Robert Graves: Příznaky lásky

9. dubna 2007 v 10:27 | hanci |  Knihy
Pro Leni ze Sevily - a všechny ostatní, kterým se to bude líbit, sem dávám malý výběr z knížky od ROGERTA GRAVESE: PŘÍZNAKY LÁSKY

Leni - tu báseň, o které píšeš v mém předminulém článku, jsem samozřejmě našla, ale nějak mně už za ty dlouhé roky vypadla z paměti. Snad Tě potěším svým výběrem.
PŘÍZNAKY LÁSKY
Láska je obecně vzato migréna,
průkazné zakalení zraku,
vysýchání mozku.
Příznaky opravdové lásky
jsou pohublost, žárlivost,
liknavá svítání.
Dále tajemná zvěstování a noční můry,
číhání na zaklepání,
čekání na znamení:
na dotek jejích prstů
v setmělém pokoji,
na zkoumavý pohled.
Ale hlavu vzhůru, milenče!
Což můžeš složit své žalostné břemeno
jinam - než právě do jejích rukou?

HVĚZDNÁ POKRÝVKA
Těžko se daří milencům
bez objetí či polibku a němě
bez šelestu či ztajeného vzdechu
spočívat na výsluní vzájemné lásky.
Nepodceňujme rty a paže,
tu stálou záruku věrnosti,
anebo řeč, tu lávku,
po níž ztrápená srdce mohu tápat šerem.
Avšak milenci, kteří se naučili té vrcholné jemnosti -
ležet odděleně a spát a snít pospolu
nehybně pod jednou hvězdnou pokrývkou -
myrtovým věncem korunují lásku.
NESPAT
Nespat celou dlouhou noc, nespat z čiré radosti,
nepočítat ovečky a nedbat úderů hodin,
přivítat ranní štěbetání
jejích dětí - ptáků, kteří pošetile přetřásají
nejbláznivější detaily jejího příchodu -
bude v rudém, v rudohnědém, nebo v modrém,
nebo v jasně bílém - ať bude v čemkoli, bude nádherná:
nespat celou dlouhou noc, nespat z čiré radosti,
to není dáno každému, konečně je to dáno mně,
a tak se usmívám, protahuji, skáču z postele,
letím ze schodů, mé nohy se sotva dotýkají koberce,
klaním se tomu pokroku civilizace,
i když bych mnohem raději vzlétl otevřeným oknem
a usadil se na horní větvi, přijatelný spojenec
neúnavných ptáků, obklopený jejich krotkými protesty.
PÍSEŇ: JEN PŘÁTELÉ
Jen přítelkyně, jsi má jediná přítelkyně -
ty to též o mně dobře víš
a přísaháš, že naše láska neskončí jako jiné,
ačkoliv schoulena je v tajnosti,
v níž každá láska měla by mít skrýš.
Když ptají se nás: "A co vy?" -
"Jsme přátelé," jim odpovím
a ty: "Jen přátelé," mě jemně doplníš


ÚZKÉ MOŘE
Jsi-li mi plachtou, vlajkou, ba i ráhnem
a kotvou, která mne ke dnu nepotáhne,
ani to vzduté, úzké moře smrti
nezdá se být už k neproplutí
Pokusila jsem se dát básně do tabulky, ale stejně si to dělá samo co chce - tak nevím, jaký bude výsledek - omlouvám se. Také nevím, jak to mám udělat, aby to řádkování bylo užší, ach jo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 radka radka | 9. dubna 2007 v 11:47 | Reagovat

Jsou to krasne verse. Kdysi se me hluboc dotykaly, protoze to byl muj zivot. Dnes se me nedotykaji. Je to zivot nekoho jineho.

2 hanci hanci | Web | 9. dubna 2007 v 12:34 | Reagovat

Ahoj Radko - moc zdravím. - Já si myslím, že i když se přímo člověka samotného nějaké umění - ne jenom verše - netýkají (nedotýkají), nic to neubírá na jeho kráse. - Tak jsem rozuměla také tvému komentáři - jinak by třeba člověk, který už je starý, nemohl takovéhle verše číst s potěšením, protože by se ho to už netýkalo. Myslím, že krása a hodnota umění, pokud je dobrá, trvá - ať se jím těší člověk jakéhokoliv věku. Hezký zbytek velikonočního pondělí přeji.

3 radka radka | 9. dubna 2007 v 13:37 | Reagovat

Hanci, mas pravdu. I proto jsou verse umeni ktere me oslovi jenom nekdy. U obrazu to citim jinak. Ty se mi libi porad.  Pamatuji si jak jsem milovala nektere basniky. Ted kdyz je ctu, tak jsou ty pocity pryc. Asi to neni tak spravne.

4 Děd nevěd Děd nevěd | Web | 10. dubna 2007 v 5:54 | Reagovat

Eobert Graves byl skvělý glosátor života. Jak vidím, projevilo se to i v jeho poezii.

5 Helazd Helazd | Web | 10. dubna 2007 v 8:50 | Reagovat

Verše jsou to hezké, vlastně krásné, ale cítím to podobně jako Radka.

Asi nejvíc se mi líbí: jsi li mi.. kotvou, která mne ke dnu nepotáhne..

Možná proto, že jsem kdysi měla jednu kotvu, která mě táhla neúprostně ke dnu až jsem musela přetnout řetěz.

6 m. m. | 10. dubna 2007 v 9:02 | Reagovat

díky hančí - neznal jsem Roberta Gravese.

Mne se ty básničky tedy týkají - jsou z mýho života ... a zatím si nedovedu představit, že by někdy nebyly. Vlasně: myslím, že vždycky budou. Děj se co děj.

7 hanci hanci | Web | 10. dubna 2007 v 11:53 | Reagovat

Všem moc děkuji za komentáře. Zjišťuji, že mám asi velké štěstí - takovéhle básničky se mně líbily ve dvaceti a líbí se mně stejně celý život -  i teď - ve starším věku. Jak už jsem psala - jsem přesvědčená, že věk v tomhle nehraje roli. Alespoň já to tak cítím.

m. - díky, jsem ráda, že se tady objevila spřízněná duše.

Všechny zdravím.

8 Helazd Helazd | Web | 10. dubna 2007 v 13:29 | Reagovat

Hančí máš pravdu, věk v tom asi roli nehraje. Prostě se mi v životě stalo něco,co způsobilo, že se mě hned tak něco citově nedotkne. Vůbec si nemyslím, že je to dobře, ale co nadělám.Když už mě něco osloví, je to spíš příroda než verše.

9 radka radka | 10. dubna 2007 v 15:12 | Reagovat

Nooo, milostna poezie stejne nebyla pro me to prave orechove. mam radeji muze co konaji nez co peji. Ze zamilovanych psanicek jsem mela spise psinu. Nerikam ze jsem nebasnila. Taky jsem byla v tom. Ale prijde mi to ted s odstupem legracni. radeji konam nez peju.

10 Leni ze Sevilly Leni ze Sevilly | Web | 10. dubna 2007 v 15:30 | Reagovat

krasny vyber Hanci dekuji. myslim, ze ma clovek sva obdobi, kdy se k basnim rad uklani,

a preci zalezi vzdy jen na cloveku...ne?

a nepripustim si dalsi kousky;)

PROVAZOCHODCI

Robert Graves

Balancuji k nevire vysoko na napnutem lane

lasky; nesnadnou

rovnovahu navzdory vsemu zachovaji,

nalevo napravo se usmivaji -

jakoby v rozpacich, kam dopadnou.

TROJI TVAR

Robert Graves

Kdo tvrdi, ze ma dvoji tvar? - Tvare ma tri:

z te prvni okoli nic nevylusti,

druha se skryva, v sebe pohrouzena;

tu treti vsak, tvar lasky,

jedenkrat ke mne obratila -

na chvili, jez bez konce mi patri.

11 hanci hanci | Web | 10. dubna 2007 v 15:57 | Reagovat

Leni - tak to je dobré - tyhle jsem sem taky chtěla dát! ale nechtěla jsem to přehánět. Ono by se dalo sem vložit prakticky všechno, je fakt dobrý. - a víš co se mně u něho hrozně moc líbí? jak je vtipný! např. u té básně Příznaky lásky a Nespat. Proto jsem je vybrala, aby to nebylo jen smutné a ponuré. Moc zdravím.

Helazd - to je mně opravdu líto, já když mně právě bylo - a i když mně náhodou je nejhůř nebo těžko, tak si beru poezii. Vždycky pomůže. - ale je fakt, že jsme každý jiný, na tom není nic špatného. Já mám přírodu hrozně moc ráda, ale dlouhé roky jsem nikam nemohla chodit - byla jsem opravdu odkázaná na to, co mám doma - byly to knížky - a samozřejmě - poezie.

Radko - když mně se líbí, když muž koná a ještě při tom pěje , kdyby jen pěl, tak by se mně to taky nelíbilo :o))

12 radka radka | 10. dubna 2007 v 17:50 | Reagovat

Hanci, umelci jsu rozervani a pisi ve sve umelecke rozervanosti a pretlaku. To jsou pak ty obrovske emoce zatavene do umeleckeho dila. A ja spokojena ve svem domecku, zatazena do sve ulity nechci byt rozervana. nechci se zmitat na napnutem lane. A proto se ani nechci propojit s tak bolestnou poezii. To co drasa srdce neni pro me.

Tak jako se moje maminka nerada diva na valku, tak ja nemam rada bolestnou a trpici lasku. Prijde mi, ze je to zbytecne. Ze si zamilovani skodi, ze by mohli byt stastni. Ze maji zivot jen jeden a ten si maji prozit v radosti. Ne protrpet.

13 hanci hanci | Web | 10. dubna 2007 v 18:28 | Reagovat

Radko - a to je přesně to - teď jsi to přesně popsala - já se za umělce nepovažuji, to tedy vůbec ne,ani náhodou, ale jinak jsem celý život vždycky strašně všechno prožívala - moje maminka mně říkávala, že neumím vůbec žít "uprostřed", že se buď vznáším a nebo padám až dolů, velmi bolestně - čím výš člověk vzlétne, tím ten pád je horší. - když jsem o tom, i později přemýšlela,došla jsem vždycky k názoru, že ani nevím, jestli bych chtěla žít tak, jak hezky popisuješ, že je ti v té tvé ulitě dobře. Je to určitě dáno povahou  a člověk proti tomu stejně nic nenadělá - já jsem se zkrátka celý život musela zmítat na tom napnutém laně a většinou trpět.

Moc tě zdravím. - odskakuji sem od toho protivného překládání - šílený text, fakt šílený.

14 radka radka | 10. dubna 2007 v 19:16 | Reagovat

A v jakem oboru prekladas? A prekladas do cestiny nebo do ciziho jazyka? To druhe je pekny zahul.

Ja jednou zkousela nejaky test, zda umim prekladat. Myslim ze u Aspeny. Tak jsem spatra prelozila nejakou blbost do cestiny a pustila se poctive do prekladu z cestiny do nemciny. Byl to nejaky popis prirody a historicka data. Nasla jsem si co jsem mohla, prelozila jsem to co nejverneji a dala jsem to rodilemu nemcovi na kontrolu. On mi to cele prekopal. Pry to zadny Nemec takhle nerekne jak jsem to mela ja, ze to rekne uplne jinak. ja to v dobrem vedomi a svedomi poslala. A tesila se ze budou koukat. A vysledek? To prvni bylo vyborne a to druhe nedostatecne. Pry jsem nebyla dostatecne verna :o)))

15 hanci hanci | Web | 10. dubna 2007 v 20:31 | Reagovat

Radko - překládám z němčiny (ale často jsem překládávala i do němčiny - technické texty) - teď je to naprosto příšerný text - trochu filosofický - ale horší je, že je z 20. let - stará němčina - slovíčka v žádném slovníku už taková nejsou - je to děsné, příšerné!!! naprosto šíleně krkolomné věty, jedna věta = jeden dlouhý odstavec.já jsem už podobný text kdysi překládala synovi, byla to taky hrůza. - nejhorší je, že mě právě hned na začátku chytla ta slinivka a to tak hrozně, že to ani nebudu popisovat. Musela jsem část toho textu dát své kolegyni, tak dělám jen půlku. Bylo to 25 stran toho textu a mělo to být cca za týden hotové. Tak jsem "vymůrovala" týdenní prodloužení termínu a dělám jen 13 stran.skoro 8 už mám hotových Já jsem kvůli té pitomé slinivce musela to překládání přerušit a začala jsem zase až dneska, prakticky. Celý týden jsem jedla -pila - rohlík rozmixovaný v hořkém čaji. zhubla jsem za ten týden 4 kila - pořád říkám, že to je nejlepší dieta na hubnutí. Ale dneska už je mi opravdu docela dobře, jen jsem trochu zesláblá a unavená. Až se budu moct sníst víc rohlíků, tak to bude dobré.

technické překlady jsem musela vždycky dělat naprosto věrně, tam se nic upravovat nedalo, jen nepatrně. mohl by být jinak děsný průšvih. a taky - každý to chce trochu jinak, záleží na domluvě se zadavatelem.

moc zdravím.

16 radka radka | 10. dubna 2007 v 20:58 | Reagovat

Hanci, tak Ti drzim palce! At to vsechno zvladnes. Uspesne :o)))

17 KONAT A PĚT KONAT A PĚT | 11. dubna 2007 v 2:00 | Reagovat

Pět a Konat

Zvorat

Stonat

Zvorat

Stonat

Konat a Pět

Nevzít Zpět

18 Helazd Helazd | Web | 11. dubna 2007 v 9:32 | Reagovat

Jestli to nevadí, pozdravím na tomto místě Radku. Mohla by psát některé komentáře za mne. Například komentář číslo 12, k tomu bych se ráda připojila.

Radko moc dobře jsi to vystihla. (To co drásá srdce není pro mne). Dík.  :)

19 hanci hanci | Web | 11. dubna 2007 v 10:19 | Reagovat

Všechny moc zdravím a děkuji za komentáře - všem.

Helazd - každý si přece tady může psát co chce - tedy pokud je to slušné, to je jasné. Takže piš - klidně, všechno co chceš.

Všem přeji hezký den.

20 anina anina | 11. dubna 2007 v 13:43 | Reagovat

Hančí, pro mě krása, ještě, že jsou básničky...

Řeknou za nás mnohé, co nám ani říct nejde.Když je mi hej, tak mě oslovují míň. Ale když je ouvej,tak jsem ráda, že z nich cítím to, co se podobá mému stavu. Nedrásají mě, dávají mi pocit sounáležitosti s někým, s něčím. Tak díky tobě i jim :)

21 hanci hanci | Web | 11. dubna 2007 v 14:11 | Reagovat

Ahoj Ani - moc Ti děkuji za ten komentář - já to cítím úplně stejně. Moc zdravím.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama