Isaac Hayes

17. srpna 2008 v 14:00 | hanci |  Hudba
10/08/2008 zemřel ve věku 65 let americký soulový zpěvák Isaac Hayes. Byl nalezen ve svém domě v bezvědomí, příčina smrti zatím není známá.
Singer, Songwriter Isaac Hayes Dies at Age 65


Isaac Hayes - Never Can Say Goodbye (live) 1973


Isaac Hayes byl mým oblíbeným zpěvákem, když jsem byla hodně mladá. Mám několik jeho klasických desek - mám poměrně nový - jen několik let starý gramofon, který jsem si koupila právě kvůli svým oblíbeným zpěvákům, které mám na těchto starých deskách. A taky ze sentimentu. A taky proto, že když deska dohraje, musím vstát, buď ji přetočit nebo vložit novou. Mám tak např. staré blues Písně otce vod 1-3, Boogie-woogie - originální nahrávky třicátých a čtyřicátých let, Oscar Peterson, Wild Bill Davison, Louis Armstrong, Antologie blues, Sammy Davis Jr. & Count Basie, Billie Holiday, ale taky např. Janis Joplin atd., atd.
Isaaca Hayese jsem měla moc ráda, obzvláště jeho píseň Stranger In Paradiese. Je to vzpomínka na moje hodně mladé roky.
Ráda vzpomínám, jak jsem ležela na zemi, poslouchala na šíleně starém rádiu Luxemburg a nahrávala na magnetofon Sonet duo B (z kterého si později tak vtipně dělali legraci výteční satirici bratři Justi) písničky. Dnes si to nadšení a pohnutí nedovedou mladí lidé vůbec představit, protože mohou poslouchat, co se jim zachce. Tehdy se v rozhlase hrály jenom lidové písničky a operety.
Z 20. na 21. srpna 1968 se v noci hrály ještě častušky - to jsme s hrůzou slyšeli, když nám volali naši známí, že jsme byli přepadeni Rusy. Pravděpodobně nejstrašnější zážitek v mém životě.
Takže - snad se Isaac Hayes dostal do hudebního nebe.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Richard Richard | 17. srpna 2008 v 14:17 | Reagovat

Je to smutná zpráva, Hančí, ale život už je takový. Lidé odcházejí a ti, kteří zůstávají, rekapitulují svůj dosavadní život. Jsme věkem vrstevníci, takže vím, co jsi tímto chtěla říct.

Vždycky, když odejde někdo, koho jsem měl rád nebo koho jsem obdivoval, říkám si: "Odešel jsi z této úrovně Bytí, ale zůstal jsi součástí Universa, takže jsi vlastně neodešel."

Hezký den , Hančí.

2 hanci hanci | Web | 17. srpna 2008 v 14:22 | Reagovat

Richarde - tak moc jsem ti dneska vděčná - jsem nějak sentimentálně naladěná, nebo co. A tvoje příspěvky jsou jak balzám na duši. Děkuji moc. A taky přeji hezký den.

3 radka radka | 17. srpna 2008 v 14:23 | Reagovat

Jeee Hanci, ta pisnicka mi taky pripomela noci s radiem Luxnburg a stary mono magnetak. Na ktery jsem si nahravala to co se mi zalibilo.

To bylo tak davno. Az se snad tomu ani neda verit ze jsem to byla ja. Ten kdo to zil.

4 radka radka | 17. srpna 2008 v 14:24 | Reagovat

Hanci, ja jsem sentimentalni taky. Tak moc, ze jsem dokonce zacala uklizet :o) To je uz vazne.

5 hanci hanci | Web | 17. srpna 2008 v 14:56 | Reagovat

Radko, moc a moc tě zdravím!! Někdy je dobré být sentimentální. A to si určitě ještě klikni na adresu, kterou nám Richard doporučil u předminulého článku - Prahu a Českou republiku. Stojí to za to. Budeš sentimentální ještě víc :o)))))). Přeji co nejhezčí den. - a moc neuklízej.

6 radka radka | 17. srpna 2008 v 14:59 | Reagovat

Tu adresu znam jiz dlouho. Priznam se ze tyhle veci me moc neberou. Jsem spise typ, ktery proziva tim ze se nekam nacpe :o))

7 hanci hanci | Web | 17. srpna 2008 v 15:09 | Reagovat

Tak pro mě to byl velký objev - ta Praha - úplně mě to dostalo. Možná i proto, že jsem nikdy nemohla moc cestovat a ani teď moc nemůžu - a ty máš sježděný svět - tak možná tím to je. moc zdravím.

8 Jirka* Jirka* | Web | 17. srpna 2008 v 17:20 | Reagovat

pěkný seznam Hančí, už několikrát jsi mě výběrem hudby příjemně překvapila, takže si budu muset zvyknout, že mě nemá v této souvislosti nic překvapovat :-) Ano, bylo to vzácné, a to, co jsem zažil já, byl už slabší odvar - už jsem měl možnost se k hudbě dostat trochu snadněji. Ale myslím si, že je celkem i dobře, že si to nedovedou představit.

Noc z 20.na 21.8.1968 jsem nezažil, ale z vyprávění mám podobné zprostředkované zážitky, jaké zmiňuješ i ty. Zvlášť od jedné příbuzné (ročník 1919), která se z nějaké soukromé cesty vracela do Československa v březnu roku 1938 a potkávali hitlerovskou vojenskou techniku - ten samý pohled se jí naskytl právě v srpnu 68 (opět noční návrat ze zahraničí) a málem to psychicky nezvládla, myslela, že začala další válka a neemigrovala jen kvůli svým rodičům.

Viděl jsem tiskovou konferenci k unikátnímu pořadu, který bude vysílat ČT právě z 20. na 21.8., říkají tomu "přímý přenos z minulosti" a podle ukázek jde opravdu o vzácnost, která k vidění ještě nebyla. Jen nevím, jestli to doporučovat těm, kteří zažili a vlastní negativní vzpomínky, které se mohou nepříjemně oživit. Podrobnosti viz odkaz u mého jména.

9 radka radka | 17. srpna 2008 v 18:04 | Reagovat

ja mam 68 v zive pameti. Jeli jsme v ten den s trabantem zrovna ze stredniho Slovenska na MOravu. Propletali jsme se mezi tanky. neuveritelne.

10 hanci hanci | Web | 17. srpna 2008 v 20:57 | Reagovat

Jirko - já nejsem už vůbec schopná se dívat na cokoliv, co se týká roku 68, zdá se mi, že bych to vůbec psychicky nezvládla. Já se v drtivé většině nemůžu dívat ani na filmy z éry komunismu - kde se říká "soudruhu" - tak to je mi tak zle, že nemůžu - a taky nezvládám, jak je to všechno v těch filmech vylhané.

K tomu seznamu hudby - no, je mnohem početnější, to jsem napsala jen namátkově - já bych fakt bez hudby nemohla existovat. - nevím, jestli jsi byl na mých stránkách MySpace - tam mám vybranou hudbu taky, kterou mám ráda. Nebo na rádiu Last - tam mám dlouhý seznam. Podívej se, jestli chceš - adresy jsou úplně dole v seznamu oblíbených stránek. :o)))

Radko - my jsme jezdili tenkrát na skútru - jeli jsme jen kousek, pár kilometrů - ale stálo to zato. Dcera-malá-byla u rodičů a já jsem šílela strachem, jestli se jim všem něco nestalo.

11 # m. # m. | Web | 17. srpna 2008 v 21:46 | Reagovat

Žádné vzpomínky na roky okupace 1938 a 1968 nemám. V roce 1968 mi byl rok. V současné době zažívám stejně bolestnou paralelu, která je mnohem sofistikovanější, tím pádem zdrojem  neporozumění důsledkům.

Umístění amerických základen na české území, "tzv.obranné radary". V konečném důsledku nejvýznamější čin českých dějin, resp. budoucnosti, po roce 1989.

Nemá to v sobě pathos. Nepotkal jsem tanky na skútru, neslyšel jsem noční pásy tanků. Byl jsem technokraticky a mimochodem obeznámen s tím, jak někdo naší zemi okoupil.

12 Jirka* Jirka* | 17. srpna 2008 v 22:49 | Reagovat

ad10) ano, byl - právě tyhle hudební seznamy jsem měl na mysli :-) a taky nemohu přehlédnout (třeba na MySpace), jaký úspěch máš nejen se svými obrazy, i když máš teď "pracovní přestávku". Toho, co máš za sebou, není málo. Stejně jako toho, co je před tebou - vzhledem k novým možnostem, kterých ses tak s úspěchem chopila. Promarněné možnosti, to je to nejhorší, čeho se může člověk dopustit. Zatím ti, coby samozvaný "soudce", píšu za jedna :-)

13 radka radka | 18. srpna 2008 v 8:05 | Reagovat

Jirko, promarnene moznosti byly vzdycky cernou murou meho zivota. Vzdycky jsem obdivovala lidi co timhle "syndromem" netrpeli :o)

14 Pařez Pařez | Web | 18. srpna 2008 v 12:32 | Reagovat

Hančí: je to hezká diskotéka, co jsi vyjmenovala. Mnohé z toho mám také, dokonce i jednu desku s Haayesem.

Třeba se Ti bude líbit tohle

http://www.youtube.com/watch?v=54hcmMBuhY0

(na basu hraje Jirka Mráz)

15 hanci hanci | Web | 18. srpna 2008 v 14:37 | Reagovat

Pařez - už jsem to tam poslouchala dřív. díky.

Radko - myslím si, že každý v životě někdy promarní příležitost, důležité je, jak často :o)))

Jirko, díky moc za chválu. MySpace mám obzvláště ráda - on by tam asi těžko kdo napsal - ahoj, tvoje obrazy jsou děsně škaredé :o))))))))))). - Velkou radost mám z poznámky jedné mladé dívky na Lastu - že by chtěla mít takovou babičku, jako jsem já. to mě hodně potěšilo.

Doufám moc, že nepromarním úplně všechny příležitosti.

m. - Buď rád, že ty vzpomínky nemáš, většinou to jistým způsobem člověka poznamená na celý život. - K radarům se nemůžu vyjadřovat, nerozumím tomu. Spousta lidí, kterých si moc vážím, jsou pro. Spousta lidí, kterých si moc vážím, jsou proti. Zrovna tak jsem četla kritiky i chvalozpěvy. Nerozumím tomu. Podvědomě mám největší strach z Ruska. A Rusko kvůli radarům zuří. Takže nějaký dopad to bude mít. Taky si myslím, že v dnešním světě taková malá země, jako jsme my, nemůže zůstat stát osamocená, vždycky ji někdo spolkne. Když už bych si měla vybrat, kdo by mě měl spolknout, jestli Rusové nebo Američani, tak se přikloním určitě k Američanům. I když k nim mám obrovské výhrady. Ale k Rusům nesrovnatelně větší.

16 Pařez Pařez | Web | 18. srpna 2008 v 16:26 | Reagovat

Domnívám se, že příležitostí je vždycky mnohem víc, než kolik člověk za život dokáže využít. Tím myslím ty dobré. Těch špatných je nejméně tolik, co těch dobrých :-)

17 Jirka* Jirka* | 20. srpna 2008 v 23:21 | Reagovat

ad 8) ten zmíněný datum měl znít: "V březnu 1939" samozřejmě, pardon, už mám mezery... měl bych se nad sebou zamyslet.

18 hanci hanci | Web | 22. srpna 2008 v 10:44 | Reagovat

Několik dnů mně nešel internet, taky jsem měla zablokovaná záda a nemohla jsem vůbec sedět u počítače. Takže jsem v té době hodně přemýšlela o různých věcech.

Také jsem se přece jenom  dívala na pořad, který byl sestaven na podkladě dokuentů z r. 68, které byly po celé roky skované a doposud z nich nebylo nic zveřejněno. Přitom jsem si vzpomněla na jeden docela důležitý moment - několik let před revolucí pár kilometrů  od našeho města (5-15 km) se začala připravovat krajina pro umístěný ruských raket. Nikdo nás o ničem neinformoval, prostě jsme to najednou viděli. Byly vykáceny pruhy v lesním porostu a vše se připravovalo pro stavbu ramp pro raktey. Po revoluci jsem se dočetla v novinách, že se to takhle dělo na více místech v republice a že dokonce byl připravovaný plán pro evakuaci většího množství obyvatel, protože se na našem území měla vybudovat nárazníková zóna mezi Východem a Západem. Nevím, kolik je v tom pravdy, ale ty vykácené pruhy v lese jsou vidět dodnes, nic se tam od té doby nedělo. Mnohokrát jsme tudy procházeli. Proto si myslím, že naše republika leží, bohužel, v takovém místě - přechod mezi Východem a Západem - že nemáme šanci užívat si neutrality jako např. Švýcarsko, které má oproti nám báječnou polohu.

Pařez - máš pravdu, jen záleží na každém jednotlivci, kolik dokáže využít z těch dobrých a kolika šptným "naletí".

Jirka - a víš, že jsem si to vůbec neuvědomila? automaticky jsem tam četla správné datum - a myslím, že všichni. Mám dojem, že ty se nad sebou zamýšlíš neustále - víc už by bylo příliš, ne?

19 Jirka* Jirka* | 23. srpna 2008 v 1:54 | Reagovat

:-) ano, přemíra přemýšlení škodí, nebo přinejmenším zdržuje od podstatnějších věcí... :-), ale tady jsem měl na mysli paměť, vzpomínky na vyprávění (té příbuzné), ne tolik dějepisné datum, a to mi vadí - tedy to, že mé vzpomínky mají omezenou trvanlivost. "Sejde z očí, sejde z mysli" - přísloví, kterému se člověk tolik brání a zároveň musí připustit jeho pravdivost.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama