Klučov

26. února 2008 v 7:24 | hanci |  Jak jde život
Včera jsme hned ráno zajeli po delší době na Klučov. Kdo zná můj blog, ví o co se jedná. Pořád ještě nemám foťák, tak nemůžu poskytnout obrazovou dokumentaci. Samozřejmě, ještě jsou stromy holé, ale kočičky a jehnědy jsou obrovské. I v této roční době je to krásný kopec, s nádherným výhledem do širokého okolí a s možností krásných procházek lesem. Těším se, až rozkvetou koniklece. Bohužel, zjistila jsem, že v lese se kácí úplně zdravé a velké, silné stromy. Působí to opravdu smutně, děsivě. A neustále se ozývá z různých stran pila a zvuky kácení.

Také je docela nepříjemné, že les je tam prakticky už celý v soukromém vlastnictví, což zapříčiňuje omezení pohybu. Každou chvilku narazíte na oplocení a zákaz vstupu - stane se to i uprostřed lesní cesty. Musíte přejít různé meze, abyste se opět dostali dál na přerušenou cestu. Evokuje mně to
vzpomínky na mou první návštěvu v Rakousku v šedesátých letech, kdy jsem nemoha pochopit, když jsme tam šli na houby, že jsme vlastně nikam do lesa nesměli, protože byl soukromý. Taky se nesmělo k vodě, protože celé dlouhé pozemky kolem jezera byly rovněž soukromé. Hrozím se toho, až bude stejná situace i u nás, kdy se v přírodě nebude nikam smět volně jít. Myslím, že se ta doba už hodně přiblížila.
Vyhledala jsem pár fotek z minulého roku z přibližně stejného období.

Na základě dopisování s Radkou v komentářích sem vkládám ještě pár fotek z mých cest do Rakouska. Při skenování hrozně ztmavly, nevím proč. Snažila jsem se je zesvětlit, ale neumím to. Přesto je sem dávám. Omlouvá se za kvalitu.

Wolfgangsee - 1978 (ještě jsem byla zdravá, je to vidět na váze - mohla jsem všechno jíst!!)

Wolfgangsee - 1978 - Monika

Friesach - na houbách (byl tam zakázaný vstup do lesa, byl soukromý, ale...) -1966

Wolfgangsee-1966

Hallstatt - 1966

Traunsee-1966
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jirka* Jirka* | 26. února 2008 v 8:39 | Reagovat

znovu se musím opakovat a napsat, že jde o hezkou a zajímavou krajinu... na oplocení jsem ještě, krom několika obor a školek, nikdy nenarazil, tak se mi tenhle problém zdá vzdálený, ale pokud bych se měl dožít toho, abych v nějakém větším měřítku nesměl do lesa, tak se buď odstěhuju, nebo koupím les a ty ploty zbořím.

2 radka radka | 26. února 2008 v 9:13 | Reagovat

Nejhorsi oploceni a dodnes si z toho delam legraci bylo v byvalem DDR. Oblast Erfurtu, Drazdan, Karl Marx Stadt (nevim jak se to ted jmenuje) Les rozdeleny na kosticky. nemci vybihajici si malymi smetackami a zametajici cesticky uplne do cista. Depresivni, desive. Uplne vystihujici povahu Prusaku.

V Bavorsku i v Rakousku jsou hluboke krasne lesy, plne plodu a zvirat. Naherne a zdrave. Lide je nepleni houbarenim ci sbiranim lesnich plodu. To co pisu obecne je samozrejme jen moje pozorovani. A moje pozorovane bylo takove. Krasna priroda, zachovala, ciste potoky, spousta zvere.

3 hanci hanci | Web | 26. února 2008 v 10:07 | Reagovat

S tou čistotou máš, Radko, naprosto pravdu. V Rakousku se mně právě tohle vždycky moc líbilo. ale opravdu mám tu zkušenost, že jsme téměř nikam nemohli jít, všechno bylo privátní. Byli jsme jen tam, kam nás vzali naši známí. Mohu mluvit tedy jen o určité části země. Působilo to na mě tehdy opravdu hrozně.

Jirko, když jsme přišli k drátěnému oplocení, které sahalo přes cestu, tak jsem fakt byla v šoku. Vůbec nechápu, co to mělo za smysl, protože kousek za tou cestou, v mezi, plot končil, táhl se pak podél té cesty do určité vzdálenosti. Pak zase zahnul. Takže akorát kus cesty byl nedostupný. Jak v Kocourkově.

4 radka radka | 26. února 2008 v 10:42 | Reagovat

Hanci, jeste jsem si vzpomela na jednu vec. Jsou oplocene lesy i treba v Bavorsku, ale neni oploceny cely les nybrz pouze cast a je to z duvodu ochrany proti zveri, zejmena srnam ktere okusuji mlade stromky. Vetsinou jsu to ploty na kulech, ktere se daji lehce srolovat a jsou na chranenem miste tak tri ctyri roky. Pamamtuji si ze za tim plotem rostly nadherne bedle a tak jsem se na ne ruzne natahovala. Takze jo, jsou tam ploty :o)  Ale to vsechno bylo v Nemecku. V Alpach jsem zatim ploty nevidela. A kde konkretne to bylo v tvem pripade? Rekni alespon mesto nebo oblast.

Nejsodpornejsi jsou komercni jezera. Treba Wörtersee, to je odporne. Ale kdyz prijedete treba na Mondsee nebo Traunsee tak je vsechno krasne otevrene, upravene pristupy. A treba Bregenz. Krasne misto. Bodamske jezero je po cele delce pristupne lidem, kolem vede stezka pro kola. Kdykoliv se da ponorit do kristalove vody. Jsou karasna mista a jsou mista nicmoc :o) Jako vsude.

Oploceni soukromeho lesa povazuji za nezakonne. I kdyz je treba soukromy presto podle me musi byt lidem pristupny. Nelze ho zabednit. Myslim ze to je protizakonne.

5 radka radka | 26. února 2008 v 11:30 | Reagovat

Napadlo me, ze to misto kde jsem dlouho bydlela a kde jsou hluboke nekonecne lesy (misty oplocene kvuli srnam) se jmenuje Steigerwald. Je to neuveritelny zapadakov. Jenom lesy a lesy a lesy, obcas nejaka vesnice a zase lesy. Vsude houby, maliny, boruvky. Prolozene rybniky. NIkdo tam nechce bydlet protoze tam chcip pes A ti co tam zustali jsou hodne sverazni :o)) Tradicni jidlo je tam smazeny kapr. Vlastne cloveku nezbyde nez si to oblibit.

6 hanci hanci | Web | 26. února 2008 v 11:37 | Reagovat

Radko, myslím si, že nás ti naši známí, kteří bydlí v Linci, dovezli ke svým známým blízko Klagenfurtu. Za čtyři dny s námi chtěli ujet co nejvíc kilometrů, abychom viděli co nejvíc z Rakouska - měla jsem v hlavě galimatyáš, doslova - a byla jsem hloupá, nepsala jsem si poznámky. Nemohu si přesně vzpomenout na to menší městečko někde poblíž Klagenfurtu, kde jsme přespali, ale pamatuji si, že tam jsme právě šli na ty houby a nemohli jsme vlastně nikam do lesa zajít. Taky si pamatuji, že po cestě nám ti naši známí hodně často říkali - tady je to krásné, ale nesmí se tam, je to všechno soukromé. Bylo to hlavně kolem různých jezer. Pak jsme taky spali u Wolfgangsee, tam to bylo moc krásné a myslím, že tam byl volný přístup k jezeru, byli jsme u Mondsee, Traunsee, v Halstadtu - no na hodně místech - ale všechno jen v rychlosti, protože jsme nedostali povolení na delší pobyt a oni nám toho chtěli ukázat co nejvíc. Teď vím, že to nebylo zrovna to nejlepší, ale i tak mám takové hezké kusé vzpomínky a fotky, na které se čas od času ráda dívám.

Stejně mě ale fascinovala všude ta čistota a upravenost. Trochu mně vadila někdy až kýčovitost, ale krajina nádherná, přesně jak na pohledech, obzvláště ta jezera. Člověku se někdy nechtělo věřit, že je to skutečnost.

7 radka radka | 26. února 2008 v 12:02 | Reagovat

Rakusaci si zakladaji na sve kycovitosti :o)) A ona v nekterych polohach je az dojemna.

Toto leto jsme byli u Wolfgangsee, vystoupali jsme nad jezero a tam sedely na vyhlidce dve zeny v tradicnim obleceni (je tam jeste manufaktura) s dlouhymi sedivymi copy pres zada a zpivaly lidove pisne. Ta scena me tak chytla za srdce ze mi okamzite vyhrkly slzy. A kdyz jsem sla pak dolu, tak jsem nechala odejit zbytek skupiny a sedla jsem si na prazdnou lavicku a zpivala jsem slovenske pisne. A slzy mi tekly proudem. Tak jsem se vybrecela a sla za zbytkem rodiny ktery si delal starosti co se mi stalo :o))

8 hanci hanci | Web | 26. února 2008 v 13:20 | Reagovat

Radko - dovedu si to představit - já se taky nechám tak dojmout, docela lehko.

Já jsem hledala a našla jsem nějaké fotky z toho pobytu v Rakousku. Jsou děsné, nevím proč při skenování tak ztmavly, ve skutečnosti vůbec tak tmavé nejsou. Snažila jsem je zesvětlet, ale neumím to, tak to dopadlo hrozně. přesto je sem dám - na konec článku. Když jsem je prohlížela, taky jsem se dojmula, protože už se nikam nepodívám a mám na to hezké vzpomínky a docela bych se tam chtěla ještě podívat. Ráda se vracím na místa, kde jsem už byla, i když jsem pak většinou zklamaná, že je to tam jiné, než mně to utkvělo v mých představách. Jsem ráda, že ty fotky mám. - A navíc - na těch fotkách jsem byla ještě úplně zdravá - a pěkně tlustá, všechno jsem moha jíst. Vždycky jsem říkala, že bych mohla sníst i hřebíky a nic by mně nebylo. - a pak to třech dávkách Furantoinu se mně stala ta hrůza. Ach jo.

9 radka radka | 26. února 2008 v 14:38 | Reagovat

Hanci, to  je parada :o)) Diky za ten dodatek!

10 Jirka* Jirka* | 26. února 2008 v 20:10 | Reagovat

musíš mít pěkné vzpomínky

11 # m. # m. | Web | 26. února 2008 v 21:27 | Reagovat

Tématem chápání co to je soukromé území se zabývá nějekej američan, žijící v Česku. Myslím, že zřídil nějakou nadaci, nebo neziskovku, ale zaboha si nevzpomenu na název. Nedávno jsem s ním viděl docela dlouhej film. Mluvil tam o tom, že u nás je situace jako před půl stoletím ve světě a že je potřeba hodně tlačit na veřejné mínění, co to je soukromé území. (Náš novokapitalismus oplocování samozřejmě nahrává. On tam vyprávěl ty příhody o tom, jak se jeho zahraniční kamarádi neustále ošívají, když jedou v CZ na kole volnou krajinou, zastavěj u rybníka a vykoupou se. Mají neustále pocit něčeho zakázaného.)

JENŽE: Mluvil o tom problému docela zaširoka. Jirko, na proklamace, že kdybys měl les, tak zboříš všechny ploty, tam také odpovídal. Tahle možnost existuje, ale ... zcela automaticky pravděpodobně předpokládáš, že lidé budou ve tvém lese dělat to, co je tobě libé. Kupříkladu: sbírat houby ano, technopárty ne.... nebo jiný, libovolný příklad.  V tom je zvláštnost čerstvýho povědomí o majetku, soukromí a půdě v době, kdy všechno vlastníka znovuzískalo ale zároveň se to stalo PRÁVĚ V DOBĚ, kdy není záměrně úplně jasné, co je správné a co ne. (... a poměrně unifikovaně je za svobodu vydávána relativizace) (Proto zásadně nemám rád povídání o právu každého na vlastní názor a "jeho pravdu" - možnost neuzavření soukromých lesů, jde  ruku v ruce se shodou na tom, co je možné a správné, na obecné shodě názoru) ... atd ...atd ... atd...

12 radka radka | 26. února 2008 v 21:58 | Reagovat

myslim M, ze soukrome vlastnictvi lesa neopravnuje nikde v Evrope vlastnika lesa svevolne les uzavrit pro rekreacni navstevniky. Schvalne jsme si nalistovala bleskove nejake zakony, byl tam i nejaky Sasky mezi nima. Vlastnik lesa musi pecovat o les, o jeho zdravi a umoznovat jeho vyuziti pro rekreaci. Smi ho uzavreti jen na povoleni obecneho uradu pokud dojde k ohrozeni a asi tri duvody. Uz driv jsem o tom neco cetla a proto me zarazilo ze si nekdo oploti les a rekne ze tam nikdo nesmi. Ze je jeho. Myslim ze na to nema pravo nikde v Evrope.  A ja urcite nejsem zastance kolektivizace ci statniho vlstnictvi :o)) Ale lesy jsou zvlastni pripad. Nesmi se s nimi zachazet jak si majitel smysli.

13 Taky Hanka Taky Hanka | 26. února 2008 v 22:34 | Reagovat

Jenom se přidám k tomuto tématu.Je o tom pěkná knížka a teď nevím autora  ani název. Podívám se. Autor popisuje  něco o způsobu nutné regenerace přírody a proto úsilovat na  zachování částí divokého neregulovaného přirozeného prostředí na zemi,  prolínající tu industriální, město, ale i  u vesnic, kde je  zemědělství . Nechat působení divokosti, samoregulačních ozdravujících mechanismů.

14 m. m. | Web | 27. února 2008 v 2:58 | Reagovat

Radko, nesmí se s nimi zacházet  jak si majitel smysli, To znamená teda jak?

15 Pařez Pařez | Web | 27. února 2008 v 5:04 | Reagovat

Moji pra-pra-předkové byli pytláci. Byli v lesích loveni, chytáni, zavíráni a trestáni. Až z posledního, když dostal na vybranou dvacet let v kriminále nebo složit přísahu, stal se po přísaze věrnosti na Konopišti přísežný hajný.

V těch dávných dobách patřily všechny lesy na našem území někomu. Byl to majetek. Majetek, který se dědil. Majetek, o který se pečovalo. Porazil se strom, a vysadil se nový. Takový strom roste desítky let. Zasadíte strom, ale užitek z něj budou mít až vaše děti (pokud vezmeme v úvahu průměrnou délku lidského života před sto a více lety). Pokud měl někdo i jen pouhých pár set metrů lesa, velice pečlivě o ně dbal. Byl to stejný majetek, jako pole. Kdo měl velký les, musel si najmout lidi, aby o něj pečovali. Hajný byl tehdy přísežná stráž - byl pod přísahou a mohl zatýkat - pytláky (co stříleli vysokou, kladli oka na zajíce nebo kradli bažanty z bažantnic), zloděje (co porazili strom nebo kradli mrkev, pěstovanou na mýtinách na zimu pro zvěř). Hajný musel zajistit, aby se tam, kde se stromy porazily (paseka), vysadily nové, a kolem se musela vyžínat tráva (a sušit na zimu pro zvěř), aby mladé stromky neudusila, a paseka s mladými stromky se musela oplotit, aby je v zimě vysoká nezlikvidovala okusováním. Taky bažantnice se oplocovaly, aby se mladí bažanti nepřesouvali k sousedům. Lovit (sám, či povolit jinému lov) směl jen vlastník dostatečně velkého lesa. Tohle mělo stovky let kontinuitu, která se přetrhla teprve v minulém století - u nás především změnami politických režimů a tím i změnami pohledu na soukromý a veřejný majetek.

Oplotit les je velice nákladná záležitost, stejně jako oplotit pole a louky. Proto se to u rozsáhlejších ploch nepraktikuje. My už umíme vnímat jako soukromý majetek jen pole. Chápeme, že obdělávaná plocha, porostlá obilím či zeleninou, je soukromý majetek. Tohle už neumíme vnímat třeba u louky či u lesa.

V zemích, kde lidské myšlení "neutrpělo přerodem k socialistickému (či komunistickému) systému myšlení" (v tom počtu je například i německý "národní socialismus", který také posílil moc státu na úkor soukromých vlastníků), nepotřebují souvislý plot - stačí jim jen na cestách a stezkách do lesa vedoucích umístěné cedule "Soukormý pozemek. Zákaz vstupu", protože u nich to každý respektuje i bez plotu. A pokud někdo ten zákaz přestoupí, ví, že se dopouští protiprávního jednání, a chová se tak, aby po sobě (podobně jako zloděj) nezanechal žádné stopy. Kromě toho tam existují i lesy v majetku státním, a to chráněná území buď se zakázaným nebo omezeným vstupem, a také lesy veřejné, kam může vstoupit kdokoli - ale všude platí alespoň nějaká pravidla (od zákazu sběru lesních plodů až po přísně dodržovaný povolený pohyb pouze po vyznačených cestách). Každá země má samozřejmě vlastní, více či méně specifické zákony, týkající se lesních porostů v soukromém vlastnictví.

Kdekoli na území naší země jsem v lese vždy našel úhel pohledu, ze kterého byly stromy seřazené do řad - což je neklamný doklad toho, že les byl vysazen lidmi. "Odnepaměti hluboké hvozdy, kam se lidská noha neobtiskla" - tohle patří spíše do pohádek a bájí, na území Evropy je to naprosto výjimečný jev.

16 radka radka | 27. února 2008 v 7:56 | Reagovat

pro M, treba ho nesmi vykacet a neobnovit.

17 Jirka* Jirka* | 27. února 2008 v 8:46 | Reagovat

ad 15) Pařezi, to je ale o chování lidí, což je sice důležitá stránka věci, ale řešit to oplocením se mi nezdá dobré. Možná jsi objasnil první věc, na co byl socialismus dobrý... pokud většina lesů je ve státním vlastnictví, tak nás snad ploty nečekají, ale uvítal bych přísnější vymáhání zákona a předpisů pro pohyb v lese, to ano. Jen aby nás za pár let nečekala lesní překvapení jako z filmu Srdečný pozdrav ze zeměkoule - "Jsem křišťálová studánka, napijte se prosím."

18 radka radka | 27. února 2008 v 10:09 | Reagovat

lide v Cesku se chovaji v lese bezohledne (samozrejme ne vsichni) Poznam to treba i na moji mamince, ktera vyrazela na houby nebo maliny. Hromady cesacu boruvek. Tohle se jinde nedela. Lide si koupi hriby v obchode, maliny a boruvky tamtez. nechodi drancovat llesy a plasit lesni zver. Vetsinou z pohodlnosti. ja sama jsem se smala v Svycarsku, kdyz jsem cetla na tabuli ze se smi sbirat houby jen v pondeli, stredu a sobotu a jeste v sudy tyden. Ty houby tam skutecne rostly a nikdo je neutrh. Teprve ja. ja je utrhla i kdyz to bylo mimo povolenych dnu. Dodnes mam z toho takovy divny pocit. Kdby tam bylo tech cechu vic, tak tam muzou psat co chteji. Nikdo by to nerespektoval.

19 Pařez Pařez | Web | 27. února 2008 v 11:30 | Reagovat

Jirka*: máme chatu u lesa. Majitel třetinu lesa nechal pokácet, na uvolněné místo nechal zastrkat sazenice. Sazenice přes zimu spásla vysoká. Jediná obrana - plot - by byla příliš nákladná, nemluvě o tom, že nový plot by mu buď "návštěvníci lesa" povalili, nebo rozkradli. V lese je rokle - jako děti jsme si v ní hrávali. Ale když se začalo platit za likvidaci odpadu, rokle se začala plnit (dva autovraky, nespočet lednic, bojlerů, sporáků a dalšího harampádí z města i chatové osady). A nejen tahle rokle, ale i mnoho dalších v okolí. Onehdy jsem slyšel z lesa motorovou pilu. Jdu se podívat - a viděl jsem jen, jak jakési vozidlo mizí v dáli. Přijeli, sundali strom, rozřezali, naházeli na korbu a zmizeli - asi 6 až 8 minut. Tohle byli možná sousedi majitele lesa - jisté je, že majitele lesa okradli. Ne, tohle oplocení opravdu nevyřeší.

Majitelé lesů kontra veřejnost je stejný problém, jako majitelé obytných domů a jejich nájemníci - bude trvat ještě dlouho, než se najdou takové právní úpravy, aby byla práva na obou stranách vyvážená. A pak bude trvat několik generací, než se lidé naučí to respektovat.

Mimochodem - za tu dobu, co vládne kapitalismus v téhle zemi, musí být každému jasné, že stát je ten nejhorší správce jakéhokoli majetku.

20 Taky Hanka Taky Hanka | 27. února 2008 v 14:11 | Reagovat

Ono je knížek na toto téma hodně.Téma ohrazení, volnosti , zásahů, vlastnictví přírodních území. Uvádím jen název a autora , podívala jsem se. Praxe divočiny -Gary Snyder.

Máme pole ve vlastnictví, uprostřed polí, a nic s ním neumíme, tak tam sedá zvěř a  zem nám tam zahřeje .

Daně za to platíme.

21 hanci hanci | Web | 27. února 2008 v 18:54 | Reagovat

To jsem udivená, jak se tu rozrostly komentáře. to jsem vůbec nečekala, že na tohle téma se bude tak diskutovat.

My jsme měli kolem mlýna kus soukromého pozemku - louky, políčko.... nikdy nebyl nikde ani kousek plotu a ani žádná cedule, že je vstup zakázán. Až na malé výjimky se nikdy nic špatného nedělo - jeden rok nám ušlapali kus louky rybáři, tak otec šel za nimi a domluvil se s nimi.

Vím, že se soukromý majetek musí chránit, ale měla by být stanovena přesná pravidla - asi zvláště u toho lesa a rybníků. Bylo mně hrozně líto, když jsem v r. 93 a 94 malovala venku krajinky, pak jsem se tam chtěla další rok vrátit a namalovat si stejné pohledy znovu - nemohla jsem, všechno bylo obehnané drátem napuštěným elektřinou. Na celém velkém území nebyl jediný kousek volný, kde bych se mohla posadit a malovat.

Bylo by mně hodně líto, kdybych nemohla za nějaký rok jít do lesa, do kterého chodím skoro 40 let.

22 Zuzka Zuzka | Web | 28. února 2008 v 12:33 | Reagovat

Ahoj na mém blogu je SOUTĚŽ O NEJ BLOG!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Takže jestli máš alespoň trochu chut si zasoutěžit přihlaš se do soutěže o nej blog at máš blog o čem koliv může soutěž klidně vyhrát!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Soutěž se koná na mém blogu www.souteze-a-bleskowky.blog.cz     (je zadaný v kolonce web)

Tak nemarni čas a zúčastni se (jestli chceš)

Ahoj

23 # m. # m. | Web | 28. února 2008 v 21:12 | Reagovat

Milá Zuzko nemarni čas. NEJ BLOG má hančí, tak jí bleskově pošli výhru a nevoddaluj to zbytečnejma kecama.

24 Pařez Pařez | Web | 29. února 2008 v 11:28 | Reagovat

Hmmm, proti tomu [23] se opravdu nedá nic namítat :-)

25 hanci hanci | Web | 29. února 2008 v 13:43 | Reagovat

23, 24 - díky za pobavení.

23 - Zuzko - nezlob se, já se zásadně žádných takovýchhle soutěží nezúčastňuji.

26 Děd nevěd Děd nevěd | E-mail | Web | 1. března 2008 v 20:46 | Reagovat

V každém lese sídlí víla. Vždycky ji najdu a skvěle si s ní popovídám. Pravda, o vlastnictví a paragrafech ne - nemá o nich ani páru :-).

27 Taky Hanka Taky Hanka | 2. března 2008 v 17:12 | Reagovat

Pěkná zpráva od Děda nevěda . Víla v každém lese.Kdo hledá tak nachází.

Víla paragrafům ,knize vlastnictví, nebo podmínkám zápisu do katastru nemovitostí nerozumí. Páru má v tanci na paloučku.  Je to její radost.

Moc nemluví. Je nadpřirozená bytost a tak to má svoje pravidla. Děd nevěd zná určitě lépe výklad někdy dost krouceného paragrafového znění,  je to doktor práv? Nevím , jsem zde jen krátce a na čtení je toho mnoho. Teda nevím, ale se omlouvám,také Vám Hančí, nějak jsem z toho ovanutá  nějakou shodou okolností či co ? Právní předpisy jsou  hodně husté, rozsáhlé, hluboké a mnohastránkové.Proklestit se, je jak jít tou divočinou a to chce praxi.

28 hanci hanci | Web | 3. března 2008 v 9:34 | Reagovat

D.n., Taky Hanka - oběma děkuji za komentáře. - Jo, víly jsou krásná věc. Kolikrát už jsem si říkala, proč taky neexistuje něco tak krásného pro nás, ženy - tedy něco jako muž - odrůda víly - nebo jak to mám napsat. I když i mně se víly líbí, ale docela bych brala nějakého víláka - to je ošklivé slovo - nenapadá mně žádné pěkné. Že by z toho důvodu ho nikdo ještě nevymyslel?

29 radka radka | 3. března 2008 v 10:47 | Reagovat

Nejsou to elfove?:o) V panu prstenu jim to sluselo :o)

30 hanci hanci | Web | 3. března 2008 v 21:45 | Reagovat

radko - nevím, jak elfové vypadají - přibližují se vílám? já bych ráda nějaké mužské stvoření, které by se rovnalo vílám - tedy rovnalo tak, že by byli mužní - měli by krásné mužské vlastnosti......... zkrátka byli by pohádkoví

31 Taky Hanka Taky Hanka | 4. března 2008 v 19:27 | Reagovat

Vodníci, skřítkové, trpaslíci,čarodějové, víly,bludičky,čerti. Našla jsem na staré půdě , před vyklízením knihu " Výskyt pohádkových a nadpřirozených bytostí v Čechách" Nějak tak se to jmenovalo. A tam bylo vše tak důkladně a opravdicky popsané, kde se vyskytují, jak je přivolat, jak se ochránit,ale ono to bylo myšleno vážně. Potom se to vyhodilo jako nepraktické.

32 hanci hanci | Web | 5. března 2008 v 5:59 | Reagovat

TH - no jo - všechny mužské pohádkové bytosti jsou vykresleny ne moc hezké - vodníci, trpaslíci, čerti.... i když někdy hodní, přece jenom nejsou hezcí - víly jsou vždycky hezké! zajímalo by mě, proč není v pohádkách žádná nadpřirozená mužská hezká bytost - nikdy jsem o tom nepřemýšlela, až teď.

Myslím si, že se docela dlouho věřilo nadpřirozenou moc pohádkových bytostí. Lidé se mohli upínat k něčemu - někomu, kdo by jim v nouzi pomohl.

33 radka radka | 5. března 2008 v 11:03 | Reagovat

ja se upinam ke svemu andelu straznemu :o) Od detstvi, kdy jsem se modlila úred pisemnkou: "andelicku muj straznicku..." A protoze jsem se dobre ucila tak jsem mu byla moc vdecna. Mojemu straznickovi. Dekovala jsem mu furt. A kdyz se mu to moc i nepovedlo tak jsem nikdy nehubovala nebo nevycitala :o))

34 hanci hanci | Web | 5. března 2008 v 19:25 | Reagovat

Radko - no vidíš - na to jsem úplně zapomněla! jako malá jsem měla takový nádherný - líbivý - kýčovitý obrázek (hrozně se mně líbil) - andělíčka strážného, jak ochraňuje malou holčičku, která jde přes úzkou lávku nad strží - oba se mně šíleně líbili.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama