"Teta Rézi"

8. října 2006 v 11:44 | hanci |  Vzpomínky
4. Kapitola
Teta Rézi
Jsem ještě hodně malá. Umírám netrpělivostí už celý den, protože má přijet "teta Rézi". To je zkrátka pojem. Teta je sestra mojí babičky. Je hodně tlustá, na bradě má tvrdé chloupky, které píchají, když jí dávám pusu na tvář. Ve tváři je většinou rudá a na hlavě má pořád šátek. Ale co je nejdůležitější, umí vyprávět nádherné pohádky. Jezdí k nám každý rok na delší dobu na návštěvu. A tak ji čekáme také dneska. Otec pro ni jel autem do Rudlic a mně se zdá, že je to nekonečná doba, že pořád nejedou.

Přijíždějí už skoro potmě. Se sestrou sotva necháme tetu, aby se přivítala s babičkou a maminkou a už ji táhneme do pokojíčku, kde hoří kamna - drtináče. (To byla kamna ve tvaru vysokého válce, který měl uvnitř ještě jeden válec, do kterého se napěchovaly drtiny - musely být opravdu dobře napěchované, aby pak "nespadly". Uprostřed se musel postavit kůl, ten se po napěchování vyjmul, aby tam zůstal otvor, kterým proudil po zapálení vzduch - v obou válcích kamen byl rovněž kulatý otvor úplně dole, kterým se jednak zapalovalo, jednak se takovým šoupátkem reguloval přívod vzduchu. Ta kamna měla velkou nevýhodu. Po zapálení bylo v místnosti hodně teplo, po vyhoření nastala rychle zima.) Se sestrou jsme si sedly u tety na zem, k jejím nohám. Měla takové šedé, flanelové šaty a vypadala nádherně, když si sedla na postel a šaty si rozprostřela kolem sebe. Pokaždé vykládala - mimo jiné - pohádku "O Éévičce" - jak vždycky to jméno protahovala. Všechny její pohádky byly strašně dlouhé a spletité, takže jsem si žádnou nezapamatovala. Ale vím, že to bylo vždycky velké dobrodružství. Dodnes tetu vidím úplně jasně před sebou a cítím tu krásnou, napjatou atmosféru. Byla jsem doslova rozčílená, dychtivá, natěšená - nevím vůbec, jak ten stav správně popsat.
Teta pak na stáří šla do domova důchodců, kam jsme za ní pravidelně jezdili až do její smrti. Na domov důchodců byl přebudovaný zámek, byly tam jeptišky a nejvíc si pamatuji, že tam měli dvě obrovské dogy, kterých jsem se, samozřejmě, strašně bála. Ještě si pamatuji, že ta jedna doga zemřela na rakovinný nádor na noze.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 anina anina | 8. října 2006 v 15:48 | Reagovat

Ahoj Hančí, moc pěkný.

Taky jsem měla takovou tetu Rézi, i když to byla "cizí" paní.

Bylo jich asi víc, dnes jim pro sebe říkám "osudičky", nebo dobrý dušičky,  co mi daly asi víc než sudičky.Tvou Rézi ,i ty své a podobné ,zdravím tam někam nahoru...

A taky děkuji, že ted už vím, co to je - kamna drtináče :)Měj se hezky.

2 hanci hanci | Web | 8. října 2006 v 18:05 | Reagovat

Anino, dík za návštěvu a komentář. Jen mě mrzí, že si nepamatuji ty nádherné pohádky. Ale jsem ráda, že mně zůstal úplně vrytý ten obrázek tety.

A ty drtináče - to byla hrůza. To plnění a čištění atd. A přesto, když tam sálal ten oheň, byla tma a kolem větracího otvoru bylo červeno, bylo to krásné.

Moc zdravím.

3 ghost ghost | Web | 8. října 2006 v 23:53 | Reagovat

U nás se těm kamnům říkalo piliňáky - protože se v nich spalovaly piliny. Člověk musel mít alespoň dvě vnitřní nádoby, aby vyhořelou vyjmul a hned vložil čerstvě napěchovanou a zapálil, než vychladne místnost. Při hoření v těchhle kamnech se dosahovalo vysokých teplot - pokud mezi pilinami zůstal hřebík, roztavil se. Většinou se piliňáky používaly jen na přitápění v dílnách, kde se pracovalo se dřevem a bylo dost pilin a drobného dřevěného odpadu.

4 kornel kornel | 9. října 2006 v 1:34 | Reagovat

Drtiny je starej hovorovej výraz pro piliny... Ale ty kamna znám taky pod názvem piliňáky. Zažil jsem  kdysi dávno u kamáráda na Šumavě. Piliny se fakt musely pořádně pěchovat, aby se ten komínek  uprostřed nezhroutil. Místnost sice rychle vyhřály, ale taky hořely zatraceně rychle.

5 radka radka | 9. října 2006 v 11:09 | Reagovat

Ja jsem jako dite mela z fousatych teticek hruzu a nechtela jsem je libat. Podstrkovaly me ruzne penize a ja jsem nechtela nic vzit :o) Tak to vetsinou skoncilo velkym hnevem, pretlacovanim penez a urazenim teticek, protoze si teticky mysleli ze me rodice navadeji.

Hanci, je fakt zvlastni ze kazde dite ma svuj svet a svoje vlastni vnimani. Deti jsou urcite ruznejsi a rozmanitejsi nez svet dospelych.

6 hanci hanci | Web | 9. října 2006 v 13:32 | Reagovat

Radko, to určitě, děti vidí všechno úplně jinak než dospělí a taky i každé dítě vidí všechno jinak. Já jsem tu tetu milovala. Byla ještě i druhá sestra babičky, ta zamlada sloužila u hraběnky. Asi o ní taky něco napíšu. Ta určitě ve všem předběhla svou dobu. Byla úžasná, úplně jiná než její dvě sestry, doslova jsem k ní vzhlížela s úctou.

7 hanci hanci | Web | 9. října 2006 v 13:36 | Reagovat

Ta kamna - my jsme jim říkali drtináče, ale i piliňáky. Je to krása, že to taky znáte. Mně se jednou stalo, že jsem se dívala tím větracím otvorem a zrovna ten vnitřek spadl - to se stávalo, když to zespoda už vyhořelo - a fouklo to ven a já jsem šíleně řvala, že jsem oslepla, protože jsem nějakou dobu neviděla. Napěchovat je tak, aby to bylo perfektní, bylo docela umění.

8 radka radka | 9. října 2006 v 13:42 | Reagovat

rika se prece, ne? huci jako pilinaky:o) Tak ted vim, co to znamena. Dik Hanci, moc pekne pises! A je to uzasne ctive! Pekne.

9 ghost ghost | Web | 9. října 2006 v 14:24 | Reagovat

Jo - hučí jako piliňáky - ještě si ten zvuk pamatuju :-)

10 hanci hanci | Web | 9. října 2006 v 20:29 | Reagovat

To je fakt, jak to, Radko, píšeš, tak si na to vzpomínám, že to hučelo.

A děkuji za chválu - i když jsi hodně milosrdná. Nikdy mě ani ve snu nenapadlo, že bych i třeba jeden řádek napsala a už vůbec ne, aby to četl někdo cizí. A podívejme se, jak jsem drzá! - ale ne - jestli se někdo jakkoliv tím čtením pobaví, jsem šíleně ráda. Jinak to sepíšu jenom pro vnuky a snad jejich děti - pro ty to už bude jak z jiného světa.

Ghoste jsem ráda, že si ta kamna taky tak dobře pamatuješ.

11 radka radka | 9. října 2006 v 20:59 | Reagovat

To prece neni chvala. Je vyjadruji pocity jake mam kdyz ctu tvoje povidani. A ty pocity jsou pekne. Kdyz to tak ctu, tak si vzpominam, jak me moje maminka kazdy vecer pred spanim vykladala, co zrovna ten den cetla. A tak jsem postupne ziskala znalosti o kompletnim holmeso a Watsonovi, pes Baskervilsky, Skvrnita paska, Sarlachova skvrna. jednoduse jsem asi v sedmi - osmi letech znala kompletniho Doyla. Pak me vykladala postupne povidky Z jedne a z druhe kapsy od Capka, ty nebyly tak dobre jako Holmes. A hrozne rada jsem poslouchala predcitani z Knihy Apokryfu od Capka. Hrozne jsme se smaly co delal stary Janecek s Janeckovou jako pralidi. Je zvlastni ze vsechny tyto informace mam v hlave, ale prakticky si je nikdy nevybavuju. Jsou jednoduse ulozeny, mozna je jednou budu dolovat, az mi bude tezko. Ale chtela bych aby ten moment neprisel nikdy. Aby bylo porad dost "cerstve potravy".

12 hanci hanci | Web | 10. října 2006 v 12:01 | Reagovat

Radko, to ti přeju taky, ale když tam to pěkné máš, má tě pak co zachránit, když se něco zlého přihodí.

Já ještě budu psát o tom, jak mně maminka vykládala filmy. a knihy taky, samozřejmě, ale ty filmy - já jsem film milovala od útlého dětství. a zůstalo mně to doposud. Zdravím.

13 anina anina | 13. října 2006 v 9:51 | Reagovat

Hančí, posílám pozdrav jen tak...a doufám, že jsi relativně v pořádku.Měj se hezky.

14 hanci hanci | Web | 13. října 2006 v 23:07 | Reagovat

Anino, dík za pozdrav. Už mně skoro týden zase zlobí slinivka, tak jím jenom suché rohlíky a převařenou vodu. Je to k vzteku. Ale to je tak hodně často, tak to tak beru. Měj se taky moc hezky.Moc zdravím.

15 ivana ivana | Web | 9. listopadu 2006 v 12:21 | Reagovat

Mám dceru teď ve 3. třídě, a co si pamauju, takhle se těší na návštěvy lidí u nás. A to vždycky, i když pak  skutečný zážitek ji třeba zklame.

Zas někdy na Váš blog přijdu.Nashle

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama