Útisk

4. listopadu 2007 v 23:16 | hanci |  Zamyšlení
Když ze sebe uděláš rohožku, začnou si o tebe lidi otírat boty (především ty sám).

Dlouho jsem přemýšlela, jestli mám toto téma na blogu uvést. Ale teď jsem si řekla, že by to třeba mohlo někomu pomoci - ono je často hodně důležité, dát ten první impuls - někomu stačí malé postrčení - někomu větší. Třeba se zde rozvine diskuze, která pro někoho může být tím prvním postrčením - nebo taky povzbuzením.
Člověk často žije ve stereotypu a ani si neuvědomuje, že se z něho taková rohožka stala. Bere to jako daný stav a zvykne si. Taky mu připadá, že není možné na tom stavu z nejrůznějších důvodů cokoliv změnit - často ale jen hledá různé výmluvy, protože se bojí udělat ten první, zásadní krok ke změně. Udělat první krok je vždycky nejtěžší, v jakékoliv životní situaci.
Přála bych všem, kteří zažívají takovýhle stav, aby tu odvahu našli. Aby si uvědomili, že k tomu prvnímu kroku není nikdy pozdě.
Zároveň je ale důležité si neustále uvědomovat, že člověk nesmí "usnout na vavřínech". Je důležité, dokázat se odpoutat od okolností, které třeba napomohly provést ten první krok k vlastní cestě a osamostatnit se. To může být ze všeho nejtěžší. Záleží hodně na povaze. Někdo je samostatný - je mu to dáno, jiný potřebuje pocit, že je mu někdo na blízku, získává tím jakousi jistotu, podporu. Je potřeba si dále uvědomit, že se mnohdy zdá, že je vše marné, že jednoduše nestačí síly. Úspěch - nejen v této oblasti - závisí vždy na tom, že se člověk nikdy nesmí vzdát, alespoň ne předčasně.
Nejsem psycholog, nemám žádné odborné vzdělání, jen mě toto téma zajímá, proto se o něm snažím dovědět co nejvíce.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 asperia asperia | Web | 5. listopadu 2007 v 17:57 | Reagovat

tak tak. lidi slabosti zneužijou, to je přírodní zákon:-(((

2 radka radka | 6. listopadu 2007 v 8:07 | Reagovat

Hanci, chodim kolem clanku druhy den a nevim co napsat. Takovou rohozkou byla i moje maminka. Mimoradne silna zena. A vsichni jsme si do ni otiraly nohy. Maminka to delala proto, aby tem druhym dodala sebevedomi. Byla presvedcena ze kdyz si oni budou utirat do ni nohy tak se budou citit lepsi, schopnejsi, sikovnejsi a cennejsi. Ze posili jejich sebevedomi. Sama zustala uvnitr porad stejna, vnitrne dominantni urcujici, rozhodujici:o)) Plna horkosti ze sve role, kterou hrala, plna ukrivdenosti. Protoze ta role ji nepasovala.  Nelibila se ji. Ale setrvavala v ni ve zvlastnim pocitu urcenosti a odevzdanosti. Zdalo se ji ze to tak musi byt. Ze jinak bude spatna.

Takze jsem opet tam kde vzdycky. Tu roli kterou prijmeme, tu pak hrajeme. A ze si do nas nekdo utre nohy (i my samy) kdyz hrajeme roli podlozky je normalni.

3 radka radka | 6. listopadu 2007 v 11:30 | Reagovat

Jeste jsem chtela rict, ze je treba rozlisovat mezi utiskem, kdy ten utiskovany muze roli utiskovaneho opustit. Muze proste jit protoze svepravny.

Nebo utiskem, kdy utiskovany neni svepravny. Protoze je v zavislem postaveni. Treba dite utiskovane rodici, nebo zak utiskovany ucitelem. Nebo otrok utiskovany otrokarem. (u nas je otrokarstvi zruseno, ale nekde treba funguje)

4 hanci hanci | Web | 6. listopadu 2007 v 13:08 | Reagovat

Asperia, Radka - zrovna dneska jsem zase slyšela smutný - vlastně v závěru radostný - příběh jedné utiskované ženy - byla ve velmi nevýhodné pozici a přesto dokázala ten krok udělat - odešla i s dětmi od manžela, byla téměř bez peněz, musela jít do jakéhosi dobročinného útulku (neslyšela jsem začátek příběhu), postupně se postavila na vlastní nohy a říkala, že veškeré materiální strádání bylo mnohonásobně vykoupeno psychickým klidem a životem bez strachu a stresu.

Radko, máš pravdu, někdy z toho prostředí uniknout nejde, přesně jak uvádíš. ale pokud to je jen trochu možné, měl by to každý udělat. Třeba v zaměstnání - i když hrozí nezaměstnanost, nevím ale co je horší - jestli být nějakou dobu bez práce - a nebo sice v práci, ale s následně úplně zničenými nervy.

Také je důležité se pokusit vnitřně se osvobodit - sice v tom prostředí musí člověk zůstat, ale už není tou rohožkou - a to je asi to nejdůležitější.

5 anina anina | 9. listopadu 2007 v 8:21 | Reagovat

Každá rohožka se jednou prodře a neposlouží,  jen některá dříve, jiná později....

Ahoj Hančí :)

6 m. m. | Web | 9. listopadu 2007 v 9:50 | Reagovat

to ne, Anino ... když už ......  , tak lepší verze je, pokud někdo nutně potřebuje někoho jako rohožku, tak jí tedy dělat, ale důsledně fungovat jako plech namazaný olejem. Na vzteklé reklamace je dobré se tvářit jako pan Tau, když uvařil tvrdý knedlíky. "Nok, nok ??"

...

Když něco opakovaně nefunguje, tak to přestaneš používat, ne ?

(ale stejně mám radši tu variantu hokejkou na držku)

ahoj

7 anina anina | 9. listopadu 2007 v 12:01 | Reagovat

m,  pravda pravdoucí :))) Pan Tau JOJO. V případě potřeby doplním olej :))

S hokejkou, no myslím, že bych se stejně netrefila, i kdybych náhodou chtěla :)

ahoj

8 hanci hanci | Web | 9. listopadu 2007 v 13:14 | Reagovat

Ahoj Ani, máš pravdu - i když tato metoda je pomalá a metoda podle m. by byla účinnější - ale většinou ten, kdo se cítí jako rohožka nemá na tu hokejku.

9 anina anina | 9. listopadu 2007 v 13:24 | Reagovat

Hančí,  někdy ani neví,  jak ji vzít do ruky, natož použít :)))

10 anina anina | 9. listopadu 2007 v 13:25 | Reagovat

JABKO

11 radka radka | 9. listopadu 2007 v 15:47 | Reagovat

A treba ten druhy ma hokejku vetsi a umi ji i lepe pouzit. To neni moc dobra metoda :o) Lepsi metodou je nebyt rohozkou. Nebyt funkcni. Proste nic neutrit :o)))  Jenze vsechny rohozky co jsem dosud poznala byly funkcni. Utiraly nohy ostosest a furt se u toho divily  a rozcilovaly ze jsou rohozkami.

12 m. m. | Web | 9. listopadu 2007 v 17:59 | Reagovat

Nééé, já to nemyslel nijak agresivně ... po pravdě řečeno, v hlavě jsem spíš měl kousek komiksu, který mi, nevím proč, utkvěl od dětství: Pinďa vysvětluje Fifince a Myšpulínovi jak natřel puk od modrý čáry, načež do místnosti rozvážně vstupuje Bobík (archetyp macho) se slavnostním třípatrovým dortem v rukou. Pinďa mu švihem hokejky natře ten dort přímo na hubu a na dalším obrázku řekne: "Jejky" .... nevím proč, ale kombinace Pinďova "Jejky" s udiveným výrazem pana Tau je docela vyhovující forma boje - čistej Gándhí, řekl bych.

13 hanci hanci | Web | 9. listopadu 2007 v 20:06 | Reagovat

Ani, máš pravdu, jabko.

Radko, no jo, ty to máš dobré - jsi energický člověk, který přesně ví, co chce. Jenže ta rohožka asi vždycky postihne ty slabší povahy - a nemyslím si, že by byly horší nebo méněcenní lidé. Jen jim prostě nebyla daná do vínku ta energičnost. - A myslím si, že to se ani naučit nedá.

m. - je to podobné jako jsem psala Radce - ty "rohožky" jsou asi většinou lidé, kteří jsou naivně upřímní, neumí plánovat chování dopředu atd. Možná také vyrůstali v podobném prostředí a zdá se jim to samozřejmé.

14 anina anina | 10. listopadu 2007 v 16:04 | Reagovat

m. chápu, žes to nemyslel agresivně,  ono máš i pravdu, jen to prostě každý neumí , nedokáže praktikovat v životě. Jasně, že tu hokejku chápu jako symbol...Člověk kolikrát tak dobře ví, poradí i druhýmu a sám sobě ne :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama