Bowling potřetí

30. dubna 2008 v 6:51 |  Jak jde život
Tak jsem byla včera potřetí hrát bowling. S vnukem a zetěm, tentokrát v našem městě.

Opět jsem se zlepšila. Jednu hru jsem sice zase zkazila, ale už nesrovnatelně méně, než minule. V jedné jsem měla přešlap - kdybych ho neměla, v té hře bych bývala porazila zetě!! Jemu zrovna ta hra nevyšla - prý je to normální, že většinou se jedna hra vždycky pokazí - to mě uklidnilo - já jsem pokazila poslední hru. Takže můj průměr jsem měla za tři povedené hry (90,101,119) - 103. S tou zkaženou hrou - jenom 68 - to už hodně kleslo - průměr celkem 94. Měla jsem i tak velkou radost, hodně mě to baví, i když se za oběma svými spoluhráči belhám o dvou berlích někde hodně vzadu. Oba totiž většinou shazují napoprvé všech 10 kuželek. Kupodivu mně to vůbec nevadí, mám prostě radost z té hry - jestli tu šíleně těžkou kouli dokáži alespoň přibližně hodit tak, jak chci (házela jsem devítkou). Včera jsem měla pocit, že mně musí rameno vypadnout z kloubu. Naštěstí nevypadlo.
Po bowlingu jsme si šli sednout s vnukem do kavárny - a já jsem po 25 letech jedla zmrzlinový pohár s horkým ovocem a šlehačkou - neumím vůbec popsat pocity, jaké jsem při tom měla.
Má to všechno pro důchodce jedinou vadu - všechno je šíleně drahé. Zjistila jsem, že v našem státě by důchodci měli někam zalézt, vůbec se neukazovat, nemluvě o tom, že by měli nějak společensky žít. - Mluvím opět o průměrném člověku s podprůměrným důchodem, který neměl žádné výjimečné povolání, ani nemá žádné vyšší vzdělání, a který za komunismu neměl šanci si nějak naspořit (např. kvůli nemoci v rodině). No, musím si sestavit podrobný plán na každý měsíc a určit co je možné a co už ne, co by člověk chtěl víc a čeho všeho se musí vzdát. Teď, když mohu prakticky všechno jíst - i ovoce a zeleninu, je to opravdu hodně těžké rozhodování.
Zeť mně vyprávěl historku, které jsem se hodně musela smát - tak ji sem přidám k lepšímu.
Jeho nejlepší kamarád dostal k pětačtyřicetinám jako dárek seskok padákem. Skáče se ze čtyř tisíc metrů. On říkal, že prvních dvě stě metrů bylo nádherných. Pak si nějak drcnul do brýlí, spadly mu - a od té doby nic neviděl, protože mu šíleně slzely oči. - Takže zbylých 3800 metrů jakoby nebyly. Musela jsem se hrozně smát - jsem zvědavá, co se přihodí mně. - Už mně z té firmy odpověděli - moc krásný mail. Takže už mně zbývá jen určit přesné datum a napevno se domluvit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jirka* Jirka* | 30. dubna 2008 v 9:50 | Reagovat

páni... všechno, co je v bowlingu přes stovku, je výborný výkon. Ta devítka je možná ale opravdu těžká, i když ono to někdy pomůže k "ustálenému" hodu a také se líp vejdou prsty. Házet pořád strike (10 kuželek naráz) je časem nuda, umět "dohodit" zbylé kusy, to je výkon! :-)

S financema to má těžké hodně lidí.. bohužel má většinou člověk míň, než "by potřeboval", ale důchody, ty jsou na tom většinou opravdu dost špatně. Nedávno jsem se bavil s jedním známým (ekonom a účetní v jedné osobě) o systému důchodového připojištění. Shodli jsme se na tom, že nejlepší je zahodit nějaká pojištění za hlavu a zajistit se jinak. V mém případě to doufám bude směřovat k tomu, abych vlastnil nějakou nemovitost (dům, byt, pozemky), kterou budu pronajímat. Chyba je ještě v tom, že se bojím jít do nějakého úvěru, tam mám pořád nějaký blok, nerad si půjčuji, ale vpodstatě se nejedná o nějakou riskantní operaci. Jen jde o to udržet úvěrové splátky pod hladinou příjmu z pronájmu. Je to podle mě mnohem lepší, než spořit, dejme tomu třicet let, 1.500,- Kč jenom proto, abych měl o nějakých 900-1200 korun vyšší důchod a ještě se lepil ve strachu před obrazovkou, jestli nějaká vláda ten systém nepřekope o 180 stupňů (případně jestli se majitel toho peněžního ústavu neválí za moje peníze kdesi v tropech na pohodlné pláži). V tomhle je pořád ještě dost možností, jak se zajistit, snad to i vyjde :)

Sportu zdar, létacím zvlášť!

2 hanci hanci | Web | 30. dubna 2008 v 10:25 | Reagovat

Jirko - moc zdravím. Není co dodat. kdybych byla mladá, udělala bych přesně to, co ty. Investovala bych peníze přesně jak píšeš.

A děkuji hrozně moc za chválu. Budeš se smát - ale když jsem hodila přes tu stovku, tak jsem prvně myslela na tebe - co mně napíšeš. - No, tak já jsem nudu neměla, neustále jsem "dohazovala" - ponejvíc jsem házela 9, bylo to jako začarované. - Ta devítka koule byla lepší, jak říkáš, líp drží směr. Já jsem nejdřív házela osmičkou. Jenže - já se neumím rozběhnout, na správném místě zastavit a ještě navíc přesně hodit!! To je pro mě nesplnitelný výkon. Házím z místa - tak je ta těžší koule lepší. Ale fakt mě to hodně baví.

3 Jirka* Jirka* | 30. dubna 2008 v 11:23 | Reagovat

P.S: doplnil jsem k sobě na blog možnost zaslání "zprávy autorovi"

4 Lenka Lenka | Web | 2. května 2008 v 21:58 | Reagovat

Hančí, jsi třída, protože já byla na bowlingu jen jednou a když se mi ani napotřetí nepodařilo se trefit koulí tak, aby aspoň dorazila ke kuželkám a neskončila ve žlábku vedle, nechala jsem hrát  talentovanější. :-)

A k důchodům: My pracující sice máme nějaké peníze, zato nemáme skoro na nic čas.  A se stále se zvyšujícím věkem odchodu do důchodu se jej možná ani nedožijeme. A pak, Hančí, radost nic nestojí! :-)))

5 hanci hanci | Web | 3. května 2008 v 15:02 | Reagovat

Lenko, zdravím. To tedy fakt nevím, jestli jsem třída - já, když jsem to hrála poprvé, tak jsem se nejvíc bála, aby mě ta koule nestrhla na dráhu - jak jsem to viděla ve filmu. Pak mě to začalo hodně bavit. A baví, ráda bych hrála častěji, ale právě že nejsou ty peníze!

Jo, tak jak píšeš s tou radostí - tak takhle se utěšuju už hodně dlouho. :o))))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama