Francois Bluche: Za časů Ludvíka XIV.

10. listopadu 2006 v 14:55 | hanci |  Knihy
Před nějakou dobou jsem přečetla knížku Petera C. Hartmanna: Francouzští králové a císaři novověku, kde jsem si přečetla i životopis Ludvíka XIV. Teď jsem dočetla knížku od Francoise Blucheho Za časů Ludvíka XIV., podtitul Král Slunce a jeho století. Přečetla jsem ji opravdu s velkým nadšením, byla hodně zajímavá. Pro ty, kdo budou mít zájem, přepíši pár ukázek.

Knížka je rozdělená na různé oblasti, např. Dvůr, Ze dvora do města, Paříž.....Veřejné vzdělávání, Vojáci a námořníci, Napříč provinciemi, Život ponížených, Svět vesničanů.......Na úsvitu osvícenství.
Z kapitoly Veřejné vzdělávání opíši následující:
....Kolej, kde člověk mohl dosáhnout tak dobrého latinského vzdělání, se v podstatě příliš nelišila od kláštera: studium, kázání a odpočinek se střídaly.......
....žáka budili v pět hodin. Neměl příliš času na mytí: ve čtvrt na šest se účastnil společné modlitby. Učil se sám od tři čtvrti na šest do sedmi, ve čtvrt na osm recitoval naučenu lekci, následovala snídaně. Od osmi do deseti pobýval ve třídě. Mše se konala v deset hodin, oběd ve tři čtvrti na jedenáct. Následovala dlouhá přestávka až do dvanácti hodin. Od dvanácti do dvou probíhalo samostatné studium. Od dvou do půl páté znovu výuka ve třídě. Patnáct minut přestávka, pak třetí samostatné studium, jež trvalo jednu hodinu. Následovala večeře...končila ve čtvrt na sedm. Pak hodinový odpočinek. Ve čtvrt na osm studium a recitace lekcí, pak večerní modlitba. V devět hodin se zhášela světla.....
Z kapitoly Napříč provinciemi:
....Nemocnice, která přijímala především chudé pacienty, poskytovala péči zdarma......na každé posteli leželi dva.....V letech 1693-94 musela nemocnice pojmout přes 14 000 nemocných, z nichž asi čtvrtina zemřela. ..........na posteli leželi až čtyři pacienti, o nakažlivost se nikdo nestaral........
Velmi zajímavá byla kapitola Život ponížených, ale mám obavy, že by moje psaní bylo příliš dlouhé. Velmi zajímavý je popis práce ve sklárnách - manufaktura v Saint-Gobain zaměstnávala v r. 1700 osm set osob......
Někteří dělníci, tovaryši odcházeli za prací i na několik let, např. zedníci. Je zaznamenaný příběh jednoho zedníka, který byl považován po mnoho let za nezvěstného, ale vrátil se ke své ženě po 16 letech s tím, že...... chce "rozloučit a zrušit své manželství". Po zralé úvaze zvolil radikálnější řešení a nebohou ženu uškrtil......
Kapitola Na úsvitu osvícení:
....Ludvík XIV. se do koupání příliš nehrnul, jedině na terapeutické indikace svých lékařů. Jinak se spokojoval - zato několikrát za den - potíráním celého těla toaletní vodou....
....Neexistovalo žádné pravidlo. Některé dámy, jež se chtěly líbit, si popřávaly koupel v růžové vodě nebo v mléce........
.....Koupel nepochybně spíš oslabovala, než myla. Jádrové mýdlo se užívalo jen "k bělení prádla", toaletní mýdlo "na vousy a mytí obličeje a rukou". O jiných částech těla nebyla řeč. O uši, vlasy a zuby se pečovalo jindy. "Hřebeny slouží k odstranění špíny z hlavy lidí", párátka umožňovala vyčistit zuby; zubní pasty (nebo opiáty) se pokládaly za léky, používané na lékařský předpis;.................
No, je v té knížce tolik zajímavostí, že bych mohla opisovat donekonečna. Tak snad toto postačí pro ukázku.
Bohužel, pořád ještě nemám skener, takže nemohu vložit obrázek nádherné obálky té knížky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ibádovo oko Ibádovo oko | Web | 10. listopadu 2006 v 18:17 | Reagovat

Téhle knížky už jsem si před časem v knihkupectvích všimla. Po  tvém článku si ji určitě nenechám ujít. Kdysi mě tahle doba dost zajímala a doteď si pamatuju z těchhle dějin hodně.

Já teď dočetla pátý díl historické románové série "Dědictví otců" od Roberta Merle (Merleho?), to jsou krásným stylem psaný knížky na pozadí historických událostí 2. poloviny 16. a začátku 17. století ve Francii - vypráví jeden člověk od svýho dětství až do konce života. Má to taky kouzelnej překlad, protože je to jako psáno historickým jazykem a můžu říct, že jsem se u toho hlasitě smála i dojatě brečela. Za nějaký čas určitě budu pokračovat šestým dílem.

2 hanci hanci | Web | 10. listopadu 2006 v 19:41 | Reagovat

Měla jsem Merleho celého, i ostatní jeho knížky. Tento celý komplet, o kterém píšeš, jsem darovala kamarádce, když jí bylo v USA smutno - žije tam.

Já jsem tím byla hodně nadšená, když jsem to před hodně léty začala číst - přesně, jak píšeš Ty. Pak mé nadšení postupně oklápalo a poslední díl už jsem nebyla schopná číst. Když kamarádka vyslovila jako moc velké přání tyto knihy mít, s radostí jsem jí je darovala, ale řekla jsem jí svoje pocity při čtení, když jsem přicházela ke konci. Jí se to líbí. Já jsem se totiž už před nějakým tím rokem dostala do stavu, kdy nejsem schopná číst romány. Líbí se mně jenom dokumenty, historické, jakékoliv. A přesně takové, jako jsou tyto dvě knížky, o kterých píši. Určitě neprohloupíš, když si je koupíš. Obě dvě. Jsou vynikající.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama