Dva filmy, které mě zasáhly

28. ledna 2007 v 11:10 | hanci |  Film
Ve středu 24. ledna vysílala ČT2 dva filmy, které mě opravdu hodně zasáhly.

Jeden se týkal "konečného řešení židovské otázky" - britsko-americký film režiséra F. Piersona Konference ve Wannsee. Podle mého názoru byl film udělaný perfektně po všech stránkách. Byl to prakticky doslovný záznam konference, na které se rozhodlo o likvidaci Židů v plynových komorách, bylo zničeno cca 6 milionů lidských životů. Tento záznam neměl nikdy vejít ve známost, zúčastnění "pánové" měli za úkol po jeho prostudování každý svou kopii zničit. Na ministerstvu zahraničí však kopie zůstala zachovaná a Američané ji v r. 1947 objevili v archívu. Protože tam bylo zaznamenáno slovo od slova, mohl být film natočen téměř jakoby dokumentárně. Člověku se dělá zle, když slyší tak zrůdné myšlenky těchto lidí vyslovovat s naprostou lehkostí a pak hovořit o nádherné hudbě Šuberta a Beethovena.... Nejhorší ovšem je závěr, kdy u jednotlivých protagonistů je krátký souhrn jejich života po válce. Jen tři byli popraveni - a to Eichmann až po dlouhých letech, kdy se úspěšně skrýval. R. Heydrich zemřel na následky atentátu u nás. U mnoha Norimberský soud "neshledal dostatečné důkazy o jejich vině". Byli propuštěni a dál si spokojeně žili a podnikali atd.
Druhý den jsem viděla vynikající dokument Heleny Třeštíkové Paměť 20. století. V dokumentu hovoří tři ženy a jeden muž o zážitcích z Terezína a o transportu do Osvětimi, kde pouze náhodou přežili, protože tam bylo zavražděno přes čtyři tisíce lidí.
Ve středu byl ještě na ČT 2 vysílán v Nočním filmovém klubu irsko-britský film režisérky A. Walshové Hříšnice. Film byl rovněž výborně natočený, podle skutečné události. Opět zůstává rozum stát, co se mohlo dít v civilizované zemi v 60. letech minulého století. V této době byly v severním Irsku do katolických klášterů zavírány k "převýchově" ženy, které buď otěhotněly za svobodna - nebo příliš hezká děvčata, aby je nepřivedly světské svody ke hříchu. Tyto ženy - ponejvíce ještě velmi mladá děvčata - tam byly fyzicky trýzněny nepředstavitelným způsobem, nedlouho po porodu jim byly děti odebrány a dány k adopci - za peníze, které si nechal klášter. Navíc byly sexuálně zneužívány knězem, když to některá z nich nevydržela a nahlásila to matce představené, byla odvezena do blázince. Samozřejmě tam sebevražda nebyla výjimkou. Nejhorší ovšem pro ně byla beznaděj, protože téměř žádná neměla šanci se odtud dostat.
Stejně nechápu, proč jsou za tyto věci odedávna trestány výhradně ženy, když žena sama otěhotnět přece nemůže - samozřejmě, netýká se to umělého oplodnění. Muži z takovéhle situace vyjdou vždycky bez trestu, pohany, bez jakéhokoliv příkoří. Řekla bych, že v jistém smyslu tenhleten postoj přetrvává dodnes.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 radka radka | 28. ledna 2007 v 18:59 | Reagovat

trestani zen za otehotneni je typicky projev patriarchatu.

verim ze se patriarchat rozpada a nic ho nedokaze zadrzet. Dulezite je aby si zeny uvedomily svoji odpovednost a silu a nezneuzivaly ji. Jsou muzi, kteri o patriarchat nestoji a ti si zaslouzi nas respekt a ochranu.

2 duna duna | Web | 28. ledna 2007 v 19:13 | Reagovat

Film Hříšnice jsem viděla už před časem, tentokrát byl na mě moc pozdě. Taky si říkám, jak těžko uvěřitelný je, že se něco takovýho mohlo dít ještě v druhý polovině 20. století.

Konferenci ve Wannsee jsem rozkoukala, ale posléze asi po půl hodině beznadějně zaspala, nikoliv proto, že by to nebylo zajímavý, ale proto, že to bylo ve všední den...

3 ghost ghost | Web | 29. ledna 2007 v 4:25 | Reagovat

Hříšnici jsem viděl. Je typické, že (patriarchát nepatriarchát) těch zvěrstev na ženách se dopouštěly opět ženy. Tam někde bych viděl ten nedostatek - šlo o fanatismus, samozřejmě, ale odehrávalo se to takřka všechno mezi ženami.

4 hanci hanci | Web | 29. ledna 2007 v 16:43 | Reagovat

Ghoste, máš pravdu, o to to bylo horší. a ten příšerný fanatizmus. nemohla jsem věřit,že se to dělo v šedesátých letech minulého století. A to, že ani za společnost je nechtěla přijmout, proto neměly žádnou naději. Ale i Radka má pravdu, protože ani jeden muž se nesnažil některé z nich pomoci. Ten poslední - to mně připadalo jako symbol, aby to nebylo úplně beznadějné. Pochybuji, že ten příběh ve skutečnosti končil takhle. Připadalo mně to moc dobře natočené a i zahrané.Zdravím.

5 radex radex | E-mail | 30. ledna 2007 v 20:35 | Reagovat

Vážená slečno (paní), je zřejmé, že protokol z porady konané dne 20.1.1942 ve Wannsee jste nikdy nečetla, jinak byste si musela všimnout, že scénáristé filmu si dost přimysleli, už proto, že film je dost dlouhý a je plný dramatických dialogů, které jsou zcela dílem jejich fantazie, protože v protokolu o nich není ani stopy. Protokol je suchý, relativně krátký, stylem připomíná zápis ze schůze baráčníků. Je to pouze shrnutí řečeného, v žádném případě se nejedná o doslovný (stenografický) záznam. Vzhledem k uvedenému mě dost překvapuje Vaše odvaha, s jakou tvrdíte, že se jednalo o "doslovný záznam konference". Skutečný protokol z Wannsee je běžně dostupný a v řadě jazyků mnohokrát publikovaný historický dokument.

6 hanci hanci | Web | 31. ledna 2007 v 12:22 | Reagovat

Radex: děkuji Vám za informace, které jsem neměla. Pevně věřím, že jsem nikomu neublížila tím, co jsem napsala. To bych opravdu nechtěla. Napsala jsem to, co jsem o tom filmu slyšela říkat - tedy o jeho vzniku a právě o tom, že to byl vlastně přepis toho záznamu (píši "prakticky doslovný" - tedy ne  zcela). Ono to tak i vyplynulo ze závěru filmu, tak jsem byla přesvědčená, že to tak bylo. Usoudila jsem tak i z informace, uvedené v TV magazínu: "...Na jejím základě (té jediné zachované kopie) byl zrekonstruován průběh celého setkání. V téměř reálném čase sledujeme chladné jednání....."

Nic to nemění na tom, že se mně ten film líbil, jak byl udělaný. Protože vykreslení těch jednotlivých postav, které bylo jistě uděláno nejenom podle toho zápisu, ale podle dostupných informací o životě každého toho zúčastněného člověka, mně připadalo opravdu dobré.

Ten záznam jsem nečetla, neznám ho (kdybyste mně dal radu, kde bych si ho mohla sehnat k přečtení, ráda bych to udělala). Ale připadalo mně tak nějak samozřejmé, že když je to hraný film a není to v žádném případě dokument, že to nemůže být jen strohý přepis nějakého záznamu. Proto tam píši, že "mohl být udělán téměř jakoby dokumentárně" - tedy téměř a ne že to byl dokument. U hraného filmu si režizér vždycky něco přidá a něco ubere, promítá se tam to, co on cítí. Ono se to promítá i u každého dokumentu, natož u hraného filmu.

No - odvahu nemám, asi žádnou, ale je to můj blog a myslela jsem, že na svůj blog si mohu napsat to, co si myslím, o čem přemýšlím a je to moje věc. Jestli si to někdo chce přečíst, ať si to přečte, jestli ne, kdykoliv jednoduchým kliknutím může můj blog opustit.

Ale jisté je, že nikdy v životě jsem doposud nikoho vědomě neurazila a nechtěla bych urazit ani teď.  Z Vašeho příspěvku vysvítá, že se Vás to, co jsem napsala, hodně dotklo. Je mně to líto, to jsem nechtěla. Židovská otázka mě opravdu hodně zajímá, dost těžko vždycky prožívám jakékoliv informace o tom strašném období (a nejenom o tomto, ale o celá staletí) a nejvíc mě trápí ta skutečnost, že ani tak obrovské ztráty na životech nevinných lidí nezabránily  tomu, aby ve světě - kdekoliv - znovu nevznikaly podobné myšlenky.

Nedávno mně bylo 64 let, jsem dvojnásobná babička.

7 jarda jarda | E-mail | 1. února 2007 v 9:32 | Reagovat

taky jsem videl film hříšnice a dost to se mnou otřáslo. Kdyby tnto film měl někdo na dvd ozvěte se dekuju

8 ivzez ivzez | E-mail | Web | 11. února 2007 v 8:46 | Reagovat

Konferenci ve Wannsee ani Paměť 20. století jsem bohužel neviděla. Film Hříšnice mne ale velice zaujal. Jen mi tam nehrají ta léta, já bych příběh byla datovala do století předminulého (asi tak poslední čtvrtinu 19. století). To dvacáté století mi tam opravdu nesedí.

9 Petr Petr | 1. dubna 2007 v 23:14 | Reagovat
10 hanci hanci | Web | 2. dubna 2007 v 13:26 | Reagovat

Jardo - díky za komentář.

Ivzez - ale ono je to tak správné, byl to zfilmovaný skutečný příběh - bohužel (alespoň to tak bylo uvedeno). Já jsem tomu také nemohla uvěřit.

Petr - mnohokrát děkuji, hned se podívám.

Všechny srdečně zdravím.

11 Asperia Asperia | Web | 18. června 2007 v 21:31 | Reagovat

ono to tak nějak dramatické možná ve skutečnosti bylo, protokoly bývají suché :-)

je třeba zachytit věcně obsah. a stručně. možná se v tomto případě ve vlastním zájmu do detailů nepouštěli. protokol jsem ale přečetla, přiznávám.

btw. popravili i heydricha, parašutisti přece. z mého pohledu to není vražda, ale poprava.

12 hanci hanci | Web | 20. června 2007 v 18:56 | Reagovat

Asperia - souhlasím s tebou, taky to tak cítím.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama