Otec I, 1972, lavírovaná kresba štětcem, form. A2

29. května 2007 v 13:13 | hanci |  Hančí obrazy
Otec I, 1972, lavírovaná kresba štětcem, form. A2
Otec II, 1972, lavírovaná kresba štětcem, form. A2

Přidávám další dva obrázky do mé galerie - jsou to "rychlovky" - tyhlety portréty jsem dělala tak zhruba deset minut nejdéle. Moc mě to bavilo. Teď už bych se na něco podobného vůbec nezmohla.
Obrázky už jsem jednou zveřejnila na adrese: http://hanci.blog.cz/0606/stephen-leacock
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Děd nevěd Děd nevěd | E-mail | Web | 29. května 2007 v 22:12 | Reagovat

První kresba "přemýšlení", druhá "dostal jsem nápad".

Klobouk dolů Hančí, skutečně skvělé!

2 Jirka* Jirka* | 29. května 2007 v 22:24 | Reagovat

Hančí, ten první portrét je hodně výstižný... tedy, ukazuje specifický výraz v obličeji, popsal bych ho jako takový povýšenecký, nadřazený, ale ne drze, spíš oprávněně - vzhledem k životním zkušenostem. Ten druhý výraz trochu postrádá... takhle vypadá člověk, který se snaží křečovitě sedět modelem, ale neméně zajímavá technika, zvlášť, když se jedná o "rychlomalbu"... Přes odkaz jsem se znovu podíval na článek s (mimo jiné) obrazem "Portrét dámy" - ten se mi líbí i přes kvalitu fotografie. Hančí, doufám, že se ti často během umělecké kariéry dostalo uznání, protože je rozhodně na místě.

3 Liška Liška | Web | 30. května 2007 v 9:20 | Reagovat

Tak rychle, 10 minut? Obdivuju, žes stihla použít za tak krátkou dobu několik barev a ještě je pěkně sladit.

4 anina anina | 30. května 2007 v 13:02 | Reagovat

Hančí, Lištička mi vyfoukla, co mně napadlo první..ten čas. Něco nepochopitelného pro mně. Tak jenom zírám...I mně se zdá ještě víc pravdivý ten první výraz. Je vůbec úžasný umět zachytit výraz v obličeji.

Měj se hezky.

5 Jirka* Jirka* | 1. června 2007 v 0:30 | Reagovat

a teď jsem si ještě uvědomil ten formát (držím Á dvojku právě v ruce), to se těch deset minut ještě umocňuje :-)

6 hanci hanci | Web | 1. června 2007 v 12:09 | Reagovat

Já jsem překvapená vašimi komentáři - dívala jsem se, jestli nějaký komentář u obrázků je a žádný počet nebyl udaný - tak jsem to ani neotvírala. Teď zjišťuji, že blog má asi problémy s číslováním komentářů. Mám velkou radost, že jste si ty moje pokusy prohlíželi - moc vám děkuji. - Já už bych to teď vůbec nezvládla - chce to cvik, tak jako všechno. Otce a babičku jsem skutečně kreslila hrozně moc ráda. Otec byl většinou hodně unavený, těžko pracoval, doslova dřel. Divím se a obdivuji ho dodatečně, že byl tak hodný a ještě mně seděl - dost často - modelem. Ona to není žádná legrace, sedět modelem - i když, těch deset minut se dá vydržet. Dělala jsem ho mnohokrát, i celou postavu, stejně tak babičku. Tenhle způsob kreslení jsem milovala.

Budu do té své nové rubriky postupně převádět i další obrazy a kresby - bohužel, měla jsem málo zkušeností na začátku mého blogování, měla jsem si hned tehdy založit rubriky a články podle nich rozdělovat.

Všechny vás moc zdravím a přeji hezký víkend.

7 míša míša | 30. května 2008 v 22:39 | Reagovat

obdivuju te

ses vazne sikovna taky bych to chtela umet

8 hanci hanci | Web | 6. června 2008 v 10:06 | Reagovat

Míša - děkuji za pochvalu - je to hodně o cviku - zkus kreslit všechno kolem sebe - hlavně denně - a budeš překvapená, kolik toho umíš.

9 Týna Týna | E-mail | Web | 10. září 2013 v 20:07 | Reagovat

To malířské plátno vypadá úplně jako živé, moc pěkná práce

10 hanci hanci | Web | 10. září 2013 v 20:10 | Reagovat

[9]: Není to plátno, je to papír. Moc děkuji za pochvalu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama