Opět o štěstí

7. dubna 2008 v 12:10 | hanci |  Zamyšlení
Už jsem tady o štěstí psala vícekrát, ale nedá mně to, abych sem neopsala alespoň některé myšlenky, které vyslovil v rozhovoru v LN z 05/04/08 profesor Marek Blatný, ředitel Psychologického ústavu Akademie věd ČR.

"Jak lze definovat štěstí a spokojenost?
V uplynulých třiceti letech vznikla zcela nová disciplína, psychologie osobní pohody, která se zabývá pozitivními stránkami lidské podstaty a existence. Osobní pohoda je definovaná jako dlouhodobý či přetrvávající emoční stav, ve kterém se odráží celková spokojenost člověka s vlastním životem. Dalšími často používanými pojmy jsou štěstí či životní spokojenost. Někteří psychologové navrhují používat je pro vyjádření různých podob osobní pohody na časové ose - spokojenost cítíme při pohledu do minulosti, štěstí prožíváme v součastném okamžiku a ve vztahu k budoucnosti pociťujeme naději.
..............Dá se říci, že pro pocit spokojenosti je důležité především to, aby se život člověka alespoň v určité míře shodoval s jeho potřebami, představami a plány, ale na druhé straně i s jeho možnostmi............ Pocitu spokojenosti napomáhá, pokud si lidé svou osobní pohodu aktivně udržují, například se snaží i na nepříjemných životních událostech hledat přínosy a světlé stránky. Důležité je i to, má-li člověk v životě více zájmů a cílů.....a v případě nezdaru v jedné z oblastní může najít uspokojení v oblasti druhé. Velice významným faktorem ovlivňujícím osobní pohodu jsou také vřelé, podporující a vzájemnou důvěrou naplněné mezilidské vztahy. A v neposlední řadě k našemu vnitřnímu uspokojení přispívá přesvědčení o tom, že náš život má účel a cíl - smysl života..........
............ kvalita života.... Rozlišuje se její objektivní a subjektivní stránka. Objektivní stránku kvality života lze ztotožnit s životními podmínkami (např. se zdravotním stavem, socioekonomickým statusem), subjektivní stránka je reprezentována právě osobní pohodou.......
........ osobní pohodu ovlivňují především ty vlastnosti, které mají biologický podklad a vyjadřují nějakým způsobem emocionalitu člověka........ Patří k nim rysy jako introverze a extroverze, emoční vyrovnanost a emoční labilita. Četné výzkumy opakovaně prokázaly, že extroverti jsou spokojenější než introverti a lidé emočně vyrovnaní jsou spokojenější než lidé emocionální. Neznamená to však, že introverti a emočně nestabilní lidé jsou nešťastní - pouze uvádějí nižší míru spokojenosti než extroverti a emočně stabilní lidé............
............ Ženy a muži........liší se ve zdrojích osobní pohody a v jejím vyjádření.
Pro celkovou spokojenost žen jsou v daleko větší míře důležité sociální vztahy, než je tomu u mužů. ............. ženy na rozdíl od mužů silněji a častěji prožívají jak negativní, tak pozitivní emoce. Ženy tedy na jedné straně častěji než muži trpí depresemi, na druhé straně ve výzkumech častěji uvádějí vyšší úroveň pozitivních emocí a také extrémně vysoké hodnoty osobní pohody."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jirka* Jirka* | 7. dubna 2008 v 12:48 | Reagovat

ano, s tím se ani nedá nesouhlasit... jen mě hned v úvodu napadla varianta té proložené otázky - "Je nutné definovat štěstí a spokojenost?"

2 hanci hanci | Web | 7. dubna 2008 v 14:18 | Reagovat

Ahoj Jirko - no, já nevím - spousta lidí se po tom ptá. Hodně lidí chce asi mít černé na bílém co je co. Pak už záleží na každém, jestli to chce takhle mít potvrzené - nebo definované - nebo ne. Stejně to každý pociťuje úplně jinak. Někomu stačí k pocitu štěstí a spokojenosti málo, někomu nestačí nic.

Mně tam přišla strašně důležitá tady ta věta:  Pocitu spokojenosti napomáhá, pokud si lidé svou osobní pohodu aktivně udržují, například se snaží i na nepříjemných životních událostech hledat přínosy a světlé stránky.

To si myslím je hrozně důležité. Už dlouho si říkám, že všechno špatné je pro něco dobré a vždycky jsem se pak o tom přesvědčila, že to tak je. Jen je někdy docela těžké to najít.

3 radka radka | 7. dubna 2008 v 18:24 | Reagovat

Hanci, muj nazor je hodne konzervativni a ty ho znas.

Ja jsem jiz dlouho presvedcena ze vetsina nemoci vcetne osobni nepohody je zpusobena psychikou. Zejmena stresem a negativnimi myslenkami. Telo nasloucha mysli a ridi se pokyny mozku. Jsme jemny mechanismus, ktery je rizen centralne. Jsme vydani nasi mysli uplne napospas (pokud se nevenujeme nejakym specialnim mentalnim technikam).

I proto je pro me tak dulezite odpusteni. Osvobozeni se od hodnoceni dobry-spatny. Ne proto ze bych byla tak hodna. Vubec ne. Ale je treba vymest z hlavy vsechno negativni. Neni treba zit ve vseobjimajici lasce :o) To vubec ne, ale je treba zastavit proud negaci, odmitani a proud uzkosti a strachu.

A i kdyz si clovek mysli ze to nejde, ze nelze zit bez strachu, bez negaci, bez odporu k ruznym situacim,  tak by mel alespon doufat a prosit osud (naseho andela strazneho) at mu ukaze TU JEHO cestu.

Vis ze ti drzim palce. A preji ti z celeho srdce zlepseni tveho zdravotniho stavu.

4 hanci hanci | Web | 7. dubna 2008 v 19:35 | Reagovat

Ahoj Radko! Souhlasím s tebou, úplně. Docela dlouho mně trvalo, než jsem k tomu došla - tedy - věděla jsem to - ale............ ono je něco jiného teoreticky vědět a něco jiného je dokázat tu teorii převést do praxe.

Odpuštění je hodně důležité - ale je to stejné, jak píši v minulé větě - teorie a praxe jsou tak rozdílné věci!!!!!!!! Je docela lehké odpustit člověku na dálku - ale jak je to těžké v bezprostřední a denní blízkosti!!!

Radko, proto jsem napsala v článku Rozhodnutí to, co jsem napsala. Cítím se mnohem lépe už nějakou dobu a nechci si to pokazit. A doufám, že budu postupovat dopředu - teda - věřím!!

Přemlouvám neustále Aninu, aby za mnou přijela, že bychom se mohly setkat s tebou. Bylo by to moc bezvadné, snad se mně to časem podaří :o)))).

5 Lenka Lenka | Web | 7. dubna 2008 v 20:04 | Reagovat

Hančí gratuluji k onomu rozhodnutí, k realizaci a k lepším výsledkům.

A mimochodem: Určitě to nebude poslední rozhodnutí pro otočení pozornosti k dobrému, které učiníš. :-)

Těším se, jak ti bude líp a líp.

6 Taky Hanka Taky Hanka | 7. dubna 2008 v 23:10 | Reagovat

Štěstí. Třeba i jen chvilky a možnost to vnímat. Od-puštění, někdy čím víc člověk chce , tak to nejde. A naopak. Nechat život plynout a přinese i to co překvapí, nebo si jít za svým cílem a vědět , že to má smysl, ta snaha a potom radost z výsledku. I v tom je trochu rozdíl . Ženské , mužské dvojlomnosti . Muž je a může být cílenější. Žena je pasivnější a více vydána vnitřnímu světu svého prožívání. Někdy si neumím představit být v mužském vnějším světě. Mám pocit , že chápu i zahalenost , a schovávat se do závojů u muslimských žen.

7 Eliza Eliza | 8. dubna 2008 v 0:32 | Reagovat

Já jsem na toto téma tady u tebe i jinde psala již vícekrát, a skoro vždy jsem se setkala s nepochopením. Myslím si, že ty se právě teď dostáváš do toho bodu, ze kterého jsem vycházela já, když jsem o tom už mohla psát jako v minulém čase. Asi to chce ten správný věkový odstup, ty prožité příhody a zkušenosti, neboť jinak je člověk pokládán za blázna a podobně. Právě po prodělaných velmi těžkých  zdravotních problémech s mými dcerami a s manželem se můj zdravotní stav psychycky zhroutil. Stalo se to právě až v okamžiku, kdy oni se ze svých problémů začali dostávat, a takzvaně vstávat z mrtvých. Tím hůře jsem se dostávala dolů já. A moje problémy byla právě se žaludkem a slinivkou. Dost let mne s tím léčili, byla jsem i často ve špitále, ale situace jakoby se nechtěla zlomit a zlepšit.  Až jsem to skoro vzdala, dokonce jsem už tak nějak byla smířena s nejhorším, a prostě jsem se s tou nemocí dala dohromady, jako že ona jsem já a že jinak už to ani nebude. Co ti budu povídat, dnes o ničem takovém už není ani památka. Už cca pět let jsem bez problémů, žádné léky, prostě nic. Změnila jsem jenom přístup k životu. Začala jsem žít, jako by to mělo už být vše to poslední, a šly všechny problémy takříkajíc do háje. A tak se nesmí nikdo divit, že každého se snažím přesvědčit, aby se nad tím svým stavem také tak zamyslel. Ale asi to nejde tehdy, když si člověk předem neprožije ta martyria, která k tomu musí dát ten správný impuls.

Hančí, víš co mi pak v tom zlepšení velmi pomáhalo, když jsem ulehla večer spát, tak si dát dlaně na břicho, a snažit se jej zahřívat a jakoby chtít aby veškerá energie jakoby tekla z těch rukou do břicha. Až se ti to bude dařit, tak budeš úplně cítit takový proud, který tě bude prozařovat a strašně uklidňovat. A začne se ti to šířit celým tělěm, až do špiček u nohou. To poznáš, jakmile to začne fungovat. A to byl první náznak zlepšení, pak už to šlo velmi rychle. Prostě navodit si tu pohodu a pocit štěstí, o kterých právě píšeš v úvodu.v Hlavně naprosto zapomenout, co znamená slovo stres. Říct si, nic není tak hrozné, aby nemohlo být ještě hůř, toto vše se dá překonat. Tak hodně sil ti přeji.

8 m. m. | Web | 8. dubna 2008 v 10:53 | Reagovat

Hančí máš tu samé moc prima komentáře!

Elizo to co píšeš, je hodně důležitý. Díky.

Lenko, jo !!

Nezbejvá mi, než se jen přidat: takže hančí ....... !!!

9 hanci hanci | Web | 8. dubna 2008 v 19:02 | Reagovat

Všechny moc zdravím a všem hrozně moc děkuji. Raději ani nebudu moc psát - o čem mluvíte, na to jsem postupně přicházela. Když jsem se o to hrozně snažila, nešlo to. Teď to najednou přišlo samo a bojím se, aby se to neztratilo. Věřím, že ne. Snad jsem skutečně "vykročila tou správnou cestou". Moc v to doufám. Je neuvěřitelné, jak se mně během krátké doby všechno změnilo. V tyto dny se cítím tak moc šťastná, jak asi ještě nikdy v životě. Vychutnávám si to. Je to krásné.

(Elizo - jako bys to psala o mně.)

Ještě jednou všem díky moc.

10 Eliza Eliza | E-mail | Web | 8. dubna 2008 v 22:35 | Reagovat

Ten pocit štěstí si hýčkej, a stále si to opakuj. Nepřichází tak často, a ty se jej musíš naučit poznávat. Musíš si i párkrát opakovat, jak jsi šťastná z každé maličkosti, ze zdraví, z toho že jsi se ráno probudila, z krásné koupele, z příjemné kávy, z podařeného obrázku. Nikdo jiný ti ten pocit nemůže dodat, jenom ty sama sebe nejvíce potěšíš tím, že se najednou pousměješ, pohladíš, pochválíš, pochopíš se.  Píšeš tam také cosi o odpuštění. To je velká a strašně dlouhodobá bolest, která jakoby nikdy nekončila. Nejde odpustit, když ti jednou někdo něco udělá, tak si to budeš pamatovat navždy. Odpuštění nepomůže, pomůže pouze smíření se s tím. Vzít to jako fakt, jako názor někoho jiného a souhlasit s ním. Prostě on to chtěl tak jak chtěl, jinak nežli ty, a ty mu dopřej jeho názor a nemusíš se jej snažit pochopit, prostě je to jiný názor nežli ten tvůj, a nic jiného se s tím nedá dělat. Někdy to moc bolí, a myslíš si, že si to nezasloužíš. Ale je to jenom o tom, že někdo jiný chce žít jinak, nežli jsi měla ty svoji představu. A pak to najednou pochopíš, smíříš se s tím, a zjistíš, že to nebyl tvůj život, že to jenom někdo prošel ve tvém životě kolem, ta chvíle tě oslovila, byla tvojí součástí, a šla zase dál. Vše se vyvíjí, a i tvůj život se bude zase vyvíjet dál. Jinak, je už bohatší o nový prožitek, o nové poznání, a ty mu dopřej poznat další nové podněty, které tě znovu naplní krásnou inspirací a krásnými a jinými poznatky. A na ten minulý nikdy nezapomeneš, jenom na něj budeš vzpomínat s klidem v duši, a budeš mít takové sladko na jazyku, kdykoliv si na to vzpomeneš, právě jako by sis uvědomila, já jsem to prožila, já byla šťastná, a já za to děkuji. Ale já už žiji jinak, a jsem šťastná teď svým novým, jiným životem.

11 hanci hanci | Web | 9. dubna 2008 v 17:17 | Reagovat

Elizo, díky moc. Ano, štěstí se musí hýčkat, je to jenom chvilka, jako když jedeš na hřebenu vysoké vlny, jsi nahoře, cítíš to, prožíváš to, musíš si to vychutnat, protože v příští vteřině už můžeš polykat vodu až u samého dna moře.

S tím odpuštěním je to hodně složité - a nejde to vždycky vzít tak, jak o tom píšeš. Závisí to hodně na okolnostech. Ale nejvíc záleží na vnitřním rozhodnutí a vyrovnání, ano. to ano.

Měj se hezky.

12 Taky Hanka Taky Hanka | 10. dubna 2008 v 0:11 | Reagovat

Hančí-zašla jsem zde a pročítám. Nespím. Pracuji na počítači i raději večer. K tomu odpuštění , je to výjádřeno - v modlitbě- odpusť nám naše viny , jakož my odpouštíme.... Je to tak, chybuje a ubližuje každý.  R.E.M vyšlo nové CD a ze starého  Every body hurts. Eliza má pravdu, ruce pomáhají, při přikládání i na druhé, např, na děti, když jsou nemocné, matky automaticky přikládají ruce, hladí utěšují. Chodila jsem k léčiteli a ten  přiložením rukou dovedl úplně bolest stáhnout, dočasně.Učil jak se chovat v nemoci a byl to vystudovaný MUDr , cizinec, léčitelství měl po babičce, která ho učila od mládí. Ale bývá to jen dočasné, i když psychicky pomohl. Jinak klasickou medicínu nelze zavrhovat, i on říkal, někdy se to  natolik nalomí  v tom organismu , že pomůže jen protilomný zásah . Asi je dobré včas reagovat i na to. Je to také možnost. Medicína ušla obrovský kus cesty  a tak je možné i doufat v její další výsledky, přinesla tím lidem úlevu od bolesti, trápení, přežití a tak i tu možnost prožívání štěstí a lidského naplnění třeba o trochu déle .

13 radka radka | 10. dubna 2008 v 10:28 | Reagovat

ja odpusteni vidim podobne jako Eliza. Snad  ani nejde o odpusteni ale prijmuti behu zivota v jeho podobe. My nebudeme prosit za odpusteni (nase rozhodnuti jsou nase cesta) a nebudeme odpoustet jinym (rozhodnuti jinych jsou jejich cesta) A to ze se nase cesty skrizily je vec nahody (pricina  a nasledek) A tak si z cele situace vezmeme pouceni a pokracujeme v nasi ceste dal. Tak jako "ublizuji" jini nam, tak "ublizujeme" i my jinym. Pokud se oni divaji na to ze sveho negativniho pohledu tak tomu nemuzeme zabranit ani pri nejlepsi vuli.

A tak je treba nechat veci plynout a vystoupit z kolobehu "vina - odpusteni". Nevpustit tohlemyselni do nasi mysli. Stt si za vlastnimi ciny a rozhodnutim. Kazdy den zacina znovu a my se kazdy den znovu rozhodujeme.

14 hanci hanci | Web | 10. dubna 2008 v 17:31 | Reagovat

Taky Hanka - taky jsem chodila k léčiteli, když jsem ochrnula a měla nesnesitelné bolesti - jak říkáš - pomohlo mně to nejdéle na pět týdnů - bylo to jako zázrak - mohla jsem normálně jít - pak jako kdyby se spustila nějaká opona, vrátily se bolesti a zase jsem nemohla chodit. - Naštěstí se mně to upravilo do značné míry později po klasickém léku, takže mohu jít bez bolesti dvě hodiny...... Myslím si, že léčitelé spíš pomáhají lidem psychicky, v zoufalství se člověk chytá všeho možného.

Radka - já to taky vidím podobně. Navíc si myslím, že cokoliv člověk jednou udělá, nejde smazat, prostě to JE. Záleží pak na tom, jak to přijme okolí a jak se s tím vyrovná on sám. Může se tím vším dohromady taky hodně poučit. (Někdy to ovšem nemá vliv vůbec na nic a žádné poučení nepřijde.) A dále -  jak pořád opakuji - hodně záleží na okolnostech - když člověku ublíží někdo, kdo je mu fyzicky hodně vzdálený, tak je možné odpustit - doslova - docela brzy. Z důvodů, které popisuješ ty i ostatní v kom. Jestliže ovšem je člověk tomu, kdo mu hodně ublížil trvale fyzicky na blízku a ubližování trvá, pak prostě odpustit nejde - tedy - možná ano, někomu - třeba světci :o)))).

Nejdůležitější je to - tedy alespoň pro mě, co píšeš v posledním odstavci. Je docela těžké se to naučit ve ztížených podmínkách, ale od doby, kdy jsem si to od tebe četla poprvé už uplynula nějaká doba a myslím si, že už jsem se to do značné míry naučila.

Obě moc zdravím.

15 Taky Hanka Taky Hanka | 11. dubna 2008 v 23:54 | Reagovat

Je-li něco neřešitelné a bolestné tak od-puštění je i v tom puštění, opustit to a jít dál. A to se týká i vás samotných, odpustit sám sobě je někdy opravdu těžké, a věřím , že  tam někde jsou i zdroje reakcí celého organismu v případě nemocí, odpustit rodičům za jejich chyby,které vidíte a cítíte doslova v přímém přenosu . Tzv. najít cestu skrze to všechno k sobě , ke svému přijetí a vrátit se , jací jste a jací se stáváte každým dnem. .Neodejít předčasně, v touze uniknout tomu.  Přijímání proměn těla, problém stárnutí, omezení sil, já to vidím u svých starých rodičů., nemoci a nebýt proto zlý, nevzdat to a ještě prožít dny. Ty se pak stírají,v tom co už je velmi omezené ubývající životní sílou.  Je to těžké, ale je to zatím cesta.

Také  to ukazujete svým dětem, a víte , že i oni tím projdou. S nadějí, že třeba radostněji a bez některých vašich chyb. Také vás zdravím a děkuji za podporu,  vaším sdělením, nějak to je teď těžké období co zažívám.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama