Pár myšlenek

18. ledna 2007 v 19:02 | hanci |  Zamyšlení
Zase jednou jsem si trochu dělala pořádek v poznámkách, které mám roztroušené na různě velkých papírcích po stole kolem počítače. A narazila jsem na - alespoň pro mě - krásnou myšlenku. Je z některé z diskusí, které probíhají pravidelně na Vltavě v neděli ráno - jsou to rozhovory nad Biblí - už jsem se tady o tomto pořadu zmiňovala. Mimo jiné jsem si poznamenala:
"Láska je tam, kde druhému dávám přednost před sebou."
"Lásky přibývá, čím víc ji rozdáváme."
"Rozevřené ruce Krista ukřižovaného na kříži jsou symbolem rozevřené náruče k přijetí trpícího bližního."
Pak mně nedá, abych neocitovala pár řádků z knížky, kterou teď čtu a kterou jsem absolutně nadšená - Peter Englund: Nepokojná léta - Historie třicetileté války:
Hovoří se zde o vítězství Švédů v bitvě u Wittstocku 24. září 1636 - str. 151
........" Porážka u Nördlingenu byla pomstěná a švédská pověst se znovu postavila na nohy. Může se to zdát divné, ale stejně jako si soukromé osoby nezřídka cenily cti víc než života či majetku, hrál ohled na dobré jméno a pověst země velkou roli i v politice. Jedinec, který pozbyl své cti, byl vyloučen ze skupiny, k niž příslušel - ze stavu, cechu, obce, rodu - což byl strašlivý osud pro člověka sedmnáctého století, který cítil sounáležitost se skupinou, žil pro ni a skrze ni, a bez ní přestával existovat. Stejně osudné bylo zneuctění jména země. To nejsou prázdné řeči - bezpečnost říše byla závislá na nepošpiněné pověsti. ......"
Tak si říkám, že kdyby se v nynější době vylučoval ze společnosti jedinec, "který pozbyl své cit" - kdo by asi zůstal? Dnes se ze společnosti vylučují jednici, kteří si na své cti zakládají. Většinou v dnešní společnosti platí za hlupáky a nešikovné lidi, kteří to nikam nemohou dotáhnout - obzvláště v politice. Kam to svět spěje?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lenka z Luleå Lenka z Luleå | E-mail | Web | 18. ledna 2007 v 20:23 | Reagovat

Moc dobre poznamky se ti Hanci vali okolo pocitace... Taky to nekdy delam, ze si napisu, co bych mela psat a pak to necham, a az po case najdu a zrealizuji. Nedavno jsem si prave cetla Nesnesitelnou lehkost byti od Kundery, roman o lasce... a napadlo mne prave to, ze laska je tam, kde davame tomu druhemu prednost pred sebou. I kdyz to mnohdy muze vypadat vselijak. Ten clanek o Svedech ve tricetilete valce se me dotyka zase jinak... je to nejak moc myslenek najednou, musim to ztravit... :-) Moc zdravim, Lenka

2 Jirka* Jirka* | 18. ledna 2007 v 20:52 | Reagovat

S první silně proloženou větou souhlasím, s druhou ještě víc a se třetí jen trochu (ukřižování pro mě zůstává hlavně snahou zastrašit lidi - o to více si cením toho, že se v tomto případě nenechali).

Na téma cti a jejího upřednostnění před ostatním, jsem přemýšlel a vedl rozhovory už hodněkrát a většinou jsem to ukončil s tím, že lidem po každém průšvihu tak otrne, že jsou přesvědčení o své bezchybnosti a nezranitelnosti. Takže je potřeba počkat na další cyklus :o) ....

3 radka radka | 18. ledna 2007 v 21:28 | Reagovat

Hanci, jsem dobou tak zmotana a zblbla, ze uz ani nevim co je dobre a co spatne. A vlastne to ani nejsem schona rozlisit.

A tak k te prvi tluste vete. Laska je tam, kde davam druhemu prednost pred sebou. S touto vetou si dovoluju nesouhlasit. Moje maminka to tak delala, verim ze nas vsechny hluboce milovala ale zarovne nam vsem tim velice ublizovala. Tim ze nekomu davam prednost pred sebou naznacuju ze je dulezitejsi nez ja. Zeje neco vic. Pritom si myslim, ze spravne by melo byt, ze ten druhy je stejne dulezity jako ja.

I kdyz nejsem znalec bible vim ze je tam prikazani.

Miluj blizniho sveho jako sebe sameho!!! A proto ja povazuju za projev lasky, kdyz toho druheho miluju tak jako sebe sameho. Znamena to, ze pokud miluju sebe dokazu milovat druhe. A pokud miluju druhe dokazu milovat sebe.

S tou druhou vetou souhlasim beze zbytku a nemam co dodat. Cim vic lasky rozdame, tim vic ji dokazeme prijmout. A cim vic lasky dokazeme prijmout, tim vic lasky rozdavame. Zde se jedna podle me taky o propojeny jev schopnosti prijmout lasku a schopnosti dat lasku. Ja jsem mela vzdycky problem lasku prijimat, a proto jsem mela problem ji davat. Teprve postupne roztavalo moje nitro, zejmena narozenim deti a ja pochopila ze cim vic lasky davam tim vic jsem schopna ji prijmout. A posleze jsem dokazala prijmout i lasku partnerskou a rodicovskou. To co vypada tak jednoduse je nekdy velice slozite.

A ta treti vec s otevrenou naruci? To uz je o magii. Tam jsem byla vzdycky tak trochu doma. Milovala jsem svet nekonecnou laskou. Mela plne srdce lasky kterou jsem neumela nikomu  predat dal. Neexistoval clovek, ktery tuhle naloz lasky unesl :o))) Ted vim ze jsem nabizela lasku svetu nikoliv jednotlivci, at si pod tim predstavime cokoliv. Boha, krista, nicotu, nebo uplne vsechno :o)

4 ghost ghost | Web | 19. ledna 2007 v 9:18 | Reagovat

"Láska je tam, kde druhému dávám přednost před sebou." ... to je láska "opičí", nerovná, vychází z principu sebeobětování.

O cti moc hezky uvažuje Shakespearův Falstaff.

5 Lenka z Luleå Lenka z Luleå | E-mail | Web | 19. ledna 2007 v 10:14 | Reagovat

Radko: Asi trosku zalezi na uhlu pohledu. Velice dobre chapu Tvou negativni zkusenost a souhlasim s tebou, ze jednostranne uprednostnovani muze poskozovat. V lasce je nezbytny princip rovnosti, ze vsech stran. Paklize tato rovnovaha existuje, pak i vzajemne uprednostnovani ( tu nekdo to, tu ten druhy ono) je take vyvazene a nedochazi k nejakemu sebepotlacovani. Vzdyt to, ze milujes sebe sama znamena, ze i sobe davas nekdy prednost :-). To je naprosto spravne.Jde o to najit tu rovnovahu. Paklize ta rovnovaha neni, pak se opravdu stava nerovnou, sebeobetujici se, jak pise Ghost a je na onom jedinci, zda takovou opravdu chce a nebo zije v klamu.

6 hanci hanci | Web | 19. ledna 2007 v 10:38 | Reagovat

Radko, souhlasím s Tebou ve všem, vyjma komentáře k té první větě. Je to asi v tom, jak byl člověk vychováván a jak se dovedl zbavit nebo nezbavit té výchovy, taky asi na výši inteligence, co ze všeho vyvodit. Já to mám v sobě tak hrozně hluboko zaryté, že bych to nedokázala změnit. Už jsme o tom na blogu vícekrát diskutovali, taky o tom, že se člověk musí mít rád, aby mohl dávat lásku a pohodu druhým. To jsou dvě věci, které se prostě nenaučím. Vždycky budu upřednostňovat ty, které mám ráda, před sebou, obzvláště děti. A vůbec to není opičí láska, jak píše Ghost, s tím absolutně nesouhlasím. Opičí láska je tam, kde se navenek ukazuje převeliká láska, ale v podstatě se jedná o lásku k sobě samému. – Jeden známý starý příklad, možná ho řeknu ne úplně správně: měly být rozsouzeny dvě ženy, které se hádaly o dítě, které z nich to dítě patří. Soudce nakonec řekl, dobře, aby obě ženy byly uspokojeny, dítě se rozpůlí a každá dostane jednu polovinu. Ta žena, jejíž to dítě opravdu bylo řekla, že se toho dítěte vzdává, ta žena, jejíž to dítě ve skutečnosti nebylo, s tímto rozsudkem souhlasila – u této ženy to je opičí láska, u té první ženy je to upřednostnění blaha dítěte před sebou samou. Znám mnoho podobných – samozřejmě ne tak vyhrocených příkladů – když se žena obětuje pro dítě, které je nemocné a otec dítěte odejde, protože ho to zatěžuje. Mnoho takových dokumentů jsem viděla na ČT 2. A jsem přesvědčená, že ty ženy jednají správně. A absolutně to není opičí láska, dělají to proto, aby tomu dítěti ulehčili, zmenšily třeba fyzickou bolest, psychickou zátěž atd. Podle mě je to – ne povinností matky – ale samozřejmostí.

7 hanci hanci | Web | 19. ledna 2007 v 10:50 | Reagovat

Jirko, já v ukřižování vůbec nevidím zastrašování, naopak (vždyť v té době to byl běžný způsob popravy, někde jsem četla, že Římané tak za dobu své nadvlády popravili přes 3 tisíce lidí). Ale to rozdílné vidění je asi v tom, jestli je člověk věřící nebo ne. Já v tom vidím vykoupení a sebeobětování pro druhé a tu lásku. Musím říct, že byla doba (a ne tak daleká), kdy jsem to taky takto neviděla.

A s tou ctí – no to je právě to, co píšeš. Protože tam se nejedná o tu pravou čest, ale spíš o vlastní prospěch a využití příležitosti a okolností a proto je pak možná ta rychlá „zapomnětlivost“. Protože si myslím, že být čestný je obrovská odvaha a -  „fuška“, obzvláště v dnešním světě. A zvládne to málokdo. A tam, kde by právě takoví lidé měli být – např. v politice – tam je stav úplně ten nejhorší. Ale jsou i jiné důležité oblasti – např. lékaři, firmy, které vyrábí léky – pro peníze raději vyrábí léky, které lidem víc ubližují, než pomáhají, ale nikdo proti nim nic nezmůže atd.

8 hanci hanci | Web | 19. ledna 2007 v 10:56 | Reagovat

Lenko, máš pravdu, ta rovnováha je důležitá - ale já si myslím, že pokud se jedná o "normální" lidi, nepokřivené, že právě když cítí tu velkou lásku z jedné strany, dávají sami totéž. V tom to právě je. Že se nejedná o žádný "obchod" - já udělám to a ty pro mě za to musíš zase udělat ono - to vůbec ne, dělám to pro toho člověka jen a pouze proto, že ho mám ráda. Bez postranních úmyslů, jestli se mně to vyplatí nebo ne. - ovšem, jestliže to jedna strana začne zneužívat, pak asi musí počítat s tím, že ta láska se postupně vytratí.

9 hanci hanci | Web | 19. ledna 2007 v 11:53 | Reagovat

tak jsem zjistila, že jsem asi jediná pitomá na blogu, ale absolutně mně nejde odeslat komentář na blogu Haaska. Postupuji naprosto přesně podle návodu - napíši komentář, vyplním své jméno..., pak označím prostřední možnost - kolečko, pak kliknu na publish a - nic. Objeví se následující červeně napsaný nápis: URL contains illegal characters.  zkusila jsem napsat komentář bez diakritiky a zase nic. Zkusila jsem označit každé z těch možností (v kolečkách) a nic. nevím, co bych měla ještě udělat. děkuji za radu.Už jsem to vzdala.

10 Jirka* Jirka* | 19. ledna 2007 v 13:29 | Reagovat

ad 9) pravděpodobně špatně napsaná tvá adresa blogu... zkus jí nepsat, nebo zkontrolovat. Možná tedy :-)

11 ghost ghost | Web | 19. ledna 2007 v 13:32 | Reagovat

Hančí: král Šalamoun vycházel z logické úvahy, že skutečná matka bude dítě chránit - tedy i před rozpůlením - a to i za tu cenu, že už jej nikdy neuvidí. Ta druhá žena, co s půlením souhlasila, chovala se podle pravidla "když já nemůžu mít kozu, tak ať sousedova koza chcípne" - nebylo v tom za mák lásky, jen čirá závist (a možná i zášt). Láska "opičí" není ve své podstatě láska, a to ani ke druhému, ani k sobě sama. Opičí lásky se dopouští lidé, kteří se nemají rádi - jen takoví mohou někoho upřednostňovat za každou cenu.

Když má někdo příliš rád sebe, je sobecký - upřednostňuje sebe a své potřeby před ostatními. Opačný extrém je opičí láska, nekritický vztah, kdy naopak popírá a potlačuje své potřeby.

12 ghost ghost | Web | 19. ledna 2007 v 13:39 | Reagovat

Samozřejmě každý normální rodič přináší dětem nějaké "oběti" ve formě vlastního diskomfortu. Takovým typickým příkladem opičí lásky jsou rodiče, kteří škudlí na důchodu, aby svým dobře situovaným dětem něco dali, až za nimi ty děti jednou za měsíc přijedou do domova důchodců, kam je strčily, aby mohly výhodně prodat jejich byt.

13 hanci hanci | Web | 19. ledna 2007 v 13:59 | Reagovat

No vidíš Ghoste, mnně byla "opičí láska" vždy vysvětlována jinak. Dám jiný příklad - malé dítě spí, což je pro něho důležité po všech stránkách. Ale babička přijde a projevuje takovou lásku, že dítě vezme z postýlky a musí si je přece pochovat, protože ona je má přece tak ráda a vůbec nebere ohled na to, že dítě vzbudí a to potom propláče třeba hodinu. - za opičí lásku považuji lásku, kterou někdo projevuje na úkor toho, o kom říká, že ho má rád, ale přitom staví na odiv tu svoji údajnou lásku.

Když se někdo obětovává, aniž by sám z toho měl výhody, tak to nepokládám za opičí lásku. - Ale to je úplně nesmyslná debata, to je přece úplně jedno. to si musí srovnat v sobě každý sám.

Jirko, dík, zkusím se podívat, ale pochybuji, že je to špatně, protože ono to tam automaticky - to jméno - naskočí samo.

14 radka radka | 19. ledna 2007 v 14:04 | Reagovat

K opici lasce: podle me je opici laska nekriticke protezovani a ochranovani milovane osoby az do totalni destrukce predmetu lasky.

Myslim ze jmeno ma ze skutecneo pozorovani prirody, kdy opice tak dlouho dlachnili, opecovavali svoje mlade az ho zahubili. Cirou laskou.

To je pro me opici laska.

To co pises Ghoste v 12 tak to je prosim pekne dobrovolne konani dospelych lii. to je budoucnost uplne kontretni minulosti a pritomnosti. Nelituju jednu stranu a neodsuzuju druhou, jak si to zaridili takove to maji. Dospeli jsou svepravni a kdyz uz svepravni nejsou, tak by meli udelat nejakou prevenci aby zaver jejich zivota byl alespon trochu dustojny.

15 radka radka | 19. ledna 2007 v 14:05 | Reagovat

Hanci. Zmackni stredni puntik. Napis si svoje jmeno (nekdy naskoci samo) a vymaz si svoji web adresu pokud ti naskocila. A pak to zkus.

16 hanci hanci | Web | 19. ledna 2007 v 14:21 | Reagovat

Hurááá - Jirka na to přišel - Radko, adresa tam naskočila, ale bylo tam Hanči - č - tak jsem napsala Hanci - a už to šlo. to mě tedy opravdu nenapadlo. Taková pitomost.

17 hanci hanci | Web | 19. ledna 2007 v 14:25 | Reagovat

Radko - ad 14) - to je asi v podstatě to, co cítím já, akorát to tak přesně neumím říct. Ten, kdo tak miluje opičí láskou, se dívá hlavně na sebe, bez ohledu, že tou svou láskou zabíjí toho "milovaného" - tak jak to uvádíš, tak jsem to myslela.

Zdravím

18 radka radka | 19. ledna 2007 v 14:31 | Reagovat

jeste bych chtela dodat Hanci ze opici matky si treba vubec nemusi uvedomovat dosah sveho jednani. Ony se muzou i nenavidet a vsechny svoje sny vkladaji do ditete. Nejsou schopny videt dal nez za spicku sveho nosu. Takze ony treba nemusi byt sobecke, ale jen nekonecne hloupe.

A jsem rada, ze se ti vkladani prispevku vyresilo!

19 ghost ghost | Web | 20. ledna 2007 v 10:16 | Reagovat

Hančí, Radka: samozřejmě je to s opičí láskou tak, jak píšete. Opičí láska nereflektuje potřeby milovaného objektu a často jde i proti nim.

20 anina anina | 20. ledna 2007 v 10:31 | Reagovat

Hančí,tak jak si představuješ opičí lásku v kom.13, tak to je dost dobrý příklad.Je vlastně sobecká a tak to snad ani láska být nemůže...

Když mi na dítěti opravdu záleží, vůbec mě nenapadne ho budit i kdybych tisíckrát toužila si ho pochovat.Tak si prostě počkám, pokud chci.

21 hanci hanci | Web | 20. ledna 2007 v 12:47 | Reagovat

Zdravím - se všemi souhlasím - já to akorát neumím tak vyjádřit, jak vy ostatní :o)))

Přeji všem hezký weekend

22 jana jana | 20. ledna 2007 v 18:04 | Reagovat

Já nevím - když člověk té lásky k druhému projevuje nějak "moc", tak to taky není dobré, nebo když se pro něj hodně na úkor sama sebe obětuje. Protože ten druhý (objekt lásky) ho začne nenávidět, přestane si ho vážit. A není se co divit - proč bych milovala někoho, kdo se na mě tak strašně upíná? Pak už takový člověk přestává tu osobu milovat pro ni samou. A milovat ji proto, že ona miluje mě? To nejde nebo je to příliš únavné.

23 jana jana | 20. ledna 2007 v 20:19 | Reagovat

Co se to děje s těma komentářema? Nemůžu odeslat...

24 jana jana | 20. ledna 2007 v 20:20 | Reagovat

Aha, on už tam je. Nějak se mi to seklo.

25 Sorrow Sorrow | 22. ledna 2007 v 13:41 | Reagovat

Zdravím všechny ! Po delší odmlce jsem opět zabrowsil na tyto stránky a vidím, že se tu opět rozvinula velice zajímavá diskuze - opravdu jsem si početl a zamyslel se (jako ostatně vždy na těchto stránkách). Domnívám se, že asi nejlepší definici "opičí lásky" vyřkla Radka - opice své mládě "udlachní" k smrti - samou láskou a opečováváním. Některé výroky by prostě chtělo zaznamenat :-) Já se mylně domníval, že láskou opičí se zove láska, řekněme, materiální - tedy zahrnování hmotnými statky na úkor citu a z důvodu nedostatku např. volného času, jak to můžeme dnes v mnoha rodinách pozorovat. Rodiče, ženoucí se za postavením a ziskem nahrazují svým dětem svoji péči nadstandardním kapesným a absurdními dárky, které neodpovídají jejich věku - a to poze proto, aby děti viděly, jak je rodiče milují. Když se nad tím ale zamyslím, jedná se rovněž o takové "udlachnění" samou láskou - tentokrát hmotnými statky. "Udlachněno" pak není mládě samotné, nýbrž jeho žebříček hodnot a citový vývoj jako celek ... Takže se, de-facto opět dostáváme k Radčině myšlence ...

26 hanci hanci | Web | 22. ledna 2007 v 13:47 | Reagovat

Jana: řekla bych, že "upínat se na někoho" není projev lásky. Ten "objekt" - jak píšeš, musí mít naprostou svobodu. Jestliže někdo začne nenávidět toho, kdo ho má rád, pak s ním asi není něco v pořádku. - Pokud ho ten milující neomezuje v jeho svobodě. Jestliže ho začne omezovat - např. nadmíru a bezdůvodně žárlit atp.- to je jiná, to pak tak skončit musí. - Právě v tom to je - láska je, když milujeme tu osobu pro ni samou a bez očekávání, že za to něco dostaneme - třeba taky lásku. To by pak už byl obchod a ne láska.

S tou obětí - to by pak znamenalo, že Kristus se pro lidi obětoval příliš. Já nevím. Nedělá mně problém se hodně obětovat pro někoho, koho mám ráda, když vím, že ta oběť je potřebná k tomu, abych toho člověka např. zachránila - tím myslím, zachránila mu život, abych mu pomohla z nesnází atp. Dokonce si myslím, že ve vztahu rodič - hlavně matka - a dítě, by to mělo být normální. Myslím si, že i proto vznikla rodina, protože na stáří by pak dítě mělo v nesnázích pomoci rodičům - alespoň v normálních vztazích a poměrech. Že to tak nebývá, to vím, proto neustále mluvím o tom, jak celkově lidská společnost upadá v mravech atd.

Ale samozřejmě, každý to cítí jinak. Toto je můj pocit.

27 hanci hanci | Web | 22. ledna 2007 v 17:44 | Reagovat

Sorrow - srdečně zdravím. - No, už dávno jsem zjistila, že nakonec se vždycky dostanu k tomu, že Radka má pravdu. I když se tomu někdy vzpírám, protože ta pravda je někdy docela bolestivá. Hezké dny.

28 sylva sylva | 23. března 2007 v 17:10 | Reagovat

Tak nevím. Myslíte si, že člověk "opičí láskou" milující může "prozřít" a z té opičí choroby se probudit? Obávám se, že mám takto postiženého člověka velmi blízko ve svém životě. Diagnózu jsem určila příliš pozdě. A on je vždycky velice ublížený, když se ho ptám, proč mě nezabije nějakým rychlejším způsobem než tím, že pravidelně "pro mě dělá" spoustu věcí, které mají jen jeden problém: nemám je ráda.

29 hanci hanci | Web | 23. března 2007 v 17:22 | Reagovat

Sylvo - myslím si, že takový člověk nemůže prozřít, je tak založený a lidé se dost těžko od základu změní. Ale to by Vám asi lépe řekla Lenka, já mohu jen říct svoje pocity a zkušenosti. Alespoň se pokuste - pokud to bude možné - vše nějak rozumně prodiskutovat a vyříkat si, co chcete a co ne, co vám dělá zle. Pokud možno co nejdříve, čím déle to trvá, tím je menší naděje na změnu. Držím moc palce.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama