Zážitky z poslední doby

22. ledna 2008 v 9:57 | hanci |  Jak jde život
Tak jsem konečně doma, doufám, že hned tak do žádné nemocnice nepůjdu, ani na žádné vyšetření.

Těšila jsem se, že hned jak přijdu domů, začnu si pročítat jednotlivé blogy. Bohužel, počítač si postavil hlavu a já jsem se na blog vůbec nemohla dostat. Nešlo se dostat prakticky nikam, fungoval mně jenom skajp. Jako zázrakem se mně podařilo napsat komentář, ten se ovšem objevil až druhý den. Některý den se mně podařilo blog otevřít, ale psát ne, některý den se vůbec neotevřel. Na jiné blogy jsem se nedostala vůbec, podařilo se mně to z části jen k Rulise, ale otevřelo se to jen z poloviny. V pondělí konečně přišel opravář a už je vše v pořádku. Dokonce jsem od syna dostala jeho starý note-book - takže teď si budu moci pročítat blogy i z postele - huráááá! Jen na té klávesnici nemohu najít tlačítko se zpětnou šipkou - pro mě hodně důležité kvůli mazání překlepů. Ale to se časem vyřeší.
Pokusím se stručně popsat co jsem prožila v poslední době.
Začala jsem mít už opravdu značné nepříjemnosti v souvislosti s mým onemocněním slinivky. A protože se cítím stále hůř, rozhodla jsem se vyvinout iniciativu sama, když to nenapadlo žádného lékaře. Zadala jsem na internetu jméno lékaře, který napsal knížku o onemocní slinivky (zmiňuji se o ní v jednom z mých předchozích článků o slinivce). On tam popisuje přesně moje onemocnění slinivky, všechny moje potíže atd. Během chvilky jsem našla jeho nynější pracoviště, během hodiny jsem měla jeho mailovou adresu, během několika dnů jsem od něho dostala odpověď. Po telefonickém rozhovoru s ním jsem během čtyř dnů jela za ním na konzultaci. Byl to fofr. Nestačila jsem se pořádně ze všeho vzpamatovat. Pan docent byl úžasně laskavý, vstřícný, hodný. Okamžitě mně nabídl jedinou možnost potvrzení tohoto onemocnění slinivky (je to ne moc časté onemocnění). Je to dechový test, provádí se zřejmě jenom v Praze. Je to podobný test, jaký jsem už dvakrát prodělala v r. 1987 a 1989 (tehdy mně onemocnění bylo potvrzené - norma byla 30 - mně vyšlo 12), ten se však přestal provádět, takže toto onemocnění se prakticky nedalo nijak zjistit, až teď, tímto dechovým testem. Ten spočívá v tom, že na čtyři plátky křupavého chleba se namažou 2 dkg Ramy s jakousi testovací látkou. Před požitím se dýchá do 2 sáčků z hliníkové fólie (určitým způsobem - nadechne se, zadrží se na určitou dobu dech, pak se do sáčku vydechne). Pak se sní ten chleba s máslem a zapije vodou. Vždy po hodině se provádí to dýchání do sáčku (už jen jednoho). Celkem šestkrát. Takže test trvá šest hodin. (U testu, který jsem absolvovala dříve -Spofagnost-test, se pil olej, polykaly jakési tablety, pila se celé dopoledne tekutina a sbírala se moč. Z moči se pak odečítalo, jak slinivka pracuje.) U tohoto dechového testu se odečítá množství zadrženého tuku a rovněž se podle toho pozná, jak slinivka pracuje.
Před samotným testem se nesmí po dobu pěti dnů požít žádné trávicí enzymy. Pro mě to znamenalo, že jsem prakticky nemohla nic jíst. Poslední tři dny jsem nejedla vůbec nic. Strašně jsem se pak bála sníst to máslo - rovněž bez trávicích enzymů. Měla jsem strach ze záchvatu. Nakonec vše dobře dopadlo, měla jsem jen bolesti, bylo mně na zvracení a měla jsem průjem - což jsou všechno průvodní jevy u onemocnění slinivky. Podrážené zažívání mám dodnes. Výsledky testu zatím nemám. (Musím říct, že ještě z žádného vyšetření jsem v životě neměla takovou hrůzu, jak z tohoto testu - z másla.)
Po celou dobu testu se mnou byla moje kamarádka, tedy od rána až do večera, odcházely jsme z laboratoře v pět hodin večer (ráno jsem tam byla už od půl sedmé, trochu se to protáhlo....). Jsem jí za to nepředstavitelně vděčná. Z Prahy mám vůbec ty nejlepší zážitky (mimo ten test). Všichni na mě byli neskutečně hodní, počínaje paní laborantkou, přes moji kamarádku, kamaráda, který mě odvezl od autobusu ke známým, kde jsem přespala a vytvořil neskutečně perfektní schéma všeho mého cestování po Praze, dalšího kamaráda, který mě doprovodil z laboratoře opět k mému bydlišti, přes známé mého syna, u kterých jsem spala (měli báječného mazlivého kocourka...), přes paní, se kterou jsem jela metrem a která mně všechno ukázala.... . Jediný nepříjemný člověk byla stewardka v autobusu Student Agency, kterým jsem jela do Brna, odkud jsem pak jela s vnukem autem domů. Přišla jsem totiž k autobusu na poslední chvíli a ona - přestože se před autobusem dohadovala s jakýmsi člověkem a tudíž ke zdržení nedošlo mou vinou, vylila si zřejmě všechnu zlost na mě. No, nakonec mě vzít musela, protože člověk, který prodával lístky to zařídil.
Přijela jsem tedy domů a druhý den mně začala viróza, což je pro mě hodně nepříjemné onemocnění, protože nemohu orálně užívat žádné léky ani na horečku, ani na bolest nebo kašel - prostě na nic. A protože i z rýmy tradičně dostávám zápal plic, zavolala jsem na plicní oddělení do nemocnice, kam pravidelně docházím na kontroly, jak postupovat při léčbě. Z přístupu pana doktora, který byl velmi mladý, jsem byla opět naprosto vyšinutá. Byl velmi vstřícný, laskavý (ne, jak je obvyklé, že většina mladých doktorů dává pacientovi najevo, že jsou jen nějaké "porouchané věci", které navíc téměř nevlastní mozek, takže se s nimi nedá diskutovat), řekl mně, abych se mu přijela ukázat a pak mně doporučil hospitalizaci. Nejvíc mě šokovalo to, že se se mnou domlouval na léčbě, navrhl nejdříve zkusit klasický způsob bez antibiotik - tedy inhalací. Jelikož už jsem doma inhalovala, byla mně změněná inhalační směs. Ulevilo se mně, ale po nějaké době došlo opět ke zhoršení. Takže jsem dostala další inhalační směs - za studena. A ta mně začala pomáhat, horečky klesly. Ještě jednou však vyskočily a tak se pan doktor radil s panem primářem z infekčního a s paní doktorkou z gastra ohledně antibiotik - které jsou u mě hodně problematické, nejen proto, že bych je musela dostávat v infuzi, ale protože jsem jich už dostala obrovské množství v dřívějších letech, způsobují mně nepředstavitelné komplikace. Naštěstí bylo rozhodnuto, že ještě počkáme a v tom dnu se pak už všechno obrátilo k lepšímu.
Plicní oddělení v Třebíči je podle mých dosavadních zkušeností nejlepší oddělení v této nemocnici a celkově vzato mohu říct, že je nejlepší ze všech nemocnic, kde jsem doposud byla. Ať už se jedná o laskavost a vstřícnost lékařů nebo o hodné sestřičky, čistotu a péči na oddělení. Dokonce za mnou přišla dietní sestra a protože se moje přísná dieta nedala na žádnou obvyklou "napasovat", jednu z nich upravila podle mého jídelníčku.
Jediné co bych opravdu nutně potřebovala, je nějaká povzbuzující infuze, protože se cítím nepředstavitelně zesláblá, vyčerpaná..... Od roku 2003 je moje hlavní strava suché rohlíky a vařená mrkev. Když mě teď potrápila ta viróza, cítím se skutečně hodně mizerně. Ale ty infuze jsou pro mě naprosto nedosažitelná věc - však už jsem tady o nich psala.
Neumíte si představit, jak moc mně pomáhaly vaše komentáře, hrozně moc vám za ně děkuji. Mrzí mě, že se nedopatřením ztratily a já si je teď nemohla sama přečíst.
No, vidím, že jsem toho sepsala opravdu hodně. Ani nepředpokládám, že by to někdo dokázal přečíst do konce.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jirka* Jirka* | 22. ledna 2008 v 10:45 | Reagovat

To předpokládáš špatně, dočetl jsem, a to jedním dechem! :-) A určitě nebudu sám, protože nás to zajímá, řekl bych...

K tomu tlačítku - v drtivé většině klávesnic na noteboocích je tlačítko se šipkou (Backspace) nad "ENTERem", a to hned nad ním, nebo o jednu řadu výše (podle rozložení klávesnice jednotlivých značek). Někdy bývá zmenšené až na čtvercový tvar, tak možná není tak nápadný, jako obdélník na klasické klávesnici u stolního PC. A když se i tak neobjeví, šel bych po "něm" metodou pokusu a omylu, taky tak občas hledám různé znaky :-)

Tu další část, o zdravotních problémech, jsem už četl s méně povzbudivým pocitem, ale je tam znát, že jsi zažila i mnoho pozitivního, a to je jedině dobře. U toho minulého článku, který vkládal syn, jsem kromě přání brzkého uzdravení napsal malé postesknutí, že málo vstřícní, nebo až nepříjemní lidé jsou všude, tedy i v nemocnicích (a autobusech) a nezbývá nám nic jiného, než jejich omezenost chvilku politovat (ano, budou to mít, chudáci, v životě opravdu těžké :) a jít rychle od nich. Je to především jejich problém. Já vím, někdy se stane, že podobné srážce se člověk nevyhne, ale o to víc si zase vážíme těch "normálních" lidí, kvůli kterým se tyhle chvilky dají přežít. Jak tak čtu, tak jsi je během těch nepříjemností potkávala ve větším množství, to je dobré. Hezký den s lepší náladou a hlavně doma přeji :-)

2 hanci hanci | Web | 22. ledna 2008 v 13:09 | Reagovat

Jirko, s tím článkem, co tady byl - to vzniklo nedorozumění - takový šum - protože to šlo přes několik lidí. Syn v tom byl nevinně. - Jo, měla jsem fakt štěstí na hodně dobrých lidí - až mě to udivovalo. - A musím ti říct, že když mně syn poslal sms, že mám jako první komentář od tebe, měla jsem v té nemocnici šílenou radost. Byla jsem psychicky fakt na dně, právě kvůli té hrozbě užívání antibiotik. A asi i tím, jak jsem nic nejedla už hodně dní, byla jsem zesláblá atd.. A vůbec - bylo toho najednou jaksi moc s tou Prahou, protože jsem zvyklá být přes dvacet let jenom doma..... Ale už je to dobré. Vůbec si neumíte představit, jak mi moc pomáháte. Člověk má zkrátka někdy i slabé chvilky a pak pomůžou hodní přátelé. - Takže moc dík.

Jo, to tlačítko - nad enterem je naopak obrovské tlačítko, na kterém je přeškrtnutá dvojitá šipka a ještě navíc přeškrtnutý modrý mikrofon. Dneska to vyzkouším. Jak říkáš - půjdu metodou pokus - omyl. Určitě to zjistím.

Moc zdravím.

3 Adél Adél | 22. ledna 2008 v 21:50 | Reagovat

Milá Hančí, to je moc dobře, že už jsi zpátky. O víkendu jsem na tebe moc myslela, jestli jsi stále ještě v nemocnici nebo už doma. Ke vzpomínce na tebe jsem měla ještě jeden důvod - chytila jsem střevní chřipku a byla jen o rohlících a hořkém čaji a říkala jsem si, jak jsi statečná, když je tahle strava po léta to jediné, co můžeš bez obav sníst . Máš můj velký obdiv, že si při tom všem dokážeš udržet tak optimistický pohled na život:-) Přeju ti moc zdraví a aby ti prodělané vyšetření pomohlo v léčbě.

4 hanci hanci | Web | 23. ledna 2008 v 20:30 | Reagovat

Adél - víš, to není vůbec statečnost - to je prostě nutnost. Kdybych tu dietu nedržela, dostala bych záchvat a měla bolesti. Tak mně nic jiného nezbývá. Ale někdy to jde docela na nervy. A někdy už ani optimistická nejsem. Ale pak se zase vzpamatuji a bojuji dál. - Ono fakt nic jiného nezbývá.

5 Vlasta Vlasta | E-mail | 29. ledna 2008 v 18:36 | Reagovat

I já jsem,  Hančí, dočetla všechno doposlední věty.

Přeju ti, aby ta vyšetření pomohla  k nalezení léčby. Zlepšení asi nepůjde moc rychle, ale aspoň ty krůčky! Je dobře, že jsi vyvinula aktivitu.

Já mám období zlepšení (klep klep, klep), držím sice dietu, ale vlastně omezuju jen tuk a samozřejmě alkohol. Budu šťastná, pokud to tak vydrží dál.

6 hanci hanci | Web | 30. ledna 2008 v 11:31 | Reagovat

Vlasto, moc ti to přeji, určitě to bude dobré, pokud nějak moc "nezhřešíš". A nenech se zlákat, jestliže ti jednou projde porušení diety - podruhé to fakt může být záchvat. Tak ten tuk a alkohol a možná i kávu, ostré věci atd. raději moc ne. Ale to budeš sama vědět nejlíp, každý reaguje jinak.

Já od včerejška zase nemůžu ani ty rohlíky, je mně špatně, na zvracení, mám bolesti a průjem - no normálka. Chtěla jsem trochu víc jíst, protože se cítím šíleně vyčerpaná po té viróze a předešlém hladovění v souvislosti s tím vyšetřením slinivky. Nevyplatilo se, takže opět hladovka. Už to pomalu vzdávám.

Moc zdravím.

7 Lenka Lenka | E-mail | Web | 30. ledna 2008 v 19:03 | Reagovat

Hanci, moc ti preju, abys uz byla zdrava a aby se ti darilo. Premyslim, jakou ti preepsat tu infusi... Co bys rekla platnu, stetci, barvam...? velike prateske obejmuti posilam...

8 hanci hanci | Web | 4. února 2008 v 14:44 | Reagovat

Lenko, moc ti děkuji. ale - bohužel - to plátno, štětce a barvy mě sice podrží, ale opravdu tělu nedodají výživné látky, které už asi tak moc potřebuji - při té stravě, kterou mám - ty suché rohlíky mně asi moc nevyživují. A už mně asi skutečně po těch dlouhých letech docházejí síly. Ach jo.

Moc děkuji za to obejmutí.

9 Helazd Helazd | 22. února 2008 v 12:10 | Reagovat

Moc tě zdravím Hančí a ze srdce přeju, ať je brzy zase lépe. Určitě to zvládneš, zvláště teď, když jsi našla někoho, kdo by tio měl být schopný pomoci.

10 hanci hanci | Web | 22. února 2008 v 17:13 | Reagovat

Helazd - moc děkuji, ale nevím, jestli jsem našla - jsem docela zklamaná - výsledky testu měly být do 14 dnů - už je to šest týdnů - a pořád žádné výsledky nemám - přes několikerou urgenci. Asi už nebudu schopná ani tomu testu uvěřit. - No - nějak to dopadne.

11 Helazd Helazd | 23. února 2008 v 10:59 | Reagovat

Hančí to mě mrzí. Možná toho mají moc. Necítím se jako někdo, kdo může dávat rady. Jenže četla jsem několik knížek Mudr. Josefa Jonáše, který se zabývá alternativní medicínou v Praze. Je to normální vystudovaný lékař, ale nelíbilo se mu, jak běžná medicína k nemocem přistupuje, tak se začal zabývat různými tradičními medicínami. No, kdybych byla nemocná a nevěděla s tím rady nebo lékaři by si s tím nevěděli rady, šla bych k němu do Institutu celostní medicíny. Bohužel to není na pojišťovnu a musí se tam platit, tak chápu, že to není pro každého dostupné. Pro mě by to byl taky problém. Na druhou stranyu dcera jedné mé známé tam řešila nějaké svoje neduhy a byla spokojená a snad i vyléčená lépe než klasického zdravotnictví, kde jí nepomohli....

12 Helazd Helazd | 23. února 2008 v 11:09 | Reagovat

http://institut.celostnimedicina.cz/

no kdyby si se chtěla podívat...

13 hanci hanci | Web | 24. února 2008 v 16:19 | Reagovat

Děkuji za adresu- toho pana doktora znám - tedy ne osobně, ale mám od něho tři knížky a byla u něho moje známá - stálo ji to nepředstavitelně moc peněz a nic nepomohlo. Stejně tak syn. - Takže - žádné dobré zkušenosti. U něho mně hodně vadí ty jeho přemrštěné ceny. Vadí mně, že někdo, kdo by mohl skutečně pomoci, vydělává na nemocných. Ale mě se to skutečně netýká, já bych si vůbec nemoha dovolit k němu jít. - Jinak věřím, že mnoha lidem určitě může pomoci, jeho metoda je logická. A když člověk už neví kudy kam, zkouší skutečně všechno.

Moc zdravím.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama