Zlo v nás

1. října 2006 v 17:16 | hanci |  Knihy
Druhý den poté, co jsem viděla film Mechanický pomeranč Stnaleyho Kubricka (podle knižní předlohy Anthonyho Burgesse), jehož režie byla naprosto vynikající a díky níž a díky výtečnému výkonu hlavního představitele Malcolma Mc Dowella jsem se dokázala dodívat až do konce, protože filmy, knížky, dokumenty atp. s touto tématikou už snáším jen velmi těžko, nemohu potom spát a mám deprese, jsem slyšela v rozhlase kratičkou zprávu o tom, jak dnešní mládež je velmi cynická, zvláště mezi 14. a 15. rokem prý dětem naprosto schází jakýkoliv cit.

V poslední době se prý stává hitem mezi touto mládeží natáčení svých kamarádů v choulostivých situacích (např. na toaletě) a poté promítání téhož mezi ostatními dětmi. Neustále slyším, že to není všeobecné, že mládež je vlastně hodná a stejná jako dřív, že neplechy se děly i dřív, že když je dobrá rodina, jsou dobré i děti atp. Nemohu s tím souhlasit, samozřejmě že jsou výjimky, že je jisté množství mladých lidí, kteří jsou slušní a hodní. Ale jsem přesvědčená, že velmi narůstá množství těch nehodných, bezohledných, cynických a neslušných. Musím říct, že když někde vidím větší hloučky mládeže - po skončení vyučování, když jdou společně do kina atp., tak se jim velkým obloukem vyhnu. Téměř nikdy jsem se nesetkala s tím, že by mě někdo z dětí pustil sednout v autobuse. Naopak, když jsem na tom byla hodně špatně a vůbec jsem nemohla vydržet při jízdě stát, požádala jsem jednou chlapce, aby mě pustil sednout. Naprosto mě ignoroval a sednout mě nepustil. Ve vlaku se vyhýbám vagonům, kde je víc mladých lidí pohromadě, když ráno jedou do školy. A nemůže to být jenom moje špatná zkušenost, když vznikají takové knížky, jako Mechanický pomeranč atp. Knížku jsem četla už před více léty a ten film mě znovu hodně rozjitřil. Nevím, kde se bere v lidech zlo. Prý je to vlastní každému člověku a záleží jen na tom, jak je dovede zvládat. Proč je tedy čím dál víc lidí, kteří je zvládat nedokáží? Je na vině demokracie, svoboda? Protože si tyto pojmy někteří lidé vykládají chybně - že si může dělat každý, co chce?
Jako balzám na mě působila knížečka od O.D.Westa Africké pohádky, ze které jsem minule na blogu uváděla pohádku o pravdě a lži. Knížečka je bohatě ilustrovaná autorem, jsou to nádherné perokresby - tedy alespoň si myslím, že to jsou perokresby.
Zrovna tak jsem si s velkým potěšením pročítala a prohlížela reprodukce v knížce, kterou jsem dostala. Tim Martin - Surrealisté. Drtivou většinu z nich jsem znala, ale pár bylo i těch, se kterými jsem se setkala poprvé.
Pak jsem od jednoho známého dostala za úkol předat naší společné známé knížku Mantry (Zpěvem ke klidu a míru) od Henryho Marshalla. Prý si ji mám také přečíst. Nedokázala jsem tu knížku dočíst do konce, což se mně nestává často, snažím se vždycky vše přečíst úplně.
Přes veškeré vysvětlování mně připadá, že lidé, kteří se tomuto oddají, se stanou otroky.
str. 26: ... Po tomto reflexním léčení obvykle následovalo dráždění střev trvalým mírným proplachováním vodou přes lékařské vyšetřovací zrcátko zastrčené do konečníku. Svůj pročišťovací pokoj měl Adano uspořádán tak, že bylo vidět výměšky odtékající čirou plastikovou trubičkou. Při čištění střev se z útrob uvolňovaly podivuhodné věci, o nichž člověk věděl, že je nejedl celé roky....... .....Tvrdil, že je třeba jíst potravu v tu denní dobu, kdy je příslušné jídlo nejvíce aktivováno sluncem. Ranní jídlo roste na stromech............polední jídlo roste na zemi do výšky čtyř stop........ večerní jídlo roste ve tmě pod zemí.........
str. 31: Při posvátném zpěvu mantry stoosmkrát (denně) radil Kešavadas prvních třicet šest opakování pronést hlasitě. Musíte dávat pozor na správnou intonaci, výslovnost a pauzy. Druhých třicet šest opakování se potichu šeptá......
S velkým potěšením jsem se vrátila a dočítám knížku Za časů Ludvíka XIV.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 radka radka | 1. října 2006 v 18:36 | Reagovat

:o) Celkem jsem se musela usmivat Hlavne ten zaver :o) Hanci, Mechanicky pomeranc je pekne stary film (kniha), myslim ze jsou to doby naseho mladi. At je to jak chce, mladez je skutecne porad stejna. Naborusena na ty stare, co jim stoji v ceste a pripravena delat vsechno jinak, lepe. Nejlepte zborenim vsech jistot. Zdravim te a preju ti hezky vecer !

2 radka radka | 1. října 2006 v 18:54 | Reagovat

jeste me napadlo. Vzpomen si na svuj 14-15 rok (dle vyspelosti). To je moment, kdy jsi zacala mit velice negativni pocity. Ze te rodice (maminka nemaji radi) To je TEN VEK. Kdy se vsechno meni, kdy mladi trpi a hledaji duvod pro svoje utrpeni. Protoze naplno rozpuklo jejich dospivani a oni si s nim musi poradit. Je to nejtezsi boj sam se sebou. Povazuju to za nejhorsi obdobi v zivote. Kdyby byli mladi bezcitni tak by nemohli tak trpet. Bylo by jim to jedno.

3 anina anina | Web | 1. října 2006 v 19:41 | Reagovat

Myslím, že mladí jsou v podstatě na tom, jako jsme bývali my.Někteří citlivější, jiní si hrají na cyniky a pak ti,s nimiž jsou opravdu problémy.

Ale vzhledem ¨k daleko větší technice,přístupu k informacím , které kolikrát dávají vyloženě návod na páchání zla, o to vše ,je to poněkud surovější.I mě to někdy děsí.

4 radka radka | 1. října 2006 v 19:46 | Reagovat

myslim ze je v lidech prirozena touha sahnout si na hranice svych moznosti. Zkusit si v extremnich situacich, kdo jsem. A jsem to ja? Ta slupka? nebo je ve me jeste zkryto neco o cem nevim? Mladi lide tusi, ze v nich bublaji sily o kterych nemeli do te doby ani tuseni. Jsou sami prekvapeni vlastni moci a silou. A nevi jak s ni zachazet.

5 radka radka | 1. října 2006 v 19:51 | Reagovat

Kdyz se myslenkama vracim do mladi, tak jsem mela pocit ze muzu uplne vse. Ze neeexistuje sila ktera me muze omezit. Ze jen sama sobe jsem tim omezenim. Kdyz mladi lide jsou vychovani bez existence vlastich omezeni, tak pro ne ve fazi dospivani vubec zadne hranice neexistuji. Jsou jako vybuch supernovy.

6 Jirka* Jirka* | 1. října 2006 v 23:19 | Reagovat

ad 4), 5): přesně!

7 Wu Wu | Web | 1. října 2006 v 23:26 | Reagovat

Řekl bych, že na současných dětech se podepisuje konzumní kultura a naprostá sebejistota a znalost svých práv. Zbytek - surovost a agresivita, ty jsou pořád stejné...

Mechanický pomeranč jsem viděl dvě první scény a ačkoliv začátek byl dost působivý vizuálně, nějak jsem neviděl smysl proč dál násilí sledovat. Akorát bych se rozčiloval.

Á, mantry Henryho Marshala. Hančí, dostala jsi špatnou radu, rada měla znít "poslechni si jeho CDčka (Mantras 1+3)" a pak si možná přečti jeho stručný životopis ve zmíněné knize. Ten je totiž... poněkud svérázný. Ale ani ty mantry nejsou pro každého, půjčil jsem CD v práci kolegovi a ten z toho měl vysloveně špatný pocit.

8 ghost ghost | Web | 2. října 2006 v 1:23 | Reagovat

Když se setkávám s mladými tady na blozích, přijdou mi všichni citliví a ohleduplní. Pak jedu tramvají do práce a koukám, jak se stará paní s holí potácí, až ji nakonec pustí sednout někdo možná starší, než je sama.

Za mého mládí nebylo až tolik smostatně žijících žen, co se mají na krku kromě jednoho dvou dětí ještě navíc i ekonomickou zátěž celé rodiny. Ona ta manželství za moc nestála ani v dobách mého mládí, ale na děti byli dva rodiče.

Vůbec tráví dnes rodiče s dětmi mnohem méně času - mně připadalo, že jsem byl pod dozorem skoro pořád.

9 hanci hanci | Web | 2. října 2006 v 7:01 | Reagovat

5)Radka: Já jsem pořád nějaké omezující hranice měla. Ten smutek a pocit, že mě maminka nemá ráda, jsem nijak navenek neprojevovala. Ono určitě záleží na výchově, na způsobu. Zrovna včera jsem ve zprávách slyšela a viděla (přepínám totiž na zprávy postupně všechny 3 TV-jsem asi magor), jak docela malé děti pálí cigaretou stejně malé děti, ale slabší. Jímá mě hrůza, kam to povede. Mám pocit, že to horší je, protože je pořád méně času na děti - jak píše Ghost.Také děti všeobecně méně čtou a zajímají se něco pěkného, většina se baví hlavně na internetu a tam je všechno příliš povrchní. A protože rodiče na ně nemají čas, dopadá to špatně. Samozřejmě, nejsou to všechny děti, ale pořád jich přibývá. Ze svých zkušeností nemohu přijmout tvrzení, že je to pořád stejné.

7) Wu: já jsem si ten životopis přečetla a ten pán mně připadá docela vyšinutý - je to ovšem můj pocit. Ta CD mám, ale nepustila jsem si je, asi to ještě udělám. Připadá mně, že on se rovněž stal otrokem svého přesvědčení, že tito lidé jsou nepředstavitelně svázaní nejrůznějšími předpisy a povinnostmi, např. ten výběr jídla atd.Ale je to jen můj pocit, mně by něco takového absolutně nesedlo.

Mám CD: Maha mrityunjaya mantra, údajně to má být Dalajláma, ale prý to zpívá právě tento člověk Marshall. Ráda to poslouchávám.

Oh, Three-eyed Lord Shiva, I meditate on you

Bless me with health and immortality

As easily as the cucumber is plucked from the stern

Sever me from the clutches of pain and death

Jeho způsob života mně připadá hodně svérázný - používám Tvůj výraz.

Jinak - opět jsem se nemohla včera připojit k internetu, až po pomoci nouzového pracoviště dnes ráno se to podařilo. Je to už podruhé - a tolik platím!!

Všechny moc zdravím.

10 radka radka | 2. října 2006 v 7:47 | Reagovat

nejmene casu na deti mela generace mojich rodichu tj. doba po valce kdy se budovalo a deti chodily do jesli jiz od 9 mesicu i drive. ja jsem potomek te doby.

Hanci, ten vybuch upernovy v naproste vetsine probiha pouze v mysli dotycneho cloveka. Navenek nepoznas vubec nic. I proto okoli casto nechape a nevi co se deje. Protoze citi pouze neprodysnou stenu, ale tu bublajici lavu uprostred jiz videt nedokaze

Male deti nemuzou vubec za nic. Agresivita rodicu se na ne prenasi automaticky. Vlastne ji dostavaji do vinku do svojich rodicu. Pouze predavaji dal to co obdrzely.

Ja jsem velky optimista. Dnesni decka vidim spise pozitivne. A skutecnost ze nepustily sednout babicku vubec nic neznamena.  Ja tu babicku pustim klidne sednout. nejvic me stve, kdyz vidim sedet hromadu zdravych lidi stredniho veku, kterym nedela zadny problem stat a ti ukazuji prstem a moralizuji. Vlastni priklad povazuji dodnes za nejlepsi a nejucinnejsi vychovu.

11 radka radka | 2. října 2006 v 8:12 | Reagovat

Jeste Hanci: ja jsem si byla sama sobe v 16 nejodpornejsim otrokarem. Nenavidela jsem se za to. Ze nedokazu prekrocit hranici vlastnich omezeni A roztrhnout obruc kterou jsem se svazovala sama. Davala jsem to za vinu rodicum, ze me vychovali prilis konzervativne :o) Ted se tomu muzu jen smat. Nastesti jsou jeste nazivu a tk jim toho muzu hodne oplatit.

12 ghost ghost | Web | 2. října 2006 v 8:51 | Reagovat

A ještě jedno bývalo, co dnes není. Všechny děti chodily do družiny, do Pionýra a do různých kroužků. A všude nám pořád někdo říkal, jak máme sedět, jak máme vždycky pěkně pozdravit - pořád nás někdo vychovával. Když nastoupil někdo starší do tramvaje nebo autobusu a nikdo z mladých se nezvedl, vždycky se našel někdo starší, kdo ho velice rychle "zvedl". Lidé si víc všímali, co se děje, a byli ochotni zasáhnout, když se jim to nelíbilo.

13 radka radka | 2. října 2006 v 9:10 | Reagovat

ghoste: o:) Proto jsme vsichni tak hezky vychovani! (Cest nevychovatelnym vyjimkam)

14 ghost ghost | Web | 2. října 2006 v 9:11 | Reagovat

radka: Já měl spoustu spolužáků, co měli rodiče ve fabrikách a tam se jelo na dvě směny. Skoro pořád měli některého z rodičů doma. Ve městě, co mám chatu (velikostí je to vesnice) takřka všichni byli zaměstnaní v JZD. Odběhnout domů nebyl problém - měli slepice, králíky, tu a tam kozu a prase. Děti byly zapřažený a měli nad sebou takřka neustále dozor. Nákupy se odbývaly v pracovní době. Dnes je místo chlívků a králikáren bazén, všichni dojíždí do Prahy, přes den jsou tam jen důchodci a děti. A OČR dneska takřka nikdo nevyužívá, a v nemoci si lidé berou dovolenou.

15 radka radka | 2. října 2006 v 9:22 | Reagovat

Ghoste: nevim co je OCR. Moji rodice byli ucitele. Skola byla na smeny. Kdyz jsem mela odpoledni skolu, tak jsem se musela v prvni tride sama oblect, najist se, nachystat si veci a zamknout byt. Dodnes si pamatuju jak jsem hledala klice, nebo jak jsem dosla do skoly jen v puncichach! Bez sukne! Nejhorsi byly pionyrske tabory. na prvni jsem sla v druhe tride. Vzdcky jsem onemocnela, chytla jsem zapal stredniho ucha a vetsinou jsem prolezela tabor nemocna. Vlastne takhle zila vetsina deti. Byla jsem z mesta a zila jsem cely zivot ve meste. Bez slepic a kraliku. jednou jsem bydlela dva roky na vesnici jako dospela. Nic pro me.

16 ghost ghost | Web | 2. října 2006 v 10:31 | Reagovat

radka[13]: myslím, že Hančí  má spíše než nevychovanost na mysli absenci ohleduplnosti, nevšímavost a lhostejnost. Řekl bych, že spíše než nevychovanost je to důsledek "výchovy".

Na tábory jsem jezdil taky od druhé třídy až do osmé. I tam to byla "drezůra" plná "výchovného působení".

Já byl také městské dítě. Do školky mne nevzali, neměli místa, a tak máma musela zůstat doma. O šest let mladší bratr už se dostal do školky hravě.

17 radka radka | 2. října 2006 v 11:00 | Reagovat

Ona nam to Hanci vysvetli co ma na mysli az se dotane na pocitac :o) Co je hodny a co nehodny :o)

Nedostatek ohleduplnosti, nevsimavosti a lhostejnost u mladych lidi nepovazuji za nedostatek nybrz za normalni jev. Oni si vsimaji jenom sebe a mysli si ze jsou pupkem sveta a ja nejsem schopna jim to mit za zle.

To co mam za zle jsou zle umysly, zakernost, podlost a prospecharstvi dospelych. Tyhle vlastnosti ma taky hodne mladych lidi ale v naproste vetsine temito vlastnostmi pohrdaji. Chteji byt jini,i za cenu drsnosti.  neidealizuji si ani mlade a ani stare. nevidim na tom nic spatneho, kdyz se mlady clovek stara sam o sebe. Ma na to pravo. Je to lepsi nez kdyz ocekava usluhy od starsich. Vetsinou je ta slusnost a hodnost u mladych lidi pretvarka, ktera ho drive ci pozdeji dohoni jako zly sen a bud mu zkrivi pater nebo ho donuti se vybarvit. je to proti prirode, aby byl dospivajici hodny :o) je to mlady dravecek, ktery se musi najit svoje misto na slunci a ktery musi odstrcit ty kteri na nich sedi. :o) Pokud je hodny, tak vi proc to dela. je vychcany.

18 hanci hanci | Web | 2. října 2006 v 11:05 | Reagovat

Já vím, že jsou výjimky i dneska, že jsou bezvadní mladí lidé - poznala jsem jich hodně díky synovi. Mám na mysli všeobecný trend způsobu života. Kolik lidí chodí o víkendu nakupovat do supermarketů a je to pro ně celodenní zábava. Vadí mně přílišná komerčnost, zbožštění peněz a automaticky znecitlivování, cynismus, bezohlednost.Neschopnost vcítit se do toho druhého. Je to, samozřejmě u rodičů a pak u dětí.

Já jsem nebyla nikdy na žádném táboře a žádné z mých dětí taky ne. Neměla jsem nikdy ráda kolektiv. Do pionýra jsem taky nechodila, nebyla jsem žádoucí.

Mám strach z toho, jak se rozvírají ty pomyslné nůžky mezi růstem techniky a nerůstem (spíš úpadkem) humánnosti, morálnosti, charakteru lidí. Souhlasím absolutně s Arthurem Koestlerem, který o tom výborně mluvil - už jsem o tom tady psala.

Jinak Vás oba moc zdravím. Budu muset skončit, jdu na rehabilitaci, záda mně nechtějí dovolit trávit čas u PC v jakékoliv poloze. Asi další zkouška, kolik toho vydržím. Připadá mi, že bez vás (na blogu) bych to asi dlouho nevydržela. Hezký den všem.

19 hanci hanci | Web | 2. října 2006 v 11:57 | Reagovat

Uvařila jsem pórkovou polévku a ještě jsem nevydržela, před odchodem sem nejuknout.

Radko, ten Tvůj poslední příspěvek se mně zobrazil současně s tím mým posledním příspěvkem.Takže ten Tvůj jsem nečetla před tím, než jsem psala ten můj příspěvek. - to to píšu pitomě, že. Teď už musím fakt jít, až se vrátím, tak ještě něco napíšu.

20 radka radka | 2. října 2006 v 13:19 | Reagovat

Nepises Hanci. Kazda zijeme nekde. Ja mam tri deti, a ja sama mam o svych detech vysoke mineni. Nevidim duvod proc bych mela byt s nimi nespokojena. Ony jsou pro me vzorek dnesniho mladi. Nikoho jineho neznam tak dobre jako je.

Vsichni nasi pratele maji dlouhodobe vztahy a jejich deti jsou sikovne a fajn. Ti mi taky nedavaji pricinu si stezovat. Dokonce i sousede kteri bydli kolem nas maji hezka partnerstvi a fajn decka. Samozrejme to muze byt jen povrch ale nemam nejmensi duvod rict ze ziji spatne. A jejich zivot neni jen konzumni, maji hromadu zalib a pratel. Delaji na dome nebo vyrazeji do prirody.

Velke problemy jsou tam, kde chybi rozhled a penize. Ale s tim nic nenadelam Za to dnesni doba nemuze. Naopak, dnesni doba nabizi podstatne vic moznosti nez bylo drive. I sanci usporadat si zivot dle prani a predstav.

21 hanci hanci | Web | 2. října 2006 v 19:09 | Reagovat

Radko, píši až teď, nemám zrovna příjemný den. Manžel s dcerou byli na kontrole očí ve Zlíně. Dcera je po operaci a jedno oko se jim nepovedlo. Jsem z toho dost nešťastná, protože jsem to tam domlouvala já. Budou jí to opravovat a nejhorší je, že ji to bude stát znovu několik tisíc a oni zrovna penězi neoplývají. Manžel si bude muset tam jít dvakrát lehnout do nemocnice, budou mu dělat nějké zákroky, operaci. Taky to bude stát nejméně dva tisíce. Jsou to pro nás velké peníze. Takže starosti.

K tomu, co píšeš. Samozřejmě, já jsem to pokaždé zdůraznovala, že takoví nejsou všichni mladí, já znám také báječné mladé lidi. mně jímá hrůza z té většiny. Myslím si totéž co Ty, že dnešní doba dává mladým obrovskou příležitost. Bohužel, také dává možnost vše zneužívat.Ekonomické zabezpečení také mimo jiné dělá lidi lenivějšími, méně se snaží. Těch snaživých vždycky bylo, je a bude méně, než těch lenivých. Taky si myslím, že kvůli tomu lenivému Západu a jeho demokracii a úpěnlivému dodržování svobody jednotlivce to bude mít Východ lehčí v jeho dobytí a "převálcování". Ať už to budou Arabové nebo Číňani. Už teď je to vidět na každém procesu s teroristickými útoky.

Já Ti rozumím, cos tím chtěla říct, že ses musela smát, když jsem napsala, že raději čtu Ludvíka XIV. Samozřejmě, že v každé době byla spousta zla, jenže čím je vyspělejší společnost, čím je vyvinutější těchnika atd., tím může být zlo větší, rafinovanější. A to je to, co mě děsí - jak pořád opakuji. Protože to se projevuje na lidech. A nemohu se dívat jenom na svoji rodinu, která je v pohodě, zrovna tak, jak Tvoje a Tvých i našich známých, ale nutně musím vidět celou společnost, všude ve světě, nejen u nás. To by bylo asi jako kdybych si myslela, že se nás tady netýká kácení pralesů. Prostě celkově mě jímá hrůza z toho, kam se svět, jako celek, řítí. Ty maličké ostrůvky dobra to nemohou zachránit. I když je fakt, že bez nich by nemělo už vůbec smysl žít.To jsou všechno moje velmi intenzívní pocity.

22 radka radka | 2. října 2006 v 19:31 | Reagovat

Hanci, souhlasim s tebou. Taky si myslim ze je zapad velice pohodlny a blahobyt ho rozklada zevnitr. Smala jsem se tvojemu popisu knihy o mantrach. Hned jsem si to predstavila :o)

Co se tyka riteni sveta do zahuby, tak to je mimo nasi/moji moci. Verim v silu zeme, ze si poradi tak jako si dosud vzdycky poradila. A tak se netrapim tim, co nemuzu ovlivnit. Jde to mimo muj zivot.

23 radka radka | 2. října 2006 v 19:42 | Reagovat

Operace oci se musi platit? To je hrozne. Snad to vsechno dobre dopadne.

24 hanci hanci | Web | 3. října 2006 v 10:09 | Reagovat

Radko:Tak s tím smáním - to jo, mně se z toho dělalo spíš ještě tak mdlo. Protože to se dělá dost často, ty úkony. Nedovedu si jejich život vůbec představit. Jsou to opravdoví otroci svých představ. Taky mně připadá, že si tím hodně omlouvají své úchylky atp., hlavně stran sexu.

Pak to další, co píšeš - to je jasné, že je to mimo naši moc, i když se prostě snažím, chovat se vůči životnímu prostředí ohleduplně, všechno začíná u jedince. Taky vím, že mě už to zas až tak moc nepostihne, ale co naši potomci? A taky mám obavu, že Země si už neporadí - tedy poradí tím, že se tady všechno zničí, to jo. Ale lidi už tu nebudou. Pokud se nevzpamatují. Jen mám obavy, že už je stejně na všechno pozdě, i kdyby se vzpamatovali teď hned.

A s tou operací očí - to je tak. Když nechceš platit téměř nic, tak dostaneš čočku, který prý je hodně tvrdá a téměř nikdo ji nesnáší. Takže úplně všichni si platí měkčí čočku, která stojí 2000. Manžel má na tom oku jak šedý zákal (ten by se právě zoperoval), tak zelený zákal - ale ten horší druh, bolestivý. On má stálé bolesti v tom oku. Takže si nemůže dovolit riskovat to, že by ho tam pak ještě tlačila tvrdá čočka. Ta úplně nejlepší čočka stojí - teď nevím určitě - buď 15 nebo 18 tisíc. Každý si může vybrat podle toho, kolik může do toho investovat.

U dcery je to ještě komplikovanější a moc tomu nerozumím, protože určitou vinu na tom nezdaru má nemocnice. Ale má prý při dalším zákroku platit až 5 tisíc. Dcera je v polovičním invalidním důchodu, vydělává jenom zeť a vnuk je na VŠ v Brně. Měsíčně jenom za byt teď platí 2 tisíce-je jich 7 ve dvou místnostech.Jestli se té jedné místnosti dá říct místnost.Netopí se tam a je to chodbička. Tam právě spí vnuk. Takže peníze vůbec nemají. Ale dcera má tak obrovské potíže s tím okem, že na tu další operaci prostě jít musí. Je to šílené.

Tak to jen na vysvětlenou. - Ještě, já teď skoro vůbec nemohu být u PC, ta záda mně dávají co proto, nevydržím v žádné poloze. Zkoušela jsem sehnat tu trávu na tu mast proti bolesti a proti zánětu, která mně byla doporučená tady na blogu a která si myslím, že je určitě výborná. Zatím marně. Budu zkoušet dál, ovšem nechci se dostat do vězení.Nepochopím, proč v určitých případech nemůže doktor tu trávu předepsat a pacient by si ji mohl vyzvednou v lékárně. Je to prý výborné i na Parkinsona.

Moc zdravím.

25 Jirka* Jirka* | 3. října 2006 v 12:57 | Reagovat

Hanci, až se mi otevírá kudla v kapse (velmi obrazně řečeno) nad tím, co píšeš o dnešních poměrech při nutných operacích. Mé rodiny se to trochu týká také, ale přeci jen ne tak akutně. Vím, co je to kapitalismus, vím co je to tržní ekonomika, ale základní pomůcky a materiály hrazené pojišťovnou, by měly být jiné, než že všem budou vadit. Snad vám to dopadne dobře, držím palce, všechny čtyři...8^) A tu trávu nesháněj sama, pravděpodobně máš malou šanci, ale radši někoho zaúkoluj...Hezký den

26 radka radka | 3. října 2006 v 15:20 | Reagovat

Hanci, moc drzim vsem palce at vsechno dobre dopadne. Mozna by stalo za to zeptat se na platby u revizniho lekare zdravotni pojistovny. Prece kdyz se nezdarila operace, tak to neni vina tvoji dcery. A asi potrebuje to co potrebuje, to neni nadstandard nebo samoucel.

Drzim palce!!!

27 anina anina | Web | 3. října 2006 v 15:37 | Reagovat

Hančí, taky moc držím palce.Je toho tedy dost...

28 hanci hanci | Web | 3. října 2006 v 20:14 | Reagovat

Všem Vám hrozně moc děkuji!!! Kdybyste věděli, jak jsem ráda, že Vás mám, že už se necítím být tak sama, jak to bylo dlouhé roky dřív. Jdu sem sice jen na chviličku, ale je to moc bezvadné, stejně na Vás pořád myslím. Všem hezké dny a moc zdravím.

29 anina anina | Web | 4. října 2006 v 20:28 | Reagovat

Milá Hančí, máš vzkaz u Ghosta na blogu, kde jsem ti odpověděla.

Opravdu jsem věřila, že ti to bude líto, ale někdy...nebylo to opravdu - tak a ted.

30 radka radka | 4. října 2006 v 21:14 | Reagovat

Anino, me je to taky moc lito jsem z toho smutna.

31 anina anina | Web | 4. října 2006 v 21:58 | Reagovat

Radko,já to tobě věřím, ale tobě jsem odpověděla ke Ghostovi.

Budu s tebou dál,jen nebude můj blog.Přestala jsem ho mít ráda, měla jsem pocit, že spoustu věcí mi nikdo nemůže věřit...jsem hroznej měkejš a někdy si připadám jak z jiného světa.Asi tak. Navíc se podezírám že jsem trochu infantílní a mám dojem, že to tam docela i bylo znát...taky mi chyběl ten oční kontakt.To se pak vše lepší říká.

32 Sorrow Sorrow | 5. října 2006 v 12:45 | Reagovat

Se zájmem jsem si přečetl Hančinu úvahu a opravdu mi nezbývá, než s valnou většinou jejích názorů na dnešní mládež souhlasit.

    Jistě, mládež v dnešní době se biologicky neliší od mládeže, kterou jsme byli v 70. letech třeba my, faktem ale zůstává, že tak bezohlední, cyničtí, bezcitní a vulgární jsme dozajista nebyli. Dle mého názoru je to dáno zejména tím, že se dnešní rodiče až nezřízeně přiklání k tzv. americkému vzoru bezstresové výchovy, která v mnohých případech může vést až k anarchii. Právě v nedostatečné znalosti podstaty pojmů demokracie a anarchie podle mě tkví jádro tohoto problému.

    Spousta mladých lidí se domnívá, že demokracie znamená, že si mohou dělat, co chtějí. Rodiče se jim v mnoha případech bojí něco říct, aby náhodou potomek v noci, až všichni usnou, neulehl k lince bezpečí a ráno na dveře nebušila sociálka. Škola se taky o nic nestará, neboť zde hrozí nebezpečí, že by si adolescent z pomsty třeba mohl vymyslet, že byl profesorem v kabinetu sexuálně obtěžován a vzhledem k současné pokřivenosti pojmu "presumpce neviny" by to mohlo znamenat konec jeho kariéry.     Někdo může opáčit, že to vidím dost černě, ale věřte, že při svých večerních procházkách s máminým postarším psíkem se někdy nestačím divit. Polámané, zdevastované a pokálené lavičky, kolem bezbřehé množství odpadků počínaje krabičkami od drahých cigaret přes krabice od levného vína až po použité prezervativy a dámské hygienické potřeby - člověku je až stydno. Obsah slovníku dnešních pubescentů raději nebudu ani analyzovat. Tolik vulgarismů, co člověk zaslechne za těch zhruba 100 metrů průchodu kolem plně obsazené lavičky, bysme myslím nebyli schopni společnými silami dát dohromady ani za celé odpoledne. Zodpovědně mohu prohlásit, že takhle jsme se tedy nechovali. Jednak jsme neměli na tyto kratochvíle dotatek času a finančních prostředků a jednak by nám rovněž těžko někdo v tomto věku alkohol nebo cigarety prodal.

    Samozřejmě ale, že všechno není vina mládeže, značná část zodpovědnosti za tento stav leží rovněž na nás, rodičích. Vždyť jsme to právě my, kdo z mnohdy opičí lásky zásobuje naše potomky jejich věku neodpovídajícími finančními prostředky, mobilními telefony, drahým značkovým obutím a oblečením a zejména vzory chování v jednotlivých situacích.

    Dnešní mládež nemá žádné povinnosti, neboť zcela logicky chceme, aby se naše děti měly lépe než my. Dnešní mládež nemá ve většině případů žádné záliby, neboť valnou část dne prosedí u počítačů nebo na lavičce s mobilem v ruce. Kluby, kroužky a různá jiná zájmová sdružení zanikla, jelikož na jejich provoz nejsou finanční prostředky, takže mladí, i kdyby chtěli, v mnoha případech vlastně ani nemají kam jít. Nezbývá jim tedy nic jiného, než zevlovat po ulicích a parcích a zejména z nudy vymýšlet různé kratochvíle pro své pobavení.

    V neposlední řadě se na způsobu chování naší mládeže negativně podepisují masmédia - komerční televize s jejími pochybnými "reality show" a v současnosti u nás nově nastupující fenomén s názvem Internet. Není problém se prostřednictvím něj dostat k erotice, pornografii, naturalistickým záběrům z páchání trestné činnosti, návodům na výrobu výbušnin, drog ... Pochopitelně zakázaného chleba největší krajíc ... A v hnijícím bahně Internetu se, věřte, při troše těch zkušeností dají objevit věci ...

    No, koukám, že jsem svojí reakcí téměř předčil délku Hančina článku ... Věřím, že až opadne počáteční euforie z nabyté svobody (tak za 30 - 40, možná 50 let), situace se dozajista změní k lepšímu ... Vždyť přece naděje umírá poslední :-)

33 anina anina | Web | 5. října 2006 v 13:09 | Reagovat

Sorrow,myslím, že nejsem puritánka ale v hodně věcech si myslím totéž.

Jen nechci všechny rodiče a děti házet do jednoho pytle.

Prostě to co popisuješ , se děje až poměrně často.

34 hanci hanci | Web | 5. října 2006 v 15:06 | Reagovat

"Právě v nedostatečné znalosti podstaty pojmů demokracie a anarchie podle mě tkví jádro tohoto problému." - Tak to je, podle mého názoru - právě ten hlavní problém. a nejen pro mládež.

Anino, myslím si, že Sorrow nehází do jednoho pytle všechny mladé a rodiče. ale já se právě hrozím - jak už jsem psala - že ten počet takovýchto lidí rapidně narůstá. A to on má asi na mysli také.

Sorrow - dík za komentář.

anino - problém pro mě je v tom, že se mně právě Tvůj blog tolik líbil, právě pro tu dobrotu, která ze všech tvých článků přímo čišela. kéž bych Tě tak mohla přemluvit, abys nekončila a psala dál. Zrovna Ty!!!!!! Myslím si, že na to máme stejný názor všichni, co jsme se doposud často navštěvovali a trochu se už známe. Pořád doufám, že si to třeba ještě rozmyslíš, nebo že třeba za nějaký čas se Ti zasteskne a znovu začneš s psaním.

U ghosta jsem zatím nebyla, hned tam teď zajdu a přečtu si, co mně píšeš. Moc, moc Tě zdravím.

35 radka radka | 5. října 2006 v 16:39 | Reagovat

Sorow, neverim ze se za dvacet, tricet padesat let zmeni situace k lepsimu. Bude jenom jina. Mozna horsi a to pro vsechny. Protoze vim jaka je mladez treba v Nemecku či Rakousku, to ty nase decka u nas jsou hotove poklady. Pritom je v techto statech svoboda 60 ci kolik let.

Taky by me zajimalo, co by jsi navrhovala na zlepseni te situace, kterou vidis tak cerne. Mas uz velke deti. Jake jsou? Takove jak popisujes nebo jine?

36 hanci hanci | Web | 5. října 2006 v 17:37 | Reagovat

Radko, ted nevim, jestli ten posledni odstaveček je pro mě. Ale to nevadí.

Už jsem tu vícekrát psala, že vím, že je určité množství dětí báječných. ale že stále přibývá těch, co báječné nejsou. Myslím si, že čím dál víc na západ - k vyspělejším a ekonomicky zajištěným zemím je to všechno horší v tomto směru. Čím víc té svobody, demokracie, tím je to horší. A přitom bychom bez ani jedné nechtěli být!!! Vůbec nevím proč jsou obě tak zneužívané. Je to asi v lidech. A už vůbec nevím, co s tím.

Moje děti a vnuci takoví nejsou. Asi záleží hodně na rodině, i když vždycky se to asi říct nedá. mnohdy dobrá rodina nemá dobré potomky. a naopak. výjimka potvrzuje pravidlo.

Pořád si myslím, že je, mimo toho výše uvedeného důvodu, ještě jeden, kvůli kterému jde všechno do háje. a to je to, co jsem už taky víckrát psala - ty rozvírající se nůžky mezi technickým pokrokem a neschopností lidí držet s ním morální,etický.... krok. Ten technický uhání šíleně dopředu a lidí se mu vůbec nedokáží přizpůsobit. Ale jak tomu napomoci, to tedy vůbec nevím. Samozřejmě, že nejlepší je vzor v rodině, ale ta se teď po celém světě rozpadá - vlastně hlavně v těch ekonomicky vyspělých zemích. Jakoby lidé tam byli hrozně sobečtí. Mají strach o tu svou kuličku, aby se nemuseli s nikým dělit. Myslím si, že ani žádné řešení a záchrana není. Že skončíme jako každá vyspělá civilizace před námi - rozpadem, zánikem....

37 radka radka | 5. října 2006 v 18:11 | Reagovat

Ten dotaz byl na Sorrow. Ja vim Hanci ze tvoje deti jsou fajn. A vim ze i jine deti jsou fajn. Tak kdo to jsu ti vyrostci ktere vidime postavat kolem lavicek nebo ten hoch co te nechtel pustit sednout? Jsou to ti typicti dnesni mladi? Nebojen urcita skupina co je videt, protoze je primo v parku nebo primo vedle tebe v dopravnim prostredku.

Ja totiz nevidim nic co bychom my rodice zasadne mohli delat jinak a lepe. Nelze detem nedat, kdyz vsechno preteka konzumem, kdyz jsou vsude nadbytky a z kazdeho rohu rve reklama: kup si me, kup si me. Jedine reseni je osveta alespon vlastnich deti a vysvetlovani souvislosti. Protoze jak vysvetlis decku, ze mu jednoduse to a to nedas. Ze ten banan nedostane a ze se na te klouzacce nesveze a ze ani tu zmrzku mu nekoupis. Tak jsme byli vychovavani my, naucili jsme se odpirat si hromadu veci a pak se tesit kdyz jsem ji dostali, My jsme se vrhli do prace a neco vybudovali a tem detem ten jiz banan ci zmrzku koupili. A potom i to tricko po kterem touzili. Treba si na nej neco vydelali. Decka jsou vsazena do urciteho prostredi a to berou jako standard.Nevidi na tom nic zvlastniho nebo mimoradneho. Sama pises u Ghosta, ze urcite veci musi clovek prozit aby pochopil. A ony tu druhou stranu neprozili.

38 radka radka | 5. října 2006 v 19:53 | Reagovat

uvazuju taky nad tim, zda duvodem proc lide ziji sami je jejich nechut se s nekym delit. Tvuj posledni odstavec.

Mozna vic nez strach o tu svoji kulicku, se nechteji vzdat osobni svobody. Nechteji udelat ani spetku kompromisu a uhnout ze svojich vysokych pozadavku. Je hodne lidi, co ziji sami protoze tvrdi ze nenasli toho praveho nebo se s partnerem rozesli.

Pro me to byl hrozne tezky proces se vzdat casti sebe a sverit ho do spolecneho kotle - partnerstvi. Je to spojene i s odrikanim. Drive si lide dokazali odrict i kus osobni svobody. Dnes nechteji.

Podivej se na blogy, jak kazdy pise o svoji nechuti se podridit a zaradit. I to v nas vychovala doba. Drive se lide neptali zda nekdo chce ci nechce zit v partnerstvi. Jednoduse se dali dohromady a tak zili dokud neumreli. ja vidim i zde pricinu rozpadajicich se vztahu. V naprosto idealistickych predstavach o parovem souziti.

39 hanci hanci | Web | 5. října 2006 v 20:53 | Reagovat

Radko, máš pravdu. a připadá mně to všechno hrozně složité. A je mně líto těch dětí, jejichž rodiče na ně nemají čas a myslí si, že to vynahrazují tím, že jim všechno koupí. a nevidí, jak moc jim ubližují.Je to těžké, svět jde pořád dál a nedá se to nijak zastavit - to bych ani nechtěla - ale zlepšit, to bych si teda přála, ale to nejde. Musíme se snažit každý sám za sebe. Moc Tě zdravím.

40 radka radka | 5. října 2006 v 21:31 | Reagovat

ja te taky moc zdravim :o)!!!

41 Sorrow Sorrow | 6. října 2006 v 7:53 | Reagovat

Pokud dovolíte, ještě nepartně pouvažuji na dané téma a pokusím se v této úvaze současně zareagovat na zde uvedené příspěvky

    Osobně se též nezařazuji mezi puritány a pevně věřím, že jím nejsem. Mám rád pokrok, podporuji boření hranic a zavedených konvencí, mám rád mladé lidi a rád jsem v jejich spolenčosti. Miluji humor (zejména ten laskavý svěrákovský, kterým jsem "odkojen") a dobrou náladu. Se spoustou mladých lidí si povídám na chatech a příští úterý se se dvěma z nich dokonce setkám na brněnském Invexu a těším se na to.

    Boření hranic ... I my jsme protestovali a protivili se zavedeným konvencím. Dlouhými vlasy, pro které jsme byli schopni i uronit nějakou tu slzu, pokud měly padnout za oběť holiči (dnes už bych je nesnesl, moji leb zdobí "bezúdržbový" účes l = 6 - 8 mm - takový ten správně otlučený tenisák). Prvními jeansy, koupenými za peníze z prázdninových brigád, "vyvekslované" následně v pasáži Tuzexu za bony. Prvními (podotýkám, že velmi tajně) v parku vykouřenými cigaterami ve volné hodině mezi tělocvikem a programováním. Naše vrstevnice pak prvními decentně nalakovanými nehtíky a nesmělým make-upem, který bylo tolikrát nařízeno potupně před zraky celé třídy smýt.  Pochopitelně bylo i první pivo s rumem ... V životě by nás ale nenapadlo stěžovat si na profesory, vytýkající nám oprávněně naše nedostatky nebo, nedej bože, na mámu, když nás počastovala několika pohlavky. Škoda, že jich nebylo víc ...

    Podobné chování jsem samozřejmě pozoroval u mého, dnes již jedenadvacetiletého, syna. Jsem ale velmi rád, že on do diskutované skupiny mladých nikdy nepatřil. Jako kluk modelařil, četl, věnoval se technice (zejména vojenské). Rovněž, jako řada jeho vrstevníků, trávil hodiny u počítače. Určitě i první cigareta a první pivo bylo ... Jenže nějak necítil potřebu bezcílně posedávat po lavičkách, plivat pod sebe a používat pokud možno ta nejsprostší slova. Možná proto, že jsme se neustále zajímali o to, kam a s kým jde, kdy se asi hodlá vrátit, jestli nám podá zprávu, pokud mu do toho něco neodkladného zasáhne. Možná proto, že neměl několikasetkorunové kapesné ... Na stavební průmyslovce odmaturoval za osm a jelikož i přes naše naléhání nechtěl dál studovat, chvíli pracoval a nyni se snaží již téměř druhým rokem podnikat a snad mu to i půjde. Veškerý svůj volný čas věnuje našemu "mazlíkovi" - bordercollii Akimovi - s nímž běhá Agility, čemuž naprosto propadl a v příštím roce se hodlá nominovat do družstva na mistrovství světa.  

    Bohužel nejsem schopen porovnat naši mládež s dětmi z okolních zemí, neboť jsem neměl možnost se s ní setkat. Na soukromé cesty do zahraničí se jaksi nedostává finančních prostředků a služebně mě tam nikdo nevyšle. Ani já, ani manželka jsme nebyli ve správný čas na tom správném místě, takže jsme ani nerestituovali, ani nevyprivatizovali žádné závratné majetky. Vzhledem k tomu, že jsme oba jednostranní sirotci a máme každý ještě sestru, tak jsme ani od rodičů nedostali nějakou výraznou podporu do manželství (byty, auta ...) a máme tedy jen to, na co jsme si vydělali. Pokud člověk sleduje zprávy, skutečně asi naše mládež ještě nebude tak zcela zkažená, jako třeba mládež americká. Přinejmenším po sobě vzájemně nestřílí.

    Řešení tohoto neutěšeného stavu ? Kdybych to věděl, sepíšu o tom vysokoškolská skripta a nechám si to patentovat :-) Bude to možná znít frázovitě, ale domnívám se, že bychom měli my, rodiče, začít u sebe. Přestat se hnát za penězmi, společenským postavením a hmotnými statky (byť jsou peníze stále až na prvním místě) a začít se konečně věnovat rodině a svým dětem. Vždyť každý člověk se rodí neutrální a jeho charakter začnou utvářet až vlivy bezprostředního okolí. Začněme tedy naše děti vychovávat, nenechávejme je pouze vyrůstat. Nebojme se s nimi diskutovat, zakazovat i nezbytně trestat. Vždyť i ta fenka sekne po štěněti packou, aby mu pomohla vytvořit si hranici, za kterou už ne. V době, kdy jsou do nich doslova pod tlakem hrnuty informace je, myslím, nezbytné pomoci jim vytvořit si alespoň základní žebříček hodnot a stanovit prvotní priority.

    Kde se berou a kdo jsou ? Dovolte mi jeden postřeh z nedávné  doby: přiznám se, hraji počítačové hry (pro případné znalce zejména RPG) a z těchto důvodů často navštěvuji fandovské stránky, diskutuji s lidmi na minichatech a snažím se případně poradit ... Existuje jedna velmi zdařilá série her, kolem níž se v průběhu doby vytvořila značně rozsáhlá komunita lidí doslova od 10 do 100 let. Spoluprací několika těchto nadšenců vznikly překrásné stránky, jejichž návštěvnost překročila k dnešnímu dni již jeden milion přístupů. Součástí těchto stránek byl i minichat, na kterém jsme se pravidelně scházeli, radili začátečníkům (hra je v angličtině a ne všichni se v ní orientují), sdělovali si, co kdo objevil za poklady nebo jen tak potlachávali. Ani si nejsem schopen uvědomit kdy, najednou se tam objevilo individuum, dle indicií, které se nám podařilo zjistit, právě ze zde diskutované věkové skupiny. Tento člověk, zneužívajíc anonimity internetu, kradl naše přezdívky a jejich prostřednictvím pak vulgárně urážel ostatní diskutující, zahrnoval chat naprostými nesmyly, které neměly souvislost s probíranými tématy a očividně se tím převelice bavil. Zhruba po měsíci jeho řádění se správce stránek rozhodl, že chat zruší :-( Domnívám se, že toto jsou ti "posedávající", kteří jsou na očích a kterých, bohužel, neustále přibývá ...

42 hanci hanci | Web | 6. října 2006 v 8:23 | Reagovat

Dík za dlouhý komentář. Myslím si, že tam není vůbec nic, s čím bych nesouhlasila. Je to i můj názor.Hezký den přeji.

43 radka radka | 6. října 2006 v 8:53 | Reagovat

Hanci, ale je to dalsi z rady tech kteri kritizuji mladez jao takovou, ale ten jejich vlastni je OK.

Kdyz si to vezmes ted v sirsich souvislostech, tak je to klasicky predsudek. Takhle se nadava treba na  na cizince (vlastni zkusenost) atd atd. Ale kdyz se pak bavi o tom konkretnim cizinci (treba tehda o me) tak ja jsem tam prece nepatrila, ja jsemta vyjimka :o). A tak to slo porad dokola.

Takze i mladez je zkazena, ale ne moje deti a vlastne ani ne deti od nasichpratel ale to jsou nejake cizi deti - obecne.

Mockrat jsem se setkala s predsudky, zazila jsem je na vlastni kuzi.

Ja netrvrdim ze jsou mladi skveli, ale jsou mezi nimi takovi i makovi. Sorrow zazil 100 nadsenych mladych hracu a jednoho hajzlika, ktery vse zkazil. Ale tkahle to bylo odjakziva. Vzdycky se nasla skupina hajzliku. A to ve stejnem pomeru mezi mladymi nebo starymi. Ja prece nemuzu tvrdit ze ti mladi jsou horsi nez my stari! To by mi upad jazyk.

44 radka radka | 6. října 2006 v 8:59 | Reagovat

Sorrow, mas se spatne? Jestli ano, tak chapu ze jsi roztrpceny.

A tvuj syn chce podnikat. Nemas strach ze mu to zkrivi charakter?

Dej si pozor na predsudky. Penize lze ziskat i praci. Nejen restituci ci podnikanim  :o) Ted samozrejme prehanim, ja mam k podnikani a obchodovani negativni vztah. Ale to je jen zivotni zkusenost. Radeji se zivim praci:o) Dnes se mladym moc pracovat nechce,penize dokazou ziskat ruznym zpusobem. A kdyz nefungujou ani rodice, a ani ksefty tak je zde socialka. mas pravdu, prostredi je formuje. A ne k dobremu.

45 Sorrow Sorrow | 6. října 2006 v 9:29 | Reagovat

to Radka: Lhal bych, kdych tvrdil, že se mám špatně. Patřím k těm cca 80% lidí, kteří se živí každodenní osmihodinovou prací v zaměstnání a kterým toho po splacení veškerých měsíčních poplatků na kontě moc nezbude.

Nechuť pracovat v mládeži skutečně je - přicházím v podniku do styku s potenciálními žadateli o práci a věř, že mezi nimi vyloženě mladé lidi nenajdeš a pokud (občas), tak chtějí pouze razítko pro pracovní úřad. Na jejich omluvu musím však uvést, že ve spoustě profesí je vyžadována nejméně dvouletá praxe, kterou mladí nemají a z toho důvodu je málo kdo do zaměstnání přijme. Slyším podobné stesky od spousty mladých známých. Jedná se o začarovaný kruh, který je možno přerušit pouze zásahem zvenčí.

Výjimka určitě nejsem, zcela jistě jsem při výchově nadělal spoustu malých i větších kopanců, ale zřejmě ne takových, jako jedna rodina o 3 vchody dál, která své dva syny již naprosto nezvládá a kterých se už mladší děcka začínají pomalu bát.

A jestli podnikání křiví charakter ? Myslím, že záleží zejména na tom, v čem a jak se podniká. Existuje podnikání a podnikání. Pokud se v odchodě člověk chová k zákazníkům slušně, prokazuje svoje oborné znalosti o zboží, které nabízí, nepřemršťuje ceny za účelem bezpracného zisku a k případné reklamaci se postaví čelem, tak proč ? Pokud ale člověk pokoutně zaregistruje známou ochrannou známku nebo skoupí pod rukou obecní pozemky či družstevní byty za účelem bezpracného zisku na nájemnících, tak předpokládám, že ten zřejmě již pokřivený charakter měl :-( Nebo snad jen chytře využil nedokonalostí našeho právního řádu a měli bychom jej obdivovat ?

V žádném případě jsem svými příspěvky nechtěl zahájit nějakou "flame" diskuzi na téma dnešní mládeže, pouze jsem se asi potřeboval zrovna vypovídat a Hančina úvaha na toto téma byla tím správným spouštěcím mechanizmem ...

46 radka radka | 6. října 2006 v 9:40 | Reagovat

Ja se k Hanci chodim vypovidat taky :o) V obchode jsem delala asi 5 let. A je to velmi nevdevcne zamestnani. A od prvni chvilky jsem hledala jine moznosti. Protoze v obchode muzes zit jen z toho co prodas a kdyz neprodas tek neprezijes. Je to takova bezmocna zavislost na penezenkach lidi, na jeji milosti ci nemilosti.

Ano bezmoc, a oliznuti ruky zakaznika jako pes i kdyz do tebe kopl, to je to co si pamatuju z obchodu.

Krome toho nenavidim ovlivnovani ldidi, vnucovani jim neceho co vlastne nechteji. A vedet ze to udelat musim. Protoze vsechno preteka zbozim, ktere nikdo nechce.

47 Sorrow Sorrow | 6. října 2006 v 9:52 | Reagovat

to Radka: jo,jo, obchod je nevděčný a specializovaný obchod tuplem.

A vnucování zboží, které nikdo nechce ? Je mi zle, když každou půlhodinu slyším o cédéčkách legendární Evy a Vaška a legendárního Jiřího Žákovce, o kterých nikdo nikdy neslyšel nebo o zázračném Orbitracu či King Gymu, pomocí kterých zhubneš, ale pouze při sledování televize. Brrrr ... Kam jsme to dopracovali :-(((

48 radka radka | 6. října 2006 v 10:07 | Reagovat

do konzumni spolecnosti :o) Nelze to zastavit, ten proud te strhne tak ci tak, stejne jako tvoje deti, ale lze plavat alespon na hladine a vlastnim tempem :o)

49 Sorrow Sorrow | 6. října 2006 v 10:14 | Reagovat

Je to zajímavá shoda náhod, ale teď vedeme na jedmon chatu (který je mimochodem prvoplánově věnován úplně něčemu jinému) velmi zajímavou debatu s asi dvacetiletými lidmi o morálních hodnotách, o pokřivenosti víry, o konzumní společnosti a přežití v ní ... Zajímavé názory ... Copak se dnes děje ? Že by se na sebou všichni zamýšleli ?

50 radka radka | 6. října 2006 v 10:38 | Reagovat

nevim jak ted, ale ja se zamyslim nad hodnotami od doby co jsem zacla chytat prvni rozum. myslim ze neni dobre podcenovat mlade lidi. Vetsnou jsou dal nez my dohledneme. A casto moc daleko nedohledneme. nelze veci nalepkovat dobra - spatna. Tak to podle me nefunguje.

Jsem moc rada ze se s tebou dalo pokecat :o) A preju diskusim na chatu hodne zdaru.

51 Sorrow Sorrow | 6. října 2006 v 10:52 | Reagovat

Díky, jsem rovněž rád, že jsme pohovořili, začnu tento blog sledovat pravidelně.

Přeji příjemný víkend, třeba se tu o něm uvidíme, kdo ví ...

52 Jirka* Jirka* | 6. října 2006 v 10:52 | Reagovat

Převládá pocit podle toho, s jakým okruhem lidí se zrovna bavím. Někdy mám záchvat zboření světa a opakování poměrů z doby Caliguly, jindy zírám na klub fandů poezie a literatury, kde se záhadným způsobem shromažďují lidé typu "mouchysněztesimě" a nechápu, jak je to, v dnešní době ostrých loktů, ještě možné. Princip světa byl, myslím, hodně podobný, ne-li stejný. Doba je jiná. Logicky přináší jiné věci, jiné náhledy, jiné problémy a taky jiné možnosti pro jejich řešení. Ale nemyslím si, že by ve významně krátké době došlo ke zboření všeho "vybudovaného". Lidé se budou přetlačovat, to jo, ale bude to prostě znamenat jen to, že se začnou nuceným způsobem snažit ti, co se dneska válí a naopak. Jinak, dlouhodobě myšleno, lidstvo Zemi spotřebuje tak jako tak. Buď ji zmačká pod sebou jako použitý papír, nebo se planeta ubrání spláchnutím, upálením, nevyhnutím se jiné planetě, nebo něčím, o čem vůbec nemáme ani páru, protože to tu za našeho života ještě nebylo...8^)

53 Jirka* Jirka* | 6. října 2006 v 10:54 | Reagovat

...ale to jsem odbočil...8^)

54 Sorrow Sorrow | 6. října 2006 v 11:59 | Reagovat

to Jirka*: Velmi trefně vyjádřeno : "Lidstvo Zemi spotřebuje ..." Bohužel to zní až příliš realisticky :-( Je však třeba nevěšet hlavu. Jak říkal Jeff Goldblum v Jurském parku: "Život si cestu vždycky najde ..." Všechno však až příliš jasně napovídá tomu, že my (lidstvo) už u toho nebudeme ...

55 hanci hanci | Web | 6. října 2006 v 14:26 | Reagovat

Jirko - taky se mně ten výraz moc líbí. Já už jsem o tom psala někde na začátku, že si to Země vypořádá, jak uzná za vhodné, ale lidi už u toho asi nebudou - jak to také říká Sorrow. to je můj už dlouhodobý intenzívní pocit.

Dneska mám mimořádně pesimistickou náladu, tak mně tím oba hrajete do noty. Když je člověku veseleji, snaží se taky veseleji vidět svět kolem sebe. Ale skutečnosti člověk stejně neunikne.

Všechny moc zdravím a přeji co nejhezčí weekend.

56 anina anina | 7. října 2006 v 11:14 | Reagovat

Hančí, ještě k těm dětem, které svými projevy někdy úplně zaskočí...

Na vině je taky lhostejnost těch okolo.

Párkrát mi to nedalo a mírně jsem do nějaké situace zasáhla, to když už toho opravdu bylo dost.

Těch co jsem se zastala, ti byli vděční, ale co jsem pak vše vyslechla od těch, co jsem jim dala najevo, co si myslím...A pak se otáčela a čekala , jak si to se mnou "vyřídí"...Ale stejně mi to někdy nedá a lidi se do toho většinou nepletou.Je to bud lhostejností, nebo strachem.

57 hanci hanci | Web | 7. října 2006 v 11:57 | Reagovat

Anino, zdravím. Máš úplně pravdu, taky jsem to zažila, protože mně to někdy nedá. Jednou jsem požádala velmi mladé děvče, aby si zavolala své dva psy, kterých jsem se hrozně bála - neměli ani košík, ani nebyli na vodítku. Pěkně jsem si to schytala, doslova na mě řvala, že tam nemám co dělat. Přitom jsem šla kolem zahrad po cestě, kde všichni chodí a jezdí i auta. Vlastně s bezohledností se psy jsem se setkala už mnohokrát. Jejich majitelé jsou obzvláště "nehodní".

A ten důvod jak píšeš je asi obojí - jak lhostejnost, tak strach.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama