Nepříjemný zážitek

28. ledna 2007 v 11:15 | hanci |  Jak jde život
Minulý týden ve čtvrtek jsem měla opravdu velmi nepříjemný zážitek. Docela mně trvalo, než jsem se z toho vzpamatovala.

Momentálně, když chci jít ven, musím jít sama. - Abych nějak uvedla potíže z toho plynoucí, musím říct, že jsem odvždycky přitahovala různé "nenormální" úchylné jedince. Skutečně, kdybych nepřitahovala i muže "normální" (což se mně - naštěstí - potvrdilo i cca před 14 dny), měla bych z tohoto už dávno trauma. Mám bezpočet zážitků, někdy velmi nepříjemných. Slyšela jsem vysvětlovat v rozhlase už kdysi dávno nějakého psychologa, že tito úchylní muži jaksi pudově vycítí neenergickou ženu a dovolí si obtěžovat právě jenom ji. Když je žena energická, vůbec je to nevzrušuje, oni musí vidět strach, který žena má. No, tak u mě je to přesně to, protože když nastane taková situace, tak ztuhnu, pak se začnu třást a nejsem schopná v prvním momentě pohybu a slova. - To prý je to, na co oni právě čekají. Jenže, i kdybych si ukládala nevím jak, že začnu něco říkat, nějak vyhrožovat, tak to není nic platné, nejsem toho schopná.
U nás na sídlišti je, bohužel, jeden muž, který obtěžuje ženy. Prý snad už za to byl i trestaný, dokonce snad má na svědomí i znásilnění. Je, samozřejmě, ženatý, má děti a už i malé vnuky. O mne se začal "zajímat" už dávno, mám s ním několik nepříjemných zážitků, kdy jsem musela před ním utíkat. Ale tentokrát to bylo nejhorší. Šla jsem se projít po cyklistické stezce, která vede za naše město kolem zahrad a uprostřed polí do další vesnice. Samozřejmě, tak daleko bych se sama vůbec neodvážila, šla jsem jen kousek kolem zahrad a jen proto, že tam šli nějací lidé. Ti se ovšem najednou ztratili - asi zašli do zahrady. Předjela mě dodávka, tak jsem si říkala, to je výborné, někdo tady přece jenom je. Jenomže v té dodávce byl právě ten úchyl. Otočil se a jel zpátky proti mě, začal na mě šíleně naprosto přátelsky mávat, jako bychom byli staří přátelé, pak zastavil, ale tak, že stranou u volantu stál těsně u postranní závěje, vzniklé prohrnováním cesty. Přelezl přes sedadlo vedle řidiče, seskočil na zem a šel ke mně. Tím, jakým způsobem zastavil auto, absolutně jsem neměla možnost nijak kolem projít, utéci atp. Nikdo tam nebyl a já jsem pomalu začala panikařit, absolutně bych se nedovolala pomoci. Najednou zpoza keře vystoupil muž se psem. Okamžitě jsem se "zavěsila" za něho, ten úchyl rychle nastoupil do auta a odjel. Musím říct, že jsem vůbec večer nemohla usnout, protože jakmile jsem zhasla, ocitla jsem se znovu v té hrozné situaci.
Takže touhle příhodou pro mě končí procházky, protože mezi domy - v ulicích - se mně vůbec chodit nechce, to mě tak akorát znervózňuje, uklidňuje mě procházka v polích a lese. Závidím mužům, protože ti takové problémy vůbec nemají, jsou tudíž mnohem svobodnější. Já jsem nucená kvůli takovému pitomci sedět doma.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Leni ze Sevilly Leni ze Sevilly | Web | 28. ledna 2007 v 13:11 | Reagovat

Je Hanci to je mi moc lito, to je velmi neprijemna situace, uf, uplne mi z toho beha mraz po zadech...Mas naprostou pravdu, ze muzi jsou v tomto svobodnejsi, my uz jen jako pohlavi jsme hned slabsi, at je zena jak chce drza ci energicka...pff. Napada me jedno reseni, ale nevim, jestli si ho muzes dovolit - co si poridit vetsiho pejska? Doda ti spolecnost nejen na prochazkach a muze ti i spolehlive ochranit proti takovemu darebakovi uz jen tim, ze na nej zacne poradne stekat. Nejlepsi a nejvernejsi jsou pejsci z utulku. Nepremyslela si o tom? Nebo by si na nej nemela v byte misto? Ci moznost pravidelne ho vencit?

2 hanci hanci | Web | 28. ledna 2007 v 13:35 | Reagovat

Leni, moc ti děkuji za komentář i za radu. Pejsek nepřipadá v úvahu, i když to by právě bylo to, co bych si nejvíc přála, protože pejsky mám hrozně moc ráda - a fakt je, že bych se cítila bezpečnější. Ale manžel mně řekl, že jedině přes jeho mrtvolu, on by to absolutně nesnesl. to je jeden, nejhlavnější důvod. Ten druhý je ten, že někdy mám takové problémy - následky po tom ochrnutí - že prostě nemohu i několik dnů jít ven. Musela bych někomu platit, kdo by ho venčil. Takže pejsek odpadá. Já jsem už přemýšlela, že si pořídím nějaký spray, ale jak se znám, byla bych tak "ztuhlá", že bych ho nedokázala použít. - Já sem třeba pak ještě i napíši jeden zážitek, který jsem měla, když jsem ještě byla hodně mladá. Opravdu se bojím sama kamkoliv vyjít. Naprostý horor je pro mě jízda vlakem, to se nikdy neobejde jen tak.Musím Ti říct,Leni, že mně ještě pořád běhá mráz po zádech, hlavně večer, když zhasnu. Ach jo, mám někdy na chlapy šílený vztek - ale zase, jak by bez nich ten svět byl fádní - a ono je přece jenom těch "normálních" víc.

Moc zdravím.

3 Janycta Janycta | Web | 28. ledna 2007 v 15:51 | Reagovat

Manžel ti řekl, že jedině přes jeho mrtvolu? Měl by jednou stát někde schovanej, až půjdeš na procházku, aby viděl...

4 Janycta Janycta | Web | 28. ledna 2007 v 15:53 | Reagovat

Jinak si myslím, že bohatě stačí i "kapesní" rasa oejska, ti štěkají enjvíc, čili nadělají hluk a kousat umí taky... Nebezpečí vycítí stejně dobře jako velký rasy. Podruhé už by úchyla přešlo otravovat..

5 hanci hanci | Web | 28. ledna 2007 v 16:33 | Reagovat

Janycto, pejsek je fakt mé přání, ale nesplnitelné. člověk nemůže mít všechno, co by si přál.

Mně se kdysi líbil komentář mého muže, když jsem byla jednou doslova přepadená jakýmsi klukem. manžel mně tehdy řekl: "to je zajímavé, mně se ještě nikdy nic takového nestalo a Tobě se to děje pořád" - to jako že jsem úplně k ničemu, když se mně dějí takové věci.

moc zdravím.

6 Janycta Janycta | Web | 28. ledna 2007 v 17:04 | Reagovat

No, že chlap není tak snadná obět' asi napadne většinu lidí, kteří tvůj komentář č. 5 čtou......

7 radka radka | 28. ledna 2007 v 18:33 | Reagovat

ja jsem tyhle podivne typky pritahovala od nejrannejsiho detstvi:o) Je tam smajlik, ale ja si jako dite fakt myslela ze je to moje vina. Asi v mych deseti chlap na me volal, ze je mu zle a ze potrebuje pomoct. A jak jsem byla mala a blba, tak jsem k nemu sla a on onanoval a rozstrikoval to kolem sebe. Byla jsem v soku. Pak me obtezoval muj ucitel muziky, ve skole nas chodili otravovat exhibicionisti a honili jsme je i s ucitelkou. A na VS jsme s kamoskami byly silne otrle, za kazdym kerem stal nejaky uchyl a honil si pred nama pero, tak jsme po nem kricely ze to nic neni, ze jsme videly vetsi. A honily jsem je voly taky :o)

No Hanci, co rict. Je to stary dedek, prece se nebudes bat stareho olezleho dedka? Mas hlasivky, muzes kricet a zahnat ho revem kdyby te zacal otravovat. Nemumim si predstavit, ze by te tam v tom zaveji povalil a zacal znasilnovat. Ja vim, ze to zlehcuju ale neboj se!!!! Neni slabych zen a silnych chlapu. I ti chlapi jsou poserove :o) Neboj se jich!!

8 Lenka Lenka | Web | 28. ledna 2007 v 19:18 | Reagovat

No, Hančí, všechno dobře dopadlo. Mám taky od mládí tyhle nepříjemné zážitky. Vím, jak to dovede člověka otrávit a znechutit. Nemohu si dovolit někam daleko chodit sama a když, tak skutečně jen za podmínky, že nemám strach. Jakmile jej pocítím, uvědomím si, že je to na tyhle týpky lepidlo a snažím se zklidnit. Ono by nebylo možná od věci, kdybys s sebou nosila takovou tu moderní hůlku(y) na chození v terénu. Jednak je s tím chození mnohem pohodlnější a bezpečnější, také zdravější, a jednak kdyby se k tobě jen někdo chtěl přiblížit, budeš vědět, že ho můžeš přetáhnout a to ti dá jistotu. Nakonec případného otrapu taky napadne, že máš dobrou obranu a spíš si to rozmyslí.

Dnes, když jdu a pocítím strach, transformuju ho na vztek.  Případného otrapu bych asi dokázala i zabít, takže jsem ráda, že se dlouho nikdo neukázal - jistě to ti lumpové cítí. :-))))

Ale kdyby mi něco podobného řekl manžel, asi by ode mne dostal taky co proto (aby se mu tedy aspoň jednou něco podobného stalo) :-))))

A ten pes není špatný nápad, možná, že by ti přítomnost zvířete naopak pomohla zdravotně a mohla bys chodit ven pořád. A že manžel říká, že jen přes jeho mrtvolu? Jéje, to je mi ho líto... :-)))))

9 duna duna | Web | 28. ledna 2007 v 19:23 | Reagovat

Věřím tomu, že úchyláci mají čuch na to, ke komu si můžou dovolit. Věřím, že poznají, kde jim "pšenka pokvete". A jestli je to magor, kterej tě zná ještě i osobně... Těžko proti tomu něco dělat. Opravdu jedině to, co říká Radka: nedat najevo strach. Je to prostě posera, kterej se na nic jinýho než strašit osamělou ženskou, nezmůže.

10 hanci hanci | Web | 28. ledna 2007 v 19:47 | Reagovat

Děkuji Vám za názory, ale on to právě "posera" není, je to urostlý chlap, přímo z něho čiší nevybitá energie, urostlá vazba. Nevypadá na to, že by měl vnuky, i když úplně malé. Odhaduji, že je mu kolem padesáti.

- To je právě to, že oni to vycítí, že nejsem "od rány". a on mě, samozřejmě, dobře zná, bydlíme dva domy od sebe.ale v životě jsem s ním nemluvila. - Nejlepší je to řešení, že nebudu chodit ven - tedy nejlepší - nejbezpečnější pro mě. Jinak je to pro mě fakt hrozné, že ven nemohu. A stěžovat si na něho nemohu - ještě mně nic neudělal. Ach jo.

Radko, kdyby to bylo jenom to předvádění se. Ale já mám, bohužel, i zážitky jiné. Jednou mě při cestě do práce chytil pod krkem kluk - šli dělníci na stavbu, on šel poslední - asi si už všechno dopředu připravil. Pro mě to byl nečekaný šok, udeřil mě do prsou a pak mě pustil. Já jsem spadla ze schodů - pár jich bylo na cestě, kudy jsem šla. Zůstala jsem ležet, měla jsem nohu modrou od kotníku po koleno, strhané vazy. Jediné, co bylo příjemné, že mě můj báječný vedoucí odnesl v náručí do auta - přijel pro mě - pak do nemocnice a poté domů. Léčila jsem se několik týdnů. - a to je jen jeden zážitek. bylo jich víc.

11 radka radka | 28. ledna 2007 v 20:45 | Reagovat

me Hanci zase zbili cigani :o) A rozbili mi housle a ukradli 5 korun. A ja rvala jak na lesy. Ted se smeju ale bylo mi tehda hrozne. A to mi je fakt lito ze te tak surove zranili. Jen chcu rict, ze tohle se v zivote stane. Je to smutne, ale stane se to. A clovek musi vstat a jit dal. Kdykoliv se mu to muze stat znovu. Cokoliv nas muze potkat.

Pro me byl stejne nejhorsi zazitek s ucitelem. Ne proto ze me obtezoval, ale proto ze jsem to rekla doma a on mel z toho problemy v praci. Bylo mi ho hrozne lito. A on kdyz me uvidel tak utikal pryc. Stydela jsem se.

12 anina anina | 28. ledna 2007 v 21:14 | Reagovat

Hančí, mám dojem, že snad neznám ženu, včetně mě, která by podobný zážitek neměla.V to zahrnuji i sebe.Jako dítě, to dotyčná fakt těžko chápe, stydí se svěřit a jak psala Radka, skoro to považuje za svoji chybu.Spíše tuší, než zcela jistě ví, že je to nenormální.

Možná tím, že jsem to jako dítě zažila, jsem v dospělosti k tomuhle chování zaujala odporně - štítivej postoj, co se mísil s pěknou dávkou vzteku... Repete se konalo i v pozdějším věku, dokázala jsem ke svému překvapení být velmi bojovná a většinou ho zcela odradila.Jen jednou to nešlo, v taxíku. Strašně jsem se  styděla,připadala si jak odpad a sprchovala se snad dvě hodiny. Vědí to asi jen tři lidé.S policií se mi o tom prostě mluvit nechtělo...

13 ghost ghost | Web | 29. ledna 2007 v 4:19 | Reagovat

Ten slzný pepřový spray je docela dobrý nápad. Už jen to, že člověk má něco v ruce, čím se může bránit, mu dodá určitou sílu a sebevědomí. Je úplně jedno, jestli bude schopen ho použít - jde jen o to, že má možnost se bránit. To samo o sobě hodně pomůže.

14 Sorrow Sorrow | 29. ledna 2007 v 13:03 | Reagovat

Ježkovy voči, tak to teda zírám ... Osobně nevím, o koho se jedná, i když bydlíme na stejném sídlišti, ale je mi to upřímně líto ... Možná že jej dokonce znám a potkávám jej při svých večerních vycházkách se psem ... Skutečně nejlepší varianta bude asi ten "pepřák", stačí i jakýkoliv obyčejný deodorant (upřímně - nechtěl bych jej "koupit" do očí ...) Určitě nebude nejlepší varianta sedět doma a nevycházet. Naopak bych doporučoval chodit ven, ale kdyby byla možnost, tak s někým (třeba s nějakým již zmíněným pejskařem z okolí). Tenhle typ lidí je nejsilnější, když je objekt osamocen a pokud možno, když oni mají nějaké bezpečné zázemí - třeba sedí v tom autě apod. Pokud se s obětí mají setkat tváří v tvář a ještě třeba ve společnosti dalších lidí, věř, že si na nic netroufnou ... Alespoň doufám :-)

15 hanci hanci | Web | 29. ledna 2007 v 16:40 | Reagovat

Moc vám všem děkuji. Vážně přemýšlím, že si nějaký ten spray koupím, už pro ten pocit, jak správně píše ghost. I když vím, že bych ho jen těžko dokázala použít. Ale těch zážitků mám opravdu hrozně moc, proto jsem o tom vůbec napsala. Kdyby to bylo jen někdy, ale to je snad pokaždé, když někam vyjdu sama, snad nejhorší je to ve vlaku, z toho už mám docela panický strach.

Dnes jsem chodila po sídlišti. Šíleně mě bolí záda, nemohu sedět a stát, při chůzi je to snesitelné a nejlepší je, když ležím na tvrdší posteli rovně na zádech. Takže nebudu moci moc diskutovat v příštích dnech, až to trochu povolí.

Anino, jednou jsem se taky sprchovala jak blázen, několik dnů.

Radko, já, samozřejmě vím, že musím vstát a jít dál, ale nepředstavitelně mě štve, že mě to tak omezuje, cítím se fakt hrozně omezená tím, že si nemůžu jít klidně ven. On mě jednou honil i na ulici. Zřejmě si mě vyhlídnul - nevím proč - a trápí mě. - A je mně líto, že máš ten zážitek jak s cigány, tak s učitelem. Já jsem měla dost nepříjemný zážitek s doktorem - vlastně se dvěma, ale nikomu jsem to ještě nikdy neřekla. Bohužel, do specializované ordinace musím sama, bez sestry.

Sorrow - určitě ho znáš, příležitostně ti to povím.

Tak se mějte - ghoste, s těmi zády jsem asi převzala štafetu. Zatím mně nepomáhají ani ty specielní cviky, zřejmě mně začíná zánět. Brrrrr.

Všechny zdravím.

16 Janycta Janycta | Web | 29. ledna 2007 v 20:31 | Reagovat

Teda... To je fakt HROZNÝ, co si takový svině dovolí:-(. Já bych ten sprej asi v sebeobraně použila, asi bych to udělala vyloženě pudově, aby se mi to zase nestalo. Skoro každej z ás tu má nějaký podobně hnusný vzpomínky, člověku je z toho smutno:-(.

17 Lenka Lenka | Web | 30. ledna 2007 v 10:05 | Reagovat

Tak mě napadá Hančí, když už si tě vyhlídl, že by to chtělo nějakou akci. Neschovávat se, naopak mu dát najevo, že tady mu pšenka nepokvete. Klidně bych, když budu s někým a bude to mezi lidmi k němu přišla a řekla mu, že spoustě lidí je jasné, že obtěžuje ženy, a že kdyby náhodou něco jen náznakem, bude první, za kým policie půjde.

Dokázat sobě i jemu, že nemáš strach. Jinak budeš žít ve strachu pořád a může to být jen horší. Asi se budeš se muset vzmužit a trochu pochlapit. Ukázat kocourovi, že nejsi myška, se kterou si může hrát, anýbrž že máš taky drápky... že jsi tygr! :-))))

Hančí, jsi tygřice!!! :-)))))

18 Helazd Helazd | Web | 30. ledna 2007 v 14:57 | Reagovat

Jen se chci připojit, že asi nějakou zkušenost z úchylem má každá žena. Když to tak počítám, taky jsem v jich v životě několik potkala nebo na mě dokonce číhali.

Jedna situace mi zpětně přijde docela humorná. Když mi bylo asi sedmnáct, stála jsem večer, byla už tma, jediná na tramvajové zastávce. Za čekárnou byl a stále je několik metrů široký pruh s hustými keři, za nimi vlakové koleje. Nikde nikdo. Jen já. Najednou koukám, že  v těch keřích je asi "zablouděný" slepec. Totiž myslela jsem, že to co muž drží v ruce před sebou, je slepecká hůl. Až když mi bylo divné proč po ní rukou tak divně jezdí, došlo mi hloupé, že to není slepecká hůl. Úchyl byl poněkud nadměrně obdařen. Dnes by si mohl docela slušně vydělávat v nějakém erotickém časopise. A tenkrát vše dobře dopadlo, protože ledva jsem zjistla o co jde, jela moje tramvaj...

19 Helazd Helazd | Web | 30. ledna 2007 v 14:59 | Reagovat

Jo a Hančí, svůj hlas dávám k těm ostatním a ukaž, že se nedáš. Křič Hoří nebo do očí foukej sprej, ale nedej se!!

20 anina anina | 30. ledna 2007 v 20:44 | Reagovat

Hančí, chtělo by to něco, co píše Lenka v kom.17.

Nedat se ...a kvůli někomu nevycházet ven, to ne.

21 jana jana | 30. ledna 2007 v 20:53 | Reagovat

Taky jsem myslím někde četla, že je dobrý zapalovač - nějaká žena tím odehnala násilníka, přidržela mu u nohy zapalovač (nebo u rozkroku?). Je to těžké, ale musí být nějaká možnost... Moc doufám, že se ti to vyřeší a že už se ti to nestane. Ach jo.

22 hanci hanci | Web | 31. ledna 2007 v 11:40 | Reagovat

No, tak jsem se trochu přeptala. Tak je mu 48 a myslí prý si, že je nedostižně krásný. Ženy obtěžuje celý život, byl za to i trestaný a skutečně prý šlo i o znásilnění. ale vím to jen od někoho, samozřejmě, ne třeba od policie.

Očividně si mě vyhlédnul, což fakt nemůžu pochopit, protože jsem o hodně starší, než on. Ale on už si mě vyhlédnul dobře před 20 léty, akorát v posledních pár letech to začal neúměrně stupňovat.

Všechny ty rady jsou moc bezvadné, akorát já je nedokáži uskutečnit. Nedovedu použít vulgárnější slovo (slovo blbec je nejhrubější slovo, které používám) - to mám prostě dáno výchovou - maminkou. A jak jsem psala, když se s něčím takovým setkám, nemůžu mluvit atd. Hodně jsem teĎ o tom přemýšlela a myslím si, že to mají na svědomí dva zážitky, které se mně staly v dětství - před desátým rokem věku. Ale nemůžu o tom psát. Nebylo to, bohužel, jenom předvádění se. Ale zase ne znásilnění, to ne. Že se mně na stáří tyto zážitky takhle  projeví, to jsem opravdu nečekala.

Tak Vám všem děkuji za účast v mém pitomém trápení. A všechny zdravím.

23 renčajel renčajel | 2. února 2007 v 11:01 | Reagovat

Milá Hančí, nečtu tento blog úplně pravidelně, ale na toto bych ráda reagovala. Já sama nepatřím k těm obtěžovaným. Prostě nemám fyziognomii oběti. Jsem opravdu vysoká a statná. Také se důsledně  řídím radami vyčtenými. To znamená, že když jdu večer sama, a to chodím docela často, kráčím rychle a rázně středem ulice, v kapse pokaždé držím připravený spray - ne nějaký obyčejný plynový ale kvalitní pepřák, který by na zneškodnil i člověka pod vlivem drog nebo i psa. Psů se osobně bojím dost, protože v dětství mě dvakrát nějaký napadl. Myslím, že ten spray mi dodává jistotu a je to na mně vidět. K psychologii oběti bych ti doporučovala něco načíst, existuje celý obor v psychologii, který se zabývá zločinci a jejich oběťmi - skutečnými i těmi potencionálními.  Myslím, že kdybys věděla o tom svém strachu co nejvíc a současně věděla co radí odborníci, získala bys určitou jistotu a nadhled, který by ti pomohl lépe se všemu tomu hroznému postavit.

Samozřejmě, že ti nemůžu radit co se manželství týče, ale pes by byl ideální řešení. Třeba by si ho zamiloval i tvůj manžel a byl schopen ho venčit v době, kdy ty nemůžeš. Ale to je moje subjektivní a reálií neznalá rada.

Chtěla bych nakonec povyprávět o svojí mamince. Příští rok jí bude 60 let. Bydlí v malém městě s lesem za zády. Chodila a chodí sama na dlouhé vycházky. Jednou jí pronásledoval nějaký chlap ale ona mu snadno zmizela, zná v těch lesích každou mufloní pěšinku a každou zkratku. Na základě této zkušenosti jí tatínek osobně koupil štěně, fenu stafordšírského teriéra. Je nádherná, skvělá a moc hodná. Ale vypadá dostatečně bojovně. Od té doby se každý chlap vyhne v lese mamince obloukem - bojí se jejího psa.

24 hanci hanci | Web | 2. února 2007 v 18:39 | Reagovat

Renčajel - moc Ti děkuji za krásný příspěvek. Mně bylo 64. Večer bych se absolutně nikam neodvážila, už roky. Všechno, co mně radíš, vím, taky jsem něco přečetla. Ale ono je to asi ovlivněno i tím, že od doby, kdy jsem tak onemocněla, nechodím mezi lidi, drtivou většinu času trávím doma, většinou sama. Když pak přijdu mezi lidi, obvykle se necítím moc dobře, i když je mám ráda a ráda se bavím - ono se to těžko vysvětluje. Ale ten spray, ten si určitě pořídím. Tvoji maminku obdivuji, že chodí sama do lesa - je fakt, že já bych utéct nemohla, vzhledem k mému onemocnění. - No a ta ráznost - ta je právě důležitá a tu já nemám. A to se naučit nedá, buď je to člověku dáno nebo není. Každopádně Ti moc děkuji, moc hezky jsi to napsala, Zdravím Tebe i maminku.

25 Asperia Asperia | Web | 17. června 2007 v 14:28 | Reagovat

Hanci, co se zkusit obrátit třeba na Bílý kruh bezpečí? není to policie a vykládat to nikde nebudou, a třeba už s takovými případy nějaké zkušenosti mají a něco by poradili. než něco případně sama podnikneš. je otázka, jaký přístup by byl nejvhodnější. jestli opravdu přímá konfrontace, jak radila Lenka, nebo něco jiného. dej si pozor a neukvap se.

http://www.bkb.cz/redaction.php?action=showRedaction&id_categoryNode=350

to je myslím k tobě nejblíž. co si udělat výlet do Brna?

26 hanci hanci | Web | 18. června 2007 v 10:05 | Reagovat

Asperio - díky moc za tvůj zájem. - Já už jsem se rozhodla - až ho potkám, pokud bude vyvíjet nějakou iniciativu, zeptám se ho přímo, co chce - podle situace budu postupovat dál - řeknu mu zřejmě nejspíše ostře, aby neotravoval. A uvidíme, jak se vše vyvine. Třeba je tak drzý proto, že ví, že se bojím. Tak se pokusím to zvrátit. moc zdravím.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama