Dva příjemné zážitky

3. května 2007 v 18:32 | hanci |  Jak jde život
Měla jsem dva krásné zážitky, tak se s vámi o ně musím podělit.

V sobotu jsme měli sraz absolventů gymnázia - scházíme se už po několikáté každý rok, protože už hodně spolužáků zemřelo. Domluvili jsme se tedy, že kdo bude mít možnost, přijede každý rok. Je to ohromné. Sejdeme se pokaždé v dost velkém počtu a báječně se bavíme. Už dávno jsme si řekli, že se nikdy nebudeme na setkání bavit o politice, musím říct, že to bezvadně funguje, nikdy se nikdo nepohádal. Jeden spolužák a jedna spolužačka jsou přirození "baviči" - bez nich by to asi nebylo ono - jenže oni naštěstí ještě nikdy nechyběli. Takže letos, stejně jako vloni a předcházející roky, mně bylo úplně špatně od smíchu - a to nemůžu vůbec nic pít ani jíst (kvůli té mé slinivce), jako obvykle jsem popíjela převařenou vodu. Vůbec mně to nevadilo, bavila jsem se ohromně.
Dokonce ti místní říkali, že ze zbylých dvou tříd nám tato setkání hodně závidí a chtěli už dřív společná setkání s námi. Ale to jsme všichni zamítli, už by to nebylo ono.
Takže už se zase těším na příští rok.
********
Druhý krásný zážitek jsem měla v úterý - mám opravdu výjimečně hodného vnuka - pozval mě do divadla. Jeli jsme jen my dva. Spočítala jsem si, že jsem v Brně v divadle - a v divadle vůbec - nebyla 35 let. (U nás jsme před revolucí byli asi pětkrát na satirickém představení bratří Justů - což bylo naprosto vynikající, nedá se to vůbec s ničím srovnat - ale to nebylo zkrátka pravé divadlo). Takže pro mě to byl zážitek absolutní - pořád jsem si připadala jako ve snu - že se musím každou chvilku probudit a realita bude jiná. - Neprobudila jsem se - byla jsem zkrátka skutečně v divadle, s vnukem, který je pozorný, ohleduplný....... (Kdysi jsme chodívali pravidelně jednou za měsíc do Brna do divadla a spojili jsme to vždycky ještě s večeří v Plzeňce - mám na to krásné vzpomínky. Mimo to jsme chodili ještě pravidelně do divadla a na koncerty v našem městě - po mém onemocnění jsme už nikam nechodili, scházelo mně to celé roky opravdu hodně.)
Nejdříve jsem chtěla jít na nějakou operu, nejraději Verdiho - na cokoliv od něho - nebo taky na balet - ale vnuk mně nakonec přesvědčil, abychom šli na muzikál Čarodějky z Eastwicku - tedy, já jsem dopředu nevěděla, že je to muzikál, to jsem zjistila až tam. Docela mě zajímalo, jak mohli převést na divadelní scénu ty nejrůznější triky, které znám z filmu. Myslím si, že se jim to hodně podařilo, hudba vystihovala komičnost, slovo bylo vtipné, zpěváci zpívali dobře - jednu z hlavních rolí zpívala I. Blanarovičová - velmi dobře. Choreografie byla rovněž povedená. Nechyběly ani ty triky - vznášení se hlavních představitelek poměrně ve velké výšce, na jevišti docela velký bazén, zboření domu atd. Musím říct, že jsem se skutečně dobře bavila, podtrženo to bylo ještě tou vnukovou přítomností, jeho ohromnou povahou..... Navíc je tam velmi příjemné prostředí, pohodlná křesla - zkrátka, byl to opravdu krásný večer, který pro mně bude velkou pomocí, až zase přijdou krušné chvíle.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Leni ze Sevilly Leni ze Sevilly | Web | 3. května 2007 v 19:33 | Reagovat

To musela byt opravdu parada to divadlo, tedy muzikal. Docela ti to Hanci zavidim, tady do divadla nechodim, vlastne jsem byla jednou, ale byla to hra jednoho herce a moc me to nebavilo, v Praze jsem chodila celkem casto, za studenstke ceny na pristavene stolicky ap.:) Asi se poohlidnu po nejakem predstaveni tu...

Je super, ze se s byvalymi spoluzaky schazite a jeste kazdy rok! Nam to taky zatim drzi (no jsme necelych 10let z gympla venku;), schazime se vzdy na posledni patek pred vanoci (to co ziju ve Spanelsku nikdy casove nezvladam) a minuly rok jsme zavedli jeste jarni opikani a pivni sud na zahradce jednoho spoluzaka. Loni to bylo naramne, letos bohuzel pracuju v jine firme a v onom obdobi uz nemam volno... Po pravde mi chybi navsteva Cech, a tak kuju pikle na konec kvetna...

Jsem moc rada, ze mas takove opravdu prijemne, krasne a vesele zazitky, moc ti je preju Hanci!!!

Slunecny usmev ze Sevilly posila Leni;)

2 Děd nevěd Děd nevěd | E-mail | Web | 3. května 2007 v 19:34 | Reagovat

Hančí, gratuluji Ti ke dvěma příjemným zážitkům. Příjemný zážitek se má hýčkat a Ty jsi ho tím zapsaání pohýčkala.

3 Adél Adél | 3. května 2007 v 20:00 | Reagovat

Jé Hanči, to je ale náhoda! Já jsem teď ve sobotu měla taky sraz spolužáků z gymnázia. Sešlo se nás sice jen osm, ale i tak to bylo moc fajn. Naše třída se setkává dvakrát do roka, takže to nebyla žádná tragédie. Tak ať se příště zase sejdete a hezky pobavíte.

4 hanci hanci | Web | 3. května 2007 v 20:17 | Reagovat

Všechny vás moc zdravím - vůbec jsem nečekala nějaké reakce - tak to mám opravdu velkou radost.

Leni, držím ti palce, aby ti návštěva Čech vyšla. - A taky nějaké to divadlo - určitě na něco zajdi.

D.n. - moc děkuji - máš pravdu - já si ty pěkné zážitky - jakékoliv - i třeba pobyt v krajině - v lese atp. - opravdu hodně hýčkám, protože mě pak doslova drží, když se mně něco nepěkného přihodí. Je to, myslím si, hodně důležité.- A to divadlo pro mě byl opravdu velký zážitek - už jenom to, po tolika letech jít mezi lidi - do pěkného prostředí.....

Adél - tak to máte výborné, když se scházíte dvakrát do roka. Nás bylo tentokrát jen 15, jinak nás bývá přes 20, ale i tak to bylo výborné. Hned bych se také scházela dvakrát do roka.

Všem přeji co nejhezčí dny.

5 anina anina | 4. května 2007 v 21:16 | Reagovat

Hančí, taky se scházíme každý rok a pár nás, asi sedm, po čtvrt roce. Loni jsme jely v těch sedmi o víkendu na chalupu na Šumavu. Byly jsme moc rády, že jsme to udělaly. To si člověk připadá, jak když je těm holkám pořád sedmnáct a sám taky.Všechno to pěkný se vrátí, bylo to jako bychom se vrátily do těch let a byly na školním výletě.

Oprašujeme si tak pěkné vzpomínky z dob, kdy jsme byly jiné, měly jiné staosti a vše před sebou. A je určitě zajímavý vědět, kam nás kterou život dovedl...

6 Eliza Eliza | Web | 5. května 2007 v 3:12 | Reagovat

Ahoj Hanči, vůbec ti nechci kazit tu pohodu z vašeho srazu, jenom ti chci říct, jak to vypadá u nás. Už celkem čtyřikrát jsem dělala sraz našeho gymplu, a to se mi povedlo naposledy dokonce sehnat až na dva úplně všechny( tedy kromě zemřelých). Ale můžu ti říct, že i když mne někdo požádal, že počítá s tím, že jaksi samozřejmě to zase příště seženu, tak se mi už ani nechce.

Nastalo takové vakuum, ( bylo nás ve třídě jen 6 holek, teď už jsme dokonce jen 4), ostatní silná převaha kluci. Každý se vytahoval, kam že to až dotáhl, tak ne jakoby já dělám to a to, ale já jsem " zvíře" takové a takové. A že někteří opravdu jsou, to si piš!  Přitom pro děvčata neměli jakoby ani pochopení, že tam vůbec jsou. Že by se jednalo o třeba nějaké pozvání ze strany těch už hodně zralých mužů, nebo třeba pozornost v podobě kytičky, snad ani židli nebo dveře nepodrželi. Víš měla jsem z té jejich nadřazenosti velmi nepříjemný pocit. Dokonce ani všichni nazaplatili, co si objednali. Jakoby se najednou vytratil ten krásný pocit stříbrného větříku. Určitě ve svém postavení honí představu o jejich nepřekonatelnosti, ale já jsem tam tak seděla, a říkala si, chlapci tak to jsme tady takhle asi naposled. Oni chtěli zase   po 3 letech, a už jsou tomu 4 roky, a nikdo se vůbec neozval. Prostě to musí mít na zlatém talířku se vším všudy, asi jako v jejich postavení, a když jsem to já tentokrát vzdala, tak nebylo nic. Prostě smutné viď?

7 anina anina | 5. května 2007 v 9:38 | Reagovat

Elizo, u nás je to fakt snad ideální.

Dokonce až tak, že nejen, že by nikoho nenapadlo odejít bez placení, ale rfunguje i taková solidárnost. Pokud víme, že některá je momentálně ve finanční tísni, což už se stalo i mně, jen po sobě kouknem, nečekáme co a jak a složíme se. Vždyť jsme v pravidelném kontaktu víc jak 35 let...

8 Eliza Eliza | Web | 5. května 2007 v 20:33 | Reagovat

Anino, víš, nechci to fabulizovat, ale já to snad teď přičítám tomu složení ( 26 kluků, teď už jen 4 holky). Holky už teď v důchodu, no a kluci " páni různých managmentů ". Dřív, když byli chudší, tak byli lepší!!

9 hanci hanci | Web | 6. května 2007 v 13:06 | Reagovat

Obě vás moc zdravím - docela mě to naštvalo - napsala jsem vám odpověď a teď vidím, že se ztratila. Takže znovu:

No - musím říct, že ze začátku se taky všichni vytahovali, kam to kdo dotáhl, jak je kdo bohatý, kdo má děti v cizině atp. taky jsem byla za úplného pitomce, když jsem jednou začala mluvit o ekologii - nikdo neměl ani vzdáleně podobný názor - za vším byly jen peníze. - Jinak jsou spolužáci pozorní a příjemní - jsme tak půl napůl (muži a ženy) - a musím říct, že už to ani tak o těch penězích není - oni jsou už totiž skoro všichni v důchodu - jen ti podnikatelé podnikají dále. Snažíme se opravdu bavit a sporné záležitosti (hlavně politiku) odsunovat stranou. Ukazuje se, že to bylo rozumné rozhodnutí, skutečně se dobře bavíme. - a je fakt, že ti bohatší dávají více peněz, než ti ostatní. - záleží asi opravdu na jednotlivcích. Měla jsem štěstí na dobré spolužáky, jsem ráda.

Přeji oběma hezké dny.

10 Eliza Eliza | Web | 6. května 2007 v 13:42 | Reagovat

Hančí včera tvoje stránka vůbec nešla spustit, jakobys neexistovala, tak asi tím se ti to ztratilo. Psala jsem na ústředí, cože s tím tvým blogem je. Už jsem se lekla, to by byla hrozná škoda.

No a v každé nějaké komunitě je to jiné, a taky záleží asi na prostředí, kam se teď došplhali, a jak se dle toho prezentují navenek. To víš, někomu spíš záleží na tom, aby si vylepšil tu svoji image, jiní zůstali stejní i po letech.

11 hanci hanci | Web | 6. května 2007 v 15:49 | Reagovat

Elizo - díky - tak to jsem nevěděla. Bylo mně to divné, už se mně to stalo vícekrát, s tím komentářem.

Moc zdravím, přeji co nejhezčí dny.

12 Vlasta Vlasta | E-mail | 7. května 2007 v 19:21 | Reagovat

Hani, psala jsi o obyčejných lidských záležitostech, ale když se povedou, tak jsou skutečné příjemné zážitky, které prosluňují život. Ale, pravda je, že si je vychutnat a ocenit dokáže člověk se zkušenostmi.Ten, který ví co je v životě důležité.

Já mám syna, který žije v Brně, je to od mého domova asi 250 km. Nevidíme se moc často. Včera byl doma na návštěvě a chválil právě představení Čarodějek.

V lednu jsem byl v brněnském divadle na opeře Rigoletto, a moc doporučuji.

  Sbírám balené cukry, vlastně teď už zařazuju prázdné obaly. V polovině května máme na Slovensku výměnnou burzu, to je i taková společenská záležitost.

Poslední víkend v květnu mám taky třídní sraz ze střední školy.Spolužáky mám po celé republice, tak je setkání pro všechny vzácnost.

Na obě akce se těším, ale budu tam poprvé s nemocnou slinivkou. Trochu mám z toho obavu. Ale jak tady čtu, dá se všechno zvládnout, zejména když se musí.

13 hanci hanci | Web | 7. května 2007 v 21:46 | Reagovat

Vlasto - Rigoletta jsem právě viděla kdysi v Brně a byla jsem nadšená - právě na toho bych bývala ráda šla - ale už jsme se s vnukem domlouvali, že na něco od Verdiho určitě půjdeme - tak se mám na co těšit - a ty Čarodějky byly opravdu povedené a zábavné - zrovna mně to na ten večer moc sedlo.

Neboj se toho srazu - ono se dá velmi dobře bavit, i když člověk nemůže jíst a pít - já jsem se naučila dát si takovou jakousi clonu v hlavě - takže jídlo prostě nevnímám - je mně to úplně jedno - život se přece neskládá z jídla!! a co víš, třeba už ti bude líp a budeš moci jíst nějaké dietní dobré jídlo. Držím moc palce a zdravím.

14 vit vit | E-mail | Web | 18. května 2007 v 11:26 | Reagovat

Ahoj, Hančí, jen pár slov o zdraví - vyzkoušela jsi hydrocolon? Jedná se o velmi šetrný výplach střeva, až po apendix:-) Jinak se tomu říká střevní sprcha - vyplavují se usazeniny a plísničky, které se v tlustém střevě nahromadili za léta. Je to samozřejmě zvláštní pocit, ale když si člověk uvědomí, co se v tom našem těle asi uvnitř děje, jak se na povrchu mydlíme, mejeme, malujeme a upravujeme a vnitřek necháváme napospas osudu, tak se někdy musí červenat....... Člověk se vlastně skládá z několika těl (esoterik by mi řekl kolik jich je), myslím, že jich je sedm, jako andělů nebo nebeských těles (?)...

Ale abych neodbočil - stejně jako máme citlivé body na noze, na ruce, v uších i na hlavě, tak se podobná místa objevují i ve střevě. Pročištěním energetických drah může síla proudit správným směrem o správné síle.

Tolik medicínská informace.

Samozřejmě vše na fyzické úrovni lze řešit na úrovni duchovní, a ještě s větší a intenzivnější silou.... Ale je to o stupeň náročnější. A neplatí se tu penězi, ani fyzickou silou. Funguje tu láska, pokora, soucit a vroucnost. Proč by jinak člověk raději hory přenášel než by si sedl tiše do koutku a meditoval a spojoval souvislosti a obě hemisféry.....?

Vit.

15 hanci hanci | Web | 18. května 2007 v 16:33 | Reagovat

Víte - mnohokrát děkuji za rady. O výplachu střeva jsem už hodně četla. Jenže jsem už v takovém stavu, že nevím, jestli by to bylo to úplně nejlepší. Ale už víckrát jsem o tom přemýšlela. - Zrovna jsem napsala článek v rubrice Slinivka - po skončení všech vyšetření budu vidět, co dál.Zeptám se i na tuto možnost.

Máš pravdu - duchovní sféra je možná to nejdůležitější - a také nejobtížnější. - U mně vše začalo právě několikaletým velkým stresem. hodně se snažím na sobě pracovat - a musím ti říct, že jsi byl asi takovým hlavním "spouštěčem" na mé cestě k lepšímu přístupu k životu - tím komentářem, ve kterém jsi mně vytýkal můj pesimistický postoj ke všemu. Byl to pro mě docela šok, když jsi tam tak všechno vyjmenoval - to negativní, co jsem uváděla...... Hodně jsem o tom všem začala přemýšlet.

Pak se v mém životě přihodila ještě jedna velmi důležitá událost, která mně rozhodujícím způsobem pomáhá.

No - a samozřejmě blog - ten je pro mě opravdu velkou pomocí. Od doby, co blog mám, se můj život k nepoznání změnil - k lepšímu. Je to hlavně tím, jak jinak jsem díky tomuto všemu začala nahlížet na svůj přístup k životu - a vůbec ke všemu. Bez blogu bych nepoznala nikoho z vás, u kterých cítím, že mě podporují - a samozřejmě bych nedostala tu "lekci" od tebe - která byla opravdu hodně důležitá. Moc ti za to děkuji.

V žádném případě to nevzdávám, není to můj styl. I když někdy se zdá, že už síly docházejí - jsou to takové slabé chvilky - ale pak se člověk vzpamatuje a bojuje dál.

Ještě jednou ti moc děkuji za tvou pomoc - docela rozhodující v určitém momentě. Moc zdravím.

16 vit vit | E-mail | Web | 21. května 2007 v 11:54 | Reagovat

Mila Hanci,

jeste k tomu vyplachu - z odstupem casu si uvedomuji, ze to neni spasonosné. Muze samozrejme pomoci, mirne nas postouchnout dopredu, pomoci s ozdravnym procesem, ale nesmime tomu podlehnout a stene jako si mejeme hlavu, tak si davat dvakrat trikrat tydne strevni sprchu?! Asi nesmysl, ktery nikam nevede. Se spatnostmi odplavou i pozitivni bakterie (slavne laktobacily acidofily). Stejne jako uzka specializace a jednostranne vyuzivani mozkove hemisfery nas zabednuje, tak take uzke lekarske praktikovani nas daleko neposune.

Mila Hanic, jsem moc rad, ze jsem mohl alespon trosicku inspirovat a pomoci. Nedavno jsem slysel jedno heslo. Uslovi o nasem snazeni a praci. Misto "Je to jako kapka v mori" muzeme rikat - "je to jako jiskra v suchem sene!" Takze jsem rad, ze nase jiskricka neco zapalila, a ze ted se ohen Michaeluv bude sirit dal a dal a s vetsi silou a nepohasne.

PS: Nevim, jestli mam tu slinivku cist...... ale prectu!

At te vesmirna telesa provazeji na Tve ceste.

Vit.

17 hanci hanci | Web | 21. května 2007 v 20:48 | Reagovat

Milý Víte,

znovu ti děkuji za pozornost, kterou mně věnuješ.

Já jsem četla, že ty výplachy se nedělají moc často - asi z důvodů, které tady uvádíš. - Zlatá střední cesta je dobré pravidlo.

Dostala jsem lék na dvanácterník a hned po prvních tabletách jsem pocítila velkou úlevu. A hlavně - hodně se snažím změnit se v přístupu ke všemu - z negativního na kladný. Dá to práci, velkou, ale nevzdám to. Snad už je i nějaká změna patrná.

Heslo, které uvádíš, se mně moc líbí. Píše to všechno tak krásně! Neumím ti tak hezky odpovědět - tak jen jednoduše - přeji ti, aby tě nepotkalo v životě nic moc zlého a abys případné překážky dokázal s rozvahou zvládat - o tom nemám ostatně vůbec žádné pochyby, podle toho, co píšeš.

Moc zdravím.

18 vit vit | E-mail | Web | 22. května 2007 v 8:26 | Reagovat

Ahoj, Hanci,

vsechno co pisu, jsou jen slova, ktere se ke mne dostavaji z jinych ust nebo z knih, ktere vyslovili nebo napsali lide, kteri byli napojeni, byli vnimavejsi, citlivejsi, nezkazeni, a vubec - ja jen ta slova predavam dal tam, kde mam pocit, ze nekdo nasloucha, a jeste s tim pocitem, ze osud tomu napomohl, ze se to tak seslo a ze je to ma uloha.

Vit.

19 hanci hanci | Web | 22. května 2007 v 12:57 | Reagovat

Víte - ještě jednou Ti moc děkuji za všechno, co jsi mně napsal. Mohu Tě ujistit, že nic z toho neprošlo kolem mě jen tak - aniž bych nad tím přemýšlela.

Moc zdravím a přeji vše nejlepší.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama