Podobenství

22. ledna 2008 v 10:42 | hanci |  Zamyšlení
Průzračné, čisté, nečekané štěstí viselo zavěšené na tenké dlouhé stopce. Neustále se chvělo, protože nepřetržitě hrozil pád a zničení. Po nějaké době začala stopka sílit a postupně přestalo i to chvění. A právě v ten moment cosi tu stopku přeťalo. Vše se zřítilo do bláta, prachu, kamení, písku...... Co se neroztříštilo pádem, začala docela rychle pokrývat tlustá vrstva mazlavého, hustého prachu. Za krátkou dobu už bylo vše jako dřív - šedé, pusté, jednotvárné, jakoby se nikdy nic výjimečného nestalo.
Úplně obyčejný život.

*************************
Peter Høeg: Cit slečny Smilly pro sníh (str. 279)
....Aby se city nezkazily, musí být čisté. .....
*************************
V jakémkoliv vztahu - přátelském, partnerském, mileneckém, pracovním - je nejdůležitější důvěra - a ta je přímo závislá na upřímnosti, pravdě.
**************************
Úplně všechno může být impulzem pro nový začátek. Člověk nesmí nikdy nic vzdát.
***************************************************************************
Škoda, že neumím skládat hudbu, protože tou se dá říct úplně všechno, slovy téměř nic.
V nemocnici se člověk setká s nejrozličnějšími životními osudy. Možná si je začnu zapisovat. Uvidím.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jirka* Jirka* | 22. ledna 2008 v 11:03 | Reagovat

myslím, že slovy lze říci dost, i když mají určitá omezení a využitelnost, souhlasím (zvlášť psaný text bez osobního kontaktu), ale to, co je tady napsáno se mi jeví jako pravda, tedy co se týče toho proloženého, citvaného textu. Ta ostatní slova mi neznějí moc pěkně, ale čtu je jako popis myšlenek, a ty mohou být jakékoli. Byl bych radši, kdyby byly optimističtější, ale nařídit to nemohu.

Jen bych si dovolil ještě malou poznámku ke skládání hudby - co myslíš tím "neumím"? (počítač je i dobrý hudební nástroj, když na to přijde)

2 hanci hanci | Web | 22. ledna 2008 v 13:13 | Reagovat

no, s tím skládáním hudby na počítači - už mně o tom jeden kamarád říkal - ale já mám absolutní hluch - jako málokdo - ale kdo ví, jsem tak drzá, zkouším úplně všechno - třeba se odvážím i k tomuto.

Jo - slova dokáží být moc krásná, ale opravdu jsem zjistila, že když chci říct něco závažného - vidíš, ani toto není správné slovo - tak to prostě nejde. Jakoby slova byla moc povrchní, nedokáží vyjádřit přesně ten správný cit atd. - ani slovo cit není to správné - a tak to jde pořád dokola.

3 jarda jarda | E-mail | 22. ledna 2008 v 17:38 | Reagovat

No pokud jsem na správném blogu tak to tedy zírám.Překvapení na mé straně,dík

4 hanci hanci | Web | 22. ledna 2008 v 18:07 | Reagovat

Jardo - proč překvapení? jsi na správném blogu, určitě.moc zdravím.

5 m. m. | Web | 24. ledna 2008 v 1:25 | Reagovat

Ale tohle prosímtě radši nemaluj (strašná spotřeba černé a červené).

6 hanci hanci | Web | 24. ledna 2008 v 9:14 | Reagovat

m. - tentokrát ses netrefil - ani trocha černé a už vůbec ne červená. Zářivá, jasná, stříbřitá - hodně namíchaná - neumím slovy přesně vyjádřit. A pak šedá. - samotnou mě překvapuje, jak moc jsem v představách vybočila z obvyklých barev -  tedy černé a červené.

7 Děd nevěd Děd nevěd | E-mail | Web | 24. ledna 2008 v 21:22 | Reagovat

Slova, obrazy, hudba, film, fotografie...byly mnohokrát znehodnoceny a zneužity.  To ale věru neznamená, že bychom měli přestat, těmito skvělými prostředky, hledat, každý po svém, "zrnko života". Tak do toho!

8 anina anina | 24. ledna 2008 v 23:13 | Reagovat

Hančí, pokud se stane vůbec kdy cosi vyjímečného, asi už život nebude nikdy díky tomu tak docela  "obyčejný". Ta vyjímečnost , co se do něj naroubovala dál může sklízet svoje plody. I kdyby nebyly dozrálé, její plody potěší...

9 hanci hanci | Web | 25. ledna 2008 v 9:40 | Reagovat

D.n. - jo, máš pravdu, jen jsem chtěla říct, že jsou to všechno velmi nedokonalé prostředky. Z těch nedokonalých je asi přece jenom nejlepší ta hudba - tedy podle mého cítění. Každý na to může mít jiný názor, to je jasné. - A líbí se mně úplně všechny!

anina - úplně všechno, co se stane v životě, člověka nějak poznamená. Nikdy už není nic úplně stejné. Někdy je to k lepšímu, ale někdy i k horšímu. A okolnosti, bohužel, se vždycky změnit nedají.

Všechny zdravím.

10 m. m. | Web | 25. ledna 2008 v 12:26 | Reagovat

To není pravda. Okolnosti se změnit dají. V posledním článku u mě na blogu (komentář číslo 7)  máš přece jasný návod.  Inspiroval mě k tomu Jirka*. PRINCIP NÁHODNĚ ROTUJÍCÍCH OKOLNOSTÍ  bych to nazval.

11 hanci hanci | Web | 25. ledna 2008 v 16:01 | Reagovat

m. - nemůžu s tebou souhlasit. - já vím, je to legrace, ohromná - ten komentář č. 7 - byl by to fakt dobrý film nebo povídka - uvažuj o tom.

Ale ve skutečném životě to tak, bohužel není - tedy - pokud není člověk sobec. Protože když není sobec a bere ohled na druhé (obzvláště na děti) - tak se někdy prostě okolnosti změnit nedají.

12 radka radka | 26. ledna 2008 v 19:09 | Reagovat

Hanci, deti vyrostou. Matka s instinkty se stara o deti nikoliv proto ze neni sobec ale proto ze nemuze jinak. Veli ji to priroda aby se starala.

A ze muz to treba tak nema? Jemu to priroda neprikazuje a tak treba raguje vic spontanne. Deti vyrostou a matka s nimi udrzuje kontakty, protoze ji to dela radost. Takze zase nehraje roli sobectvi ci nesobectvi. Porad se jen rozhoduje mezi moznostmi a vybira tu, ktera je pro ni osobne lepsi.

A proto jsou ty okolnosti takove jake jsme si vybrali. A vybirame si je porad a porad. Nejsou nam prideleny jaksi nasilim.  Hanci, ale plne chapu jak to myslis s temidetmi. Ja taky zvolila rodinu a deti. 'Dobrovolne.  Kdyz jsem zvolila rodinu, tak si stojim za timto rozhodnutim. I kdyz to se mnou smyka obcas ze strany na stranu, protoze se nedokazu svazat povinnostmi :o)

13 m. m. | Web | 26. ledna 2008 v 20:06 | Reagovat

Měnit okolnosti, jsou-li chápány jako nesnesitelné, nebo tristní  je pud sebezáchovy. Nezbytnost (pro všechny strany). Se sobectvím to nemá vůbec nic společného.

Právě naopak, domnělé sebeobětování se okolnostem, je sobectví, které dělá nešťasného nejen obětujícího, ale především toho, kvůli kterému je to činěno.

Myslím, že souhlasím s tím, co napsala radka.  Okolnosti jsou NAŠE ZODPOVĚDNOST.

(Například: Děti zatím nemám. Důvodně. Těším se, až je mít budu.... a to bude v momentě, až nastane doba, kdy je nebudu ani trochu brát jako okolnost, které je potřeba se obětovat.)

Připadám si drzý, že s tebou o tom polemizuji, hančí. Nechám toho, ale nedalo mi to. Promiň. Způsob uvažování, který jsi výše nadnesla, je fakt neštěstí,  na všechny strany, ach jo. Zkreslený pohled na to, co je to sobectví.

14 anina anina | 26. ledna 2008 v 21:44 | Reagovat

Ahoj Emko, nemohu, než souhlasit s tebou, že okolnosti měníme bylo by potřeba je změnit, zvlášť pokud se jeví jako pro nás těžko snesitelné. To je jasný okolí...ALE...znám tolik lidí, včetně sebe, co tohle u jiných vidí, a jejich okolnosti taky nejsou příznivé. Oni  i vědí a mnohem lépe u těch jiných , než u sebe, že je to tak. Hodně dlouho jim trvá, než si to dokáží přiznat, prostě nechtějí bořit víc, už tak zbořené. Čekají na posledni kapku, aby si to uvědomili. Když jsem byla mladá a bezdětná dokázala jsem celkem říct...tohle ano, tohle ne. S dětma už ne. Nakonec poslední kapkou bylo vlastně jejich popostrčení mě, až dání najevo toho, jak žiju, žijeme, co mám za život. Byly už větší, když mě v tom utvrdily. A já do té doby žila v obavách, že pokud budu něco řešit mohu jim ublížit a v takovém případě bych se cítila taky sobecká vůči nim. Prostě rodina byla a je , teď zase s vnoučaty, pro mě to, o co bych nechtěla nikdy přijít, jen kdyby to jinak nešlo...pak bych nic nezmohla.

A jinak si myslím, že kdo děti má už se jen tak nevyvlíkne z menších či větších obětí pro ně. S obětováním se dětí pro rodiče už to tak slavný nebývá, ale i to se tu a tam vidí :)

15 # m. # m. | Web | 27. ledna 2008 v 3:41 | Reagovat

Jasně anino, v tom s tebou, ani s nikým jiným nepolemizuji, děti jsou závazek, oběť, radost, starost ... Jak jsi pochopila, mluvil jsem i o něčem jiném, já jsem jako dítě svoje rodiče taky ujistil a popostrčil ... ale ani o tom jsem v podstatě mluvit nechtěl.

Chtěl jsem se zastavit u toho zoufale patetického slova OBĚŤ  a jeho nemístného spojení se slovem SOBECTVÍ. Ty dvě věci nemají souvislost a pokud ano, tak většinou právě opačnou než píše hančí.

Tím skončím, protože tohle téma je mnohem složitější, než na několik řádek na blogu. Strašně důležitý téma. Dost často se při jeho řešení zaměňuje důvod a důsledek. Nevyžádaná oběť a její zoufalé rukojmí,  atd ... atd ...  atd ... atd ... Připadá  mi ode mne drzé a nemístné o tom tady mluvit.

16 anina anina | 27. ledna 2008 v 8:54 | Reagovat

Emko, jojo..., nebudu tu tak o sobě mluvit ...:)

Ano, ty dvě věci mohou být někdy spíš na škodu.

17 hanci hanci | Web | 28. ledna 2008 v 9:26 | Reagovat

Radko, hodně s tebou souhlasím.

Je to velmi těžké se o tomto problému rozepisovat, není to opravdu na pár řádků. A taky nechci být osobní.

m. ad 13) Nemohu s tebou souhlasit. Právě z pocitu nezbytnosti pro všechny strany se třeba člověk rozhodne od základu vše změnit. A pak, cca po dvaceti letech, se dozví, jak moc ublížil (dítěti), jak trpělo, jak právě tohleto nechtělo..... . Je to šok. Protože třeba člověk jednal z velké části právě s ohledem na to dítě.

Vztahy dětí k rodičům jsou nevyzpytatelné a dítě může milovat i toho rodiče, o kterém ví, že ubližuje.

Děti přece není nikdy možné brát jako okolnost, které je potřeba se obětovat. Ale je - tedy alespoň pro mě - samozřejmostí, pro někoho, koho mám ráda, ubrat něco ze svého pohodlí, zájmů atd. A vůbec to neberu jako oběť!!! Oběť by to byla, kdybych toho člověka (dítě..) neměla ráda a přesto udělala něco, čím bych nějak trpěla - nějak se tedy obětovala. A to je obrovský rozdíl.

A neberu slovo oběť jako zoufale patetické, ani náhodou. To je právě ta nedostatečnost vyjádření obsahu pomocí slov. Velmi často je "oběť" velkou radostí - použila bych pro to raději nějaký jiný výraz, ale nevím jaký - nic mě nenapadá ze slovní zásoby.

A pod slovem sobectví rozumím to, když člověk sebe klade vždy na první místo bez ohledu na druhé.

Ani, měla jsi velké štěstí, že tě děti postrčily. U každého to tak prostě není.

18 radka radka | 28. ledna 2008 v 10:06 | Reagovat

Asi se to Hanci mota kolem te vety: Je samozrejme pro toho koho mam rada ubrat neco ze sveho pohodli, zajmu atd. Myslim, ze tam nekde je ten bod ktery roztaci spiralu nedorozumeni.

Protoze tu miru ubrani pohodli a zajmu ma kazdy nekde. Casto si myslime ze ten druhy neubira vubec nic a on pritom ubira hodne. Ale ne tam kde vidime my. A naopak, my ubirame jako divi ale ne tam, kde to vnima ten druhy.

A mimochodem, decka svym rodicum vyctou vzdycky neco. A vdycky se najde ublizeni. Muj otec, ktery zazil to nejtezsi detstvi o jakem jsem kdy slysela (konkretne ne v televizi) se necitil nikdy ublizen. Ted kdyz je popleteny tak na nej vzpomina rad.

19 # m. # m. | Web | 28. ledna 2008 v 11:19 | Reagovat

Ano hančí, viz tvůj druhý odstavec. Chování se podle  DOMNĚLÝCH, mnou vykonstruovaných,  potřeb někoho dalšího neplodí většinou nic dobrého. Do hlavy nikomu nevidím. Řídit se svým zájmem, pud sebezáchvy v to počítaje,  tedy nemusí být nutně sobectví. Spíš to přispívá k transparentnosti a čistotě situace. Nic dalšího jsem komentářem neměl na mysli.

20 hanci hanci | Web | 28. ledna 2008 v 14:03 | Reagovat

Ano Radko, souhlasím s tebou, protože každý má hodnoty jinak posazené. To je jasné. Proto se musíme snažit o co možná největší empatii. to jde ovšem velmi těžko, ale musíme se o to neustále pokoušet.

#m. docela by mě zajímalo řešení, které by mě podle tebe nepasovalo na úžasného sobce. Čistě teoreticky - když se rozvedu z pudu sebezáchovy a s ohedem na to, že je to pro všechny zúčastněné to nejepší řešení - je to projev mého sobectví (protože mně mnohem později starší dítě řekne, jaké to pro něho bylo trauma). - Když se nerozvedu, s ohedem na předchozí zkušenost (a na mladší dítě),  je to opět projev mého sobectví.

Fakt mám zmatek v tom, co je a není sobectví a nevidím vůbec žádné řešení, které by nebylo projevem mého sobectví.

Jak už jsem psala, sobectví pro mě vždycky bylo jednání jedince čistě ku svému prospěchu bez ohledu na druhé. Dalo by se to samozřejmě rozvést, ale stručně řečeno to vidím tak.

21 radka radka | 28. ledna 2008 v 17:44 | Reagovat

Hanci, a co je to, kdyz nekdo neco dela k prospechu toho druheho proti jeho vuli? :o)

Jsi hrozne zabetonovana v negativni definici sobce.   cistokrevny sobec je porad lepsi reseni , nez nesobec, ktery vi co je pro toho druheho nejlepsi a  vnuti mu to za kazdou cenu. Nebo jinak receno je tezko rozhodnout co je lepsi. Sobec ci nesobec :o)) Oboje ma pozitivni i negativni stranky. asi fifty - fifty

22 hanci hanci | Web | 28. ledna 2008 v 18:55 | Reagovat

Radko - nikdy bych nevnucovala někomu něco proti jeho vůli - to přece nejde. Ale zároveň se musí brát v úvahu názor obou - nebo i více účastníků. Nejde nic rozhodovat jen z pozice jednoho člověka. - A že jsem "zabetonovaná"  v určitých názorech - asi máš pravdu, protože to tak cítím celý život.

Máš pravdu - je to pak nastejno - když se někomu něco vnucuje proti jeho vůli, je to vždycky špatné. Doufám, že jsem nikdy nic takového nedělala.

23 radka radka | 28. ledna 2008 v 19:07 | Reagovat

Ted jsem Hanci nemluvila o tobe :o) Moc se omlouvam pokud to tak vyznelo. Fakt mi je to lito pokud jsi to vzala osobne.

Pouziju teda jiny priklad. Ten predtim byl pitomy. Predstav si sobce lekare, ktery je pohrouzeny jen do svych zajmu do sve prace. A ktery zachranuje diky sve posedlosti zivoty. A doma na nej ceka  nesobecka zena, ktera by mu modre z nebe snesla a ktera vzdycky ustupje do pozadi. Matka, ktere lekar zachrani dite ho bude vynaset do nebe. A ta co furt je ta druha, ta ustupujici ta je nestastna.

24 hanci hanci | Web | 28. ledna 2008 v 19:34 | Reagovat

Radko - směju se - nebrala jsem to osobně - ani náhodou!!

Myslím si, že všechno, co se dělá přes míru, není dobré - vždycky to někomu škodí.

No - ten příklad s doktorem, který jsi použila - já mám asi nějaký pokroucený názor - ale myslím si, že když si žena bere výjimečného muže za manžela, musí počítat s tím, že on se nebude chovat jako někdo, kdo si odpracuje osm hodin v práci a pak bude ležet doma. - teď to taky přeháním, ale určitě mi rozumíš. Když bych svého muže obdivovala pro jeho schopnosti, vlastnosti, charakter.... - na druhé straně bych mu ráda mnohé odpustila. Ale musí to být, samozřejmě, oboustranné - a musí být dopředu jasno, co jsem ochotná prominout a co už ne. A podle toho se rozhoduji. - Ovšem, když je člověk mladý a zamilovaný, tak se asi nedokáže adekvátně rozhodnout, to je jasné.

Ale stejně - sobeckost jako takovou vidím pořád opravdu negativně - nedokáži si představit, co bych na ní mohla vidět pozitivního.

25 radka radka | 28. ledna 2008 v 19:50 | Reagovat

Tak Hanci do tretice, ale pak definitivne koncim :o))))

Muj muz je sobec. Jako sobce jsem ho poznala a tato vlastnost me primo fascinovala. Ja jsem byla takovy ten trouba co se furt nekde obetoval a byl prirazen ke zdi.

Takze ty prvni roky byly velice krusne. Mazel jako spravny sobec tahl s naprahem vuz kam chtel on a my zbytek jsme se vezli a brblali za tam nechcem. Presto jsme se meli dobre, protoze i kdyz jsme se vezli tam kam se to hodilo muzi, bylo to dobre i pro ten zbytek. On ten sobec se chce mit dobre :o))

Teprve az jsem zesilila a dokazala prevzit oprate vozu, tak jsem mohla zmenit smer a svest obcas muze. On byl rad ze si odpocinul. Teprve pak jsem pochopila ze tahnout vuz urcitym smerem je taky pekna fuska :o)) Asi si to clovek musi zkusit oboje. TAhnout i nechat se tahnout. Pak se to tak nejak srovna a dojde k rovnovaze. A ta se casem muze (a nemusi) vyvinout v harmonii.

Sobec je clovek, ktery mysli na sebe. Na splneni svojich potreb. Ale jeste to neznamena ze tim ze si plni svoje potreby, tak jini si svoje potreby plnit nemuzou. Oni muzou byt taky sobci a plnit si svoje potreby. A kdyz budou mit oba (vsichni) naplneny svoje potreby, tak muzou byt (teoreticky) stastni. Bohuzel, ten ktery se citi ukrivden casto na svoje potreby nemysli. Nebojuje o ne. Nebojuje o svoje stesti a vzdava to prilis brzy.

26 hanci hanci | Web | 28. ledna 2008 v 19:58 | Reagovat

Radko - mně to, co popisuješ, nepřipadá jako sobectví.

Ale máš pravdu, mohla by to být nekonečná diskuze.

Takže - jenom tě moc zdravím, měj se moc hezky.

27 radka radka | 28. ledna 2008 v 20:26 | Reagovat

Ehm, me to prece jenom neda. Pak jsou jeste osamele trosky. Mozna vypadaji na pohled jako sobci. Ale to jen na prvni pohled. Okazale sobectvi je jejich maska. To je treba moje invalidni svagrova.

Pak jsou jeste lide, kteri jsou jaci narostli    Nedokazou se prizpusobit a jedou furt stejne. At kolem nich nekdo chodi po usich nebo po kolenach. Takovi lide taky nejsou sobci. Jsou tak pohrouzeni do sveho sveta ze nevidi svet jiny. A i kdyz se tito lide obetuji, tak jen dle svych predstav a nelze je v obetovani zastavit. Ziji jak chteji bez ohledu na zbytek sveta. Takovy je muj otec. Silny, neskutecne oetavy, nesnesitelny a opravdovy. obetuje se jen na svuj zpusob :o))) At to stoji co to stoji. To je ten priklad clovek co vi nejlip co ten druhy potrebuje :o)

Hanci, vidis jakse snazim ti toho sobce vymluvit :o) Vim proc :o)

28 # m. # m. | Web | 28. ledna 2008 v 21:15 | Reagovat

Nesnesitelná obětavost (jako specifická vybroušená forma sobectví). K pasivní agresi skoro nejde zaujmout nějaké stanovisko.

29 radka radka | 28. ledna 2008 v 21:29 | Reagovat

Nesnesitelna obetavost snad ani neni sobectvi. Je to mimoradne ucinna a vysoce dokonala manipulacni technika. Prave proto, ze vuci ni temer neexistuje obrana. Manipulator je  v roli obetaveho a uplne vysileneho snazivce :o) A manipulovany je v roli vyvrhela. Znam :o))

Rika se tomu taky kuchynsky feminismus. Moje 97 leta babicka ho dovedla k dokonalosti a moje maminka nese stafetu dal. Ja jsem nedostala sanci pokracovat v teto velice uspesne roli, jelikoz mam za muze sobce a ten me poslal do prdele hned.

30 radka radka | 28. ledna 2008 v 21:53 | Reagovat

Hanci, a opet to s tebou nijak nesouvisi :o)  Ja mam za sebou tezky vycvik na vsech frontach a pokazde bylo nejvyssim cilem co nejmene ztrat na tele i na dusi.

31 # m. # m. | Web | 28. ledna 2008 v 22:09 | Reagovat

Ad [29]  

Tak to je.

32 # m. # m. | Web | 28. ledna 2008 v 22:13 | Reagovat

Ještě tě doplním. Manipulovaný je v roli vyvrhela ... také úplně vysíleného.

33 hanci hanci | Web | 29. ledna 2008 v 9:18 | Reagovat

Tak nevím - pro mě je tahleta diskuze už moc filosofická a učená. Moc tomu nerozumím. Pro mě je důležité, aby lidi k sobě byli vzájemně ohleduplní, tolerantní, aby se nedívali jen na své potřeby a zájmy, ale aby brali v potaz také zájmy a potřeby toho druhého. Cokoliv se vnucuje násilím, je podle mě špatné. Ať z té nebo druhé strany. Jestli se tomu říká sobeckost, bezohlednost, manipulace, nesnesitelná obětavost........... je úplně jedno. Myslím, že na tomto svém názoru už asi nic nezměním.

34 radka radka | 29. ledna 2008 v 10:39 | Reagovat

Vnucovani nasilim je spatne. Stejne spatne, jako ukrivdenost a ublizenost. Oboje je spatne.

35 hanci hanci | Web | 29. ledna 2008 v 11:15 | Reagovat

ahoj radko!!

ano - přesně tohleto si myslím i já - naprosto s tebou souhlasím. Všechno, co se přehání, co se děje násilím a bezohledně je špatné. Samozřejmě i přehnaná ukřivděnost a ublíženost.

Moc zdravím.

36 radka radka | 29. ledna 2008 v 18:43 | Reagovat

ahöj Hanci! Nasla jsem jeden zajimavy odkaz: http://nb.vse.cz/kfil/elogos/student/horky1.htm

37 hanci hanci | Web | 29. ledna 2008 v 19:35 | Reagovat

Radko dík. Dám sem výňatky, které mě zaujaly:

......Zachraňoval, protože chtěl, nezáleží na tom, odkud se toto chtění bere. Toto si uvědomit, znamená také tolerovat každou praktickou filozofii nebo racionální náboženské přesvědčení. Nelze opovrhovat jakýmkoli náboženstvím, ale pouze těmi, kteří se jej jako Gyges prstenu snaží zneužít k činům odporujícím jeho cílům (tedy cílům učení, ne např. církve). Možná, že je třeba si uvědomit, že v náboženství jsou i zázraky opodstatněné, ale pouze jako důkazy toho, že je možné obrátit zlou vůli v dobrou......

.......Problém je ale v tom, že je nutné bojovat proti zlu. Vždy platí : jednej vždy tak, jako by maxima tvého jednání měla ustanovit všeobecný zákon přírody. Většinou je zlo čin. Proto morálnost musí být také činem. Bez rozbití vajec se omeleta neusmaží. Rezignace před zlem je zbabělost. A to platí i pro extrémní filozofie jako je koncepce Nietzscheho. Tvrdíme-li, že dobro je v transcendenci k nadčlověku, potom podle toho volíme i prostředky.......

.......Ať věříme v cokoli, otázka není v tom, zda se soustředit na morálnost nebo na štěstí. Je třeba chtít, nebýt zbabělý, neutíkat před vlastním svědomím (conscience). Jen tak můžeme dosáhnout kompletního dobra. Že je nikdo nikdy neviděl ? Právě proto bychom o něj měli usilovat. Aby neplatila slova Františka Hrubína : život byl vždycky dar nad moje síly, kdykoli jsem byl sám.......

38 radka radka | 29. ledna 2008 v 20:25 | Reagovat

Me zaujala zejmena ta pasaz, kde se pise jak dosahnout stesti a o nahrazkach . Dale me zaujala pasazo o odvaze postavit se okolnostem. Zrovna to je tema o kterem jsme se bavili. Nas cin je vzdy spravny pokud se rozhodujeme sami, pokud prekoname okolnosti, prikazy druhych (zlou viru) Uzkost z volby lze prekonat cinem:

"Není člověk než to, čím se udělá. Člověk je svoboda. Je tedy zodpovědný, za vše, co činí. Z toho plyne úzkost a osamění, kterou se snažíme sami sobě zakrývat. Svádíme-li naše rozhodnutí na vnější okolnosti nebo i příkazy druhých, je to naše mauvaise foi, jakási zlá víra, že existuje nějaká možnost předem daná, která je lepší, která se nám sama vnutí. My ale musíme stále volit naše jednání bez jakékoli opory a naším jednáním zavazujeme celé lidství. Mravní zákon neexistuje. Naopak, jako bychom jeho část sami psali jen a pouze svými činy. Proto Léo Ferré zpívá, že morálnost je vždy morálnost těch druhých. To, co mravností nazýváme, je obraz lidství, který nám svými činy představují ostatní lidé. Náš čin je vždy správný, pokud se rozhodneme sami, pokud překonáme mauvaise foi. A můžeme být přitom šťastní ? Ano, je možné, abychom v svobodném jednání našli štěstí. Vladimír Neff ve svém Filosofickém slovníku namítá, že nelze být šťastný v zoufalství, v úzkosti z volby, které předchází každé rozhodnutí. Podle Sartra je ale možné je překonat samotným činem."

39 hanci hanci | Web | 29. ledna 2008 v 20:51 | Reagovat

Radko, musím se smát - přesně u této pasáže jsem si říkala, že to je přesně pro tebe. - Ono je to dobré celé - dalo by se tady otisknout úplně všechno. Díky za to.

40 radka radka | 29. ledna 2008 v 21:10 | Reagovat

Ja si zase rikala Hanci, co je pro tebe :o) Pro kazdeho neco. Je to pestry pokrm.

41 anina anina | 29. ledna 2008 v 21:31 | Reagovat

Tak jsem si to přelouskala...sice se už špatně orientuju, ale přece...v kom. 15 m. píše, že téma je mnohem složitější, než na pár řádek na blogu. Myslím, že opravdu tak, že nestačí ani ta moudra a pravdy co tu m. a radka napsali, ani všeobecné citace. Z těch si člověk může lecos uvědomit, doplnit...VŠEOBECNĚ.  

Ale každý z nás je tak jedinečný, má jinou výchovu, náturu, má jiné priority , naprosto jiné zkušenosti od sebe i z okolí a tak každý vše řešíme jak  v dané situaci umíme, pro sebe můžeme, nebo taky nemůžeme.

V podstatě se klidně můžeme vymykat chytrým knihám i názorům chytrých lidí. Důležité asi je, že si to svoje přizpůsobíme tak, jak to jde a dokážeme. A taky si k tomu zvolíme jak postup tak tempo, který nemusí být tak efektní , ale je to naše vůle. Proč  třeba ne to optimální ? To by bylo zase na dlouho...:)

Rozumím ti Hančí a nemyslím si přitom, že M., nebo radka nemají svou pravdu.

42 hanci hanci | Web | 29. ledna 2008 v 21:37 | Reagovat

Ani, já vím, že mi rozumíš, jsme si hodně podobné-blízké - tedy myslím si to. A taky vím, že jak m. tak radka mají svou pravdu. Ale jak píšeš - každý člověk je jiný......... Moc zdravím.

43 radka radka | 30. ledna 2008 v 8:17 | Reagovat

Snad z toho vyplynulo, ze mi vubec nejde o moji pravdu :o) Ze zrovna tohle je uplne vedlejsi. Ze spise slo o hledani osobniho stesti, jak k nemu najit cestu.

44 anina anina | 30. ledna 2008 v 9:16 | Reagovat

Radko, vůbec by mě menapadlo, že si tady , nebo kdekoli jinde vehementně a za každou cenu bráníš svoji pravdu. Jistě, že vím, že se snažíš co nejlíp odkrýt vše, o čem se debatí. A to děláš i u sebe. Ani náhodou nepochybuju o tvojí upřímnosti a otevřenosti a ve finále mi mockrát už pomohla. A možná by ses divila, kolikrát si na tebe vzpomenu, na to, cos napsala v různých souvislostech. Jsem ráda, že tu jsi...a chyběla bys mi. Tak to jen abys věděla, že mě je to jasný :)

45 hanci hanci | Web | 30. ledna 2008 v 10:19 | Reagovat

Ahoj Radko a Anino - myslíte si skutečně, že dokáže být člověk stoprocentně objektivní? že zrovna ten váš názor na hledání osobního štěstí a jak k němu najít cestu je všeobecně použitelný? - tím opravdu nemyslím nic osobně, ani to není můj pohled - jen si říkám, že těžko se dá roubovat názor na cokoliv z jednoho člověka na druhého, když každý je naprosto jiný. Někdo je méně citlivý, víc energický, víc používá rozumu - druhý může být naopak víc citlivý, méně energický a víc používá citu než rozumu - to je jen příklad, je to mnohem rozvětvenější.

Připadá mi, že obě říkáte svůj názor - z vašeho pohledu - ono to taky ani jinak nejde. Myslím si, že člověk se sám sebe nemůže prostě zbavit a přetvořit se, to prostě nejde. Vždycky v životě jedná a řeší problémy a situace podle své povahy. Proto jsou životy všech tak rozdílné. Což je moc dobře. Nebavilo by mě, kdyby všichni lidé byli pragmatičtí a řídili se jen rozumem. Byla by to nuda a bylo by studeno.

Moc obě zdravím.

46 radka radka | 30. ledna 2008 v 10:55 | Reagovat

Hanci, clovek nemuze byt objektivni nikdy. A nazor jednoho neni pouzitelny pro jine. To s tebou uplne souhlasim :o)

Nekterych veci se nejde zbavit. Treba strachu. Moje maminka ma strach, ze ji nekdo prepadne.  TAtinek zase, ze ho chce nekdo podvest. A pak se svorne boji o me, ze se mi neco stane. Ze me nekdo prepadne, okrade a podvede :o)) A vzdycky kdyz me vidi, tak jim spadne kamen ze srdce, ze se mi nic nestalo.

47 hanci hanci | Web | 30. ledna 2008 v 11:19 | Reagovat

Tak to jsem ráda, že máme stejný názor :o))).

No, já se neustále bojím o své děti a teď už i o vnuky. Potlačuji to v sobě a nedávám to znát, ale uvnitř v sobě to mám.Ale vím, že takový strach je otravný, tak se hodně snažím, aby to nebylo poznat. Ale nikdy se ho nezbavím. Bojím se zkrátka o lidi, které mám ráda - nejenom o rodinu. Proti tomu člověk nic nezmůže. ale myslím si, že když s tím neotravuje druhé, tak je to jeho věc.

Ale nebojím se takových věcí, které uvádíš u svých rodičů. bojím se hlavně možnosti onemocnění a úmrtí. Ostatní věci - si říkám - si musí každý zařídit sám podle svých schopností, je to jeho život a každý se musí umět o sebe postarat. Ale jsou věci, které člověk sám vůbec nijak ovlivnit nemůže - a těch se obávám.

48 radka radka | 30. ledna 2008 v 12:17 | Reagovat

Ja strach vetsinou nemam (snad je to tak) Jsou situace, kdy se mi sevre hrdlo nejistotou. To v pripadech kdy mam pocit ze nevim jak postupovat. A ze jsem zodpovedna to vedet.. To citim takove zvlstni sevreni a stres.  to je moc neprijemne. Ale o sve blizke se nebojim, ani o sve deti. Ani o sebe a ani o manzela. Tak nejak vim ze stejne nic neovlilvnim. Ze beh "osudu" se toci at se budu ci nebudu strachovat.

MOje strachy jsou spojene s odpovednosti. Kdyz se citim odpovedna tak se citim sevrena uzkosti. Kdyz necitim odpovednost tak se nebojim.

49 hanci hanci | Web | 30. ledna 2008 v 12:50 | Reagovat

Vidíš - to je zvláštní - já se naopak bojím právě tam, kde vím, že nemůžu nic ovlivnit - právě proto, že to nemůžu ovlivnit a dopadne to tak, jak má - podle osudu. Tam, kde můžu něco ovlivnit, tam bojuji a snažím se a ten strach tak není. - Jo - je to zvláštní, jak každý člověk reaguje na všechno jinak.....

Jestli jsi ještě nejedla, přeji dobrou chuť. Já mám podrážděnou slinivku, tak se jdu napít převařené vody. ach jo. - Moc zdravím.

50 radka radka | 30. ledna 2008 v 12:58 | Reagovat

Dik :o) Jdu si dat orechy.

51 Pařez Pařez | Web | 4. února 2008 v 22:41 | Reagovat

Jsem z toho úplně pitomý. Neumím rozpoznat čisté city od nečistých - ba co víc, nechápu, jak by někdo mohl mít rád jednoho čistě a druhého nečistě.

Myslím, že city jsou vždycky takové, jaké jsou - že stojí mimo čistotu a nečistotu. Pokud lze něco označit jako čisté nebo nečisté - rozhodně to nejsou city.

Důvěra nemá nic společného s upřímností, nebo dokonce s pravdou. Snáze si důvěru většiny získá člověk schopný a přesvědčivý lhář, než neschopný a nepřesvědčivý pravdomluvec :-)

52 radka radka | 5. února 2008 v 8:13 | Reagovat

Parezi Nevim jak to myslis mit nekoho rad ciste nebo neciste. Co to je?

53 Pařez Pařez | Web | 5. února 2008 v 12:04 | Reagovat

radka: viz citát v článku "....Aby se city nezkazily, musí být čisté. ....."

- pokud existují "čisté city", pak předpokládám i existenci citů nečistých.

54 radka radka | 5. února 2008 v 16:45 | Reagovat

aha, to jsem nejak presla bez povsimnuti. Nezaujalo me to. Nevim co to znamena.... Ciste city a nevim ani co znamena zkazeni citu.

55 jenia jenia | 21. února 2008 v 23:09 | Reagovat

Hančí, opatruj se a zase se brzy ozvi.

56 hanci hanci | Web | 22. února 2008 v 17:11 | Reagovat

Jenio, díky, určitě se ozvu. Cítím se trochu líp.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama