Škola noci

3. dubna 2007 v 19:29 | hanci |  Knihy
Škola noci - anglická renesanční a barokní poezie
Nedá mně to - i přes velkou vytíženost kvůli překládání musím napsat článek, který jsem už z velké části měla připravený před delší dobou, jen jsem se k tomu nedostala. Takže - vybrala jsem pár básní - dalo by se napsat úplně všechno, protože je jedna krásnější než druhá a výběr byl opravdu hodně těžký. - Snad někomu přijdou vhod a potěší.

Anonym A.W.
Čase, jenž věčně ničíš bez ničení
umíráš, žiješ, nejsi a zas jsi,
pomalý nejvíc, mizíš v okamžení,
zlo ani dobro, přec jsi obojí:
Jak pochválit či zatratit tě mám?
Dny daroval jsi světlu, noci tmám.
Vzácný i všední, dáš a bereš zas,
v svém lůně hned nám rakev musíš dát;
co počal jsi, dáš zmaru napospas,
a všemu předurčuješ vzestup, pád:
Nestálý, běžíš na místě,
"Včera, dnes, zítra;" plodí, hubí tě.
Prcháš mi, když jen za tebou se štvu,
čím dále jsi, tím víc tě postrádám;
Když mám tě nejvíc, ztrácím jistotu,
"včera, dnes" znám, však "zítřek" -
ten kde mám?
Všemu jsi mírou, sám jsa neměřen.
Vše v tobě tkví, ty sám zas v sobě jen.
John Donne (1572-1631)
Dobré jitro
Moc rád bych věděl, kde jsme - ty a já -
byli, než jsme se spolu milovali!
Jak malí sáli jsme prs venkova?
V jeskyni sedmi spáčů jsme snad spali?
Snad - ale stejně to jen přelud byl.
Pokud jsem po nějaké zatoužil,
když jsem s ní spal - sen o tobě jsem snil.
Dobrý den přeji probuzeným duším,
na sebe mohou klidně pohledět;
vždyť pro lásku jsme k jiným věcem hluší
a v našem pokoji je celý svět.
Námořník ať si hledá novou zem,
ať na mapách je ostrov objeven -
nám stačí svět, jímž jsme si navzájem.
V očích si tváře objevujeme,
dvě prostá srdce v nich lze uvidět -
kde lepší hemisféry najdeme,
kde není západ ani věčný led?
Umírá, jen co v rovnováze není:
i smrti budem oba ušetření,
když se nám láska v nudu neproměn
Rozbřesk
Je den - co jiného má být?
Jen proto chceš mě opustit?
Jen kvůli světlu máme vstát?
Což kvůli noci šli jsme spát?
Láska, jež v tmách nám dala milování,
ať nás teď kvůli světlu nevyhání!
Světlo je němé, až vše vidí,
však umět mluvit řečí lidí,
horší věc nemohlo by říct,
než od slasti že nechci pryč
a srdce se ctí tak chci milovat,
že od pána těch dvou už nechci vstát.
Za povoláním musíš jít?
Smrt láska z toho bude mít!
Ať miluje si kdo chce z nás,
jenom ne ten, kdo nemá čas.
Kdo miluje, až má svá jednání,
je manžel, který jiné prohání.
Přednáška o stínu
Zastav se, lásko, chci ti dát
svou lekci, jak má láska vypadat:
Už tu přes celé tři hodiny
sem tam chodíme a za námi
naše dva stíny délku krátí si.
Teď ale slunce stojí nad náma,
po stínech nohama
šlapem a vše má jasné obrysy.
Když naše láska v plenkách byla,
stínem být, přestrojit se, prchnut chtěla
od nás i strastí - teď by neměnila:
Vždyť láska, jež se choulí ve skrytu,
určitě nemůže být v zenitu!
Přestože teď je poledne,
zas nový stín nám k nohám usedne:
Vždyť ty staré měly oslepit
druhé - a ty nové budou mít
za úkol zbavit zraku zase nás.
Jestli nám láska začne zapadat,
budem si jenom lhát,
vydáni předstírání napospas.
Ranní stín zmizí pod sluncem,
náš ale roste celý den -
tak krátký, když je láska nad hrobem:
Láska je svit, jenž sílí nebo žhne,
noc vzejde jí, jak mine poledne.
Sonet smrti
Zkroť pýchu, Smrti! Ač tě mnozí zvou
mocnou a strašnou, tak se nám jen zdáš:
když všichni ti, jež za mrtvé už máš,
nezemřou, na mnes krátká s kosou svou.
Klid se spánkem, jenž je tvou podobou,
přináší slast - a ty jí více dáš.
Nejlepší nejdřív k sobě povoláš,
tělu jsi klidem, duší úlevou.
Zoufalcům, králům, štěstí posluhuješ,
nemocí žiješ, jedem, válkami;
nás uspat opiem lze, čarami
líp než tvou ranou: Proč se naparuješ?
Na věčnost procitneme ze zdřímnutí
a nebude už smrt: Ty zemřeš, Smrti!
Francis Bacon (1561-1626)
Život
Jen bublina je svět a člověk živ
je, co bys pliv.
Červ při početí - sotva vyjde ven,
je pohroben.
V kolébce proklet, let svých dospět smí
v slzách a trápení.
Kdo z křehké smrtelnosti nemá strach,
maluje na vodu či píše v prach.
Když břímě smutku je nám stále nést,
jak život vést?
U dvora vždycky povrchně se učí,
jak šašek bučí.
Kdejakým hulvátům v plen bývá dán
náš venkovan.
A je snad město, které v neřesti
nejhorší nebylo by ze všech tří?
V svém loži manžel nenalézá klid,
jen třeští.
Kdo žije sám, cítí se proklet být,
hůř hledá štěstí.
Jeden chce děti - pláče, kdo je zplodil,
či nevyhodil:
Proč trápit se, zda je či není žena,
otročit jednomu anebo dvěma?
Jen doma hovět vlastním žádostem,
je rakovina.
Za moře vypravit se v cizí zem
je risk a dřina.
Války nás děsí - jen se vrátí muži,
v své nejsme kůži:
Co zbývá nám než při zrození řvát
a strachy pak, že ne nám umírat?!
*******
Pořád ještě neumím udělat dva sloupce - zatím jsem na to nepřišla, jak to udělat - vložit do tabulky. Štve mě to, mám ráda dobrou úpravu - co se dá dělat.
(Malá poznámečka - dámy, ten John Donne je nádherný mužský - vlastně byl. - Tak to jen tak pro informaci.)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 anina anina | 3. dubna 2007 v 20:34 | Reagovat

Hančí, vybrala jsi dobře. Na každé je tolik pravdy a důvod k zamyšlení.Dost mě udivuje ta aktuálnost básní, po téměř 500ti letech...Mnohé se mění, ale to jak člověk vnímá lásku a život zůstává. Ještě nemám vybranou nejhezčí pro sebe, musím to nechat uležet :)) Díky.

2 Děd nevěd Děd nevěd | Web | 3. dubna 2007 v 20:47 | Reagovat

Milá Hančí, přišel jsem z práce a místo nějakého "hodnotného pořadu v TV" jsem si řekl, že zavítám do tvého království. A vidím, že jsem udělal dobře.

Na oplátku ti posílám něco z mého oblíbeného F.Hrubína:

Ze smrti budem vykoupeni,

když z radosti a utrpení

vyrýžujeme zrnko života.

3 hanci hanci | Web | 3. dubna 2007 v 23:04 | Reagovat

Oh - Děde nevěde - to je moc hezké, moc díky.

Já tuto knížku moc miluji, je tam tak obrovské množství vynikajících básníků - člověk se už pak ani nediví, že Shakespeare byl tak výborný - ono jich kolem něho bylo hodně. nemohla jsem si vybrat, kterou báseň sem mám dát, protože všechny jsou vynikající. - Jsem ráda, že se ti u mě líbí - děkuji.

Ani - ono se to ani nemůže měnit, pokud ten básník je dobrý - protože život a lidí se taky nemění. jsem moc ráda, že i tobě se to líbí.

trochu jsem měla strach, že s tím neuspěji, že je to tak dlouhé (a to jsem tam strašně chtěla dát ještě alespoň jednu) a ještě to neumím dát do dvou sloupců. Jsem moc ráda.

Oba moc zdravím.

4 buteo buteo | E-mail | Web | 4. dubna 2007 v 0:38 | Reagovat

Ee, tak to i přes můj věk, není moje gusto. Děvče, já se teď připravuji na měsíční cestu po sladké Francii, Švýcarsku a tak.

     Opravdu nejlepší, co může jako duševní terapie působit, je číst si anglické tragédy a pokud možno v orginálu.

   Čti si, já vím, jak jsi na to s běháním, ale zas nemusíš věřít všemu. Máš výhodu, že nejsi sama, ale já se zas nebojím a vím :  Hančí, vybrala jsi dobře. Na každé je tolik pravdy a důvod k zamyšlení.Dost mě udivuje ta aktuálnost básní, po téměř 500ti letech...Mnohé se mění, ale to jak člověk vnímá lásku a život zůstává. Ještě nemám vybranou nejhezčí pro sebe, musím to nechat uležet :)) Díky.

Nezlob se, ale tyhle umiráčky mě tak akorát nasr. Proboha, vždyť je mi teprve 65 let a co? Až někomu bude opravdu ouvej/ mě před transpltantaci bylo, tak jsem si na nějaké básně Hrubína nespomněl.

5 buteo buteo | E-mail | Web | 4. dubna 2007 v 0:45 | Reagovat

Ahoj, moc se omlouvám , ale někde je nějaký víreček a nedej Bůh Trojan. Tobě jsem napsal jenom dva řádky, pak dva řádky šly na jinou adresu. Já, zatím nemám nic a doufám, že nebudu.

Čti si, já vím, jak jsi na to s běháním, ale zas nemusíš věřít všemu. Máš výhodu, že nejsi sama, ale já se zas nebojím a vím : Hančí, vybrala jsi dobře. Na každé je tolik pravdy a důvod k zamyšlení.Dost mě udivuje ta aktuálnost básní, po téměř 500ti letech...Mnohé se mění, ale to jak člověk vnímá lásku a život zůstává. Ještě nemám vybranou nejhezčí pro sebe, musím to nechat uležet :)) Díky.

Nezlob se, ale tyhle umiráčky mě tak akorát nasr. Proboha, vždyť je mi teprve 65 let a co? Až někomu bude opravdu ouvej/ mě před transpltantaci bylo, tak jsem si na nějaké básně Hrubína nespomněl.

6 hanci hanci | Web | 4. dubna 2007 v 7:08 | Reagovat

Buteo - docela jsem se zasmála, když jsem četla tvé příspěvky. - Já jsem tam přece poznamenala, že to dávám sem pro ty, které to třeba nějak potěší - já jsem ani nečekala, že bys sem něco napsal. Ale třeba jsem si myslela, že by se to mohlo líbit např. Dědovi nevědovi - a tomu se to líbilo, a Anině - totéž a snad i některým dalším se to bude líbit. Každý je jiný a přemýšlí jinak - naštěstí. Byla by to otrava, kdybychom byli všichni stejní. Tak se číle připravuj na cestu - čistě pragmaticky - a pak hoď na blog nějaké fotky. srdečně zdravím.(P.S.: divil by ses, tahleta duševní terapie mně opravdu dělá dobře)

7 m. m. | 4. dubna 2007 v 9:21 | Reagovat

díky hančí.

mě to tedy sedlo. Moc krásné, takhle po ránu.

(... že umíráčky ?? Pche, od světla monitoru, si lze zapálit cigaretu !)

Škoda, že v té terapii nelze pokračovat. Dát si nohy na stůl. Patami odsunout monitor . Pohupovat se na židli a koukat někam tam, kde se potkává strop se stěnou. A dál.

8 anina anina | 4. dubna 2007 v 9:59 | Reagovat

Buteo, jak psala Hančí, naštěstí jsme každý jiný, ne horší, ne lepší, jen jiný, jinak založený. Chápu, že ve tvé situaci, kdy ti šlo o život jsi myslel pravděpodobně na úplně jiné věci, než na poezii. Taky mám za sebou to, kde šlo o život, i když v jiné podobě. pomáhala mi právě v těch těžkých chvílích, krom podpory rodiny a přátel i poezie a citáty, co se mi vybavovaly.I třeba to, že mi kdosi ujistil, že ke mně bude posílat energii na dálku, i křížek, co jsem dostala, nebo andělíček, který měl ochraňovat. S těmi věcmi jsem dostala i kousek srdce těch, co mi to věnovali. Věděla jsem, že mi ho dali opravdu s láskou. Moc mi to pomohlo.

Lidé v koncentrácích apod.velmi často brali sílu např. z poezie.

Každý jsme jiný.

9 hanci hanci | Web | 4. dubna 2007 v 12:45 | Reagovat

m. - moc děkuji, doufala jsem, že tobě se to bude taky líbit.

myslím si, že je dobře, že se musí i takováhle terapie přerušovat - kdyby člověk mohl dělat pořád jen to, co ho baví, myslím si, že by ho to brzy přestalo bavit.odříkání je hrozně důležitá věc. - ale já vím, jak jsi to myslel, to jsem se jen tak rozepsala. Moc zdravím.

anino - k tomu nemám vůbec co dodat - napsalas to hrozně moc hezky.Mně poezie pomáhala právě tam, kde nikdo jiný pomoci nemohl - celý život. Taky moc zdravím.

10 Lenka z Luleå Lenka z Luleå | E-mail | Web | 4. dubna 2007 v 23:43 | Reagovat

A mne to take sedlo takhle na jaro. :-) Diky Hnci, opravdu hodnotnejsi nez CTV, ale byl tam zajimavy porad o architekture v Liberci s ing. Vavrou, to se mi libilo. Jsem 10 dni v Cechach, no a vidis, zase jsem skoncila nakonec u Tebe. :-)

11 hanci hanci | Web | 5. dubna 2007 v 9:10 | Reagovat

Lenko, moc zdravím - to jsem ráda, že se Ti u mě pořád líbí. však mně u tebe taky - jen mám zase trochu problémy se slinivkou - od neděle jsem zhubla 4 kg - je mně zle i z rozmixovaných rohlíků v čaji - tak jsem dneska na tebe myslela - že fakt je slinivka nejlepší recept na hubnutí - ale nikomu ho nedoporučuji - znamená to nejíst :o))). já proto píši na blogy teď tak málo - ale určitě se to zase zlepší. Měj se u nás hezky.

12 Leni ze Sevilly Leni ze Sevilly | Web | 7. dubna 2007 v 3:09 | Reagovat

Mam moc rada poezii, dekuji za krasny prispevek. Baconuv Zivot je vystizny...pro me...

Pristihla jsem se, jak po x-te dobe otviram oblibeneho Roberta Gravese a zjistuji, ze s jednou jeho kratkou basnickou se zase identifikuji...(?)

ONA NEUMI LHAT

ROBERT GRAVES

Ona neumi lhat, a prece radeji

si smyje z ruky potrisnene stinem krev

  a ze rtu med,

a za svitani, uz v jasne bilem sate,

  rekne v nadeji,

ze snad i zabednenec porozumi hned:

"Je dnes; takove veci se nedeji."

13 hanci hanci | Web | 8. dubna 2007 v 9:31 | Reagovat

Leni - moc dík, to je nádhera - na tuto báseň si nevzpomínám. Hned se půjdu podívat, jestli ji mám doma - ale zřejmě ne. Bez  tvého dovolení jsem si ji už stáhla. Moc zdravím.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama