Láska

31. října 2006 v 20:13 | hanci |  Zamyšlení

Schopnost cítit lásku je to, co odlišuje člověka od ostatních živých bytostí.
Pokusím se tady teď vyjádřit to, co nejniterněji cítím, co je moje hluboké přesvědčení, co není podloženo žádným studiem, vzděláním..............., ale jen a jen hlubokým přesvědčením obyčejného člověka.

Přemýšlela jsem mnohokrát o tom, jaký obrovský zlom musel být příchod Ježíše v té době, kdy se objevil. Do jeho příchodu byla samozřejmostí odplata za nepravost "oko za oko, zub za zub". To, co říkal Ježíš - že zlo se nemá oplácet zlem, posunulo lidi do úplně jiné roviny cítění. Museli začít v sobě pracně hledat prostor pro takovéhle posuzování svého bližního a různých situací. (Bohužel, u některých národů - náboženství - k tomuto důležitému zvratu ještě pořád nedošlo - např. Islám - a tito lidé trestají v podstatě někdy i nepatrné prohřešky smrtí.)
Existuje mnoho forem lásky, ale já jsem se zamýšlela nad láskou v rodině a ve vztahu k bližnímu. V těchto dnech na mě silně zapůsobil film Štěstí Bohdana Slámy, který jsem náhodou měla možnost vidět a zvláště pak ta informace, že režisér filmu po skončení natáčení nebyl schopen vrátit dvě děti, které si pro natáčení vypůjčil z dětského domova, zpět do toho domova a ty děti adoptoval.
Myslím si, že nejdůležitější po narození dítěte je to, aby hned v samém začátku byla láska to nejsilnější, co dítě pocítí. Protože bez takovéhoto pocitu je pak člověk téměř vždy deformován po celý zbytek života. Nestačí jenom to, že matka - rodiče - mají své dítě rádi. Nejdůležitější je naučit člověka lásku dávat a možná je ještě důležitější, naučit ho lásku přijímat. Domnívám se, že od tohoto se pak odvíjí kvalita člověka - úplně ve všech oblastech a vztazích života.
Někdo zastává názor, že pro to, aby člověk v životě uspěl, je - obzvláště v dnešním světě - důležitá tvrdá výchova. Ale je materiální úspěch to nejdůležitější v životě člověka? Proč je tolik sebevražd v ekonomicky vyspělých zemích? Proč je tolik šťastných lidí i v těch nejchudších zemích, jako je např. Indie? - alespoň jsem o tom slyšela osobní svědectví, četla a viděla mnoho dokumentů.
Člověk, který je vychováván v nedostatečném projevu lásky je nepředstavitelně ochuzený o to nejdůležitější, co může člověk mít. I kdyby byl sebevzdělanější, zůstane jen torzem "člověka".
Dávat najevo lásku (doufám, že je mně správně rozuměno, že nemám na mysli zamilovanost partnerů...........) každodenními drobnostmi, tím jak člověka oslovuji, jak se k němu chovám, tím, že dovedu v sobě potlačit svoje přání a vyjít tomu druhému vstříc, neprosazovat jenom tu "svoji pravdu" (která ostatně nemusí vůbec být správná), být tolerantní, uznávat, že i ten druhý má svoje radosti a že jsou mu třeba jistým způsobem drahé věci, které mně osobně nic neříkají, protože neznám souvislosti, vyjadřováním úcty k druhému (vážím si ho pro některé jeho vlastnosti, schopnosti).............. to je vůbec to nejdůležitější ve vztahu nejenom k partnerovi, ale i k jiným členům rodiny i k lidem mimo rodinu.
Bez lásky člověk neumí přijímat dary, protože neví, že často dát dárek někomu je pro toho dávajícího mnohem větším pocitem štěstí a radosti, než když sám dostane dárek třebas i sebevětší.
A nakonec - láska, která je vysílaná směrem ven, se člověku vždycky zaručeně vrací zpět k němu samotnému a vytváří se tak to nejlepší životní - rodinné - prostředí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

Zobrazit vše (118)
Zobrazit starší komentáře

101 hanci hanci | Web | 6. listopadu 2006 v 16:18 | Reagovat

Radko, přesně to, co píšeš, tak to jsem si říkala taky - úplně přesně. Jenže násilí - to je z doby, kdy to bylo úplně normální. To je starý zákon, který hodně popisuje skutečnosti. dobývání území atd. Ale stvoření, to se přece vůbec nemá brát, že to bylo během sedmi dnů. Je to alegorie. Já Ti to neumím tak říct, nejsem na to dost vzdělaná. Je fakt, že bych nemohla věřit způsobem, jako katolíci. Štvou mě nazdobené kostely a plno pozlátka a divadla kolem všeho. Právě se mně líbí strohost evangelíků. Ovšem i tam jsou fanatici - jako všude, ve všem. Ale já nevěřím kvůli lidem okolo, já věřím kvůli sobě a záleží jen na mě, jak se ke všemu postavím, jak se budu chovat, jak budu brát okolí atd.

A je fakt, že jsem začala věřit, až když jsem si řekla, že už se k víře nedostanu, že je to všechno zbytečné a hodila jsem to za hlavu. A pak jsem se dostala na bohoslužby k panu faráři Keřkovskému, kde mně to všechno připadalo jako zázrak. Zvláštní atmosféra. On je úžasný člověk, velmi vzdělaný, moudrý. Pak jsme byli u nich na faře ještě s více lidmi a já jen poslouchala jejich diskusi. A i když se tam neříkalo vůbec nic jiného, než jsem slyšela milionkrát už před tím, najednou se ve mně - se mnou cosi stalo a všechno se pro mě změnilo. A bylo mně jasné, že ke všemu kolem víry musím přistupovat úplně jinak.

102 rulisa rulisa | 6. listopadu 2006 v 16:24 | Reagovat

(91) Anino, každý může dělat, co chce. Musí akorát umřít.

Ale když cokoli dělám, musím si uvědomit, že je to odraz mě a že mě skrze to ostatní vidí, je to moje informace o mně pro ně, na základě které si oni tvoří či korigují svůj postoj ke mně. Takže mi sice může být jedno, jaký názor na mě ti ostatní mají, ale neměla bych se tomu divit.

Pro mě je mlžení a kličkování těsně vedle lhaní a leckdy, vůbec ne výjimečně, splývá. Například tehdy, když to mlžení má vzbudit v protistraně dojem, že něco nějak je či není, přestože třebas před třemi týdny na jiném místě tentýž člověk sám o sobě o téže věci tvrdil něco zcela opačného.

Nechci-li, aby se o něčem mluvilo, není snaha o vzbuzování opačného dojmu, než byl mnou deklarován jindy, nejlepší prostředek. Nutně totiž vede k tomu, že se ti ostatní začnou ptát, jak to tedy je, a co z toho tedy je a co není pravda. A proč se to liší.

Též to vede k tomu, že pokud tohle dělám častějc, tak to, co dělám či říkám, udělala jsem či řekla, ztrácí na důvěryhodnosti všechno. A že pokud se snažím dělat a říkat věci tak, abych nemohla být ostatními z ničeho nařknuta, či abych jim nemohla dokázat, že jsem cokoli myslela jinak, vytříbím si sice skvěle svou schopnost formulovat, ale stane se z toho jen jalový alibismus, plynoucí z mé zbabělosti a ukazující na jediné - že nejsem schopna stát sama za sebou a jednat přímo. Ano-Ne-Nechci.

Jo, souhlasím, že člověk má právo takhle jednat. Já zas mám právo takového člověka pokládat za člověka, který pro mě není ani do diskuse, ani do života... hm... validní.

103 radka radka | 6. listopadu 2006 v 16:31 | Reagovat

Musi to byt urcite krasne. Me uz tahali uplne vsude. K jehovistum, evangelikum, katolikum, pak nejake Kristovy deti. Baptisti i Adventisti :o) Bylo to vsechno pro me uplne priserne. Lide s nepricetnymi pohledy v uplnem vytrzeni porad chvalili boha a nadsene popisovali ruzne dobre skutky a dobre myslenky. A sama laska a sama dobrota, ze vseho mi sla kolem hlava. A vsichni sborove stastni a nadseni. To nedokazu. Z toho bych se musela zblaznit. Tak dobra byt nedokazu.

Zrovna predevcirem jsme se bavili s babickami o jejich starence, ktera byla neskutecne hodna, pracovita a laskava. NIkdy nikomu neublizila. Vsechno co mela (a nemela skoro nic) dala farari. Na tele nosila hruby konopny provaz a kala se denne za svoje hrichy. A byla stastna. A stastna umrela.

Tak jsme skonstatovaly, ze tohle nedokazeme.

104 hanci hanci | Web | 6. listopadu 2006 v 16:58 | Reagovat

Radko a to je přesně to, co mě taky od jakékoliv víry odpuzovalo. Ale teď se vůbec nedívám, co dělají ostatní. Já jsem sama za sebe! Je fakt, že nechodím vůbec do kostela, protože mně tam právě někteří takoví lidé vadí. To raději poslouchám v neděli ráno na Vltavě, jak vysvětlují různé pasáže z Bible na slovo vzatí odborníci, filosofové. Dá se to poslouchat i z internetu. A všechny ty malé cirkve, jak je vyjmenováváš - většinou jsou to sekty - jsou přímo strašné, fanatičtí lidé, kteří ve skutečnosti nehledají víru, ale kde by nějak zakotvili ve svém zřejmě zpackaném životě.

Já jsem měla obrovské štěstí, že jsem se dostala právě k tomu panu faráři, který absolutně není žádný fanatik a nikdy nikomu nic nevnucoval, absolutně ne. Každý má svobodu. Na evangelících mě přitahuje to, že jejich faráří v drtivé většině jsou velmi vzdělaní lidé. Je to nebetyčný rozdíl s faráři katolickými. Taky vysoká škola filosifcká - evangelická teologie je absolutně něco jiného, než vysoká škola katolická. Kkdyž jsem o tom četla knížku od T. Halíka, který tam popisoval vlastní zkušenosti, když učil na katolické škole a oni ho postavili doslova jako před nějaký soud, tak mě přecházela hrůza. Snad už prý se to tam do jisté míry změnilo.

Přečti si ještě jednou to kázání a zkus si z toho něco vzít - tím myslím v přístupu k Bibli např.

Ruliso, naprosto s Tebou souhlasím.

105 ghost ghost | Web | 6. listopadu 2006 v 18:02 | Reagovat

radka [88]: pokoušel jsem se vybavit si, kdy jsem vlastně na tom tréningu byl - a zjistil jsem, že nevím. Tento weekend je pro mne ten, co bude, a minulý ten, co minul. Výraz "poslední" asi moc nepoužívám. Věci minulé si nepamatuji v časových relacích.

O té dotyčné tu nebudu psát. Ale nebyla to žádná chuděra (vypůjčím si kus odpovědi Anině): "ten článek ilustroval jen nepatrný zlomek toho, co jsem viděl. Viděl jsem i spoustu jiného, o čem nepíši - viděl jsem nádhernou zralou ženu, která si možná začíná uvědomovat, že to, čeho se obává jako "odlišnosti", je ve skutečnosti "jedinečnost" - část její hodnoty, které si zatím možná není ještě tak úplně vědoma." Po těch třech dnech jsem zjistil, že mne zná líp, než se znám já sám.

Polovina lidí touží po přijetí - a bojí se odmítnutí. Každý člověk dělá to, co dělá, svým způsobem, a polovina jich to dělá špatně. Polovina lidí si myslí a občas dává i najevo, že jsou něco víc, než ti ostatní. Polovina lidí se ať už z přirozenosti či z potřeby snaží přizpůsobit. Sedí to stejně dobře na mne jako na celou polovinu lidstva.

106 ghost ghost | Web | 6. listopadu 2006 v 18:25 | Reagovat

ru [102]: asi nejlépe, když místo mlžení a kličkování uvedeš nějaké příklady (nebo alespoň jeden) mých lží.

107 rulisa rulisa | 6. listopadu 2006 v 18:26 | Reagovat

Uvedla jsem.

108 anina anina | 6. listopadu 2006 v 19:05 | Reagovat

Ru,dík za odpověd.Když jsem se v lednu začínala mezi vámi objevovat, kromě jiných blogů, mě byl ten Ghostův hodně blízký.Pochopila jsem, že máte všichni navzájem už mezi sebou nějaká citová pouta. Taky se dalo odvodit, že někteří se znáte již dlouho a víte o sobě hodně.Na Ghostův blog jsem chodila dost často.A najednou jsem postřehla,že se docela často rozebírá, nebo-li se do něj šije.Víckrát jsem taky viděla, že dává najevo, že za nějakou hranici už nechce v diskuzi jít.Mám pro tohle pochopení, at už jde o kohokoliv.Proto jsem se někdy postavila na jeho stranu.Ne, proto,že se jednalo o Ghosta, ale třeba proto, že jsem nezaznamenala, že by on sám do někoho šil.

A taky proto, že beru lidi i s jejich slabostmi, něco třeba nějak řešit.Já do nikoho nevidím, nevím, proč jedná raději tak či onak a tak mu to ani nezazlívám.Kdokoliv, kdo něco řeší jinak, než by mi přišlo rozumnější, ví nejlíp sám, proč to tak je, co ho k tomu vede.Souhlasím s tebou, že kličkování a mlžení se může překrývat i se lží.Ale při té jsem tu Ghosta nenachytala.Klidně ber můj názor, jako méně hodnotný, třeba proto, že se s vámi neznám tak dlouho a nemohu vědět, co konkrétně můžeš mít na mysli.Usuzuji pouze z toho, co vím a co jsem postřehla asi za deset měsíců.

Ale už se do toho přestanu plést, protože tomu fakt nerozumím.A vůbec to neznamená, že bych byla uražená, nebo tak něco :)

109 ghost ghost | Web | 6. listopadu 2006 v 19:24 | Reagovat

Ru: nenašel jsem tady v diskusi nic, asi už neumím číst, ale i tak děkuji.

110 ghost ghost | Web | 6. listopadu 2006 v 19:28 | Reagovat

anina: děkuji za důvěru, ale raději si na mne dávej pozor - patrně mi není co věřit. Já sám to těžko mohu posoudit, ale jak se říká - "hlas lidu = hlas Boží".

111 rulisa rulisa | 6. listopadu 2006 v 19:29 | Reagovat

Anino, přestaň se omlouvat a podceňovat. Každý má ty hranice jinde, každý máme trochu jiné nastavení i jiné formování životem. Co jednomu vadí nebo nevyhovuje, druhýmu může třeba právě naopak dělat dobře. To, co jednoho v komunikaci praští do očí, jiný takřka nepostřehne, zato ho praští do očí něco jinýho, co toho prvního ne.

Každý taky v tom druhým vyvoláváme trochu jiný reakce, přirovnala-li bych ho ke klávesnici, každý hrajem na trochu jiný klapky. Tedy se ten druhý dostává do jiných situací a jiných poloh, do jiných reakcí s námi a s jinými lidmi. K čemu dojde mezi lidmi A a B, nemusí dojít mezi lidmi A a C ani B a D.

Psala jsem jen za sebe, Pouze jako vysvětlení, co má pro mě společnýho kličkování se lhaním a proč, a co z toho vyplývá pro mě.

112 ghost ghost | Web | 6. listopadu 2006 v 19:30 | Reagovat

Stejně je to zvláštní - tohle je diskuse k článku o lásce. Takovéhle vyústění bych čekal spíš u opačného tématu :-)

113 anina anina | 6. listopadu 2006 v 20:12 | Reagovat

Ru,beru to jako rozdílný vidění něčeho nás dvou.Nic víc, nic mín.Je to normální,že nevidíme všechno úplně stejně.

114 rulisa rulisa | 6. listopadu 2006 v 20:52 | Reagovat

Jo. :-)

115 hanci hanci | Web | 7. listopadu 2006 v 9:49 | Reagovat

ad 111) Ruliso, obzvláště v tom druhém odstavci jsi to perfektně popsala, neuměla bych to tak přesně vystihnout, ale cítím to tak. Všeobecně. Ne jenom v této momentální diskuzi, ale úplně v každé situaci, v každém vztahu mezi lidmi to tak přesně je. Za tu formulaci moc děkuji.

116 rulisa rulisa | 7. listopadu 2006 v 10:23 | Reagovat

Dík, Hanči.

Už před delším časem jsem začla mít pocit, že je ta rozdílnost vztahů hodně o tom, co kdo z koho navzájem vytahujem. Ať chcem či nechcem.

Už to nechám být.

117 ondrax111 ondrax111 | 9. dubna 2007 v 0:03 | Reagovat

Fakt moc pekný. Vždycky se snažým dávat přednost dobru a láska mi hodně prináší.

Pocházím z křestanské rodiny a mělo to na mě jeden špatný vliv.

Nikdo mě nenauči používat pěsti.

Tak jsem byl někdy obětí šikany a narážek. Naštěstí jen do té doby než jsem zjistil, že oplatit ránu je lepší, než nastavit druhou tvář.On po tobě kamenem, ty po něm chlebe. To může udělat jen ten kdo nemá pud sebezáchovi a nebo je srab a svádí to na víru.

Jinak s tou láskou máš pravdu. Bylo a je mi jí dáváno hodně a rád se obětuji pro lidi co miluji. A když někdo ublíží někomu z nich, tak mu to rád vrátím,v tomhle si s Ježíšem fakt nerozumím:)  http://www.lide.cz/ondrax111

118 hanci hanci | Web | 9. dubna 2007 v 13:11 | Reagovat

Ondrax111 - děkuji za komentář. Já si myslím, že člověk se bránit musí - to by ti "zlí" jinak ty "hodné" asi rychle vybili, ale nemusí se oplácet všechno špatné zase špatným - když mě někdo podrazí, tak mu to nebudu vracet stejně, asi s ním přeruším styky. Nejdůležitější je asi výchova dětí v rodině - výchova příkladem - ne poučováním. - Přeji ti hodně úspěchů v životě (mimochodem, byla jsem se dívat na uvedené adrese - můj vnuk si zvolil stejné zaměstnání jako ty - učí se automechanikem).Srdečně zdravím.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama