Trochu vzpomínání

6. srpna 2008 v 19:04 | hanci |  Vzpomínky
Občas se moc ráda podívám na krásné fotky Praha Pavla Švejnara.

Tentokrát mě dostaly jeho fotky ze Slovenska. Vybavily se mně cesty naší rodiny na Slovensko, když jsem byla ještě dítě a pak i v pozdější době. Maminka tam jezdila do lázní Piešťany kvůli výrůstkům na páteři. Vždycky jsme ji tam vezli autem a ten odvoz byl téměř vždy spojen s výletem. Ale i mimo tyto cesty jsme na Slovensko podnikali výlety. Taky jsem tam měla kamarádku, jmenovala se Marta Demeterová. Dostala jsem ji přidělenou ve škole, tuším to bylo v 5. třídě, v rámci jakési družby. Měla jsem štěstí, byla to výborná rodina a strávila jsem u nich delší dobu o jedněch prázdninách a Marta a její Bratr Igor zase na oplátku byli u nás. Vůbec nevím, jak k tomu došlo, že jsme si pak po mnoha letech, až v dospělosti, přestaly psát. Mrzí mě to.
Když jsme jednou jeli s maminkou do Piešťan, to jsem chodila tak asi do 7. třídy, chodívali jsme se koupat k Váhu. Tehdy ještě nebyl regulovaný. Otec plaval napříč přes Váh, na druhou stranu. Samozřejmě, že jsem to nenechala bez povšimnutí a pustila se za ním. Na druhý břeh jsem doplavala dobře, ale zpátky už jsem zřejmě byla víc unavená, a protože byl Váh opravdu hodně prudký a dělaly se velké vlny, jedna vlna mě přelila, já jsem začala polykat vodu, přelila mě druhá vlna a proud mě začal unášet pryč. Vůbec jsem si tehdy neuvědomila, že jsem měla namále, mohla jsem se utopit. Nakonec mě vylovila moje o dva a půl roku starší sestra. Obě jsme uměly výborně plavat od dětských let, ale já jsem byla hodně hubená a ten silný proud na mě asi byl trochu moc náročný.
Ráda jsem se chodila dívat na obrovské listy nádherné vodní rostliny Victoria Regia ,
která kvete jen 24 hodin a v průběhu té doby mění barvu květu. Zelené listy unesou i malé dítě. Já jsem vždycky pozorovala, jak se po nich procházejí vodní ptáci.
Taky jsem jako dítě doslova hlatala vyprávění manželů, kteří se s maminkou seznámili právě v Piešťanech, pak tam jezdili už na domluvu společně a navštěvovali jsme se vzájemně i v průběhu roku - oni byli z Prahy.Ten pán se znal osobně s Janem Masarykem, měl od něho takový plecháček, ze kterého Jan Masaryk pil. Byli spolu někde na frontě, to už si nepamatuji kde. Vím jen, že vykládal, jak Jan Masaryk chodil mezi vojáky a vykládal jim hrozně sprosté vtipy. A jak ho všichni milovali.
Mám krásné vzpomínky na cesty, kdy jsme jezdili starou Tatrou, kterou maminka dostala k 18. narozeninám (t.zn. v r. 1931). Většinou se na nás všichni dívali jako na raritu, předjížděli nás po rovině, ale do kopce jsme zase předjížděli my je - protože všichni "vařili" - a Tatra byla chlazená vzduchem.
Na základní škole jsem také absolvovala výlet do Nízkých Tater. Šli jsme tehdy hodně kilometrů pěšky, spali jsem v jakési salaši u ovčáka, jedli sýr.... pamatuji se na krásného ovčáckého psa. Ale nejvíc mně utkvělo v paměti to, že jsem se poprvé setkala se schopností velkého sebezapření a pro mě tehdy s doslova hrdinstvím jednoho spolužáka. Byl postižený dětskou obrnou, měl postižené obě nohy. Přesto s námi absolvoval celou tu cestu a nenechal si od nikoho pomoci. Po tvářích mu tekly slzy, měl velké bolesti. Ale tu cestu prostě vydržel. Moc jsem ho tehdy obdivovala.
Vzpomínám si, že jsem právě na Slovensku také poprvé pocítila jakési zvláštní souznění se starou stavbou - byly to zříceniny hradu Křídlo. Vůbec už nevím, kde přesně to je. Ale tam jsem právě pocítila takové to zvláštní chvění, když jsem si sahala na zbytky kamenných zdí a představovala si, že je měli v rukou lidé před mnoha sty léty. Tento pocit se mně vrací - už jsem o tom tady psala.
Byli jsme navštívit chlapce mojí sestry, byl tam na vojně. Otce jsem umluvila, aby mně koupil kytaru (nakonec mně vždycky koupil skoro všechno, co jsem chtěla), která stála 150,- Kč !! - a prý byla docela kvalitní. Pavel - ten chlapec mé sestry - nám na těch zříceninách hradu na tu kytaru hrál. Bylo to děsně romantické a já jsem do něho byla zamilovaná určitě víc, než moje sestra (bylo mně tehdy 14 let).
Slovensko je moc krásné, škoda že tehdy se nedaly dělat tak hezké fotky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pasik4a Pasik4a | Web | 11. srpna 2008 v 23:58 | Reagovat

A nemas aspon nejaky, treba i ty "nehezky"?

2 hanci hanci | Web | 13. srpna 2008 v 10:42 | Reagovat

Pasik4a - ahoj! moc tě zdravím! - Z té úplně nejstarší doby - tedy mé nejmladší - nemám, bohužel žádné. Alespoň si to vůbec neuvědomuji. Z té doby, kdy jsme byli na těch zříceninách hradu Křídlo, z té bych asi nějaké našla - ale jsou šíleně malinké - vůbec nevím, jak by to tady vyznělo. Podívám se - ale je ještě jeden problém - nejde mně skener - a vůbec nevím, kdy budu mít peníze na opravu. Zatím nevím, jak to vyřešit - pokusím se najít někoho se skenerem, kdyby mně některé věci oskenoval a já bych si je přetáhla do "flešky" - uvidím. - Přeji moc hezký zbytek prázdnin!

3 Hana  B. Hana B. | E-mail | 31. prosince 2008 v 17:23 | Reagovat

Srdečně Vás zdravím z Prostějova, náhodou jsem se dnes na Silvestra dostala na Váš blog.... a  sice hledala jsem pro monografii o obci Hrubčice výraz lamfešt....zrovna jsem studovala jednu starou listinu- Jana z Pernštejna ze 16. 5. 1548, který smlouvou s olomouckou kapitulou odstraňuje některé neshody poddaných ,  - a pročetla jsem si Vaše vzpomínky ohledně mlýnů, moc pěkné, včetně informace o knize Josefa Luňáka Naše mlýny v proměnách času( mají ji ve věd. knihovně v Olomouci, jak se tam dostanu, půjčím si ji), dozvěděla jsem se spoustu zajímavostí...

Zasílám zajímavost o onom lamfeštu u Hrubčického mlýna..

"Item o lamfešt mlejna Hrubčického, jak při tom zachováno býti má, když jest předešle o to různice byla,  že jsou pán z Pernštejna a kapitula snesli, aby mlynáři od obou stran vydaní, jak ten lamfešt držán býti má, kole vbili, a obojí strany svědkové se srovnávají, ten kůl kterejž v lamfeštu vbit a zdíří železnú obtočen a hřebík železný do něho vražen jest, že jest na místo dobit tak, aby lamfešt u toho mlejna vejše kladen nebyl na budúcí časy, a nad tím vejše druhej kůl též zdíří železnú obtočen, uprostřed hřebíkem železnejm také na místo doražen, aby vejš voda nad ten kůl se nedržela, a jestliže by voda příbytní přišla, aby úpustami kteréž zdělané jsou, voda zbyteční se pouštěla: povinny sou se obě strany při tom tak zachovati. "

4 hanci hanci | Web | 3. ledna 2009 v 18:14 | Reagovat

Paní Hano - neumíte si představit, jakou radost jste mně udělala! Moc vás zdravím a přeji zdárné a úspěšné dokončení monografie. Ten úryvek je nádherný! Moc za něj děkuji. Vytisknu si ho.

Když čtu něco takového o mlýnech, celá se vnitřně začnu chvět. Je to zvláštní, jak to na člověka působí, řekla bych s přibývajícími roky čím dál víc.

5 pristpo1 pristpo1 | E-mail | 23. prosince 2009 v 17:00 | Reagovat

Milá Jano,náhodou jsem natrefil ty Tvoje příspěvky vzpomínek na mlýny.Bohužel je to již asi 2 roky,kdy jsi se odmlčela.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama