Je to skutečně problém stárnutí?

4. srpna 2008 v 13:21 | hanci |  Zamyšlení
28. června jsem četla článek v LN a od té doby jsem se chystala, že o něm napíši na blog, protože jsem zvědavá na názory různých lidí, ale doposud mně to nějak nevycházelo. Ten článek se jmenuje Ženich na útěku a napsal ho muž !! Ramon Smetana.

O tomto problému jsem v poslední době četla víc úvah. Vždycky tam tato věc byla pojednávaná jako problém dnešní doby. Mně ale připadá, že lidé jsou pořád stejní, že od doby, co se stali lidmi, se nemění. Trochu se mění společnost, její pravidla, zvyklosti.... Dnešní doba je víc uvolněná, proto se mluví o všem možném. Dřív se o mnohém nemluvilo, ale ve skrytu se to stejně dělo. Možná v bohatších vrstvách i veřejně. A pak - každý člověk je jedinečný originál, neopakovatelný, což je dobře. Každému vyhovuje něco jiného a vůbec se nedá nijak určit, co je to "normální". Jedině se dá říct, že jsou všeobecně daná a uznávaná nějaká pravidla, která by se měla dodržovat alespoň do jisté míry, aby se vůbec ve společnosti více lidí dalo žít.
Co je ale, myslím si, hodně důležité je to, že se oproti mužům změnilo mnohem víc postavení žen ve společnosti, což má zpětně asi dopad právě i na muže.
Autor ve výše zmíněném článku popisuje příběh svého kamaráda, jeho bouřlivý život:
"Není ženatý, nemá děti, je mu 45 let. Na své svobodě si zakládá. Proč vlastně? ...... Má strach, že kdyby se někde zaháčkoval a přijal odpovědnost, automaticky by to znamenalo, že se zařadil mezi masu nudných stárnoucích mužů?
To mě přimělo zamyslet se nad tím, jestli my, muži, vůbec umíme stárnout. A v čem by toto umění mělo vlastně spočívat?
Muži se začínají učit stárnout pravděpodobně ve chvíli, kdy přebírají zodpovědnost za někoho jiného. To ale není nic snadného. Důkazem toho je fakt, že mnozí z nich (z nás) opouštějí svoji partnerku právě v době, kdy začne mluvit o svatbě a dětech...............Útěkem od vás - závazků - se muži snaží oddálit vlastní stáří, a tím pádem i smrt!......... Muž na útěku se pak zaklíná výroky typu: " To je moje věc! Přece si nenechám vzít svoji osobní svobodu!" Oklepe se z rozchodu, ujistí se, že má ještě času dost, a vrhne se na "fastfoodové" vztahy - od každého trochu, a hlavně o nic nepřijít. Dnešní svět přece nabízí nepřeberné možnosti a vybrat si není vůbec snadné. Navíc žijeme v době, kdy lidé za své vztahy příliš nebojují a s lehkostí, která až zaráží, je vzdávají při prvních větších problémech. Vždyť přece o nic nejde - dnes se rozejdeme a zítra si dám inzerát na seznamku, případně zajdu někam do baru. No a co! Staré hodnoty už se nám přejedly a ty nové nějak nemůžeme najít.
Jedním ze signálů přicházejícího stáří je pro muže svatba. "Přece nepotřebujeme na naši lásku nějaký papír," brání se ze všech sil. Ono ale vlastně nejde ani tak o papír. Rituálem sňatku by měl muž dospěle přivřít zadní vrátka pro možný bezproblémový útěk. Odvážně by měl potvrdit, že přijímá zodpovědnost, která se bude týkat i dětí, a vlastně tím oznamuje světu, že začíná stárnout.
Muž se ale zamyslí: "Musím já vlastně zestárnout? Dělám to proto, že chci, nebo proto, že se to ode mě očekává? A proč mít vlastně jednu ženu padesát let, když jich můžu mít padesát za jeden rok?"
V tu chvíli se z některých mužů stávají štvanci, věční eskapisté, kteří hledají tu pravou, a když ji naleznou, většinou si to ani neuvědomí. Hned je totiž napadne: Co když o kousek dál čeká další, pravější?"....................
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 radka radka | 4. srpna 2008 v 13:34 | Reagovat

Hanci, nejen muzi ale i zeny neumi starnout :o) Ja s tim zapasim na zivot a na smrt.

Napada me zrovna v souvislosti s uprkem od oltare ze rozhodnuti zalozit si rodinu a vychovat deti je neco jako rozhodnout se zalozit zahradu se stromy ktere zacnou davat uzitek treba za dvacet let. A techto dvacet let budovani projektu musi clovek vzit v potaz. .

Takhle si predstavuji manzelstvi. Jako obrovsky projekt. O kterem vim ze bude vyzadovat hromadu usili a energie. Neco na cem musim pracovat dlouha leta nez to bude hotove.

Pokud muz nema o tento projekt zajem tak se neozeni. A pokud nema zena o tento projekt zajem tak se nevda. nebo se ozeni a vda a brzy opet rozejdou. Prestane je bavit pracovat na spolecnem projektu.

A tak chapu ty muze, kteri planuji kratkodobe. V horizontu par mesicu nebo dni. Protoze buhvi co budou delat za tyden?  Kdyby se uvazali tak by to vedeli presne :o)))

2 hanci hanci | Web | 4. srpna 2008 v 13:53 | Reagovat

Ahoj Radko - podepisuji se pod to, co píšeš - doufám, že je to jasné i z mého úvodu. To ostatní jsem opsala z novin - je to názor toho novináře. Moc zdravím.

3 Pařez Pařez | Web | 4. srpna 2008 v 15:47 | Reagovat

Osobní svoboda s sebou nese mnohem víc zodpovědnosti než jakýkoli jiný stav.

Myslím, že mnohem více jde o to, co svatba pro člověka představuje. Manželství zavazuje (jde o slib), jde tedy mnohem víc o pocit ztráty nezávislosti ("...hlavně se nevázat..."), než o faktickou ztrátu svobody. A taky o poslední dobou stále častější přesvědčení mnohých lidí: "Když musím, tak nechci. Chci jen když nemusím." Přičemž v lidských myslích je manželství svázáno především se spoustou "musím".

Zodpovědnost, týkající se i vlastních dětí, není něco, co by manželství přinášelo (nebo zaručovalo) - tahle zodpovědnost je plodem lidské zralosti - a někdo k ní nedospěje, ani kdyby se oženil desetkrát. Poslední odstavec se pak týká stejně některých mužů jako některých žen - věčných "hledačů štěstí".

4 Děd nevěd Děd nevěd | E-mail | Web | 4. srpna 2008 v 17:37 | Reagovat

Dělení na mladé a staré je velmi zavádějící a vymysleli ho zřejmě velmi jednoduší lidé.  Je ale nesporné, že je možno dělit lidi na se smyslem pro humor a na bez smyslu pro humor. Dosti přesně to kopíruje dělení na moudré a nemoudré. Pak je ještě možno dělit lidi na dospělé a nedospělé. Dospělý a moudrý člověk se nebere moc vážně, ale bere vážně své okolí, což vede zase zpětně k ohleduplnosti a odpovědnosti.  

Svoboda je otázka stavu duše, tedy chuti do života, zájmu o lidi a věci a vřelý vztah k nim.

A štěstí? - občasný záblesk po kterém člověk mávne a v hrsti mu nezbude nic. Ten okamžik je ale příjemný:-).

No, a to je všechno

5 hanci hanci | Web | 5. srpna 2008 v 20:22 | Reagovat

Pařez - ahoj, jsem ráda, že tě tu zase vidím.

Souhlasím s tím, co píšeš. A znovu opakuji, myslím si, že tyhle pocity jsou stejně staré jako lidi, že lidi jsou pořád stejní. Akorát se mírně mění podmínky. A je fakt, že bych řekla, že to mají stejné muži jak ženy.

D.n. - taky s tebou souhlasím ve všem, co píšeš. Obzvlášť se mně líbí poslední odstavec. Jak o svobodě, tak o štěstí. Ale i před tím - o dospělém, moudrém člověku. Mluvíš mi z duše. Díky :o))))  Moc zdravím.

6 Pařez Pařez | Web | 6. srpna 2008 v 9:58 | Reagovat

Před padesáti lety bylo takřka nemyslitelné, aby spolu v jednom bytě žili dva nesezdaní mladí lidé - považovalo se to za nemravné. Dnes je to běžné a nikdo se nad tím nepozastaví.

7 hanci hanci | Web | 6. srpna 2008 v 17:41 | Reagovat

Pařez - na druhou stranu - vezmi si knížku - i film - Nebezpečné známosti. Já si pořád myslím, že lidi se nemění, jenom společenská pravidla.

8 Eliza Eliza | E-mail | Web | 10. srpna 2008 v 12:42 | Reagovat

Vidím to nedaleko od sebe. Manželství co trvá 12 let, dvě malé děti. Paní se stará vzorně o děti, o rodinu, studuje dálkově, dělá práci doma aby přilepšila rodině, muž chodí do práce. A pak chce mít klid, pohodlí, svobodu. Vždyť nosím domů peníze ( paní doma vydělá po nocích stejně jako on v celodenním zaměstnání). On každou chvíli odjíždí s kamarády na víkend, ale i na týden, jak byl zvyklý z mládí, má své vybrané dny na schůzky s přáteli. Ona je doma a se stará, aby chod rodiny fungoval. Ona je už dost vyčerpaná, on září pro okolí úsměvy a energií. Jedna rodina, jiný přístup a pojetí ke stárnutí, k prožívání života. On to bere jako normál, ona jako samozřejmost.  Já to tak nevidím.

9 hanci hanci | Web | 11. srpna 2008 v 10:48 | Reagovat

Zvenčí by se dalo říct, jak je možné, že ta žena si to nechá líbit. Ale přesně vidím její důvody - děti. Možná by i dětem bylo líp, kdyby se rozvedla, byla by možná spokojenější a tu spokojenost by přenášela právě i na děti. Je to těžké, záleží i na tom, jaký vztah má právě ten muž k dětem a jaký ty děti k němu. - Ale myslím si, že jsou i rodiny, kde je to opačně. Kde se stará muž a žena ne. Je to těžké a záleží jen na těch lidech, co který z nich si nechá líbit a jakou má odvahu věci řešit. Udělat ten první, zásadní krok....... - vím, o čem mluvím :o)))

10 radka radka | 13. srpna 2008 v 9:10 | Reagovat

Elizo, to co popisujes je zabehly rezim. Vetsinou vyhovuje obema stranam.

Kdyby nektere strane nevhovoval tak to muze zmenit. Mam taky zname podobne, kde zena vstava rano ve ctyri aby vsechno stihla a kdyz prijde manzel aby se mohla venovat jenom jemu a nerusila domaci praci. Doma je vsechno tip top. Ona je stastna a on celkem spokojeny. (ehm, temer)

KOlikrat si rikam ze zeny jsou hrozne pokrytecke, ze treba cela leta zachovavaji urcite dekorum a delaji jakoze je to tak v poradku a pak se najednou hrouti. Nebo chytnou nejakou nemoc.

Misto toho aby od zacatku odkryly karty. A rekly ze chteji taky za kamaradkou. Ze vecer bude hlidat a jit. A ze nebude navareno, uklizeno.  A ze se budou o vikendech stridat. Jednou on a jednou ona. Nelze toho druheho svazovat. Nelze mu narizovat co a jak ma delat. Ale vzdcky si lze vydobyt urcitou miru svobody. I s detmi za zady. Decka spoustu veci pochopi. Dokonce i privitaji :o) Decka maji rady svobodu, volnost, akci.  Urcite tomu daji prednost pred vypranym pradlem a navarenym jidlem :o))

11 hanci hanci | Web | 13. srpna 2008 v 11:00 | Reagovat

Radko - kdybys věděla, jak moc s tebou souhlasím! Mohla jsem být zdravá - škoda, že neexistuje posunutí v čase - že jsem tě nemohla potkat, když jsem byla mladá a začínala :o)))))))))!! - Jenže - ono je to asi v člověku hluboko zakotveno, protože ten rozhodný krok jsem udělala jenom jednou v životě a ani teď k něčemu podobnému odvahu nemám. Vymlouvám se, že na zásadní rozhodnutí jsem už moc stará - a přitom se stará vůbec necítím. Přesně vím, co bys mně na to odpověděla :o)))))))). Moc zdravím.

12 radka radka | 13. srpna 2008 v 16:35 | Reagovat

Hanci, u me onemocnel manzel :o( Vis, rikam si  buhvi co se v nem odehrava. Do hlavy mu nevidim. Tak moc touzi mit uklizino navarino. Spoutat me.

13 Taky Hanka Taky Hanka | 16. srpna 2008 v 15:54 | Reagovat

Rodina, výchova,partnerský vztah,manželství odpovědnost, žít život naplno, neodříkat si.  O těchto věcech se hovoří v současné době hodně otevřeně.  Dívám se  na své děti a říkám si odkuď přicházíte a kam jdete, díky že jsme se cítili blízko i. Manželství se mi líbí jako něco tajemného, v doteku, neopakovatelné,  i ve své nedokonalosti, a zřejmé veřejné formě,  intimní vztah přestane být intimní když se o tom mluví,a  nemusí jít jenom o manželství.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama