Edgar Dutka: Slečno, ras přichází

24. října 2007 v 11:22 | hanci |  Knihy
Právě jsem dočetla výše uvedenou knížku. Delší dobu jsem z různých důvodů nemohla číst a tak jsem tuto knížku docela zhltla během pár dnů - vlastně nocí. Je to vyprávění feny - ovčáckého psa - jejím pohledem hodnocení lidí, životních situací, jejich řešení, o svobodě a nesvobodě atd. Je to velmi smutné vyprávění - ale psáno vtipně, moudře. Knížka se mi moc líbila.

Uvedu alespoň dvě ukázky:
Děj se odehrává v Austrálii, na pokraji buše a v buši.
Fena odchází zemřít na místo, které si pro tento účel vybrala. Cestou, která je pro ni už téměř neuskutečnitelná, opět přemýšlí o svém životě i o životě lidí, se kterými žila, o svobodě.....
(str. 211) " ...............Zvláštní. Zrovna jako dnes. I dnes chci umřít v buši. Možná proto, že se to už tenkrát stalo mou utkvělou myšlenkou. A možná jsem si i uprostřed toho životního zklamání nějak uvědomovala, že lidská civilizace jsou jenom samé návyky k poslušnému pohodlí, kdežto buš je permanentní zodpovědnost k sobě samému, buš je svoboda. I svoboda umřít.........."
(str. 226-227) "............ Přišlo mi najednou ubohé, že Joe.............si libuje, když může den co den dělat stejnou práci a po práci na ni nadávat.............. a o víkendu jet pravidelně na ryby nebo kolem domu sekat trávu a každý čtvrtek hrát v garáži šipky a každý pátek jít se stále stejnými lidmi do stejné hospody a vést pořád stejné řeči a radovat se, že to tak jde rok, pět, deset a pořád dokola a pouze nemoc to může změnit, a že tomu říkají být svobodný, ačkoliv je to všechny pevně drží za nohu, aby tomu nemohli utéct. Začala jsem se jim posmívat a v duchu spílat, že si vůbec neuvědomují, jak by svými pořád novými, zajímavými, nečekanými a překvapivými činy (jako my v buši) mohli naplňovat svou nudnou existenci, ne aby za sebe mohli ručit, to beztak ručí, ale aby se nespokojili s tím, že i velké skutky se mohou opakovat, leč jejich smysl se tím začne vyprazdňovat a čas šancí se neomluvitelně smrští v banální bezčasí, které nemá nic společného s bezčasím svobody................"
***************************
Kdyby si někdo chtěl přečíst rozhovor s autorem, pak ho najde zde.
Recenzi autorovy další knížky najdete zde.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 m. m. | Web | 26. října 2007 v 9:43 | Reagovat

Jak to, že k tomudle nikdo nenapsal komentář ? To mi netvrďte, že je to míň zajímavý téma než svoboda a sebezdokonalování.

...

No dobře, řeknu svýmu psovi, von sem něco naťukne až bude mít chvíli času. Teď nemůže. Je v mírný depce. Má dluhy. Nezaplatil za sebe daň a chytnul oprávněnou honičku, že bude zkonfiskován exekutorem a odsouzen k veřejně prospěšným pracem. Pravděpodobně vodění slepců.

....

Večer jsme měli menší pohovor vo tom, že nemá svý věci v pořádku. Chronicky. Vymlouvá se a kličkuje. Tvrdí, že když chce vyťukat v bankomatu PIN kód svojí kreditky, nedosáhne tlapkama na klávesnici.

...

Je ráno. Rozleželo se mu to v hlavě. Bude muset nosit tu oranžovou vestičku až bude ve výkonu trestu ?? No jistěže ano !

...

Je prostě v depce.

2 radka radka | 26. října 2007 v 11:50 | Reagovat

ja napsala komentar. V podstate hned :o) Zmizel v propadlisti site. Neukazal se. A ja jsem poverciva. Kdyz mi je komentar sezran tak jsem ho asi tam nema byt :o)))

Knizky zacnu cist. Jednou. Nekdy. Pokud do te doby svobodne neumru. Jednou, nekdy. Mozna. Pak budu cist. Do te doby si rvu to malo casu pro sebe a vyplnuji si ho premyslenim:o) I kdyz ne tak kvalitnim :o))

3 hanci hanci | Web | 26. října 2007 v 12:48 | Reagovat

m. - jak vidím, psal bys stejně vtipně jako pan Dutka o věcech  vážných, dokonce smutných. Nemáš v plánu něco takového? Jestli ano, doufám, že na to včas upozorníš.

Radko - posledních pár dnů si blog dělá co chce. Většinou se mi otevře až na poněkolikáté.

Baví mě v knížkách poznávat, o čem přemýšlejí jiní lidé - mnohem chytřejší a moudřejší, než já. A snažím se z nich něco pro sebe vyzískat. Jen nevím, jestli se mi to daří. Většinou dělám stále stejné chyby, akorát jsou vždycky v jiném kabátě.

Oba vás moc zdravím.

4 radka radka | 27. října 2007 v 19:08 | Reagovat

Dik Hanci! To byl jeden z duvodu ze jsem kdysi prestala cist. Uvedomila jsem si ze nasavam do sebe zivoty jinych lidi. A ze svuj vlastni pak zanedbavam. A tak jsem prestala cist. Obcas si ctu ke keniham ktere znam a ktere ctu porad dokola. Zejmena popularni knihy o mikrosvete ci knihy o vesmiru. Barowa Teorie vseho. A ted jsem opet zacala cist jogu. Nejdriv nasavam ji do sebe jako houbu. mobilizuji sily. Chtela bych opet nastartovat svoji silne narusenou vuli. Chtela bych zmenit nejake veci. Jen najit v sobe tu vuli.  Chtit dost silne :o)))

5 anina anina | 28. října 2007 v 22:57 | Reagovat

Ahoj Hančí, knížky o zvířatech  týkající se jejich myšlenek, co si jen můžeme domýšlet bývají krásné, a taky k zamyšlení. Se psy mluvím docela běžně, dokonce i za ně odpovídám :) Jejich určité pohledy a pohyby mluví za ně...Dá se dost odtušit. Moje dcery se psy mluví taky celkem běžně, a už i jejich partneři. Vnučka začíná. Každý pes má svůj hlas a způsob vyjadřování...blafání. Umíráme smíchy, když se všichni sejdeme i se psy a jedeme jeden přes druhého, jistě i oni. A ještě víc vážně...jak moc jsem si už tolikrát přála, aby pes, který byl nemocný mohl opravdu říct... Měj se hezky, Hančí.

Tak m. je nás takových víc, ale moc to nerozhlašujem, jen po netu :)))

6 hanci hanci | Web | 29. října 2007 v 10:23 | Reagovat

Ahoj Radko a Ani! díky za komentáře. - Radko - tobě přeji, abys v sobě tu vůli ke změně, kterou bys chtěla, našla. Držím palce. - Jsem úplně jiná - já právě většinou potřebuji někým postrčit, sama na to nestačím. Proto mně asi celý život knížky pomáhají. Ty se prostě dokážeš postrčit sama, to je cítit i z tvých komentářů.

Ani, tu knížku ti vřele doporučuji k přečtení. Je to výborné hodnocení lidí.... Určitě by se ti líbila. - A jinak - je někdy naprosto neuvěřitelné, co dokáží psi říct, mnohdy se mně taky zdá, že my - lidé, jim vůbec nestačíme - v mnohých věcech........

Moc zdravím.

7 Hanka Hanka | E-mail | Web | 29. října 2007 v 11:14 | Reagovat

Trochu mi to připomnělo knihu Paula Austera "Timbuktu" (myslím, že zatím bohužel nebyla do češtiny přeložena), která mě hluboce zasáhla. Hlavním hrdinou je rovněž pes a jeho životní cesta před a po smrti jeho pána, tuláka bez domova. Nebo spíš jeho vlastní cesta do Timbuktu. Děkuju za tip na knížku, těším se.

8 hanci hanci | Web | 30. října 2007 v 12:22 | Reagovat

Hanko, doufám, že nebudeš zklamaná. Zdravím.

9 Reltsek Reltsek | Web | 16. ledna 2010 v 13:27 | Reagovat

Tuto knížku právě čtu. Je strašně zajímavá, trochu smutná a dost se mi líbí.

10 hanci hanci | Web | 31. ledna 2010 v 19:43 | Reagovat

[9]: Doufám, že se ti bude líbit až do konce. moc zdravím.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama