Denny

11. května 2008 v 15:55 | hanci |  Jak jde život
V pátek jsme byli od rána v Citonicích. Byl krásný den,

teplo tak, že jsme se opalovali v plavkách na dvorku, kde je vytvořené příjemné sezení. Zeť tam dokonce vybudoval záhon bonsají - ohraničil ho plochými kameny - snad je to správné, když říkám, že je to břidlice - naskládanými naplocho na sebe. Bonsaje jsou krásné stromečky, některé každým rokem nesou i plody, hodně kvetou. Pořád ještě je foťák pro mě nedostupný sen - snad příští rok se dočkám a budu sem vkládat fotodokumentaci.
Odpoledne jsme šli s Dennym do lesa. Tam chodím moc ráda, jsou tam hluboké, krásné listnaté lesy - samozřejmě chodíme kolem keltského pohřebiště, které vždycky působí tajuplně.
Některé schopnosti a cítění zvířat jsou neuvěřitelné. Denny nejvíc miluje zetě - svého pána. Jeden den navečer chtěl s Dennym jít ven vnuk, zeť nemohl. Zeť jenom Dennymu nasazoval obojek. Jakmile ale Denny zjistil, že má jít ven s vnukem, odmítal to - přestože ho má taky rád. Neustále dával zvláštním štěkáním a běháním najevo, že chce jít pouze se svým milovaným pánem. Když to nepomohlo, šel tedy s vnukem. Za krátkou chvilku byl zpět doma - jakmile mu totiž u rybníka vnuk sundal obojek s vodítkem, okamžitě se otočil a utíkal domů.
Zetě vždycky vycítí na obrovskou vzdálenost, když se odněkud vrací, když má přijet na víkend atp. Vítá ho naprosto nepředstavitelným způsobem. Je to zkrátka bezpodmínečná láska, kterou snad nikdo nemá takovou, jako pes.
Kocour Ludva zase neuvěřitelně pozná druh nože, kterým zeťova maminka ořezává maso - když vezme jiný nůž, ani se nepohne. Jakmile jde o ten "pravý" nůž, je okamžitě ve střehu, protože ví, že dostane kousky masa. Jak může ty nože rozpoznat je absolutně nevysvětlitelné. - Daly by se do nekonečna vypisovat nejrůznější neuvěřitelnosti - ale každý, kdo má doma nějakého miláčka, jich má určitě dostatek.
Včera jsme byli na Klučovské hoře - opět jen mohu litovat toho foťáku. I když se přes fotky nedá přenést vůně, která tam všude byla. Dokonce jsme ještě zastihli i pár kvetoucích konikleců, to už jsem skutečně nečekala. Většina už byla odkvetlá, už z nich zbyly jen koule z chmýří, ale několik trsů ještě kvetlo. Jsou to krásné květiny. Celý kopeček je přírodní rezervace a s potěšením jsme zjistili, že konikleců stále přibývá, rozrůstají se.
Na rybníku jsme pozorovali bojující kačery - ještě nikdy jsem ve skutečnosti neviděla takovou bitku, vždycky jenom v nějakém přírodopisném dokumentu. Bylo to legrační a zajímavé zároveň.
A dnes ještě návštěva, kterou mám hodně ráda. Příjemné zakončení hezkého víkendu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Taky Hanka Taky Hanka | 14. května 2008 v 0:27 | Reagovat

Zvířata udivují. Provázejí nás.Mám taky kocourka , pořád za váma chodí a dívá se co děláte, jednou místo mňoukání zamlel čumáčkem jak napodoboval řeč. Asi to od nás odkoukal, nemá jiné kočky a kocoury pro svojí výchovu, než nás, tak jsem zvědavá jak  co kladného se od nás přiučí .O záporech ani nemluvě.

2 jenia jenia | 20. května 2008 v 13:41 | Reagovat

ahoj, hančí, a co ty a zvířátka? jak jsi se rozhodla?

3 hanci hanci | Web | 20. května 2008 v 22:59 | Reagovat

Oběma děkuji za komentář.

Jenia - no, rozhodla jsem se, že dokud budu moci, budu trochu jezdit - hlavně na výstavy - to bylo vždycky moje velké přání - a až to nepůjde, tak si vezmu pejska. Neměla bych ho kam dát, když nebudu doma, tak to musí počkat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama