jsi mě. Na to, že se jedná o abstrakt, mě Tvůj obraz hodně oslovuje.

17 Wu Wu | Web | 10. září 2006 v 0:27 | Reagovat

Hančí, moc zajímavý příspěvek, pro každého, nejenom jak píšeš "hlavně pro mě a mou rodinu". Protože kde se dnes dozvíme, jak to chodilo ve mlýně, jak se udržoval náhon a nebo jak se seznamovaly a vdávaly dcery ze mlýna? Díky.

18 anina anina | Web | 10. září 2006 v 8:18 | Reagovat

Hančí, taky mě napadlo, to, co Wu ale ještě v jiné souvislosti.Totiž to, jak je dobré, když víme něco o svých předcích.I skrze to, můžeme pochopit zčásti sami sebe..Já toho vím velmi málo a teta, co mi zbyla si už taky moc nepamatuje.Jí taky jako dítěti zemřeli rodiče.Tak ani moje děti se toho nemohou moc dozvědět.Naše historické prameny se jaksi vytratily..

19 radka radka | 10. září 2006 v 19:27 | Reagovat

Hanci, ty mas bohatou a zajimavou historii. Ani si to neumim predstavit, mozna ze ten pocit zavazuje.

Ja jsem nasla na tvojich odkazech umeni, tento obrazek. Taky ti to pripomina to co me :o) Tak trochu porno http://www.art.cz/?page=news&id=796

20 hanci hanci | Web | 10. září 2006 v 19:45 | Reagovat

No jasně, Radko, vždyť je to pan Róna! Mám ho moc ráda a ten obraz je úžasný.

A zajímavou historii - možná trochu ano. Jenže kdybych to psala všechno, byl by to román. Např. jedna sestra mojí babičky byla jako osobní švadlena a docela jako důvěrnice jedné hraběnky. Bylo by to také zajímavé povídání. Tu tetu jsem moc obdivovala, byla na svou dobu velmi moderní a vzdělaná.

Já jsem opravdu vůbec nečekala, že by toto povídání mohlo připadat zajímavé pro tolik lidí. Mám z toho tak velkou radost!! Moc Tě zdravím.

21 Janycta Janycta | Web | 10. září 2006 v 19:57 | Reagovat

Hm, tak takový "porno" bych si klidně dala na zed':-)...

22 radka radka | 10. září 2006 v 19:57 | Reagovat

Hanci, mozna by jsi to mohla sepsat do nejakeho dilka, ci povidek. Prijde mi to moc zajimave!!!

23 hanci hanci | Web | 10. září 2006 v 22:01 | Reagovat

Janycta: to určitě, pan Róna je fakt vynikající.

Radko, já jsem to tady ani nechtěla psát. Já už jsem před delší dobou, než jsem začala blogovat, začala psát takové poznámky, že jako napíšu nějaké povídání pro své vnuky, popř. děti vnuků, aby vůbec si dovedli představit, jak si hrály děti v mém dětství.Začala jsem to psát a napsala jsem si už hodně poznámek a pak jsem začala blogovat a od té doby jsem tam nebyla a nic nepřipsala. Já sice neumím psát nijak dobře a hezky, ale říkala jsem si, že to nevadí, že by to třeba děti, které budou zvyklé jenom na počítače a technické hračky atp., mohlo zajímat. Nemůžu všechno zvládnout, malovat, blogovat - to hlavně, vařit, uklízet - u všeho musím odpočívat kvůli tomu svému pitomému zdraví. Mám v plánu tolik věcí!!! Jen mít alespoň trochu víc sil.Snad něco napíšu. Teď v nejbližších dnech napíši článek na blog o mém dětství v mlýně, jen stručně. Třeba Vás to bude taky trochu bavit. Jako odpočinek od těžkých témat a diskusí. Moc zdravím.

24 anina anina | Web | 10. září 2006 v 22:09 | Reagovat

Hančí,to by jednou určitě vnuci ocenili.Jsi super.

25 Janycta Janycta | Web | 10. září 2006 v 22:14 | Reagovat

Nevím, jak to berou ostatní, ale já osobně mám velkou radost, když někdo mávne rukou nad vyšším věkem a začne si s internetem, zveřejňuje na něm články, naučí se do nich vkládat fotky, diskutovat s návštěvníkama... A ještě stíhá malovat, vařit, prát, uklízet... Smekám:-)....

26 hanci hanci | Web | 10. září 2006 v 23:31 | Reagovat

Janycto, dík. Já bych zase nedokázala spoustu věci, co dokážeš třeba Ty. Já už neuklízím každý týden. Dřív jsem opravdu "gruntovala" každý týden, to už dávno teď nemohu. ale snažím se, jak to jde. Včera jsem zrovna vyluxovala velmi pečlivě celý byt - dvě hodiny.Přestala jsem, až mě "chytla" šíleně záda. Dneska jsem povlíkala, prala a žehlila a záda šíleně bolí pořád dál. Takže si teď musím dát nějaký den pohov, než se to trochu zklidní.To mě nejvíc štve, že nemohu nic udělat na jeden zátah - jako dřív. Musím všechno kouskovat. Takže jak vidíš - žádná sláva.

Anino, nejsem si úplně jistá, jestli to ocení, jestli je úplně nepohltí PC atd. ale právě proto se o to pokusím. Když nic, tak se u toho budu bavit já. Třeba si to i budu ilustrovat a v ruce svážu (škoda, že neslyšíš, jak se směju!).

27 Janycta Janycta | Web | 11. září 2006 v 0:34 | Reagovat

Piš, ilustruj a pro vnoučata pak fikaně scanuj:-) - na netu si to přečtou:-)...Přinejhorším:-)...Ale určitě se zas tak knihy neštítí:-)... Já šla denska kolem antikvariátu a moc se  těším, až si tam během týdne něco kopím. A... Vyšla nová kniha se starejma olomouckejma pohlednicema, tu MUSÍM mít, za každou cenu:-)

28 hanci hanci | Web | 11. září 2006 v 13:15 | Reagovat

Janycto, v tuto dobu jsi už dávno měla spát. Ale dík za podporu. A tu knížku si určitě kup, já staré pohlednice, dopisy a vůbec věci miluji. Pořád si myslím, že minulost je strašně moc důležitá, i když lidé jsou nepoučitelní, ale přece jenom.

29 Janycta Janycta | Web | 11. září 2006 v 19:06 | Reagovat

Chodím ted' spát schválně co nejpozději, protože špatně usínám a je pro mě lepší ten čas zabít u PC a utahat se tak co nejvíc, než sebou házet na posteli. Tu knihu s pohlednicema si koupím co nejdřív, moc se těším:-). Přeju všem hezkej večer, dneska se mnou nic není - snažím se pochopit, proč nefunguje to a ono na novým telefonu, proč to chvilku šlo a já netuším, jak se mi to povedlo. nějak se mi nechce číst manuál, kterej je poměrně k ničemu - dovede kamsi na půl cesty a pak "porad' si sám:-(. A Ty zatím piš:-)...

30 Petr Petr | E-mail | 13. dubna 2007 v 22:04 | Reagovat

Dobrý večer Hančí,

s velkým zájmem jsem si pročítal celé Vaše povídání o historii Vaší rodiny, píšete moc zajímavě, doslova jsem text hltal očima... Prosím, napište brzy něco podobného o Vašem dětství na mlýně, jak slibujete, moc se na to těším...

Víte, můj táta se narodil v Jevišovicích a my s bráchou se svými rodinami tam jezdíme moc rádi každý rok několikrát, a samozřejmě i v létě na dovolenou. Celé okolí nám moc přirostlo k srdci a v tradici zřejmě budou se stejnými pocity pokračovat i naše děti.

Přeji Vám hodně zdravíčka a budu dál zvědavě sledovat Váš prima blog, držím Vám palce!

31 hanci hanci | Web | 14. dubna 2007 v 10:21 | Reagovat

Petře - udělal jste mně opravdu velkou radost svým komentářem. Úplně se mně zatajil dech, když jsem četla, že se Váš tatínek narodil v Jevišovicích. Je to moc hezké městečko - bohužel, většinou jenom projíždíme na cestě za příbuznými směrem na Znojmo. Jsem opravdu ráda, že Vás moje povídání potěšilo - psát, bohužel, moc dobře neumím, měla jsem vůbec strach, ten text na blog dát - teď jsem ale opravdu ráda, že jsem ho nakonec uveřejnila, že jsem tím podle ohlasů už několika lidem zpříjemnila pár chvilek.

Moc Vás zdravím, přeji jenom hezké dny.

32 Pavel Pavel | E-mail | 17. dubna 2007 v 22:08 | Reagovat

Dobrý večer Hančí,jezdím na chalupu do Jevišovic už mnoho let, nemůžu se té krásy co se týče pohledu na Střelice od zámku tvz.kříž nabažit.Je to nádherný pohled a vždy mě sklouzne zrak k Vašemu mlýnu.Nemůžete tak trochu se vrátit do Vaších vzpomínek na Podolí a Jevišovice a tak trošku o tom povyprávět.Od Vás to člověk bere jak od své mámy.Jinak si myslím,že tak naplněný život,plný zkušeností jak máte Vy,plný elánu,výhledu na další dny dopředu,to svědčí o sylné povaze.Dobrou noc a naschledanou na Vašem Blogu.

33 Pavel Pavel | E-mail | 17. dubna 2007 v 22:37 | Reagovat

Jinak Vaše stránky jsou tak perfektní,že jsem na nich strávil celý večer a ráno k tomu.Prosím,povyprávějte o vzpomínkách na Jevišovice,na Podolí,Zádušku,Zámecký park,Střelice atd.Mnoho štěstí a hlavně zdraví,to je to co potřebuje každý z nás.Dobrou noc.

34 hanci hanci | Web | 18. dubna 2007 v 8:21 | Reagovat

Milý Pavle - jsem z Vašich komentářů opravdu dojatá. Moc děkuji, ani nevíte, jakou radost jste mně tím udělal.

Mám ale velké obavy, že Vás zklamu. Maminka už před několika roky zemřela a já se tak akorát mohu tlouct do hlavy, že jsem nezačala se vzpomínkami ještě za jejího života. Ona měla úžasnou paměť, bylo by toho na vyprávění skutečně hodně. Pokusím se posbírat to něco, co si já sama ještě pamatuji, ale mám obavy, že je to všechno příliš osobní a že to nemůže nikoho jiného zajímat. Nedovedu to odhadnout, ale pokusím se o to.

Taky mám slíbenou jakousi kroniku od jedné mlynářské rodiny, doufám, že ji tedy skutečně dostanu a snad i tam bude něco, co by mohlo ostatní zajímat.

Přeji Vám rovněž hodně zdraví a potěšení z krásných Jevišovic. - My máme zase nádherný pocit, když přijíždíme od Rudlic - vpravo je hájenka a odtud je překrásný pohled na celé Jevišovice - zámek - prostě je tam moc krásně.

Srdečně zdravím.

35 Pavel Pavel | E-mail | 18. dubna 2007 v 17:50 | Reagovat

Krásný a pěkně prosluněný den přeje Váš Pavel.Jak se máte a co děláte,v Rudlicích také pršelo?Jesli se nepletu ta ves je těsně před Jaroměřicemi n.R.Taková zatáčka z lesa,přez most a jsem tam.Rád na tuto stranu jezdím na kole,ale v poslední době se mi to moc nějak nedaří.Každý máme nějaké problémy,takový je život.Moc Vám fandím a na chmurné myšlenky je času až moc.PS:Stačí vyjít ven a nadechnout se,potom to jde tak trochu snáž.

36 Pavel Pavel | E-mail | 18. dubna 2007 v 20:35 | Reagovat

Prominte,nejsou to Rudlice ale Příšpo.Byl jsem poučen od svého bratra,který se vyzná v této krajině o mnoho lépe.Jinak dobrou noc a krásné sny.Ahoj Hančí a zítra naschledanou.

37 hanci hanci | Web | 19. dubna 2007 v 17:20 | Reagovat

Pavle - moc vás zdravím. Přesně popisujete příjezd do Příštpa - přes most a zatáčka doleva - a jste ve vesnici. Náš mlýn byl na druhém konci směrem na Jaroměřice - vlevo od cesty. - Bohužel, už hodně přes čtyřicet let tam nebydlím. Dlouho jsme tam jezdívali k rodičům, když otec zemřel, maminka to tam sama nemohla zvládnout, tak se vše prodalo - a začalo to upadat. Je mně vždycky až do pláče, když to tam vidím. Ale co člověk nadělá, na to, abychom si mlýn bývali nechali, jsme neměli peníze - byla potřeba opravit střechy a další věci. Tak jsme pak bydleli s maminkou v Třebíči - maminka už zemřela a my tam bydlíme pořád dál. Třebíč má také moc krásné okolí. Nádherná krajina je směrem na Meziříč, Nové Město na Moravě. to je skutečně nádhera, tím směrem.

Máte pravdu - mně celý život nepředstavitelně pomáhá příroda, když je člověku tak zle, že se snad ani nadechnout nemůže, tak nejlepší lék je jít ven, nejraději jdu do lesa, ale i cesta v polích dělá divy.

A také máte pravdu, že každý má nějaké problémy - on život je vlastně jenom o překonávání problémů - toho pěkného je jen nepatrně - tím víc bychom si těch hezkých chvilek měli vážit. Ne každý to dokáže. Myslím si, že žádné velké štěstí ani neexistuje - skládá se z nepatrných zlomečků šťastných chvilek člověka. - A navíc - největším štěstím jsou pro mě děti a vnuci. - Ale myslím si, že si určitě rozumíme, že to máte tak nějak podobné.

Včera jsem dostala knížku - takovou jakousi malou kroniku - o mlýnech v širším okolí. Až ji alespoň trochu prostuduji, pokusím se z ní vyjmout nějaké zajímavosti a dát sem na blog. Je škoda, že autor nestihl dokončit druhý díl - bohužel, předčasně zemřel. Takže o našem mlýnu tam není nic - bylo by to v druhém díle.

Mějte se moc hezky, děkují vám ze srdce za přízeň a věřím, že budete na kole podnikat i nadále výlety do okolí.

Přeji příjemné dny a pohodu vám i celé vaší rodině.

38 Pavel Pavel | E-mail | 19. dubna 2007 v 21:00 | Reagovat

Dobrý večer Hančí.Je to tak trochu paradox,že komunykujeme přez počítač a vlastně o sobě nic nevíme.Tak trochu to změním a popovídám něco málo o sobě.Je mi 38 let,jsem nadšený ze života ale na to jsem přišel až v posledních dnech.Doposud jsem nežil ale tvz.jezdil holým zadkem po stráni.Obrazně řečeno.Jsem rád,že to první dno mám už za sebou,zbývá ještě jedno,ale doufám že to bude až za mnoho let kdy na to budu už lépe připraven.Mimochodem,člověk musí být taky tak trochu sobec a vzít si od života ten svůj žvanec např.jít a koukat kolem sebe,co že ta matka příroda umí za kousky.Je škoda,že většina lidí si to vůbec neuvědomuje.Jinak už končím a zdravím do Třebýče.

39 Pavel Pavel | E-mail | 19. dubna 2007 v 21:28 | Reagovat

Za tu hrubku se omlouvám,přece město Třebíč.Dobrou noc Hančí a jak říkal z trochou nostalgie můj dědeček,všechny blechy na pomoc.

40 hanci hanci | Web | 24. dubna 2007 v 15:51 | Reagovat

Dobrý den Pavle, doufám, že jste dostal moji zprávu v pořádku. Omlouvám se, ale v těchto dnech nějak nejsem schopná se moc rozepisovat, ani nenavštěvuji mé oblíbené blogy, jen velmi sporadicky. Mám docela obavy, co se mnou bude dál, zdravotní stav se mně dost zhoršil......... Doufám, že neztratím Vaši přízeň a že občas ještě můj blog navštívíte a zanecháte komentář.

Přeji Vám vše nejlepší, příjemné procházky a jízdy na kole a srdečně zdravím.

41 Barča Barča | 17. října 2007 v 22:07 | Reagovat

bylo to prostě masivní

42 zarox zarox | E-mail | Web | 8. srpna 2008 v 22:04 | Reagovat

Tohle je úžasný článek. Mám ráda historii a hlavně historii míst, kde žiju nebo jsem žila. Prohlížím si staré fotky a porovnávám s tím, jak místo vypadá dnes a většinou mě jímá trocha nostalgie, když si představím jak žili lidé dřív a jak žijí dnes. Mlynářství je nádherné řemeslo, prvně jsem se s ním jako dítě setkala v Babičce od BN a tehdy se mi mlynářova rodina moc líbila. Takže tohle je moc pěkný popis někoho, kdo to zažil na vlastní kůži.

43 Michal Veleba Michal Veleba | E-mail | 25. července 2010 v 21:46 | Reagovat

Dobrý den, nevím jestli stále kontrolujete příspěvky. Píši Vám, protože stále hledám materiály týkající se historie Kmentova mlýna, v kterém jste vyrůstala. Já jsem v současné době majitelem tohoto mlýna a samozřejmě není problém, pokud by jste měla zájem vidět celý objekt. Rád bych získal informace jak mlýn vypadal atd. Pěkný článek s pozdravem, Michal Veleba

44 hanci hanci | Web | 26. července 2010 v 12:07 | Reagovat

[43]: Pane Vlebo, doufám, že jste dostal můj mail. Moc ráda bych se s Vámi setkala, jakmile se vytříbí moje, momentálně nejasná situace, dám Vám vědět. Srdečně zdravím.

45 josef josef | 8. října 2011 v 21:11 | Reagovat

Pravděpodobně jsem váš příbuzný z matčiny strany,protože moje prababička byla vaší babičky sestra.

46 josef josef | 8. října 2011 v 23:48 | Reagovat

Omlouvám se za mylnou informaci,že moje prababička byla vaší babičky sestra.Je to tak, že vaší babičky teta byla mé matky prababička.

47 hanci hanci | Web | 9. října 2011 v 15:35 | Reagovat

[45]: To by byla hodně vzdálená příbuznost, ani se "nechytám". Ale nemohu se k tomu vyjádřit, protože nevím, kdo jste. Můžete mně nechat vzkaz tady na blogu v okénku "zpráva autorovi" - dostanu mail a pokud mně napíšete telefon nebo mailovou adresu, můžeme se nějak domluvit. Srdečně zdravím.

48 Lenka Lenka | E-mail | 18. prosince 2012 v 10:13 | Reagovat

Dobrý den, můj tatínek pochází z velké mlynářské rodiny. Zdá se, že mlynáři obecně byli velmi silné osobnosti. Tatínek mého tatínka doplatil na svou opravdovost, byl vězněn komunisty a doplatil životem. Mého tatínka, coby dítěte toto silně poznamenalo,a i když je velmi inteligentní, šikovný a pracovitý, tak bohužel tato krutá zkušenost negativně ovlivnila možnosti celé rodiny a jeho povahu. Děkuji za vaše texty, které mi v současnosti pomohli znovu si uvědomit, že rovných lidí si vážím, i když další generace nemají na růžích ustláno.
Přeji vám pevné zdraví, z vlastní zkušenosti vím, jak umí potrápit slinivka.

49 hanci hanci | Web | 20. prosince 2012 v 22:03 | Reagovat

[48]: Srdečně vás zdravím a také přeji jen to nejlepší.
Ono se nakonec ukázalo, že slinivka byla podrážděná kvůli helikobakteru pylori - po jeho vyléčení jsem jak na novém světě....
Přesvědčila jsem se mnohokrát, že úplně všechno záleží na lidech - asi jsem to někde v mých článcích psala, už si nepamatuji - mého otce zachránil od vězení jeden velký komunistický funkcionář - dověděli jsme se to až po jeho smrti. Nezapomněl, že mu otec dával celou válku mouku, tak jako mnoha jiným lidem - mnozí z nich pak chtěli, aby otec byl zavřený..... Bylo by to na dlouhé povídání....
Mějte se moc hezky.

50 Radovan Zejda Radovan Zejda | E-mail | 25. srpna 2015 v 12:49 | Reagovat

Náhodou jsem zabrousil na mlýny. V Chomýži se narodili dva významní světoví historici František Dvorník a Josef Macůrek, který je autorem krásné knihy Pod Hostýnem a Křídlem (1975). Asi by Vás zajímala, pokud ji už neznáte. Zdravím.

51 hanci hanci | Web | 25. srpna 2015 v 23:06 | Reagovat

[50]: Dobrý večer. Zavolala jsem dnes sestřenici - dcera otcovy sestry. Říkala,že pan F. Dvorník byl poradcem tuším prezidenta Beneše, musel pak emigrovat, přednášel na univerzitě v USA. V r. 1968 navštívil své rodiště, ale už byl velmi nemocný. S J. Macůrkem byli spřízněni. - Knížku neznám, ale pokusím se ji sehnat.
Konečné znění mých Vzpomínek, doplněné, upravené mám na ISSUU: http://issuu.com/hanci. Zjistila jsem, že i tam mám ještě nějaké chyby ve formátu, ale už je neumím opravit. Nejsou nijak podstatné, na obsahu nic nemění. - Děkuji za komentář a tip na knížku, srdečně zdravím.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama