Dvojí cesta, Stanislav Komárek, LN 22/09/07

31. října 2007 v 11:47 |  Zamyšlení
O moderní morálce
Filozofická lekce
(autor je biolog a filozof)
Právě jsem našla na stole u PC výše uvedený článek z LN, o kterém jsem tehdy chtěla psát, ale nějak jsem se k tomu nedostala. Ten článek se mně totiž tak líbil, že jsem sem chtěla uvést alespoň pár úryvků. Tak to tedy udělám teď. Trochu přehodím pořadí a na začátek dám poslední odstavec článku z novin:
"Vůbec nejhorší je touha po samostatnosti, svobodě a autonomii, ale bez odvahy cokoli podstatnějšího obětovat či jen podniknout - pak se vždy najde někdo, kdo nás jí bezbolestně zbaví a zastraší nás jako paní učitelka malé děti ve své třídě. Gándhí darmo neříkal, že nedostatek odvahy je mnohem horší než všechna brutalita."

Pokusím se neopsat celý článek, ale vybrat nejdůležitější je hodně těžké, protože v článku není jediné slovo zbytečné.
"Ač je každý, ať zvíře, člověk či stát, přesvědčen o vlastní skvělosti, neodolatelnosti, roztomilosti a hodnotě, vždy se objeví časem nepřátelé, kteří v mírnějším případě toto mínění nesdílejí, v případě horším dotyčnému přímo upírají plnoprávnou existenci, či mu dokonce usilují o život. Když k tomu dojde, existují dva diametrálně odlišné způsoby, jak postupovat.
První bychom mohli nazvat starozákonním: platí zde zásada oko za oko, zub za zub. ...... Serióznost a dobrota zde spočívá v tom, že počkáme na vyražení a neučiníme tak jako první, "preventivně". To je nesmírně důležité - spočítejme jen, v kolika válkách vedených v posledních sto letech zvítězila strana, která "si začala". ............. Metody se používá ve velkém i malém, v globální politice i v rodinách .......... proč bývá muž nevěrný: protože je brutální, omezený sobec. Jeho žena bývá nevěrná z téhož důvodu: protože její muž je brutální, omezený sobec .............. Nenechat se vyprovokovat je už vlastně přechodem ke strategii opačné, mohli bychom říci novozákonní: kdo se s námi handrkuje o suknici, dostane jako prémii i plášť ............... V praxi se ukazuje, že při vhodném použití se jedná o zbraň mnohem strašnější, nežli je odveta za agresi, ovšem musí se to umět a k celé věci je potřebný zcela zvláštní typ odhodlání, který opravdovsky nelpí na statcích ani hrdlech. Ti, kdo přesvědčivě ukážou své nelpění a vnitřní usebranost, mají často vyhráno už předem ........... Prvokřesťané takto úspěšně rozložili římské impérium, Mahátma Gándhí britské panství v Indii ........... Když někdo neklade odpor, ač "by měl", je to vždycky podezřelé a skrývá se za tím nějaký obmysl: pokud v Indii některý chycený slon dobrovolně hned poslouchá a není třeba jej brutálně "krotit", je ihned hluboko pod cenou prodán, neboť se tuší, že se nějakým způsobem pomstí či alespoň nebude použitelný jako ten, který byl podle všech pravidel "zlomen" - u vojenských nováčků je to ostatně podobné."
Že zcela protichůdné strategie v boji proti nepřátelům vedou k téměř totožnému výsledku, není zase tak překvapivé a toto pravidlo ve světě platí na nejrůznějších rovinách.............."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 m. m. | Web | 31. října 2007 v 18:35 | Reagovat

No, články Stanislava Komárka mám rád.  Jsou srozumitelné i když píše o složitých záležitostech ... a v neposlední řadě jsou zlehka a vtipně napsané.

2 radka radka | 31. října 2007 v 21:02 | Reagovat

Hanci, vypada to jakoby jsi nasla neco co zrovna ja resim. Jak se postavit agresi. Ackoliv tahle agrese nebyla nicim vyprovokovana.

Prvni moznost. Oplatit stejnym a roztacet spiralu agrese az do absolutniho vitezstvi nebo kapitulace toho druheho. Pak nasleduje trvaly stav napeti. V pripade vitezstvi nutnost trvale nadvlady nad porazenym. V pripade prohry trvala nenavist a touha po pomste. Pokud je porazeny zlikvidovan, tak nenavist prechazi na jeho sympatizanty a vystupnuje se, takze muze dojit k svrzeni puvodniho viteze a dlasimu retezci nasili.

Druhou moznost jsem v tvojem pojeti nepochopila. Ja jsem velkym privrzencem Gandhiove cesty nenasili. Ale to neznamena ze jako slon budu poslusna. Naopak zustanu neposlusna. Budu delat dal tak jak chci a delat to co povazuji za spravne. Mirumilovne. Necham dopadnout nasili agresora a i presto pujdu dal svoji cestou. Vysledkem je manifestace nasili agresora a jeho rozklad. Agresor je bezmocny vuci neposlusnosti.  Je to riskantni cesta. Ale vysledkem neni trvaly stav napeti. Agresor se znici sam.

3 anina anina | 31. října 2007 v 22:34 | Reagovat

Jdu na to v globále určitě mnohem víc,  tou cestou novozákonní. Nevím, že bych si kdy řekla oko za oko...nikdy jsem s tím vnitřně nesouhlasila, i když samoýřejmě některé počiny se tak mohou jevit, ale nastaly tak nějak mimoděk, bez toho, abych to plánovala...Tento způsob se mi osvědčil a je mi daleko bližší. Neplánuju pomsty, ani podrazy, znám ale dobrý pocit z fatisfakce, pokud mi někdo ublíží a sám časem pozná podobné. Ale i tak s ním pořád částečně cítím...

Odvahy jsem měla v sobě víc, když jsem byla mladší...a k tomu hodně horkou hlavu. Pokud jsem teď někdy vůbec odvážná, tak pro druhé, pro slabší, pro mé blízké, tam kde mám pocit, že se někomu ubližuje.

Často si uvědomuju, že prapor odvahy často nedokážu zvednout za sebe, pro sebe. Pro svoje bytí.

Není to dobré . Člověk by měl tu odvahu sebrat i za sebe...někdy mě to štve.

Ahoj Hančí, měj se:)) Hezký článek :)

4 hanci hanci | Web | 31. října 2007 v 23:08 | Reagovat

Radko, váhala jsem, že tam opíši ještě další odstavec, pak jsem si říkala, že už by to bylo moc dlouhé. Ale udělám to dodatečně - tak si to, prosím tě, přečti ještě jednou - vložím ho do místa, kde je v originále.

Ani, v jednom časovém úseku jsem jednala podle toho oko za oko, zub za zub. Kdybych mohla, moc ráda bych to vrátila zpět. není to dobré, člověk z toho má stejně špatný pocit. I když třeba v prvním momentě mu připadá, že vyhrál a cítí se dobře. Ale to jen na chvilku.

m. - jsem moc ráda, že se ti taky pan Komárek líbí. Já se na jeho článek těším vždycky celý týden. Střídá se s Petrem Zídkem a ještě - nevím přesně jméno - asi Fišer (?), i ti jsou velmi dobří, ale pan Komárek má právě ten vtip a je dobře srozumitelný i pro někoho takového, jako jsem já.

5 hanci hanci | Web | 31. října 2007 v 23:39 | Reagovat

Radko - bohužel, přes nesčetněkrát opakovaný pokus se mně nepodařilo vložit - upravit text v článku. Pokusím se o to zítra, snad si blog už dá říct. Poslední dobou mám velké potíže s vkládáním komentářů k různým lidem a často se nemohu dostat na svůj blog. Snad to zítra půjde. Hned ráno se o to znovu pokusím.

6 m. m. | Web | 1. listopadu 2007 v 7:46 | Reagovat

radko s tou druhou variantou máš úplnou pravdu. Vyžaduje ale nesrovnatelně víc sebejistoty než ta první. Vlastně je to podmínka rozkladu agresora.

7 radka radka | 1. listopadu 2007 v 9:14 | Reagovat

Hanci. Ja tusim jak to asi bylo mysleno. Vytrzenim nekterych citaci se to mozna trochu posunulo jinam. Jsem rada, ze si rozumime. Ja vim co mas na mysli, kdyz rikas ze ted uz netouzis po odplate stejnym. Ze si jdes dal svoji vlastni cestou. Vetsinou tim dava clovek sanci i i tomu druhemu. Umozni mu posun vpred. A misto pomsty pomuze sobe a mozna i jemu.

8 hanci hanci | Web | 1. listopadu 2007 v 12:26 | Reagovat

Mrzí mě to, ale opravit to nejde, vyzkoušela jsem úplně všechno, včetně smazání celého článku, smazání textu - prostě - vždycky se mně tam znovu objeví původní text - oprava nefunguje. Proto uvádím tady věty, které jsem tam chtěla znovu vložit:

Z hlediska postupu předchozího se tento jeví jako pošetilost holá, jako dobrovolná sebevražda či cesta do otroctví. To je však do určité míry optický klam. V praxi se ukazuje, že při vhodném použití se jedná o zbraň mnohem strašnější, nežli je odveta za agresi, ovšem musí se to umět a k celé věci je potřebný zcela zvláštní typ odhodlání, který opravdovsky nelpí na statcích ani hrdlech. Ti, kdo přesvědčivě ukážou své nelpění a vnitřní usebranost, mají často vyhráno už předem ........... Prvokřesťané takto úspěšně rozložili římské impérium, Mahátma Gándhí britské panství v Indii. Vždy se jednalo o státy poměrně "slušné", na což se v případě římského impéria zapomíná: nebyla to běsná a nevypočitatelná diktatura stalinského typu, ale těžkopádný a v intencích doby brutální právní systém, který prvokřesťany pronásledoval podobně jako ten dnešní konzumenty a distribuenty psychedelik - také se mu přímo neprotivili či jej neohrožovali, jen hlodali na jeho už nepevném ideovém kořeni a "nezařadili se".  ........... Dosti podobně postupovala několikrát ve svých dějinách i Čína proti různým vlnám středoasijských stepních uchvatitelů, Kitanů, Džurčenů, Mongolů a Mandžuů, jimž po většinou nevelkém odporu začala sloužit a jež rozpustila a asimilovala důkladněji než po vítězné válce.

9 hanci hanci | Web | 1. listopadu 2007 v 12:34 | Reagovat

ad 7) Radka - no, máš pravdu. někdy je to problematické - někdy ten druhý tu šanci vůbec nevyužije - nevidí ji. Bere to jako své vítězství a porážku toho druhého. A neuvědomí si vůbec nic. Ale to už je jeho problém. Nevědomky se pak vlastně ocitá někde, kde vůbec netušil, že by se mohl ocitnout.

Moc zdravím.

10 radka radka | 1. listopadu 2007 v 13:54 | Reagovat

Hanci taky zdravim. Jo ta osmicka to ozrejmila uplne mistrne. Kdyz splknu neco co je silnejsi nez ja tak me to postupne zevnitr rozlozi a prevezme moji funkci. Presne takhle to citim taky. A proto je nebezpecne polykat druhe :o)

A vitezne pocity toho druheho? At se jde s nimi vyfotit :o)))

11 hanci hanci | Web | 1. listopadu 2007 v 14:05 | Reagovat

Radko - směju se - moc zdravím!!!!!!

12 Jana Jana | 13. listopadu 2008 v 6:06 | Reagovat

Koukám, že jste tu z autora celí pryč... Co říká tak zvláštního a nového?!

13 hanci hanci | Web | 14. listopadu 2008 v 17:58 | Reagovat

Půjčím si první komentář Emka, protože lépe a jasně to ani nejde říct:

[1] m., Web, 31.10.2007 18:35

No, články Stanislava Komárka mám rád. Jsou srozumitelné i když píše o složitých záležitostech ... a v neposlední řadě jsou zlehka a vtipně napsané.

14 Tomášek Tomášek | E-mail | Web | 13. října 2011 v 5:47 | Reagovat

Pravdu díš....:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama