Já jsem já

15. července 2008 v 17:34 | hanci |  Zamyšlení
Náhodou se mně dostal do rukou následující text., o kterém jsem si říkala, že by mohl někoho zajímat. Je od Virginie Satirové .

Já jsem já

Na celém světě není nikdo stejný jako já.
Jsou lidé, kteří se mi podobají,
ale ani jeden není se mnou totožný.
Proto vše, co se mi přihodí, je autenticky moje,
je to moje svoboda, můj vlastní výběr.
Všechno, z čeho sestávám, ke mně náleží,
moje tělo a všechna jeho aktivita,
moje mysl se všemi myšlenkami a idejemi,
moje pocity, ať jsou jakékoliv,
hněv, radost, frustrace, láska, zklamání, vzrušení,
moje ústa a všechna slova, která z nich vycházejí,
zdvořilá, sladká či drsná, správná nebo nesprávná,
můj hlas, hlasitý nebo tichý,
a všechno to, jak jednám vůči druhým i vůči sobě,
moje sny, moje fantasie, naděje a strachy ke mně náleží,
všechna moje vítězství a úspěchy, všechna má setkání i omyly,
ke mně náleží.
Proto všechno toto je moje, mohu se důvěrně poznat,
a tak mít rád sám sebe a být v přátelství,
sám se sebou ve všem, co ke mně náleží.
Pak mohu umožnit všemu, co je moje,
aby pracovalo v můj prospěch.
Vím, že mám stránky, které mě matou a jsou pro mě hádankou,
a jiné stránky zcela neznámé,
ale pokud jsem v přátelství sám se sebou,
mohu s odvahou a nadějí hledat řešení hádanek
a cesty k nalezení toho, co ze sebe neznám.
To, jak se dívám a naslouchám, co říkám a dělám,
myslím a cítím v tomto okamžiku - to vše ke mně náleží.
Je to autentická výpověď o mém "tady a teď".
Později, když přehlížím znovu, co jsem viděl a slyšel,
co jsem říkal a dělal, jak jsem myslel a cítil,
možná něco z toho se ukáže nevhodné.
To, co je nevhodné, mohu odložit
a podržet to, co se osvědčilo
a vynalézat něco nového místo toho, co jsem odložil.
Mohu vidět, slyšet, cítit, myslet, mluvit a jednat.
Mám nástroj k přežití i vytvoření smyslu
a řádu světa lidí a věcí.
Náležím si a proto se mohu sám řídit.
Já jsem já,
a tak je to dobře.
*******************
Bohužel, úprava mně opět nešla udělat tak, jak bych si přála. Omlouvám se, asi se to tady už nikdy nenaučím.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Děd nevěd Děd nevěd | E-mail | Web | 15. července 2008 v 18:52 | Reagovat

Hančí, to je téma na načatý večer! Dík.

2 hanci hanci | Web | 15. července 2008 v 19:34 | Reagovat

D.n. - moc zdravím - to jsem ráda.

3 anina anina | 15. července 2008 v 20:22 | Reagovat

Jo, Hančí...asi víš, že tohle je mi hodně blízké. Každý jeden jsme neopakovatelní, jedineční.

Velmi těžko se můžeme "zařadit" do nějaké skupiny, jako " čistokrevní " :) Co mozek, to jiný svět...

4 Pasik4a Pasik4a | Web | 15. července 2008 v 21:00 | Reagovat

me to zavani nedodelanym ego existencionalismem, ktery zrovna v posledni dobe nemusim, priznavam, je krasny se brat jako Nekoho, jako strujce svyho stesti, ale tedka to spis vidim tak, ze je zhruba stejne dulezity okoli, nerikam, ze dulezitejsi, ale pomer Ja a Okoli by podle me mel oscilovat kolem 50:50

u textu sem se zachycht tomu, co sem vyvadel driv

5 m. m. | Web | 15. července 2008 v 21:29 | Reagovat

To není nedodělaný existencionalismus. Je to trochu poetický popis zdravýho přístupu k životu. Nerozumím tomu poměru 50:50. Myslím si: když ty jsi pro sebe 100%, tak i okolí je 100%, pro tebe a ty jemu.

Tomuhle já raději říkám "odhal břicho" a svět ti odhalí svoje břícho. Nebo jinými slovy totéž: důvěřuj vodě a ona tě ponese.

Celkem lapidární hygiena bytí. Má to víc souvislostí než by se mohlo zdát.

6 zcr zcr | Web | 15. července 2008 v 23:57 | Reagovat

Napadl mne jeden citát z Tolkiena - "Ovcím se jistě ostatní ovce zdají odlišné" :-)

7 Jirka* Jirka* | 16. července 2008 v 0:00 | Reagovat

Ano, lapidární hygiena bytí - to vystihl "m." přesně. Přijde mi, že právě o něčem takovém jsem se snažil v dnešním emailu Hančí :-)

8 zarox zarox | Web | 16. července 2008 v 12:22 | Reagovat

Důležitá pomůcka pro zvýšení sebedůvěry, která u mojí generace stále není samozřejmá. Dívala jsem se i na odkaz autorky. O komunikačních problémech v rodině bych mohla vyprávět ....

9 Pasik4a Pasik4a | Web | 16. července 2008 v 22:39 | Reagovat

Nevim, já si za svym názorem docela stojim

Sebe sem se snažil poznávat dřív, teďka sem prostě ve fázi, že se snažim najít svý místo ve světě, možná proto mluvim o tom 50:50, mít svých 50% sebe, pouze pro sebe, a 50% "rozdat", "rozpustit" je v mase, lidstvu, nebo jak tomu chcete říkat.

I proto si třeba nemyslim, že když si urvu pro sebe 100%, tak nebudu schopnej věnovat dalších 100% okolí, nevim ,co si tim m. chtěl říct,nechápu to, mě to prostě přišlo takový, "uzavřu se do svýho svěa a kašlu na vás". Čim dál tim víc o tom přemejšlim, chápu možný pohled jako, "pro vás jsem někdo, ale pro sebe sem taky někým, dost možná někým jiným, ale to mi neseberete". Fakt nevim trochu se v tom ztrácim

Uznávám, že na kritický soudy mám možná ještě moc málo zkušeností, ale z pohledu poslední doby to takhle cítím, možná kvůlli tomu hledání svýho místa, možná kvůli jiným okolnostem, myslim, že se můj pohled bude vyvíjet.

10 hanci hanci | Web | 17. července 2008 v 11:16 | Reagovat

Všechny hrozně moc zdravím, nebyla jsem včera doma, tak jsem nemohla odpovídat (viz moje dva nové články).

Ahoj Ani - ano, vím.

Pasik4a - myslím, že ti rozumím, ale já to tak přesně nevidím - přece to, že se poznám, neznamená jenom a pouze, že jsem "strůjce svého štěstí" - myslím si, já to tak tedy chápu, že když se dobře poznám, dokážu mnohem lépe chápat i svoje okolí. Když se dobře poznám, vyvaruji se nepříjemností, které mohu jak sobě, tak svému okolí - tedy i svému partnerovi - způsobit. Tím, že se lépe poznám, budu spokojenější a bude spokojenější i moje okolí. - Tím se dostávám k tomu, co říká m. - není to 50:50, ale 100% pro mě a pak i okolí je100%, pro mě a já jemu. Nejlepší příměr se mně zdá, co napsal m. - "důvěřuj vodě a ona tě ponese".

zcr - Tolkiena jsem nečetla, nějak nemohu. Ale je to přesně o tom, co nahoře zmiňuje Anina.

Jirka* - musela jsem se usmát, když jsem četla tvůj email - protože zrovna těsně před tím jsem uveřejnila na blogu tento text a připadalo mně, že máme ve stejnou dobu stejné myšlenky - říkala jsem si, že to je přesně o tom, o čem jsi mně psal. mimochodem hrozně moc ti děkuji a moc zdravím.

zarox - ano, máš pravdu, pro moji generaci to není vůbec samozřejmé a je hodně obtížné se k tomu dopracovat!

znovu Pasik4a - já si myslím, že to tak, jak ty píšeš, není vůbec míněno - ale nevím, moc moudra jsem nepobrala, ale rozumím tomu jinak, než jak uvádíš v tomhle komentáři. - Myslím si, že vůbec tady nejde o to "něco si urvat pro sebe" - že je to právě míněno naopak. A že to taky není o "uzavření se do svého světa" - ale právě taky naopak. Že tím, že sám sebe člověk lépe pozná, víc se právě světu může otevřít a víc dát.

11 # m. # m. | Web | 17. července 2008 v 15:24 | Reagovat

Jo, myslel jsem to zhruba takhle: odhal sám sobě břícho, odhal ho světu a svět ti ho taky odhalí.

Jinak řečeno: dobře se poznej, nelži si, klidně to špatný i to dobrý ukaž, svět ti taky ukáže oboje. Bez svýho odhalenýho břicha nepoznáš svět.

Takže vlastně pravej opak uzavírání se do sebe,  ...   ale cesta ke světu vede přes mne.

Jezuskote, já už mluvím jak jehovista ... musím si pustit nějakej deathmetal, abych srovnal skóre.

12 Pasik4a Pasik4a | Web | 17. července 2008 v 23:13 | Reagovat

m. a Hančí.

Rozumim vám, takhle to taky osobně beru, nebo se o to snažim, ovšem z textu to necítím, možná jiný ropoložení než autor. Možná i hlodání myšlenky poznání sebe sama přez svoje okolí atd.

Hm, lehce intelektuálně si mi m. přišel, možná to bude právě tim, že mi zrovna (náhodou) hrajou six feat under

13 Taky Hanka Taky Hanka | 20. července 2008 v 0:19 | Reagovat

Hančí zdravím na blogu.,. nejsem blogař, ani vůbec nevím jak jsem se sem , před měsícema zatrousila  a našla si to, prostě nevím . Souvislosti v životě události dají někdy zpětně zajímavý sled. Zda to lze úplně pochopit, jakou roli hraje náhoda, nebo je to vždy zákonité a máte to ve svých rukou, svůj život, nebo někdo jiný. Nevím, některé osudy lidí-a to  nerománové  jsou někdy opravdu nepředvídatelné, nebo předvídatelné? Horoskop z hvězd ,andělé, být sám sebou i součástí doby, dokázat obstát ,k naplnění svého života vrchovatou měrou a ke své odpovědnosti za něj, Někdy nevím a čekám v nečinění , a zda je to tak správné, či usilování s použitím síly, tlaku přes nesnáz okolností, a růst a umět se zastavit, nebo raději pohlédnout i dolů ke kořenům začátkům.

14 hanci hanci | Web | 21. července 2008 v 15:32 | Reagovat

Pasik4a - já jsem si myslela, že tomu rozumíme stejně - akorát to možná nebylo tak vyjádřené, jak bys to bral ty.

Taky Hanka - já hodně věřím na osud - co je člověku předem určeno, tak na tom on svým chtěním moc nezmění. Taky si myslím, že čím víc člověk usiluje, tím hůře všeho dosáhne. Nejlepší asi je, nechat věci plynout. A otevřít se - jak bylo nahoře napsáno......

15 Taky Hanka Taky Hanka | 23. července 2008 v 0:22 | Reagovat

Hančí, jenom jeden příběh k osudu. Znala jsem rodinu,  nemohla mít své dítě. Adoptovala si cikánského chlapce a dala mu vlastně, to ,co by asi dala svým dětem, včetně majetku. Chlapec , později mladý muž už v mládí skončil v kriminále a později se to s ním vleklo, nabalovalo, po smrti rodičů přišel o majetek. U adoptivních rodičů  za jejich života byla snaha se s tím vyrovnat, přijmout tak jak to bylo, žít i  vedle něho a snažit se aby něco pochopil i z jejich vztahu.On vše nechával s pohledem zamlženým do dálky, to je můj osud. Měl přirozenou inteligenci,i talent, skládal i poezii,velice dobře věděl o své situaci,  ale něco tam prostě bylo . Při setkání  byl patrný na první pohled jeho zvláštní klid, který vám dával jistotu, nějakého jeho vnitřního rozhodnutí, přes které nepůjde.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama