Návrat

15. února 2007 v 13:19 | hanci |  Jak jde život
Tak jsem opět zpátky. Hodně rozbolavěná ale naživu.

Nejdřív bych chtěla poděkovat všem, kteří mně tak hezky psali v komentářích - při čtení komentáře Haaska mně opravdu vhrkly slzy do očí - ale to i u Radky, Lenky z Lulea atd. Nebudu všechny vypisovat. Hrozně moc vám všem děkuji, jen se obávám, že si to vůbec nezasloužím. Všichni lidé mají chyby a co já jich mám!!!!
Nemohu se zatím moc rozepisovat, ta krční páteř mně dělá opravdu velké problémy a nemohu dlouho pobývat u PC (informace pro Lenku z L. - zasouvá se mně obratel do míšního kanálku - zatím jen 3 mm, co bude dál, to se uvidí. Způsobuje mně to šílené závratě - to s sebou nese pocit na zvracení, chvilkovou ztrátu rovnováhy a někdy i na moment vědomí, je to nepříjemné hlavně v noci, kdy při sebemenším pootočení mně probudí pocit, že se propadám "do vývrtky" a pocit na zvracení. ) Takže znovu nosím přes den i v noci tuhý límec. To mě docela psychicky zdeptalo, protože po těch dvou letech, co jsem ho musela nosit ve dne i v noci následoval rok, kdy jsem ho měla jen na noc a myslela jsem, že díky každodennímu hodinovému cvičení už to tak zůstane. Ach jo.
Instalace okna proběhla perfektně ( - Ghoste - skelná vata tam nebyla, nebylo tam nic, proto všude tolik táhlo). Pánové byli velmi slušní a ochotní zodpovídat moje otázky, poradili jak protáhnout napojení na anténu a teploměr, což pak provedl následující den zedník, který okno začisťoval - ten byl rovněž velmi slušný a šikovný. (Okno stálo 17.270,- Kč, včetně síťových dveří na balkon a sítě do okna a dražších žaluzií, které vůbec nepropouštějí žádné světlo; zedník stál 2.136,- Kč.) Děkuji Ghostovi za výborné rady s lepicí páskou - bez ní nevím, jak bychom fólie upevnili.
Kdyby se prováděla pouze instalace okna, bylo by vše úplná hračka. Ale mě napadlo, že bychom už rovnou měli vymalovat jak obývák (když už stejně byl z poloviny vystěhovaný), tak kuchyň a příslušenství. Obývák jsme škrábali - neškrábali jsme jenom stěnu, na které je na celé knihovna, tu jsme nestěhovali. Škrábání zdí byl děs. Nakonec se zeťovi podařilo vyměnit si službu (pracuje ve třísměnném provozu na jaderné elektrárně a vyměnit si službu není jen tak - jeden den přišel po ranní směně, odpoledne "makal" u nás a od nás šel zase hned na noční směnu - mám naprosto mimořádně hodného zetě, při práci je s ním legrace, neustále se smějeme - jaký je to rozdíl oproti mému manželovi, který je odmlada nepředstavitelný bručoun, který neustále a při všem nadává!!) a tak jsme škrábali spolu, on pak vše vymaloval štětkou a já potom válečkem. Pomáhal i vnuk, je dlouhý, tak maloval tam, kam se těžko šlo dostat. Nejdříve jsme začali maloval barvou ředěnou podle předpisu - dělalo to problémy - s tímto ředěním vymalovala dcera chodbičku ( tu jsem pak musela přemalovat tou více zředěnou barvou). Pak jsem přišla na perfektní ředění:
Barva Klasik (bílá) - na 4 kg barvy jsem dala 1 litr vody. Krylo to perfektně, nelepilo to a neslupovalo ze zdi kousky, které se při hustší barvě lepí na váleček. Tato barva je průdyšná a protiplísňová a nestírá se ze zdi. Nejdříve se po seškrábání zeď maluje štětkou hodně řídkou barvou (u té řídké poměr nevím, to si ředil zeť, ale bylo to víc jak litr na ta čtyři kila). Potom stačí válečkem jen jeden další nátěr výše uvedeným ředěním. Vymalováno je perfektně. Stal se ze mě expert na malování stropů a vůbec na konečné malování. Zeť s vnukem připravili rohy a kouty a první nátěr, pak už jsem malovala já. Manžel prováděl pomocné práce (přines, odnes, podrž atd.). Nepříjemné pro mě bylo, že jsem musela při vší té práci mít na krku ten tuhý límec a musela jsem si chodit občas na hodinu lehnout - kvůli bolesti páteře. To mě strašně psychicky vyčerpávalo.
Samozřejmě vznikaly různé komplikace, jako že jsme např. zjistili, že teče ústřední topení - musela jsem zavolat havarijní službu. Pak přestala svítit lampa, přestalo hrát rádio (přelomená šňůra) atd. - jejich opravu zařídil manžel.
Dcera mně umyla celou kuchyň včetně dalších 8 dveří - ty mně dělají největší problémy.
Pak už jsem si postupně začala uklízet sama. Vlastně máme z gruntu uklizený celý byt, protože všude byl usazený jemný prach ze škrábání zdí, i přes natažené a utěsněné fólie. Jak se všude dostal, skutečně nevím. Musela jsem vyluxovat celou knihovnu - je po celé jedné stěně obýváku, ale část je i v mém pokoji - ateliéru (to byla šílená práce), umýt všechno sklo z vitríny - to bylo asi nejhorší (mám broušený servis, vše po 9 ks - sklenky na bílé a červené víno, na šampaňské, pivo, vodu, "štamprlátka", karafu, misky, talířky...... no hrůza; a přitom to vůbec nepoužíváme, dostala jsem to do výbavy), porcelán...... Taky koupelna a WC - všude kachlíčky až do stropu - rovněž pro mě hrůza. Natírala jsem taky trubky, stoupačky, ústřední topení v obýváku a ve svém pokoji - ateliéru. Žehlila prádlo z 10 praček!! No, skončila jsem nuceně včera až poté, co jsem si musela stříkat pod jazyk - srdce už začalo stávkovat. Takže dneska už nedělám nic a vrátila jsem se k PC. Ta lahoda!!
Zjistila jsem, že je fakt, že člověk dokáže udělat neuvěřitelně hodně práce - ovšem krátkodobě - i přes veškeré zdravotní problémy. - Mám jednu legrační příhodu jako důkaz tohoto tvrzení - když jsem po ochrnutí ležela v Tišnově, kde mně dělali vzduchovou lumbálku. Ta se moc nepovedla a já měla podráždění mozkových blan. Než se na to přišlo, sestřička mě seřvala, že mám okamžitě vstát z postele. Já se o to pokusila, ale i když jsem se pohnula jen o pár cm, tak jsem zvracela a bylo mně nepředstavitelně zle, velké bolesti. Se mnou na pokoji ležela paní po mrtvici, která bez holí vůbec nemohla chodit. Když jsem po té akci sestřičky, která odešla a nechala mě napospas, málem omdlela, ta paní vyskočila z postele a bez holí utíkala ke dveřím volat o pomoc. Pak se chudák bez těch holí nemohla dostat do postele. Hodně jsme se tomu potom nasmály. Člověk se prostě - i jen v domnělém nebezpečí - dokáže vybičovat k neuvěřitelným výkonům.
Tak to je všechno, teď už nás čeká jen malování posledního pokoje (snad na jaře), protože můj pokoj jsme vymalovali vloni v létě a pak tvrdím, že už do smrti malovat nebudeme.
Všechny moc zdravím.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lenka z Luleå Lenka z Luleå | E-mail | Web | 15. února 2007 v 13:43 | Reagovat

Milá Hanci, jsem moc rada, ze jsi zase zpatky a ze to zvladas s tak fantastickym nadhledem. A s vyklouzavajicim vybezkem do misniho kanalu malovat stropy, no to je uplne vrchol! Dost te obdivuji, vidim, ze mas velmi silnou vuli a zvladas to vsechno obdivuhodne. Moc ti drzim palce, aby to tak slo i nadale. Neodvazuji se Ti dat nejakou medicinskou radu, neznam tve nalezy a nejsem neurolog ci neurochirurg, ale snad jen - bud na sebe opatrna. Ta prihoda z pacientskeho pokoje mi pripomnela, kdyz moje maminka lezela nemohouci na intensivce a mrtvici postizena pani vedle do ni holi bouchala, aby ji sel nekdo pomoc. Mamka byla bezmocna a rano se divili, ze ma modriny na jedne strane tela. Presne tohle nechci, aby pacienti museli zazivat. Vzdyt je to tak zbytecne.

Ale jak vidim, ty i to beres s nadhledem a humorem, jsi skvela Hanci! Moc preji at to jde tak vyborne dal! Zdravi LzL

2 Jirka* Jirka* | 15. února 2007 v 14:20 | Reagovat

Máš i můj obdiv, Hančí a jsem také rád, že přibyl nový příspěvek. Tvůj příklad si, s dovolením, půjčím i na řešení mého, mnohem menšího a jednoduššího problému. Děkuji.

3 hanci hanci | Web | 15. února 2007 v 14:30 | Reagovat

Díky Vám oběma. Myslela jsem, co všechno nenapíši, ale nemohu dlouho sedět u PC, alespoň zatím. Tak snad během doby napíši něco lepšího. Moc zdravím a děkuji za podporu. Ani nevíte, jak moc mně všichni na blogu pomáháte!!!

4 Wu Wu | Web | 15. února 2007 v 15:53 | Reagovat

Já jenom němě žasnu, Hančí. Takové práce! Jste opravdu dobří, a Ty nejvíc - všechno zvládat s límcem na krku, uf.

Ředění barev u nás dopadlo stejně, podle návodu byla moc hustá  a vytvářela vrstvy.

5 hanci hanci | Web | 15. února 2007 v 15:58 | Reagovat

Wu, přesně s těmi vrstvami - když pak člověk přejel znovu válečkem, loupalo se to a lepilo na váleček. a přitom, aby bylo dobře vymalováno, musí se přejet válečkem ze všech stran - když je tedy tak nerovná zeď jako u nás.Zdravím.

6 ghost ghost | Web | 15. února 2007 v 16:12 | Reagovat

Milá Hančí, jsem rád, že jsi do výměny okna šla vyzbrojená radami a že zedníci byli vlídní a vůbec že se všechno nakonec povedlo - někdy stačí maličkost, a je i z banální záležitosti horor. Rozhodně jsi to zvládla lépe (a mnohem rychleji) než já.

7 hanci hanci | Web | 15. února 2007 v 17:09 | Reagovat

Ghoste zdravím. No, to moc pochybuji, že lépe a rychleji. Ale fakt jsem se hodně snažila. Když něco dělám, chci aby to trochu vypadalo k světu. Jen kdyby ještě bylo dost fyzických sil!!

8 anina anina | 15. února 2007 v 18:54 | Reagovat

ahoj hančí, nebudu opakovat, co už zde všichni napsali :) Myslím si to také.Určitě po tom všem, máš alespon radost z toho, že se hodně udělalo, jistě ne samo.Moc ti to přeju.

Nevím, žda mi to někdo uvěří, ale moje sestra, když byla ochrnutá na hor. i dol.končetiny jednou za obrovského překvapení mého i jejího vstala.To když si její přítel zapoměl klíče, nevěděl, že tam jsem s ní já a vlezl balkonem.Jak ji na ten okamžik uviděl málem zkolaboval...

Hodně jsme se lekly obě a pak nechápaly, jak mohla vstát.Tenkrát jsem si hodně přála, aby to nebylo jen tak, aby se rozchodila...

9 hanci hanci | Web | 15. února 2007 v 19:29 | Reagovat

Anino, zdravím. Věřím tomu, že sestra vstala, protože krátkodobě se dá překonat snad všechno. Jenže - bohužel, je to krátkodobě. Tělo se vyprovokuje k neuvěřitelným výkonům. Vím to i podle sebe. Jenže pak je to ještě horší. Jakoby ta energie pak schází.

10 duna duna | Web | 15. února 2007 v 21:06 | Reagovat

Hančí, jsem ráda, že jsi zase zpátky a máš můj neskonalý obdiv, klobouk dolů, tolik práce udělané. Přeju Ti, abys mohla do sytosti odpočívat :-)

11 Janycta Janycta | Web | 15. února 2007 v 21:19 | Reagovat

Ahoj Hančí, to je fajn, že seš zase mezi námi:-). A z novýho okna ti už nepotáhne na krk:-). Díky za návštěvu u mě.

12 Lenka Lenka | Web | 15. února 2007 v 22:47 | Reagovat

Ty jo, a já si myslela,že někde ležíš a odpočíváš a nemocňátkuješ a úpíš a ona si klidně maluje, natírá, uklízí...  Hančí, já jsem unavená jenom z toho, co tady čtu... a tys to absolvovala s límcem. Tě pic! :-) Máš u mě medaili - čokoládovou.

13 renčajel renčajel | 16. února 2007 v 16:15 | Reagovat

Hančí i já tě moc obdivuju, to je prostě vidět ta stará škola, ten smysl pro povinnost a síla vůle. Já nemám ani polovic tvojí energie a to jsem poměrně mladá a zdravá. Ale opatruj se, ani tisíc vyleštěných sklenic a dokonale vymalovaný byt nestojí za další poškození tvé křehké tělesné schránky.

14 hanci hanci | Web | 16. února 2007 v 18:53 | Reagovat

Všem Vám opravdu hrozně moc děkuji. Je to už hloupé, jak pořád opakuji dokola, jak jsem ráda, že Vás mám, že právě Vy mně dodáváte tu energii a vůli ke vší činnosti. Už jsem se na Vás všechny moc těšila, i když na blogy půjdu postupně, opravdu nejsem schopná sedět u PC moc dlouho.

Odpočívat ležením vůbec neumím, stejně musím pořád něco dělat, i když se třeba nemohu moc hýbat, tak alespoň kreslím atp. Tak teď jsem to pojala ve velkém - s úsměvem.

Na leštění sklenic a vůbec skla dám k dobru recept, který jsem asi hned po revoluci slyšela z rozhlasu. Do džberu s vodou dám jednu polévkovou lžíci solamylu a rozmíchám ho. Pak už jenom umývám skleněné věci. Okna jsou nádherně lesklá a žádné "šmouhy" - navíc je to ekologické a neškodí to pokožce. Vřele doporučuji. Mnoho let už takhle umývám vše ze skla. - Zapomněla jsem to uvést v článku.

Všechny moc zdravím.

15 jana jana | 16. února 2007 v 23:00 | Reagovat

Ahoj! To je teda něco, co jsi všechno zvládla! Budu se tě možná v budoucnu muset na něco k tomu zeptat, protože se taky chystám malovat, i když bych samozřejmě měla dělat milión jiných věcí.

16 jana jana | 16. února 2007 v 23:30 | Reagovat

Až teď jsem si všimla, žes mi na blog napsala radu na čištění skla - díky! Nikdy jsem o ničem podobném neslyšela, takže jestli to funguje, je to super. A na ta okna už nedáváš nic dalšího? Jenom ten solamyl? To je zvláštní... To Savo jsme u nás dávali jen do té nové (staré) skříně - proti plísni, jinak ho taky nepoužívám.

17 Leni ze Sevilly Leni ze Sevilly | Web | 17. února 2007 v 0:46 | Reagovat

No teda Hanci, si superzena! Jak si ten uklid zvladla nevim, snad tim tvym optimismem a veselou naladou, telo se pak pridalo:)

Jsem rada, ze si zpet a tesim se na tve moudre a malovane prispevky. Obdivuji te.

18 hanci hanci | Web | 17. února 2007 v 11:50 | Reagovat

Leni, díky moc. jak jsem už psala, zjistila jsem, že člověk zvládne mnohem víc, než se domnívá.

Jano, nic jiného vůbec nedávám, jen vždycky když namáčím hadr, tak to tím hadrem trochu zamíchám, aby se ten solamyl rozvířil. Okno se neuvěřitelně leskne a nedělají se šmouhy. Ani to už pak samozřejmě nijak nesplachuji. vůbec nic. a utírám těmi švédskými utěrkami - ale těmi levnými. tu drahou - tu mám jednu a pak ještě jednu, která je sice trochu horší, ale zase lepší, než úplně ty levné. Tím leštím. U skleniček utírám utěrkou, normální na nádobí.Radila to v rozhlase nějaká paní, bylo to nějak těsně po revoluci. Od té doby to tak dělám a jsem moc spokojená. A je to i levné, nejen ekologické.

Myslím že s malováním mám už teď hodně zkušeností, tak co budu moci a vědět, to ráda řeknu. Zvláště jak zacházet s válečkem, aby necákal, aby se nelepila barva atd.

Moc zdravím.

19 Helazd Helazd | Web | 17. února 2007 v 18:16 | Reagovat

Ahoj Hančí, vítám tě zpátky. Museli jste si opravdu máknout, hodně jste toho stihli. Malování pokojů, je jediné malování, které ovládám já. Navíc mě to i baví, což je asi dobře, protože mě to letos též čeká. Ty jsi vlastně univerzální malířka. Vymaluješ všechny zdi i stropy a pak si všude rozvěsíš vlastní obrazy. To se jen tak někomu nepovede.

Držím ti palce, aby se stav krční páteře nezhoršoval.

20 hanci hanci | Web | 17. února 2007 v 21:48 | Reagovat

Helazd, moc děkuji. Mně se zase líbí, jak píšeš, byla bych ráda, kdybych to alespoň trochu tak uměla. - Držím palce na malování. Zdravím.

21 anina anina | 17. února 2007 v 21:57 | Reagovat

Hančí,tak ten solamyl určitě vyzkouším.Díky za radu :)

22 Sára Sára | 27. února 2007 v 19:11 | Reagovat

Milá Hančí. Taky určitě použiju Tvé rady. Děkuji Ti za Tvůj blog. Je pro mě sklutečnou inspirací:o)

23 hanci hanci | Web | 28. února 2007 v 14:25 | Reagovat

Oběma Vám moc děkuji a srdečně zdravím.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama