Je důležité číst knihy

14. dubna 2008 v 21:58 | hanci |  Knihy
Zabíjíme-li v mladých lidech touhu číst, připravujeme je o schopnost rozumět ostatním.

Tato věta přesně vyjadřuje můj názor. Myslím si, že knížku nemůže vůbec nic nahradit. A nejenom pro to, co se člověk čtením bezděky učí, ale i pro její vůni, pocit, když ji držím v rukou, když vidím, jak je krásně udělaná, mnohdy s krásnými ilustracemi.
Samozřejmě, jsem ráda, že mám v počítači knížky, které bych si nemohla z finančních důvodů koupit a v počítači se k nim mohu kdykoliv vracet - většinou si je zapůjčené nejdřív přečtu v jejich skutečné podobě. Ale nikdy to nemůže nahradit skutečnou knížku.
Stejně tak si myslím, že jsou děti ochuzované strašně moc o možnost hlubšího prožitku v nejrůznějších směrech, když nejsou vedeny k lásce k výtvarnému umění, k hudbě atp.
***********************
Impulz k tomuto článku mně dal rozhovor v Respektu č. 11, 2008 s Jamesem Robertem Flynnem, který se věnuje výzkumu inteligence a klasické filozofii, psychologii a sociologii ras a společenských tříd.
Uvedu zde pár výňatků z tohoto rozhovoru.
Otázka: Pokud IQ takto roste, proč je pořád na světě tolik pitomců?
Odpověď: To, že se lidé odklonili od konkrétna a aplikují logiku na hypotetické situace, ještě neznamená, že mají kritickou inteligenci. ...... Nově teď rozlišujeme dvě věci: na jedné straně se nachází to, co měří IQ testy - není to v podstatě nic, než schopnost dívat se na svět vědeckými brýlemi. Na druhé straně je pak kritická inteligence čili schopnost hledět na svět kritickým způsobem. Abyste měl kritické schopnosti, musí se vám dostat skutečně dobrého vzdělání, jaké vám neposkytne skoro žádná univerzita.
Otázka: Dnešní děti hrají počítačové hry.........
Odpověď: ............... Vývoj má ovšem i stinnou stránku. Moderní svět vizuální zábavy nabízí mladým lidem nějaký silný stimul každých deset minut. Někoho zabijete, dojde k vraždě nebo se někdo svlékne. Nemůžeme pak čekat, že mladí budou mít trpělivost na knihy Dickense............ Prostřednictvím literatury se přitom povznášíme nad svou osobní situaci a začínáme se vciťovat do ostatních lidí. Je možné, že když v mladých lidech zabijeme touhu číst kvalitní literaturu, něco ztratíme.
Otázka: Mladí mají Google a Wikipedii. Všechno potřebné si můžou vyhledat.
Odpověď: Vyhledat si fakta o tom, kolik Židů bylo zabito, není totéž jako přečíst si deník Anny Frankové. Literatura vytváří empatii. A pouhé hromadění faktů se jí nemůže vyrovnat.
Otázka: Můžu svým dětem pomáhat tím, že jim budu číst nebo s nimi budu hrát šachy?
Odpověď: Děti poznají, jestli rodiče něco dělají jen z povinnosti, nebo jestli je daná kognitivní činnost baví. Když se mě lidé ptají: "Jak mám zařídit, aby moje děti byly inteligentní?" říkám: "Zařiďte, aby se zamilovaly do myšlenek. Ale nejdřív se do nich musíte zamilovat vy sami." Děti vycítí rozdíl mezi tím, když jim mechanicky předčítáte, a když jim čtete, protože čtení milujete...........
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 radka radka | 15. dubna 2008 v 9:53 | Reagovat

Hanci, nejak to mam ted pomotane. Znam hodne lidi co ctou knihy a presto o nich nemuzu rict ze by byli inteligentnejsi nez ti co knihy nectou. Taky nemuzu rict ze by byli vice empaticti nez ti co knihy nectou. Spise bych rekla ze cist knihy je utek ze sveta reality do sveta snu a fantazie. Takovy krasny barevny fiktivni zivot jinych. Zavru knihu a hup, uz jsem opet v tom svojem sedivem svete :o))

A proto me nevadi, ze moje deti nectou knihy. Ja ctu jen popularne vedecke. Kdysi jsem byla samy roman a byla jsem urcite hodne sentimentalni. Ale svet romanu je jiny nez realita. A meli bychom zustavat v realite. Zit nas vlastni zivot.

2 hanci hanci | Web | 15. dubna 2008 v 11:20 | Reagovat

Radko, určitě jsem neměla na mysli romány!!! - Ty vůbec nečtu!! A ten profesor je taky zřejmě neměl na mysli - i když v raném mládí jsem tu klasiku četla a jsem ráda, že mně ji maminka podstrkovala a vedla mě k tomu.

Teď si říkám - ale ono jde o to, jaké romány - co máš pod tím na mysli, že ano. Protože jsou pokleslé romány a jsou takové, kterými ti ten autor dokáže říct strašně moc věcí, důležitých pro život. Takže ono není nic černobílé. - Zrovna tak, jako s těmi lidmi, kteří čtou a kteří nečtou.

Moji vnuci nečtou, je mně to líto, protože prostě mám na knížky ten názor, o kterém píši v článku.

Píšeš, že číst knihy je útěk ze světa reality do světa snu a fantazie - s tím taky nemůžu souhlasit - je to opět podle toho, jakou knížku si ke čtení vybereš - zkus si přečíst např. knížku Bůh maličkostí Od Arundhati Royové (hrůza - kastovnictví v Indii....), nebo např. nějakou knížku od Toni Morissnové, např. Milovaná (o otroctví a rasismu...), nebo od Petry Procházkové např. Frišta - o Afganistanu atd., atd.

Já teď čtu taky hlavně populárně vědecké, dokumentární, historické..... Ale občas si přečtu třeba tu P. Procházkovou atp. Myslím si, že je to hodně důležité. - Ale je to jenom můj názor, jasně, každý druhý může být přesvědčený o něčem jiném :o)))). Moc zdravím.

3 hanci hanci | Web | 15. dubna 2008 v 11:25 | Reagovat

Chtěla bych poděkovat anonymnímu návštěvníkovi za jeho vzkaz - za chválu. Jsem ráda, jestliže někoho osloví to, co na blogu říkám, co si myslím..... Díky moc.

4 radka radka | 15. dubna 2008 v 11:48 | Reagovat

Ja se prave takovym tem hruzostrasnym a nervydrasajicicm kniham vyhybam. Neciim se jeste dost silna abych je unesla. Nedokazu si na zada nalozit krivdy a nestesti jinych. Citime se pak bezmocna a ten pocit je pro me hrozny. A tak se ani v televizi nedivam na cizi nestesti. A dokonce se ani nedivam na takove ty veslel taskarice jak nejake decko upadne a breci a lidi se strasne smeji.

Jsem citlivka. Tak velka citlivka ze nektere veci do hlavy nepustim. V pudu sebezachovy. Obdivuji lidi, co jedou do Afriky nebo co nekde bojuji za spravedlnost. Pokud si o tom mam jen cist a pak tu knihu odlozit, tak nenaleznu klid. Jsem prilis akcni :o)))

5 radka radka | 15. dubna 2008 v 11:51 | Reagovat

Kastovnicky system v Indii je vec fungujici nekolik tisicileti a jeste je utuzovana jejich nabozenstvim. Je to vlastne z naseho pohledu aparteid, diskriminace lidi na zaklade jejich puvodu. Zeny jsou take diskriminovany jen proto ze jsou zeny. My Evropane zijeme jinde.

6 hanci hanci | Web | 15. dubna 2008 v 12:07 | Reagovat

Radko, v mnohém s tebou souhlasím. V poslední době se také vyhýbám drastickým věcem v TV. Obzvláště těm samoúčelně drastickým, ty mně nikdy nic neříkaly. Ale určité věci mě hodně zajímají, chci vědět, jak to skutečně je a to se dozvím jedině, když ty informace beru od lidí, kteří tam žijí, kteří se tam narodili, nebo kteří tam žijí dlouho. Pak to čtu, popř. se na takové dokumenty dívám i v TV.

Ale určitě to pro zdraví není dobré - to s tebou souhlasím.

Ty knížky, o kterých jsem ti psala, tak to je věcný popis skutečnosti. Dokonce ta knížka Bůh maličkostí mně připadá, že je napsaná jako báseň v próze. Nikdy jsem ještě nečetla nic tak zvláštně a krásně napsané. Navíc o takových věcech. Určitě stojí za přečtení. Možná se tady objeví někdo, kdo tu knížku zná a třeba mně dá za pravdu.

7 radka radka | 15. dubna 2008 v 12:38 | Reagovat

myslim si, ze je to moje slaba stranka. Vyhybani se ruznym valecnym zpravodajstvim, trpicim detem, ci obetem nasili. Tim ze zavru oci tak ony nezmizi ale existuji dal. Akorat o nich nevim. Toho jsem si vedoma a v prubehu zivota jsem se naucila vytesnovat ty veci, ktere nedokazi zmenit a ktere mi zpusobuji utrpeni. A ani se neangazuji v akcich k zlepsovani sveta. Snazim se co nejlepe vyresit svuj zivot a zivot v moji blizkosti.

8 hanci hanci | Web | 15. dubna 2008 v 15:59 | Reagovat

Radko - já bych neřekla, že je to slabá stránka. Chováš se rozumně - tohle přece radí všichni doktoři. Já se to pracně učím, ale moc mi to nejde. Vždycky se hrozně nervuju, i když vím, že já sama vůbec nic nespravím. Ale v různých akcích se angažuju, to je pravda. I když nevím, jak která pomoc kam dorazí atd. Moc optimistická v tomto směru tedy nejsem.

Myslím si taky, že děláš hodně, když řešíš život ve své  blízkosti. Protože tam to u každého přece všechno začíná. - A jak jsem tě poznala - kéž by všichni byli takoví, jako ty!!

Moc zdravím.

9 Jirka* Jirka* | 15. dubna 2008 v 23:56 | Reagovat

Včera sem tady nechal sáhodlouhý (až moc) komentář k tématu. Bylo to cosi o pomíjivosti psaného textu. Četba je důležitá. Vděčím jí například za pravopisný cit. Nikdy jsem neuměl větný rozbor, ani vyjmenovaná slova. Mám z toho období několik vykřičníkovitých poznámek v žákovské knížce. Hned vedle jedniček z diktátu.

Blog.cz mi svou nedostupností (bez varování) tak nepřímo vlepil praktický důkaz toho, co píšu ve druhé větě.

10 hanci hanci | Web | 16. dubna 2008 v 2:29 | Reagovat

Jirko, je mně tak moc líto, že se tvůj text ztratil!!!

Blog mě často hodně rozčiluje........

Nevím, co jsi všechno o pomíjivosti textu psal, ale - máme spoustu psaného textu vytesaného např. do kamene atd. - starého tisíce let! Nepřipadá mně to pomíjivé. - Jo - pomíjivé je právě to psané na PC, to ano. To moc dlouho nevydrží. - Prý věci uložené na CD vydrží cca 10 let - to mě hodně překvapilo, myslela jsem si, že je ta doba delší.

Srdečně zdravím.

11 Jirka* Jirka* | 16. dubna 2008 v 9:38 | Reagovat

Nemusí ti to být líto :), kdyby stál zato, tak ho napíšu znovu, ale nějak nemám potřebu. Bylo to něco o cyklickém opakování chování, úrovně morálky, absence nebo přebytku motivace ve společnosti.... všechno už tady v principu bylo a opakuje se to jen s různými obměnami a jakýmsi "málem" navíc, aby lidé mohli mít pocit, že na něco přišli. A taky o tom, že každá společnost může být lepší, jen když bude na čas zase horší (což je samozřejmě silně relativní pohled).

12 radka radka | 16. dubna 2008 v 10:28 | Reagovat

Na me hodne zapusobil porad na plovarne s nejakym bradatym doktorem, co vypadal spise jak filosof :o)

Mluvil velice zajimave o zvritatech, jejich socialnim chovani a tak nejak se od tohoto tematu preslo k lidem. Si k tomu pak napisu nejakou uvahu.

Pokud jsem to pochopila spravne, tak vsechny zvirata maji urcity socialni zivot, pricemz jejich adaptabilita a primerenost se overuje genetickou vybavou.

Akorat clovek se vymanil a vytvoril si svuj vlastni umely svet, ktery se jiz geneticky neproveruje, stavi na fiktivnich hlinenych nohach neproverene (geneticky) konstrukce. Riziko ze se tyto konstrukce kdykoliv zriti je velike a pak nastoupi opet geneticka proverka :o)

13 Lenka Lenka | Web | 16. dubna 2008 v 11:44 | Reagovat

Já myslím, že četba je důležitá, protože vnáší do života další zkušenost. Lidé se učí zkušeností. Osobní a také přejatou zprostředkovanou.  Od rodičů, prarodičů, přátel. Proto si povídáme, abychom si vyměnili zkušenosti. Knihy jsou dalším zdrojem zprostředkovaných zkušeností. Emocionálně podaná pravda (v knize) je silnější impulz než pouhá suchá informace, a proto má větší naději na přijetí. Ochuzovat se o tuto možnost učení se životu skutečně není dobré.

14 radka radka | 16. dubna 2008 v 12:05 | Reagovat

Dik Lenko, knihy jsou informace o zkusenostech jinych lidi. Bez knih bychom nemeli zadny pristup k temto zkusenostem (informacim) a museli bychom se spolehnout pouze na vlastni. coz je asi malo.

Takze knihy jo, ale nemeli by nam prekazet v poznani.

15 radka radka | 16. dubna 2008 v 12:14 | Reagovat

Jeste jedna vec me napadla. mluvim s detmi a tak vim, jakou nechut maji k beletrii. Je to zpusobeno jinymi podminkami. Tento svet nabizi spoustu podnetu a vnemu. A tak deti voli to, co je zajima. Kdyz to neni kniha, tak se to neda tak lehce zmenit.

Velci kluci necetli vubec. Ten nejmensi cte vsechno o rytirich a stredoveku. Furt nejake encyklopedie a přehledy zbrani ci vojaku. Ale ne proto ze by o bavilo ctene slovo, ale jen proto ze ho bavi predmet. Taky je spatny v cestine. Jeho jazykova pruprava je na velice nizke urovni.

16 hanci hanci | Web | 16. dubna 2008 v 13:36 | Reagovat

Lenko, já si myslím,že za všechno mluví tady tento kousíček:

Otázka: Mladí mají Google a Wikipedii. Všechno potřebné si můžou vyhledat.

Odpověď: Vyhledat si fakta o tom, kolik Židů bylo zabito, není totéž jako přečíst si deník Anny Frankové. Literatura vytváří empatii. A pouhé hromadění faktů se jí nemůže vyrovnat.

Myslím si, že o tom to hlavně je. Zrovna tak, jak si myslím, že je strašně důležité, vést děti k tomu, aby měly rády umění - ať výtvarné, tak hudbu - prostě všechno co vytváří člověk a co povznáší jeho ducha. Stará čínská poezie je nádherná i po tisících letech!!

Radko - přemýšlím o tom, jak by mohly knihy překážet v poznání - nad knihami se právě musí přemýšlet - a to vede k poznání. Já pořád nemluvím o nějakých pokleslých románech, to je snad jasné. Mluvím o hodnotné literatuře.

Ale jak říkám - mí vnuci taky vůbec nečtou, všechno si hledají na internetu. A mně je to hodně líto. Jenže - vnucovat se nic nedá, bylo by to ještě horší. Doufám tajně, že k tomu ještě v životě dojdou, co všechno může čtení dobré knihy člověku dát.

Víš, ty jsi úplně jiná, umíš racionálně přemýšlet - to já vůbec ne. Myslím si, že na hodně věcí přijdeš sama, na co já bych sama nikdy nepřišla. A v tom je asi ten rozdílný přístup k některým věcem. - ale to je dobře - ne? že jsme každý jiný.

Jirko - je mi líto každého tvého ztraceného textu, to je jasné :o)))))

Moc všechny zdravím.

17 radka radka | 16. dubna 2008 v 14:31 | Reagovat

Premyslim nad tim, proc me vlastne napadlo, ze cteni muze prekazet v poznani. Asi je to tim, ze ja jsem kdysi prehnane moc cetla. Muj svet se vytvarel a utvarel prectenym. Svet iluzi. Asi je treba mit v zivote rovnovahu. Neco teorie a neco praxe. kdyz je teorie prilis tak vytesnuje praxi. A praxe muze preslapovat na miste kdyz chybi teorie.

18 radka radka | 16. dubna 2008 v 14:44 | Reagovat

Jsou knihy z kterych jsem byla nadsena a ktere si ctu porad. Jsou to knihy, ktere ladi s mojim naturelem.

TAkove knihy treba meho muze nebo i moje deti k smrti nudi. A ja se tomu vubec nedivim. Oni maji radi veci na ktere zase ja vubec nereaguji. Treba nejaky rockovy koncert (velke deti) nebo fotbalovy ci hokejovy zapas (manzel) a dobrodruzna vyprava na opustene autocviciste (nejmensi) Ani jedna z techto zalib me nic nerika a tak na druhou stranu chapu, ze jine nebavi cist. Ze je to nudi a povazuji to za ztratu casu.

Muj muz se mi vzdycky smal ze kdyz vidim popsany kus papiru ze ho musim precist. Ze je to snad nejaka uchylka :o)) A ja casto premyslela proc to musim precist. A prisla jsem na to, ze cteni odvadi moji pozornost od okamihu byti. Od okamihu TED. Od soucasnosti. Proste jsem do hlavy tlacila pismena a nepotrebovala jsem si uvedomovat ze existuji. Ze JSEM.

19 Pasik4a Pasik4a | Web | 16. dubna 2008 v 16:22 | Reagovat

Me ani neprijde, ze by na internetu bylo vsechno, protoze se tam objevilo spoustu veci na zacatku a ty se pak uy dal jenom kopirujou a kopirujou a kopirujou, nevznika skoro zadna nova zkusenost a to je hrozne spatne, protoze knizky se nikdy takhle nekopirovali, vzdycky blo vic uhlu pohledu, a nebo jeden, ale pojatej vlastnima slovama, jinak by se ty lidi neuzivili, to dneska uy nefunguje a je to pro me velka skoda.

Pak bych jeste lehce nahodil tema, jestli cist knizky "realne, vedecke, faktograficke" nebo "krasnou literaturu, beletrii a prosu", protoze ja skoro faktograficky knizky nectu, tak to nemuzu posoudit, ale napriklad v poesii se da najit obrovksy mnozstvi zkusenosti a novejch veci, pro me vic nez prave ve faktografickych knizkach

20 hanci hanci | Web | 16. dubna 2008 v 16:53 | Reagovat

Pasik4a - ahoj, jsem ráda, že k tomuto tématu píšeš svůj názor.

Tvůj první odstavec - naprosto s tím souhlasím. Mluvíš mi z duše.

Ten druhý odstavec - já jsem četla samozřejmě různé knížky v různém svém věku. Mám poměrně velkou knihovnu a zjistila jsem před víc jak deseti lety, že z ní už skoro nic nemůžu číst, protože jsem se jaksi dostala do situace, kdy nemohu číst téměř žádnou beletrii - tedy takovou tu klasiku, kterou jsem dřív četla. Snažím se číst - a moc mě to baví a zajímá - filosofickou literaturu (na kterou svou chabou inteligencí stačím) a dokumentární - historické knížky (ty obzvlášť miluji). Přesto mám naprosto zvláštní, nádherný požitek, řekla bych až vnitřní chvění, když čtu nějakou krásně napsanou knihu, ať už je to beletrie nebo poezie - tu mám obzvlášť ráda. Protože to, co se v těchto knížkách dává mezi řádky, se nedá jinak sdělit, formuje to člověka do jakéhosi vnitřního vyššího stupně, kam ho posouvá i ostatní umění a co ho povyšuje nad ostatní živé bytosti. A co se nikdy v žádné faktografické, vědecké knížce nemůže sdělit. - Takže s tvým druhým odstavcem úplně souhlasím.

21 hanci hanci | Web | 16. dubna 2008 v 17:02 | Reagovat

Radko, já bych to tak neviděla, že by čtení mělo člověka odvádět od okamžiku TEĎ - od existence, bytí. Ale je to opět můj názor - je to asi v založení člověka - ty jsi velmi prakticky založený člověk - tedy si myslím.  Proto ke knížkám přistupuješ z úplně jiného pohledu. Mně hodněkrát knížky to bytí prohloubily. - Ovšem je fakt, že v praktickém životě jsem neúspěšný člověk. Kde co mohu si pokazím přemírou citu, namísto abych používala víc rozumu. - Ale myslím si, že je to tak dobře, svět je pestřejší.

22 Liška Liška | E-mail | Web | 18. dubna 2008 v 13:59 | Reagovat

Vlastně souhlasím s Radkou ad1. V dětství a raném mládí jsem četla hodně a hodně a nemůžu říct, že bych v té době byla zvlášť chápající ke druhým a empatická. Spíš podprůměrně. Děti si z knih vezmou každý podle svého - někdo touhu být hrdinou, jiný moralistou, jiný vědcem, jiný cestovatelem, Indiálnem, vším dohromady...

Ke vzdělání četba přispívá, ale k ničemu jinému bych se obecně neodvážila tvrdit, že přispívá. K lepšímu sociálnímu zapadnutí do "kolektivu" teda spíš neprospívá. Co myslíte? K individualismu ano. Záleží, jestlije v danou chvíli žádoucí, nebo nežádoucí.

ad Hančí. Pokud knihami nemyslíš romány, ale literaturu faktu, potom to moc nechápu. Tomu (teda já osobně) neříkám četba. To je pro mě nutnost - informovat se v oboru, který mě zajímá. Ale to mi dá jen informaci, jako internet, nic víc. Knihy čtu z velké části kvůli stylu, ne jen kvůli obsahu. Ten styl hodně přispívá ke vzdělání, nepřímo se vtírá; ne jen obsah (který zapomenu třetí den po zaklapnutí).

Liška, bývalá čtenářka beletrie, potom čtenářka odborných textů, nyní vyběračná čtenářka a nedočtenářka

23 hanci hanci | Web | 20. dubna 2008 v 18:15 | Reagovat

Liško - opakovala bych se - moje odpověď na tvůj kom. ke mně je v mém kom. č. 20.

Ano, většinou si taky vůbec nepamatuji obsah - zůstává jednak jakési vědomí toho problému, o kterém jsem četla, když mně něco dává a jednak nádherný pocit, který mám vždycky, když přečtu dobře napsanou knihu - jakoukoliv - dobře napsanou, která má hlubší smysl, není povrchní.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama