Návštěva

2. dubna 2007 v 19:34 | hanci |  Jak jde život
Po delší době nás opět navštívil syn se snachou. Připadá mně to vždycky, že se to snad ani nestalo, tak rychle to uteče.

Tentokrát jsem ale měla zvlášť krásný zážitek. Jejich pes (je to vlčák křížený s dobrmanem), který ještě i při minulé návštěvě se jevil hlavně jako že se bojí - zřejmě se bál, že opět poputuje k někomu jinému - že mu bude změněný pán (syn se snachou jsou asi čtvrtí nebo pátí majitelé - jeho pán zemřel a v konečné fázi potom měl být pes utracen, bylo mu něco kolem dvou let, tak si ho vzali a zachránili mu tak život), tentokrát už byl naprosto klidný, své nynější pány velmi miluje, je na ně silně fixovaný - to je vidět. No a nebál se už ani u nás, docela se s námi vítal a mně dokonce olízal obličej. To považuji za největší projev přátelství. - A já už jsem se ho taky vůbec nebála, což nemůžu říct o dřívějších návštěvách. Přihodila se jakási vzájemná důvěra a to je něco moc krásného.
Nemohla mně to pokazit ani moje nemožná slinivka, která včera začala opět stávkovat. Přitom jsem jí nezadala absolutně žádnou příčinu, neudělala jsem žádnou dietní chybu. - Když mně byla zjištěná vada, kterou mám (slinivka mně téměř nepracuje), řekl mně pan doktor, že mám počítat s tím, že někdy bude stačit, když se napiji čisté vody a mohu dostat záchvat. No - musím říct, že měl naprostou pravdu. - Píši to hlavně proto, že v krátké době už po několikáté nemohu vůbec nic jíst - opět popíjím od včerejšího odpoledne jenom po doušcích převařenou vodu - tak jsem došla k názoru, že asi co nevidět vysublimuji - tento nápad není můj - půjčila jsem si ho (bez dovolení) z jedné báječné povídky, u které jsem se hodně nasmála. Snad mně tu drzost autor promine. Ale já jsem si začala představovat, jak se vznáším tady nad tím vším trápením a dívám se z výšin na Vás - na všechny mé přátele blogaře. Docela se mně ta představa líbí. Takže když se hodně dlouho neozvu, tak vězte, že Vás pozoruji odkudsi seshora a usmívám se.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ptáče Ptáče | Web | 2. dubna 2007 v 21:34 | Reagovat

Rozhodně prosím nikam nesublimuj prosím prosím...Já chci Hančí číst tvoje písmenka, a ne si představovat, jak se někde nahoře usmíváš;-) A přeju moc, aby slinivka dostala co nejdřív rozum!

To s tím pesanem je moc krásný...Jsem taky pejskař, takže takový příběh o vzájemné důvěře mě zvlášť dojímá...Až ti příště dovolí, abys ho hladila nebo drbala na bříšku, tak to už bude definitivně přátelství na celý život :-)

2 Jirka* Jirka* | 2. dubna 2007 v 22:50 | Reagovat

Souhlasím s Ptáčetem, na sublimaci máme vždycky dost času, ta nám neuteče. Líbí se mi ta poslední věta druhého odstavce "Přihodila se jakási vzájemná důvěra..." tak to má být... a nejen u zvířat. Chápu, že je to pro tebe těžší, ale přeci jen: "Úsměv prosím." :-)

3 Leni ze Sevilly Leni ze Sevilly | Web | 2. dubna 2007 v 22:55 | Reagovat

Nesublimuj, jen se uvolni, vznasej a sni;) a hlavne pis, taky te rada ctu. Co treba zase neco z tvych vzpominek? Mej se krasne a co mozna nejzdraveji Hanci!

4 hanci hanci | Web | 3. dubna 2007 v 0:23 | Reagovat

Ptáče - už dovolil, drbala jsem ho na bříšku, podpaží - u předních nohou - byl blažený. Proto jsem tak šťastná. - dík za komentář.

Jirko - no, důvěra je fakt nejdůležitější věc - přesně jak píšeš - jak u zvířat, tak u lidí.

Leni - díky. Já jsem ty vzpomínky trochu pokazila - já jsem je znovu "uspořádávala" - a tak jsem to nějak promíchala - to co jsem napsala jako nové jsem začlenila do těch starších, která už jsem na blogu zveřejnila. Bylo by to hloupé, aby to někdo kvůli tomu novému, měl číst znovu. Pár poznámek jsem si udělala nových, nezačleněných nikam - budu vidět. - teď budu asi deset možná čtrnáct dnů překládat něco z němčiny, tak nebudu mít vůbec čas.

Všem vám moc děkuji za podporu - mám na tu pitomou slinivku už fakt děsný vztek -ale stejně vím, že nic nenadělám a musím dál bojovat. ta představa - kdyby to tak bylo možné uskutečnit - že bych se vznášela a dívala se dolů na to všechno pinožení - ta je ale pěkná.

5 anina anina | 3. dubna 2007 v 19:30 | Reagovat

Hančí, to je určitě pěkný, když přibyl další, na koho se těšíš a on na tebe :)

A s tou sublimací prosím tě vážně nespěchej, bylo by mi to moc líto.

6 hanci hanci | Web | 4. dubna 2007 v 7:10 | Reagovat

Ani - zdravím. z toho pejska mám fakt šílenou radost, bylo mu všechno vidět v očích. - ta sublimace - ale víš, jaká by to byla zábava?

7 Tuláku Tuláku | E-mail | Web | 10. dubna 2007 v 8:34 | Reagovat

po hvězdách, svým přístupem ke své tělesné schránce mi děláš obrovskou radost, tento postoj ej cesta k vítězství nad sebou samým, je to cesta když ne k fyzické pohodě, tak k pohodě duševní.

Gratuluji, Hančí, Vít.

8 hanci hanci | Web | 10. dubna 2007 v 18:50 | Reagovat

Víte - ani nevíš, jakou mám radost z tvého komentáře - já se totiž od té doby, jak jsi mě "sepsul" tehdy s tím mým negativismem strašně moc snažím. Ono to v mém věku jde velmi těžko, odnaučit se něco, co mně bylo celý život tak vlastní. Ale snad jsem přece jenom nějaký pokrok udělala. Musím říct, že když ze mě něco "vyjde" takového negativistického, tak si na tebe vzpomenu a snažím se to napravit. Moc ti děkuji za ten komentář, který jsi mně tehdy napsal. A za tento samozřejmě také. Přeji moc hezké dny.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama