Jeden svět

8. srpna 2007 v 0:06 | hanci |  Jak jde život
Většinou, když se na něco moc těším, nevyjde to. Ale podařilo se.
Možná má někdo pocit, že blogy jsou svět, kde platí jiná pravidla, než … kde ? Ve skutečném světě ? Na druhém konci drátu sedí u monitoru živý člověk a ať dělá co dělá, stále je to on, i když si zrovna říká třeba KyberBatman. Když ubližuje, tak ubližuje, když lže tak lže.
Když je někdo dobrý a opravdový na blogu, je prostě opravdový a dobrý. Není těžké to poznat. Nejsou dva světy.
Tak jsem se vůbec nebála, když jsme se rozhodly s kyber Aninou, vidět se blíž než přes sklo monitoru.

Byl to pěkný víkend.
S Aninou se nám zdálo, že se známe už hodně let a setkání uběhlo jako blesk. Oběma se nám stýská. Ona je nejen krásná žena, ale je také vtipná, výborný společník. Hodně jsme se nasmály. Probraly jsme "úplně všechno" - mimo hlubokých filozofických úvah jsme vedly hlavně rovněž hluboké promluvy o mužích - jak jinak taky. Takže - i přesto, že jsem se živila jenom rohlíky a vodou - výborně jsem se bavila. Jen něco mně bylo líto - že si s ní nemohu dát skleničku vína. To by bylo ještě zajímavější.
Do karlínské kavárny za námi na chvíli zaskočil i Pařez. V kavárně hráli sice velice pitomou hudbu a jak jinak, než nahlas, nám to ale radost nezkazilo. Je jeden svět.
********************************
Nedá mi to, musím sem napsat příhodu - dobře mě ilustruje.
Protože jsem se tolik těšila na ten výlet, snad desetkrát jsem si prohlídla lístky na autobus, dobu odjezdu, číslo stanoviště, odkud jede autobus atd. Na autobusové nádraží jsem jela místní dopravou. Ta odjížděla od mého bytu v 5:20. Autobus do Prahy mně pak jel v 6:10. Čekala jsem ještě dost dlouho v čekárně autobusového nádraží. Nějak - nevím jak - jsem si zafixovala, že mně i autobus do Prahy jede v 6:20. Přesně v 6:08 jsem se podívala ještě jednou na lístek na dobu odjezdu. V tu ránu jsem ztuhla - vyběhla jsem k autobusu, nastoupila dovnitř a on odstartoval. Šlo o setiny vteřiny. Musím říct, že jsem se úplně rozklepala. - To je tak, když člověk sto let nikam nejede - pak ze samého těšení udělá takovouhle věc. - No - ale všechno dopadlo dobře, já se těším, že se znovu setkáme a taky, že Anina přijede k nám.
Nikdy bych dříve nevěřila, že je možné na internetu - na blogu - poznat tak báječného člověka. Přála bych to i ostatním, aby měli takové štěstí, jako jsem měla já.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Pařez Pařez | Web | 8. srpna 2007 v 7:44 | Reagovat

I když se často oháním tím, že společnosti početnější než já plus jedna žena se zásadně vyhýbám, tentokrát jsem to nedodržel - a ukázalo se, že je dobré občas netrvat na svých osvědčených zásadách a zvycích. Budu muset přehodnotit své názory - společnost dvou půvabných a vtipných žen jsem shledal jako nadmíru potěšující, a snad jsem jako jediný přítomný mužský prvek povznášející atmosféru rozhovoru malířky s básnířkou svými přízemními názory příliš nenarušil. Jen mne trochu mrzí, že jsem nestihl přijít tak zavčasu, abych stihl i zmíněné hluboké promluvy o mužích.

Dávám přednost ženám štíhlým a myšlenkově bohatým - a při tomhle setkání jsem si vskutku přišel na své. Škoda jen, že tyhle dvě půvabné osůbky nebydlí stejně jako já v Praze - klidně bych si to zopakoval každý týden :-)

2 anina anina | 8. srpna 2007 v 13:24 | Reagovat

Vochomůrko, o nic jsi nepřišel, nebo možná i jo. Myslím, že co se týká hovorů o mužích, dospěly jsme nakonec k tomu, že jsou mnohdy i roztomilí, tedy pokud nejsou zrovna neroztomilí :)

Jinak malířka souhlas, básnířka...:))), nesouhlas s tvými údajnými přízemními názory :)

3 anina anina | 8. srpna 2007 v 13:29 | Reagovat

Ahoj Hančí, to se ví, že nejsou dva světy...ale taky jsem to trochu dřív oddělovala :) No, a díky :)To víno bych si s tebou taky ráda dala, kdyby to šlo...

4 hanci hanci | Web | 8. srpna 2007 v 17:18 | Reagovat

Oba Vás hrozně moc zdravím. Moc lituji, že nebydlím blíž - zábava s vámi oběma je báječná. - Pařezi - nevím, kde jsi vzal ty přízemní názory, nepostřehla jsem je. Jsi výborný společník

Ani - moc se těším na další setkání, doufám, že se uskuteční co nejdřív. A kdo ví - třeba se spolu i napijeme.

- a co se týče těch mužů - vždyť život by bez nich vůbec nestál za žití. Jen kdyby si člověk vždycky dovedl vybrat toho pravého! Jak často to nedokáže!

5 Jirka* Jirka* | 9. srpna 2007 v 9:16 | Reagovat

Příznačný název článku - "Jeden svět" souhlasím :-)

6 Leni ze Sevilly Leni ze Sevilly | Web | 10. srpna 2007 v 0:26 | Reagovat

tak to je zajimava uvaha a pripadam si take tak, ze tito novi virtualni znami ci pratele, co te na tvem blogu podoruji ti opravdu pomahaji, ja si zatim s nekterymi jen chatuji, ale nebylo by spatne se videt. je fajn, ze ste si padly do oka a doufam, ze se vickrat setkate!!

zdravim hanci a preji zlepseni zdravotniho stavu!!!

p.s. ani nevim, zda pravy chlap existuje;) ??

7 Helazd Helazd | Web | 10. srpna 2007 v 8:37 | Reagovat

To je moc fajn, že jste se takhle hezky sešli. To, že komunikace fungovala i mimo virtuální svět je ještě lepší. Ale ono to jde tak trochu poznat i podle způsobu psaní, s kým by to šlo i v reálném světě a s kým raději ne.

Mimochodem a to je spíš otázka pro Aninu: Anino kam zmizel tvůj blog?

8 hanci hanci | Web | 10. srpna 2007 v 12:35 | Reagovat

Všem děkuji za komentáře.

No, my jsme si s Aninou padly na blogu do oka od prvního okamžiku prakticky. Alespoň já jsem to tak cítila. A jsem moc ráda, že skutečnost můj dojem potvrdila.

Leni - existuje. Jenom někdy osud není zrovna přívětivý a nedovolí setkat se v pravý čas. Nedávno jsem viděla výborný film a tam hlavní hrdina řekla zhruba následující myšlenku: "V lásce všechno záleží na správném načasování. Nevyjde to, když tu pravou osobu potkáte příliš brzy nebo příliš pozdě." A dále ještě řekl krásnou věc: "Vždycky je naděje, když to sám nevzdáš."

Všechny moc zdravím.

9 Pařez Pařez | Web | 10. srpna 2007 v 14:24 | Reagovat

Hanci: správné načasování je, když oba v ten okamžik mají dost odvahy připustit si, co opravdu chtějí, a oba mají dost vůle to uskutečnit. Naneštěstí se odvaha a vůle v životě jednoho člověka setkávají jen velice zřídka.

Většinu života jsem poslouchal vysvětlování, proč něco nejde :-)

10 radka radka | 10. srpna 2007 v 18:12 | Reagovat

parezi

Spise se jedna o dva ruzne pristupy ziti. Jeden rika proc neco nejde (muzou za to okolnosti) a druhy hleda reseni jako to udelat.

11 Pařez Pařez | Web | 10. srpna 2007 v 21:05 | Reagovat

Radka: jsou to dva různé přístupy, to máš pravdu.

Ale různí lidé tyhle dva přístupy různě kombinují.

Je spousta lidí, co pro sebe mají dost odvahy a vůle, nikoli však pro jiné.

A je spousta lidí, co se u nich střídají takřka periodicky stavy odvahy a silné vůle se stavy zbabělosti a defétismu.

Ale já psal spíš o tom případě, který se stává poměrně často - mezi dvěma lidmi - že když zrovna chce jeden, druhý nechce, a když chce druhý, první už nechce. A není to jen o vztazích mezi lidmi, to je i o společnících a podnikatelském záměru, o zaměstnavateli a zaměstnancích, prostě o všech situacích, kde je třeba nejen odvahy, ale také vůle.

12 Jirka* Jirka* | 11. srpna 2007 v 1:03 | Reagovat

Kdo chce, hledá cesty.

Kdo nechce, hledá důvody.

13 Eliza Eliza | Web | 12. srpna 2007 v 0:22 | Reagovat

Je nádherné, když nad tím " nejde" zvítězí chci, mohu, rád bych. Uskutečňování snů v jakékoliv době, stavu a okolnostech je pro mne snad ta nejhezčí vlastnost, kterou na druhých obdivuju a také jim přeji , aby jim to co nejdéle vydrželo.

14 Janycta Janycta | Web | 12. srpna 2007 v 15:19 | Reagovat

Uf, dloooouho jsem tu nebyla, omlouvám se, nějak se utápím ve focení:-). O tom vašem společným setkání čtu moc ráda, snad si ho co nejdřív zopakujete...

15 hanci hanci | Web | 12. srpna 2007 v 18:57 | Reagovat

Děkuji všem za komentáře.

Někdy i sebevětší touha a vůle něco uskutečnit není nic platná, protože nastanou v životě neřešitelné stavy.

Janycto - díky za návštěvu - to je dobře, že dáváš focení přednost před vším ostatním!

Všechny moc zdravím.

16 anina anina | 14. srpna 2007 v 15:30 | Reagovat

Ahoj všem, co nám to přejete...a dík :)

Helčo, můj blog... slavnej...už není, ale já funguju :))A jeden nikdy neví, na rušení a zakládání blogů já jsem expert. Ne, teď už mi nic líto není,a kdyby bylo...zařídím se. Samozřejmě kom. od lidí ano..., ale tentokrát jsem zkopírovalo hodně, měj se hezky.

17 aTeo aTeo | Web | 16. srpna 2007 v 22:46 | Reagovat

Sešel jsem se už se třemi lidmi z netu. Ani jednou jsem nelitoval... :)

18 Helazd Helazd | Web | 17. srpna 2007 v 9:53 | Reagovat

Anino, tak tě tady u Hančí zdravím. Tak jsem holt s těžkým srdcem a nerada vymazala odkaz na tebe. Jsem ráda, že se můžem potkat, alespoň tady na návštěvě u Hančí.

Takže vás zdravím obě a přeju krásný den.

19 hanci hanci | Web | 17. srpna 2007 v 17:11 | Reagovat

aTeo - to ti ze srdce přeji - já tedy nelituji vůbec! Jsem opravdu moc ráda, že jsem se jak s Pařezem, tak s Aninou setkala - a doufám, že se opět setkáme, moc jsme si rozuměli a dobře jsme se bavili.

Helazd - taky zdravím - já jsem Aninu nevymazala - pořád doufám, že se vrátí.

20 Liška Liška | Web | 18. srpna 2007 v 0:40 | Reagovat

To je prima, že vaše setkání bylo taky tak zábavné a hovorné a drahocenné, jako to naše italské!

Mně říkalo dost lidí, že by to nikdy neudělali - jet na dovolenou s někým, koho v životě neviděli; že by se báli, že si všichni polezou na nervy a nesednou a bude to děs.

Ale já počítala s tím, že to bude senzační a bylo! Senza piombo!

Neuvěřitelně pěkný.

21 rulisa rulisa | 19. srpna 2007 v 2:29 | Reagovat

Jo. :-)

Já se toho nebála. Miluju takový akce. A věřím si, že se to dá (dokážu) ustát i předem zhruba odhadnout, s kým jo nebo jakžtakž jo a s kým spíš až rozhodně ne.

V nejhorším - s většinou lidí vyjdu, a s kým nevyjdu, tomu uteču. :-)

Sešla jsem se s ... (počítám) ... s osmi lidmi z netu.

V jednom případě toho lituju.

Ale zas, i to bylo dobrý poučení. Že ten spodní pocit se má poslouchat, i když se to zrovna nehodí a dá se snadno přehlušit. A navíc - výjimka z pravidla musí být. I protiváha tomu, čeho si člověk má vážit.

Protože v nejmíň čtyřech (možná i pěti) případech děkuju osudu za mimořádné dary tohoto druhu. :-)

22 hanci hanci | Web | 19. srpna 2007 v 23:13 | Reagovat

Liško, Ruliso - moc děkuji za komentáře. A taky vám moc a moc přeji, že vám vaše setkání vyšlo. Je to určitě něco jiného jet s někým neznámým na dovolenou do Itálie a nebo se setkat s někým jen na pár dní nebo na pár hodin. Přesto jsem moc ráda, že jsem ta setkání mohla prožít. Byla jsem zvyklá kdysi se v práci setkávat s cizími lidmi, cizinci. Hodně mě to bavilo a pak scházelo. Tohle mě trochu vrátilo do vzpomínek. Moc zdravím.

23 Lenka Lenka | E-mail | Web | 21. srpna 2007 v 18:31 | Reagovat

Hanci, moc mile povidani. Mam sama take jednu dobrou zkusenost o internetovem setkani. Konkretne clovek, se kterym dnes ziji. Ja vim, zni to mozna neopatrne, mozna strelene,mozna nerozumne... ale funguje to. A tak jsem presvedcena, ze pokud si s nekym porozumim virtualne a nedela ze sebe neco co neni, jsem to schopna udelat i ve skutecnosti. Preji mnoho takovych krasnych setkani...

24 hanci hanci | Web | 21. srpna 2007 v 21:10 | Reagovat

Lenko - moc zdravím, děkuji za návštěvu. Tak to ti hrozně moc přeji, že ti to tak dopadlo - a vůbec to nezní nijak z toho, co vyjmenováváš. Je to výborné. A souhlasím s tebou, pokud člověk píše pravdu, tak při skutečném setkání je to jenom pokračování - naopak bych řekla, že psaním se o tom druhém dozvíme někdy mnohem víc, než při povídání. - Mám radost, žes měla takové štěstí!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama