Pár výpisků k zamyšlení

4. února 2007 v 11:11 | hanci |  Zamyšlení
Než asi na týden odpojím počítač, napíši sem pár výpisků k zamyšlení. Podnět k tomu mně dal článek u Haaska. Celý život si dělám zajímavé výpisky a poznámky z knížek, které čtu. Bohužel, u některých nemám poznamenáno, z které knížky a od kterého autora to pochází. Ale myslím si, že to ani tak moc nevadí.

Carlos Castaneda:
.......Sebedůležitost je náš největší nepřítel. To, co nás oslabuje, je pocit uraženosti ze skutků a přečinů našich bližních. Naše sebedůležitost od nás vyžaduje, abychom většinu života strávili někým uraženi.......
.......Tahle ulice vede jako každá jiná do věčnosti. Jediné, co musíš učinit, je projít tudy v naprostém tichu, nic víc........
......Problém tkví v naší váhavosti přijmout představu, že poznání může existovat beze slov, která by je vysvětlovala. (...) Lze znát beze slov a dokonce i bez myšlení... Poznání a jazyk jsou oddělené....Ducha lze pouze prožít.......
(Když se po Castanedovi hnal jaguár, zeptal se ho don Chuan, jestli se tím výpadem cítil uražený.) Ujišťoval jsem ho, že je absurdní, abych se cítil uražený. A on mi opáčil, že bych měl mít stejné pocity i z výpadů svých bližních. Mám prý se chránit nebo jim ustoupit z cesty, ale necítit se přitom morálně ublížený.....
V.M. Dostojevskij: Zločin a trest
..... mnohé je v moci člověka, a člověk po tom všem ani nenatáhne ruku jen a jen ze zbabělosti.... to už je prostě axióma.... Čeho se lidé nejvíc bojí? Zajímavá věc - nového kroku, nového vlastního slova, toho se bojí ze všeho nejvíce....
Hovory s T.G.M.
přibližně: .....člověk se má snažit - pokud je toho schopen - pro sebe udělat všechno sám, protože "neexistuje pouze žebrota podomní, ale i mravní".
R. Wright: Víc než nic
...... právě dnes hrajeme vůbec nejvyšší hru, jaká se kdy odehrála. Vítězství bude do značné míry záviset na pokračujícím morálním růstu. Jinými slovy, můžeme vyhrát, pokud nebudeme chtít, aby ostatní národy prohrály. ..... (str. 349)
E.M. Remarque - toto je pravděpodobně z některé z jeho knížek (v mládí jsem si je všechny koupila a přečetla)
...... Tu však jsem náhle viděl, že mohu pro druhého něco znamenat už jenom tím, že tu jsem, a že ten druhý je šťastný, protože jsem u něho. Když se to takhle řekne, zní to velmi prostě, ale když pak o tom člověk přemýšlí, je to obrovská věc, která nemá konce. Je to něco, co člověka může úplně roztrhat a změnit. Je to láska, a přece něco jiného. něco, pro co lze žít. Pro lásku člověk žít nemůže. Ale pro člověka jistě......
A toto nevím, z čeho jsem si vypsala:
.....ale v lidské lásce není nikdy vítězství: můžeme dosáhnout několika menších taktických úspěchů, než nás s konečnou platností porazí smrt či lhostejnost....
Tak to je pro dnešek vše, všechny zdravím a přeji co nejhezčí dny. Asi na týden - doufám, že ne déle - odpojím PC. Pak se snad opět ozvu a popíši, jak vše probíhalo.
Ještě přidávám pár obrázků pro potěšení, pokud se někomu budou líbit.
Orchidej, 1983-86, kresba tužkou na papíře
Cesta vlakem z Brna - Tající námraza, 2003, olej na sololitu, 48x62

Nemá pravdu, 2005, olej na sololitu, 50x35
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 rulisa rulisa | 4. února 2007 v 13:35 | Reagovat

Co mě nejvíc zaujalo: Castaneda, citát třetí. Přesně.

Dostojevskij - ten problém asi nemám, spíš naopak. :o)

TGM - zrovna na tohle téma jsme před pár hodinama mluvily s kamarádkou. Dost souvisí i se závislostí v (na) lásce.

2 hanci hanci | Web | 4. února 2007 v 14:36 | Reagovat

Ruliso, dík. Castaneda je výborný, mám jenom problém ho číst - jak už jsem psala, nevím proč, strašně mě rozčiluje způsob psaní - stejně jako u M. Kundery a B. Hrabala.Neumím to zdůvodnit. ale myšlenky jsou výborné. Zdravím.

3 radka radka | 4. února 2007 v 21:31 | Reagovat

Hanci, vsechny citaty jsou moc pekne. S vlastni urazlivosti jsem se musela vysporadat davno aniz by me nekdo mohl poradit. Stalo me to hodne sil. Podarilo se mi to myslim beze zbytku :o) A kdyz me honi tygr tak se na nej nezlobim, ale branit se umim :o)

A moc se mi libil ten citat o lasce. Jak je krasne byt s nekym kdo je stastny v tve pritomnosti. Tak to prozivam ja. jsem stastna kdyz jsou lide se mnou stastni. A kdyz je to naopak tak trpim. Nechci delat jine lidi nestastnymi. (drive byli lide kolem me spise nestastni nez stastni)

4 Leni ze Sevilly Leni ze Sevilly | Web | 5. února 2007 v 1:07 | Reagovat

Me se moc libi ten Remarquv, mam tohoto spisovatele moc rada a co si si vypsala je uzasne.

Take cerveny obraz je zvlastni, ty 2 predchozi kresby pusobi trochu depresivne, ten cerveny ma v sobe, nevim, nazev mi nesedi, ty bile pruhy jsou moc "prudke" - nevim jak to vyjadrit, sedi tam i ne... Ale celkove se mi libi.

Jeste jednou: Hanci mas uzasny blog, ktery me temer vzdy vsemoznym zpusobem obohati. Odpocin si tedy od PC, ale prosim jak jen to pujde pokracuj! Drz se!

5 ghost ghost | Web | 5. února 2007 v 2:15 | Reagovat

Citáty jsou hezké - člověk kouká na známé věci a říká si - ejhle, i takhle se to dá napsat.

Orchidej je nádherná a Cesta vlakem z Brna má své kouzlo.

6 val val | 5. února 2007 v 12:14 | Reagovat

Díky Hančí, když jsem četla toho Remarqua, tak jsem zjistila, že ho znám nazpaměť. Někde tam byl schován a Ty jsi mi ho vrátila :-) Nevím čím to je,ale po 40 děsně zapomínám, že by stáří? Přeji hezké dny a brzy se vrať :-)

7 Helazd Helazd | Web | 5. února 2007 v 12:26 | Reagovat

Citáty jsou pěkné. Mně nejvíc oslovily ty od Castenady.A z obrázků Cesta vlakem z Brna, Tající námraza. Jsem z těch, kdo abstrakci moc nerozumí a pro mne osobně je tam moc červené a nemám z toho dobry pocit.

K tomu ten název Nemá pravdu (je uražený, že nemá?), jako by to bylo o někom, kdo se zlobí na jaguára... asi mě napadají hlouposti.

Měj se hezky Hančí.

8 Haask Haask | E-mail | Web | 6. února 2007 v 0:53 | Reagovat

Myslím že je u tebe Hančí rozhodující skutečnost, že jsi si neuzavřela svou záklopku. Mnoho lidí tak činí. Vykolíkují si svůj poznaný svět, postaví zdi, vypustí psi a existují ve svém ohraničeném světu. Není rozhodující, k jakým závěrům ve svých pohledech na život dojdeš. Rozhodující a fascinující je ta tvá nezastavitelná chůze. Kráčíš stejně jako v šestnácti, dvaceti, kráčíš jako ve stavu vstřebávání, jako bys byla čistá houba postavená na parapetu za jarního deště. Nasáváš vůni která je ti příjemná, vůni která tě vede do tvého přístavu. Možná neznáš stále ještě mnoho odpovědí na své otázky, ale rozhodně jsou tvé kruhy okolo nich mnohem těsnější, než těch za zdmi. Těch s jednoznačnými názory, s plesnivějícími názory, jimž se jejich vnuci budou vysmívat. Máš krásný dar, můžeš komunikovat napříč generacím. Je to krásné a moc bych si přál mít takovou babičku, matku... Mezigenerační komunikace je problém který mne trochu trápí, moudrost roste na opačných koncích jednoho stromu, naše děti nacházejí naše stopy a nejsou si toho vědomé, tak jako mi sami nevnímáme stopy svých rodičů. Proto jsi cosi jako maják naděje lidské pospolitosti. Slova na nás mrkají. Často jsem jimi okouzleni, občas znechuceni. Ale nemají zuby nočních jaguárů. Snad prsty deštivých kapek dlouhého monzumu :-)

9 Lenka z Luleå Lenka z Luleå | Web | 6. února 2007 v 13:06 | Reagovat

To je zajimave, pri cteni Tveho clanku mne napadlo neco odobneho, jako Haaska. Ze ty jsi Hanci naprosto presny priklad toho, co chtel rict Jan Werich: Kdyz je clovek mlady, a neni hloupy, uci se od vsech starsich. A kdyz je clovek starsi a neni hloupi, obcas se  pouci i od tech mladsich. To nenilacina poklona, to je moje opravdove smysleni o tobe a sbozne pani do takoveho stavu dospet... Zatim  se tam necitim, neumim se vzdy povznest nad urazkami jinych, i kdyz uz je umim rychleji hazet za hlavu a zpracovat... Proc si nicit zivot.

K obrazkum, tvoje cesty vlakem jsou vzdy prijemne, abstrakce napadita a vyzyvajici... Dekuji moc za ukazku a zkrasneni dne a tesim se, az budes zpet.

Lenka

10 radka radka | 6. února 2007 v 14:15 | Reagovat

Taky mam z Hanci podobny pocit jako Haask nebo Lenka. Ze je hrozne mlada duchem a plna zivota. Moje maminka je taky podobna. Je ji sice pres osmdesat ale kdyz s ni mluvim, tak je to mlada divka.

11 Lenka z Luleå Lenka z Luleå | Web | 7. února 2007 v 13:44 | Reagovat

jejda a omlouvam se za chybu, samozrejme kdyz je clovek strasi a neni hloupy... Nejak uz mi ten pravopis z ruky vypadava :-(

12 anina anina | 10. února 2007 v 21:41 | Reagovat

Ahoj Hančí,citáty mám moc ráda.Dobré je, že u některých si člověk nějak něco potvrdí a může to být jak příjemné, tak nepříjemné...

Remargua jsem jako mladá hltala celýho.

I já obdivuji tvoji vitalitu navzdory všemu, co tě provází.Jsi prostě dobrá Hančí:)

13 Jirka* Jirka* | 14. února 2007 v 12:18 | Reagovat

Tak Hančí, už je čas! Jak dopadly manévry? :o)

14 .... .... | 26. ledna 2008 v 15:28 | Reagovat

Jen pro toho, kdo se zlomil v Castanedovu cestu, pro jiného by to mohlo být i nebezpečné: "Nic není důležitějšího, než cokoli jiného."

15 hanci hanci | Web | 28. ledna 2008 v 16:14 | Reagovat

S údivem zjišťuji, že jsem neodpověděla na žádný komentář - asi proto, že jsem neměla počítač. Stejně je mně to divné.

...., dověděla jsem se, že Castaneda žil úplně jiný život, než kázal. Vyšla knížka, kterou napsala jeho manželka - o životě s ním. Nečetla jsem ji, jen mně o ní bylo referováno. - Nevadí - kdo si z jeho myšlenek dovede vzít alespoň něco, určitě mu to v životě pomůže.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama