Hassan Bajev: Přísaha - a další knihy

2. ledna 2007 v 16:24 | hanci |  Knihy
K narozeninám jsem dostala od dcery peníze na knížku, o které jsem se tu už zmiňovala a o které jsem si myslela, že ji nikdy nebudu mít. Hassan Bajev: Přísaha, Chirurg pod palbou. Okamžitě jsem si ji během asi tří dnů přečetla. Je to úžasná knížka, kterou by měli číst všichni lidé - alespoň v těch zemích, které si říkají "vyspělé". A hlavně by ji měli číst všichni politici - myslím to celosvětově.

Zbigniew Brzezinski (bývalý poradce prezidenta USA pro národní bezpečnost) o ní napsal následující:
"Opravdu dojemné, soucitné a dramatické vylíčení ryzí odvahy a mimořádného lidského utrpení, které na čečenský národ uvalila nelítostná invaze houževnatě prosazená Kremlem a důsledně ignorovaná Západem."
A ještě jedna poznámka:
Leonard S. Rubenstein (výkonný ředitel organizace Lékaři za lidská práva)
"Tato kniha je mimořádným, hluboce dojemným osobním příběhem oddanosti lékaře službě svému národu a lékařským ctnostem za mučivých okolností - v situaci, kdy vojenské síly nejeví sebemenší respekt k civilistům a kdy dr. Bajev musí zajišťovat lékařskou péči v podmínkách, jaké vládly za americké občanské války v devatenáctém století... Přál bych si, aby tuto knihu četli všichni naši vůdcové."
Musím říct, že jsem se doposud z té knížky nevzpamatovala. Je to umocněno ještě tím, že jsme jednou na cestě vlakem do Brna do nemocnice jeli s čečenským uprchlíkem - byl to velmi inteligentní člověk, který nám říkal, že musel odejít z Čečenska, protože nechtěl zabíjet. Nemohu tady vůbec psát to co říkal, že tam dělají Rusové, nedá se to. Měl dům a firmu s počítači. O všechno přišel, o mnoho členů rodiny navíc. Utekl se čtyřmi dětmi a manželkou. Neměl kam jít. Rok byl v polském uprchlickém táboře, pak ho přesunuli na rok k nám. Moc bych si přála vědět, jaký byl jeho další osud, kde teď je. Říkal jednu ohromnou věc. Že je úplně jedno, kde člověk je, v jaké zemi a v jaké zemi zemře. Že Bůh je jenom jeden, stejný pro všechny lidi.
Také jsem dočetla vypůjčenou knížku K. Voneguta Mechanické piano. Asi se mně tato knížka z jeho knížek líbila nejvíce, ale ještě jsem nečetla Kolíbku. Ale líbily se mně moc všechny jeho knížky, líbí se mně jeho styl psaní.
Teď jsem začala číst hned dvě knížky najednou - až tak daleko jsem to dopracovala. To jsem nikdy dřív nedělala. A sice - od mnou tolik obdivovaného Arthura Koestlera "Zloději v noci" - počátky obsazování Palestiny (ta knížka už je moje vlastní).
New York Times k ní napsaly:
"Kostler vykresluje atmosféru a duch bratrovražedného boje mezi Hebrejci a Araby tak lidským a pochopitelným způsobem, přičemž lítost a hrůzu zachycuje tak přesvědčivě, že se kniha "Zloději v noci" stává dalším nezapomenutelným Koestlerovským dokladem o nezdravosti naší doby."
A.K. si mohl dovolit o tom psát nanejvýš zasvěceně, protože to vše sám prožíval na vlastní kůži - byl jedním ze zakladatelů "kibuců" v 30. letech minulého století. V recenzi jsem si četla, že by knížka měla přispět k pochopení vztahů mezi Hebrejci a Araby. Ale budou to číst právě ti lidé, na kterých nejvíc záleží, aby to pochopili? Pochybuji.
A druhou knížkou, kterou současně čtu, je knížka, kterou mně půjčil syn, a kterou bych se chtěla pokusit sehnat, protože toto období mě velmi zajímá - a sice od Petera Englunda "Nepokojná léta/Historie třicetileté války". Je to psáno úžasně krásně. Má to 640 stran, takže to bude čtení na delší dobu.
Dále jsem od syna dostala jako dárek ještě od téhož autora - Petera Englunda "Nepřemožitelný/ Historie první severní války" - na to se také těším hrozně moc. Asi je dobře, že v noci tak špatně spím, mohu hodně číst. Jak je vidět, všechno špatné je k něčemu dobré.
A dále jsem ještě od syna dostala knížku od Jana Hellera "Stezka ve skalách" (s osobním věnováním, za což jsem nepředstavitelně vděčná), na tuto knížku se obzvláště těším, a potom ještě: Geoffrey Ellis "Napoleon" (dokument), rovněž na tuto knížku se moc těším. Syn mně vždycky vybere přesně ty knížky, které bych si koupila já sama.
Život bez knížek si opravdu nedovedu představit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ghost ghost | Web | 4. ledna 2007 v 0:31 | Reagovat

Kolíbku od Voneguta vřele doporučuji, byla první, kterou jsem od něj četl. Já si teď naposledy otevřel Pohádky od V. Hauffa a byl jsem unešen (jde o vydání J. Otty v Praze z roku 1903 - tuhle edici mám nesmírně rád). Mám v tom vydání i celého Andersena, ale vrchol je Hoffmanův "Zaches, zvaný Cinobr" (v překladu z let šedesátých "Zachýsek, zvaný Rumělka" - mám i tohle vydání).

2 hanci hanci | Web | 5. ledna 2007 v 11:25 | Reagovat

Dík za komentář. Ty knížky, o kterých píšeš, musí být báječné.  Předpokládám, že jsou i nádherně ilustrované.

Já jsem teď absolutně nadšená tou Historií třicetileté války - je to úžasně psané, dokumentárně, ale jako nit prochází celou knihou jedna postava, jejíž deník se dochoval a je tam hojně citovaný. Jsem sice na začátku, ale jsem opravdu nadšená. Zrovna tak jsem nadšená tím Kostlerem- Zloději v noci. Neudržela jsem se a čtu to zároveň, jednou jednu a podruhé druhou knížku. Obojí je úžasné.

3 hanci hanci | Web | 5. ledna 2007 v 11:28 | Reagovat

Tak nevím, co se mně zase děje na blogu. Nejsem schopná odesílat svoje komentáře, prostě to nejde. Když to zkouším znovu a znovu, vyskočí nápis "opakované vložení stejného příspěvku", ale přitom se nezobrazí příspěvek žádný. Ví někdo radu, co mám dělat? dík.

4 anina anina | 5. ledna 2007 v 13:40 | Reagovat

Hančí zkouška

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama