Co se to děje?

2. března 2008 v 18:54 | hanci |  Jak jde život
Prožívám zvláštní období. Jsem nějaká celá "rozvrkočená" (to říkal jeden můj známý někdy o mých vlasech). Sice nevím přesně, co to znamená, ale připadám si tak - i když to zní nesmyslně a divně. Výstižnější výraz jsem ale pro svůj momentální stav nenašla. (U vlasů tomu, samozřejmě, rozumím.)

Možná přecházím do nějakého dalšího období, nevím. Vždycky jsem hodně četla - teď nečtu vůbec. Střídají se u mě nálady absolutní beznaděje s náladami pocitu plného očekávání věcí příštích, abych vzápětí zase upadla do netečnosti, kdy se mně vůbec nechce vstávat z postele a nejraději bych celé dny prospala. Nechodím už pravidelně ven, necvičím pravidelně. Ráno si čím dál častěji vynalézám výmluvy, kterými si perfektně dokazuji, jak nutně musím udělat něco jiného místo hodiny cvičení. Přitom vím, že budu potrestaná bolestmi, přesto cvičení vynechávám. A navíc místo cvičení nikdy nic důležitého neudělám.
Taky jsem polevila v uklízení. Místo toho raději procházím blog, MySpace, Last..... ale i tam začínám u sebe pociťovat nějakou změnu........
Už dlouho jsem nemalovala. V hlavě mám několik námětů, obzvláště jeden - ten bych určitě chtěla udělat. Někdy mně v noci připadá, že ráno najisto hned jak vstanu, začnu malovat. Ale pak, když skutečně vstanu, to začnu odkládat...... Připadá mně, že to vlastně vůbec nemá cenu....... a je vůbec něco, co má cenu? Proč bych se vlastně měla nějak snažit? K čemu? Pro koho? Mám před sebou vůbec něco? Celý život se snažím, bojuji s různými životními překážkami a nevidím, že by to k něčemu bylo.
Asi to úplně nevzdám, protože jsem tak nějak nacvičená celý život, že se nesmím nikdy vzdávat - teda alespoň ne lehko. Sama jsem zvědavá, jak dlouho mně tento zvyk vydrží.
Tak jo, jdu pokračovat v téhleté smysluplné činnosti-nečinnosti. Třeba z toho po čase něco vzejde.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Taky Hanka Taky Hanka | 2. března 2008 v 21:53 | Reagovat

Hančí, a jak je to s jídlem, vyšetřením. Lepší se to?.A vaše malování ? Budete malovat až třeba zase je lépe.

Taky mám obdobné pocity co popisujete, proto jsem vstoupila do blogu.

Můj důvod , je jasný. Užívám si. Že břicho už tak nebolí, že mohu ležet a nebolí to, že začínám usínat jen tak bez léku .Mám kotě , a to přede,a mžourá .Kouká do počítače, je na mém břiše a hřeje . Sleduje i TV a co se v počítačí hejbá. Myšky , ptactvo,hudba a vůbec ho to zajímá. Co z něj vyroste ? I ty čísla nutná k životu, stranu MD, D. To musím

U nás v rodině se malovalo,vyřezávalo do dřeva, restaurovalo po generace.Je to na stěnách. Budeme stěhovat byt u rodičů, kam s tím ? Tak to někdy vrací zpět .

K jejich snům, přáním, odchodům.Vstoupila jsem na Váš blog náhodně a přečetla , snažila se vnímat. Chápu i nechápu.

2 Jirka* Jirka* | 2. března 2008 v 23:52 | Reagovat

Hančí, nevidím nic jiného, než normální život. Trocha překážek, přiměřené množství radosti, nějaké pochybnosti, vzpomínky na minulost, nejistota z budoucnosti, krapet důležitých činností, několik zbytečných, pocit marnosti, střídaný s vědomím vyjímečnosti. Opravdu... normální život.

3 Děd nevěd Děd nevěd | E-mail | Web | 3. března 2008 v 5:38 | Reagovat

Znovu a znovu si opakuji F.Hrubína:

"Ze smrti budem vykoupeni,

když z radosti a utrpení

vyrýžujeme zrnko života".

4 radka radka | 3. března 2008 v 8:06 | Reagovat

Taky mi to prijde jako prirozeny zivot. Tak jak bezi. Uvolnovani mrizi a spocinuti. Obava z trestu za to spocinuti. Ale bude to postupovat dal :o) A bude to prijemne.

5 hanci hanci | Web | 3. března 2008 v 9:26 | Reagovat

Taky Hanka - nejdřív jsem chtěla vysvětlit, že se nejmenuji Hana - Hančí mně říkala maminka, nevím vůbec  jak k tomu došla. Ale líbilo se mně to, proto jsem to použila na blogu.

Ohledně vyšetření zatím nevím nic. Od testu se mně zažívání konečně po více jak pěti týdnech trošku zlepšilo, takže nemám ty velké bolesti, není mi na zvracení atd., atd. Nějaký den tento stav snad vydrží (obvykle to tak bývá).

Taky jsem začala s blogováním ze stejných důvodů jako vy a lidi na blogu mně strašně moc pomohli. Od té doby už nesčetněkrát.

Samozřejmě vím moc dobře, že všechno, co člověk žije, je normální život - nic jiného to ani být nemůže. Jenom jsem ještě nikdy nezažívala to, co zažívám teď, je to něco úplně nového, proto jsem trochu zaskočená a nevím si s tím rady. Taky mám pocit, že už nemám žádnou sílu k řešení a překonávání čehokoliv, což jsem dřív nikdy nepociťovala. Ale zároveň vím, že čas - a tím i život - jde dál a všechno se nějak vyvine a nějak dopadne, nezávisle na mých snahách, přáních, potřebách.....

Myslím, že jsem odpověděla všem, kdo mně napsali komentář - všem moc děkuji a srdečně zdravím.

6 Hanka B. Hanka B. | 3. března 2008 v 9:37 | Reagovat

Já vám můžu prozradit, že to "rozvrkočená" pochází s filmu Adéla ještě nevečeřela... nebo je to tam přinejmenším použito, pokud to není původní zdroj.

Nevím, co všechno vám je či není, ale mohu vám prozradit, že takové stavy na mě chodí taky. Třeba to, že se mi nechce nic tvořit, ačkoli normálně je to jedna z mých nejmilejších činností... Soudě podle mě, časem to přejde.

7 hanci hanci | Web | 3. března 2008 v 9:44 | Reagovat

Směji se - já vím, že ten výraz byl použitý v tom  filmu, je to moc krásný výraz.

Hrozně bych si přála, aby ten stav co nejdřív přešel, zatím se pořád zhoršuje.....

Srdečně zdravím a děkuji za komentář.

8 Leni ze Sevilly Leni ze Sevilly | Web | 3. března 2008 v 11:55 | Reagovat

Hanci, preju at tato malatnost a nechut k nicemu brzo prejde a aspon kvuli nam, tvym ctenarum pis sve vzpominky, myslenky, postrehy a maluj!!! Protoze to ti jde a nam se to libi! Teda me stopro a obdivuji te!!! Leni

9 hanci hanci | Web | 3. března 2008 v 12:00 | Reagovat

Ahoj Leni - byla jsem u tebe vícekrát, ale nebyla jsem moc schopná něco kloudného napsat, docela těžko se mně teď soustřeďuje na cokoliv. A jen tak něco hloupého nechci psát. Ale moc ráda si u tebe čtu. Moc zdravím.

10 anina anina | 3. března 2008 v 12:33 | Reagovat

Ahoj Hančí, koukala jsem do sedliny

začíná být ten splín líný

pak koukala na runy  

jsou to prý jen krátkodobý vetřelý se bludy

tak jsem vzala tarot

prý je smutek marod

a víš co věčtecká koule mi řekla..

že depka právě teď utekla

kyvadýlko odkývlo

že je pryč to strašidlo

pápá a měj se, to bude dobrý :)

11 anina anina | 3. března 2008 v 12:39 | Reagovat

Hančí, a co zkusit být prostě rozvrkočená...jen tak ...a klidně rozzívená :)

12 anina anina | 3. března 2008 v 12:39 | Reagovat

Hančí, a co zkusit být prostě rozvrkočená...jen tak ...a klidně rozzívená :)

13 hanci hanci | Web | 3. března 2008 v 12:42 | Reagovat

Ani, díky moc, doufám, že má kyvadýlko pravdu :o)). jabko!

14 radka radka | 3. března 2008 v 12:43 | Reagovat

nekomu to tak zustane nafurt (ta rozvrkocenost) Takze je mozne ze v ni naleznes zalibeni. Mozna. A mozna ne. A mozna zacnes delat neco uplne jineho. Neco co ti bude delat radost.

15 anina anina | 3. března 2008 v 12:44 | Reagovat

jo, a někde v koutě si zanadávej, ale fest

16 anina anina | 3. března 2008 v 12:44 | Reagovat

ahoj radkoooo

17 hanci hanci | Web | 3. března 2008 v 12:45 | Reagovat

Tak teď se mně objevily ještě další dva tvé komentáře - no, ono nic jiného nezbývá, než zůstat rozvrkočená a čekat, co to udělá dál. - Je hezké, že se to zrovna dvakrát zopakovalo. Díky.....

18 anina anina | 3. března 2008 v 12:46 | Reagovat

a nezapomeň si říct J A B K O, i hruška pomáhá, ale ta míň :)

19 hanci hanci | Web | 3. března 2008 v 12:47 | Reagovat

No, jabko jsem už řekla, akorát že malejma písmenama - o hrušce to vím, že není tak účinná!!

20 anina anina | 3. března 2008 v 12:51 | Reagovat

Jedině bez jadýrek :)

21 radka radka | 3. března 2008 v 12:51 | Reagovat

JABKO!

22 hanci hanci | Web | 3. března 2008 v 12:53 | Reagovat

Jé - radko - až teď jsem zjistila, že ses mi nějak ztratila mezi tou aninou - no, právě že vím, že mně hrozí různá nebezpečí. Ale jinak zatím nevím nic........akorát to, že jsem asi ještě neměla raději v blogu pokračovat..... urputně se snažím o to jabko :o))).

23 hanci hanci | Web | 3. března 2008 v 12:58 | Reagovat

To je děsný - zase se mně objevily další komentáře aniny i radky - obě vás moc zdravím. To nadávání jsem taky zkusila - musím říct, že jsem už vlastně zkusila všechno, co znám a co je mně dostupné........ jenže, ono se člověku asi vždycky zdá, že by mu nejvíc pomohlo právě to nedostupné :o)))).

24 Flofa Flofa | 3. března 2008 v 15:55 | Reagovat

Zkus Cipralex!

25 vit vit | E-mail | Web | 3. března 2008 v 18:26 | Reagovat

Milá Hančí,

děkuji mnohokrát za Váš komentář na politické téma na mém blogu, ale teď k té rozvrkočenosti. Váš zvyk u Vás vydrží tak dlouho, jak jej si jen u sebe ponecháte. Blogeři mohou inspirovat, pomáhat radit atd, ale je jen na každém z nás, jak své síly využije. Neříká se mi to lehce, vím, jaké to je, sám to prožívám denodenně na své kůži (jako každý z nás).

O čem jsem na svém blogu zamlčel je to, že jsem po třetím cyklu chemoterapie, která běží již od ledna.... V prosinci mne zbavili lékaři smíšeného nádoru, parchanta jednoho, a já teď řeším, čím to, že jsem onemocněl??? Co se stalo? Jeden z argumentů jsou všeobjímající hříchy, sedm smrtelných hříchů, na kterých se dá krásně a jednoduše pochopit, jak naše tělo ve spojení s duchem vlastně funguje, a co to vlastně naše nemoce jsou a co nám chtějí říci. Rakovina se dá vysvětlit jako rezignace, ____lenost____ v duchovní  oblasti... Ztráta nadějí, víry, snahy, ___činorodosti___. Pochopil jsem a začal jednat. Změna v sobě samém, v principech, narovnal jsem páteř, odešel ze zaměstnání, začal na sobě pracovat. Začal jsem využívat to, co je mi dáno, co je v mých silách a schopnostech. A tyhle máme každý jiné. To je to, v čem se lišíme. V těchto schopnostech. Míra osudu je pro každého zcela jiná, a jeho úkoly také.

Ono, když to nepochopíme, přijde asi ještě jedna "rada", nejspíš v podobě další choroby, díky které nám to snad UŽ DOJDE.

Nechi být nikomu prorokem, ani soudcem, sám bych byl pak pěkne souzen a odsouzen...

Ale Hančí!!! Vždyť ty, promiňte, Vy nepotřebujete žádnou radu od blogerů, Vy ji znáte, až mi z toho slzy vytryskly do očí!!!! Stačí si přečíst vlastní příspěvek a dělat to, co Vám říká VLASTNÍ SVĚDOMÍ. Je to tam zcela jasně a zřetelně. Mohu přepsat?

Cituji: Nečtu, nechodím, spala bych, nemaluji, malovala bych, nalézám výmluvy, budu potrestaná...

- Vždyť to máme krásný záznam našeho (promiňte - Vašeho) vnitřního svědomí.....A ono také přesně ví, jak by to - kdyby to tak šlo dál - mohlo dopadnout....

Cituji: Sama jsem zvědavá, jak dlouho mně tento ZVYK vydrží.

- A pozor, aby se se zvyku nestal zlozvyk.... Časem si člověk lehce zvykne..... Ale Hančí ne, Hančí je silná, Hančí dokáže sebrat sílu a z nového rozvrkočeného "zvyku" udělat CTNOST!

Vít.

PS: Omlouvám se za delší příspěvek.

26 Kacz Kacz | 3. března 2008 v 21:58 | Reagovat

Prosím, nesnažte se logicky vysvětlovat rakovinu. Hledání  logiky podle mne ubírá nemocnému člověku jenom energii. Minulý týden zemřela na rakovinu má známá, velmi duchovně aktivní (dá-li se to tak popsat vůbec) žena, nebylo jí ani padesát. Je samozřejmě nutné dělat vše, co je v lidských silách, ale logiku bych nechával stranou. Logika totiž hrozí vytvořením si nějaké struktury kauzálních řetězců a následnou ztrátou v nich. Nemá smysl přemýšlet nad příčinami a řetězením. Je potřeba vytáhnout do boje a dělat maximum, ale nic logicky neřetězit. Řetězení a hledání totiž vede postupně k výčitkám, a k další řadě frustrujících zmatečných zjištění. Je to jako trápit se nad tím, co jsem mohl nebo měl udělat, když můj blízký člověk ještě žil a stále dokola hledat svou vinu, že jsem s ním nebyl více apod. Myslím, že rakovina patří k onemocněním, která nejsou zachytitelná jakoukoli logikou.

Na někoho spadne strom a začne počítat, kde měl o pár vteřin být jinde, proč udělal to či ono. Podle mne to vede k šílenství a ztrátě energie. Energií je v krizových situacích třeba neplýtvat. Přeji hodně sil. A omlouvám se za komentář, přemýšlým o těchto věcech taky často...

27 hanci hanci | Web | 4. března 2008 v 5:45 | Reagovat

Milý Víte, je mně moc líto, s jakou nemocí musíte bojovat a přeji vám hodně sil. Nemohu s vámi ale souhlasit, že za nemoc mohou naše hříchy. Nezlobte se, že to tak přímo píši, ale jsem o tom pevně přesvědčená, že ne.

Na našem zdravotním stavu se hodně podepisuje způsob našeho života, to ano- stres, jak jsme se vypořádali sami se sebou, jak dokážeme čelit životním překážkám atd. - Je to všechno, co já sama moc dobře neumím a s čím neustále bojuji, bohužel, zatím docela marně.

Hodně jsem přemýšlela, když jsem onemocněla, jak jsem si to zavinila. Nakonec jsem došla ale jen k tomu závěru, že mně nemoc pomohla začít dívat se na život jinak. Změnila mě, určitě k lepšímu. V mém případě mně lékaři řekli pravděpodobný důvod mého onemocnění, ale jistě to stejně nevím. Prostě se to mělo stát. Už nemyslím na to, co by - kdyby.  Souhlasím s tím, co napsal Kacz. Potřebujete hlavně hodně sil a energie. Obviňováním se tu energii ztrácíte. - Jistě , člověk si musí uvědomovat svoje pochybení a má se snažit je napravit, ale nemůže onemocnění brát jako trest za ně. Nevěřím tomu prostě.

Ještě na vysvětlenou k mému článku - ten zvyk, jestli mně vydrží - tak to jsem měla na mysli houževnatost - že jsem celý život nebyla zvyklá se vzdávat, tak jsem přemýšlela, jestli tento zvyk - nevzdávat se - mně vydrží. - Mám totiž dost velký problém - docházejí  mně docela obyčejně fyzické síly. Přísnou dietu držím od roku 1983, ovšem od roku 2003 došlo ještě k podstatnému zhoršení -  mojí hlavní a základní stravou jsou pouze suché rohlíky. Nějak se to za ty dlouhé roky zkrátka muselo na mém organizmu projevit a to se stalo koncem minulého roku, kdy jsem začala silně pociťovat úbytek fyzických sil. A teď se to začalo projevovat i tímto způsobem, který popisuji v článku.

Přeji vám ještě jednou hodně sil a srdečně zdravím.

28 anina anina | 4. března 2008 v 7:51 | Reagovat

Kacz : souhlas ...

29 vit vit | E-mail | Web | 4. března 2008 v 12:01 | Reagovat

Přátelé, děkuji Vám za Vaše milá přání. I vám vracím a přeji hodně sil.

Jenom poznamenám, co jsem asi dostatečně jasně z mého textu nevyplynulo:

- Nemoc není trest. Je to dar. (Hančí sama napsala, že se díky ní sama stala lepší!!!)

- Každý je sám zodpovědný za svůj vlastní osud a zdraví.

- Logiku (levou hem.) je potřeba spojovat s pravou hemisférou (intuicí).

- Hledáním viny - příčin - důsledků se nezbavuji vlastních sil.

- Z (duchovního a logického) poznání čerpám sílu.

- Nezabývám se tím, co jsem udělat měl, ale co mám udělat TEĎ.

Vít.

PS: Doporučuji Vám knihy o etikoterapii MUDr. Vogeltanze.

30 hanci hanci | Web | 4. března 2008 v 12:25 | Reagovat

Víte, omlouvám se, jestli jsem vás špatně pochopila. Já jsem totiž sama ze začátku neustále pátrala, za co jsem trestaná. Souhlasím s vámi naprosto, že je každý sám zodpovědný za sebe (celkově) a že se člověk má zabývat hlavně tím, co má začít dělat teď. Nemoc jsem skutečně vzala jako pomocnou ruku, jakési postrčení správným směrem. Ale teď jsem se v tom všem začala jaksi "plácat" a nemůžu najít cestu ven.

Mě osobně hledání - rozebírání pocitu viny, hledání příčin a uvědomování si pak důsledků hodně vyčerpává. A v žádném případě to nespojuji s onemocněním - ale to vy teď vysvětlujete, že to také neděláte.

Před delší dobou jste mně hodně pomohl, když jste mně uštědřil ten pomyslný štulec kvůli mému negativnímu myšlení. Jsem vám za to vděčná, bojuji s tím neustále. Přeji vám hodně sil v boji s nemocí - jsem přesvědčená, že vyhrajete! Srdečně zdravím.

31 radka radka | 4. března 2008 v 14:07 | Reagovat

taky si myslim ze nemoc neni neci vina. Ze to vede do slepe ulicky. Spise je to oslabeni organismu stresem, jak rekla Hanci. Pokud se nejedna o genetickou poruchu ci uraz.

Stres muze mit ruzne priciny. Muzou to byt i zminovane pocit viny, ktere utvrzuji nemoc (oslabeni) Taky to muze byt vnitrni nesoulad. Neco jineho jsme a neco jineho ze sebe delame. to si myslim je nejcastejsi pricinou negativniho stresu a oslabeni imunity

32 hanci hanci | Web | 4. března 2008 v 18:07 | Reagovat

Ahoj radko - nemusí to být také to, že se člověk přetvařuje a dělá ze sebe někoho jiného. Může to být také to, že si stanoví jakousi laťku, jaký by chtěl být, stanoví si ji příliš vysoko a ve svých očích ji nikdy nemůže dosáhnout - tudíž je se sebou neustále nespokojený, vidí se jako člověka, který neustále selhává...... myslím, že právě je toto můj případ - docela dost. A může to mít různé příčiny, i v raném dětství. Já jsem neustále trpěla jako dítě i jako dívka pak tím, že moje sestra byla opravdu moc hezká, navíc měla osobní kouzlo, kamkoliv přišla, všichni ji obdivovali. Stejné to bylo, když někdo přišel k nám. Návštěva se vždycky rozplývala nadšením, jakou rodiče mají krásnou dceru - samozřejmě, jsem u toho vždycky byla, ale byla jsem jakoby vzduch - nebyla jsem. A ještě k tomu mě v obličeji poranil pes. Pocitu absolutní nedokonalosti jsem se nikdy nezbavila a taky si nikdy nejsem jistá, když něco udělám, jestli je to dost dobré. Nedokážu si nic sama dostatečně zhodnotit, jsem ráda, když dostanu zhodnocení od odborníka (ne od kohokoliv, nejsem závislá na jakémkoliv okolí, to určitě ne). Lopotně se učím být spokojená alespoň s něčím, co udělám. Je to hodně těžké.- Našlo by se toho určitě hodně. Přemýšlím o tom obzvláště teď, i když moje současné potíže jasně vyplývají hlavně z toho, že jsem naprosto fyzicky vyčerpaná, z mnoho let trvající nedostatečné stravy. Ale i tak - všechno souvisí se vším, jen je těžké to někdy správně rozklíčovat a dopátrat se příčiny.

33 Taky Hanka Taky Hanka | 4. března 2008 v 19:09 | Reagovat

Máte třeba ozáření po výbuchu a lidé onemocní rakovinou. Nelze jednoznačně příčíst vše na psychiku..

Takový můj paradox,černohůmorný. Při pročítání  se životem, si někdo zaznamenává svá oblíbená místa, věty, třeba už od mládí.

Jsem si zaznamenala :Báseň z románu R.Rolland Okouzlená duše poslední verš :............ "Rozsévej svatou bolest ! Nechť zraje v mém lůně všechna bolest světa. Líbám tvojí ruku, líbám tvojí ruku. A jsem si poznamenala  : Krásné!!  Ve 20 letech.

A potom vás to v životě potká.O dalších pár let později. A je to tady. Jo a ještě v té nemocnici ,kam jsem s bolestí břicha doputovala byla ta kniha na polici před pokojem, stará, oprášená.  Když jsem se vlekla  kolem a co kde , že by bylo k dívání, tak to bylo totální.

34 radka radka | 4. března 2008 v 19:10 | Reagovat

Ja jsem si zase v 18 zaskrtala v Citadele:

Ponizuje jen ten kdo je sam ponizen.

35 hanci hanci | Web | 4. března 2008 v 20:06 | Reagovat

Radko - přesně tohle mám taky vypsané - mimo jiné z té knížky.

TH - ano, souhlasím s vámi....

36 Saša Saša | E-mail | Web | 24. října 2011 v 19:36 | Reagovat

Třídní původ? Moji předkové byli neandrtálci, takže díky za info:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama