Hotovo

4. září 2008 v 19:42 | hanci |  Jak jde život
Hotovo
Tak, včera jsem ten překlad dodělala, dneska zkontrolovala a v poledne odevzdala. Bylo toho 53 stran. Stihla jsem to za hodně krátkou dobu, protože v pátek a sobotu jsem skoro nic nepřeložila - nemohla jsem se do toho vůbec vpravit. Jsem hrozně ráda, že jsem si tak trochu dokázala, že ještě do starého železa nepatřím. A mám bezvadný pocit, že jsem si na zuby vydělala a ještě snížím náš dluh. Sice ještě nevím, kolik za překlad dostanu, protože je to celé trochu komplikované, ale každopádně se cítím dobře. - A taky mám přehled o pevných přírubových spojích, o různých druzích těsnění, o jejich použití, montáži, demontáži škodlivosti a neškodlivosti........ ani nevím, jak jsem doposud mohla existovat, když jsem to nevěděla :o)))))))
No a už zase můžu navštěvovat moje oblíbené blogy.......
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lenka Lenka | Web | 4. září 2008 v 22:24 | Reagovat

Jo, kdo umí, ten umí.  Bezva, Hančí! Hlavně se ještě nenechat ošidit.

Hančí - odbornice na přírubové spoje! chi chi, to je dobrý :-)))

2 Taky Hanka Taky Hanka | 4. září 2008 v 23:30 | Reagovat

Hančí, zdravím a přeji radost ze zvládnuté práce.Technické výrazy jsou pro toho, kdo je potom nucený podle toho postupovat nutné schodiště taky k úspěchu a hltáte potom třeba návod slovo od slova. A přeji i další pokračování  v malování. Ta naše příbuzná ve stáří přesedlala od překládání na výtvarnou práci, a převzala tradiční výrobu vizovického pečiva, a dělala to opravdu pěkně i se tím živila.

3 Děd nevěd Děd nevěd | E-mail | Web | 5. září 2008 v 5:38 | Reagovat

Hančí, potřeboval bych vyměnit těsnění u vanové baterie. Kdy Tě mohu objednat?

4 zarox zarox | Web | 5. září 2008 v 8:31 | Reagovat

Jsem ráda, že máš dobrý pocit. Mám ho taky moc ráda. Když se po tom "trápení" jak které "tekutiny" běhají v nejrůznějších potrubích konečně vylíhne konečná podoba, která dokonce dává smysl :o))) Nejradši mám beton. Když se na schůzích reší jak je hustý a kolik kamínků a jak velikých a jak vibrovat, připadám si jako bych dělala bábovku. Ale vlastně to mám hrozně ráda.

5 Jirka* Jirka* | Web | 5. září 2008 v 9:28 | Reagovat

blahopřeji :) není nad ten nepopsatelný pocit, kdy si člověk může na chvilku vychutnávat ten stav "hotovo!".

Asi půjdu něco konečně dělat :-)

6 Richard Richard | 5. září 2008 v 9:40 | Reagovat

Bravo, Hančí. Ten pocit, že člověk ještě stále umí, je vždy povznášející.

7 hanci hanci | Web | 5. září 2008 v 10:01 | Reagovat

Lenko - určitě ošizená nebudu. Ta kolegyně mně  pomohla už v době, kdy jsem začínala - neprosto nezištně. Tak hodný čověk se málokdy potká. - A pro tuto firmu, pro kterou jsem teď dělala tento překlad,  jsem hlavně překládávala svařování vysokotlakých nádob - to svařování bylo děsně zajímavé, bohužel, už jsem hodně zapomněla.

Taky Hanka - ano, máš pravdu, některé překlady byly skutečně hodně zajímavé a bavily mě víc, než překlady z běžného života. - Jednou jsem zažila hodně nepříjemný pocit - přišla za mnou žena, že nutně potřebuje pro svého přítele přeložit krátký text. Řekla jsem, že ano - ale přišel člověk tmavší pleti, který neuměl dobře česky a potřeboval překložit text pro rakouskou policii - obhajobu svého bratra, který byl obviněn z převádění lidí přes hranice. Z toho člověka šel dost velký strach, k té ženě se choval jako ke kusu podřadné věci, absolutně bych se bývala neodvážila mu odmítnout to přeložit. Čekal na to a pak mně zaplatil dvojnásobek toho, co jsem chtěla. Bylo mně nanic ještě několik dní.

A malovat začnu, už docela cítím to potřebné nutkání a mám v hlavě i obraz........

D.n. - no - divila bych se, kdybys nenapsal něco vtipného - musela jsem se nahlas smát. - Ale divil by ses asi - to těsnění bych určitě v pohodě vyměnila :o))))

Zarox - ano, máš pravdu. Jednou - docela záhy po revoluci - jsem překládala celý obsáhlý katalog - propagační - pro stavební firmu. Majitel kdysi utekl do Rakouska a po revoluci si tady zakládal pobočku. Docela dost výrazů jsme řešili spolu a ani on nevěděl, jak to správně přeložit. Zabrat mně dala kapitola o plovoucích podlahách, o kterých se tady tehdy ještě moc nevědělo - já tedy vůbec nic. A pořád jsem si říkala, že to přece není možné, že to musí být špatně napsané, že přece plovoucí podlahy nemohou existovat, že je to nesmysl. - Zrovna tak jsem jednou docela dlouho dumala, co je to štípání kůže. Pak jsem nakonec zatelefonovala v deset večer mistrovi z příslušného oddělení té firmy a ten mi vysvětlil, že je to příčné rozpůlení kůže na ještě tenší vrstvu. Pak mně druhý den stroj ukázal. - Měla jsem nejraději, když jsem si příslušný stroj mohla prohlédnout a porozumět, jak pracuje.

Jednou mě zase zavolali do výroby a řekli mně, abych si sedla a nenápadně poslouchala, co říká do telefonu německý odborník, který tam měl vyřešit problém se vstřikovanou podrážkou. - No, firma šetřila a koupila jen část zařízení - jen přístroj na vstřikování hmoty - ale nezakoupila už tu hmotu - ta byla patentovaná. Hmota-naše, kterou chtěli nahradit tu originální, při nošení obuvi brzy praskala. - Po této příhodě, kdy jsem si připadala hodně špatně, jsem už odmítla překládat-tlumočit v té firmě. Připadalo mně to hodně nefér, to jednání.

Jirko - nejhorší je vždycky ta doba, kdy mám před sebou tak cca dva poslední odstavečky. Ty mně připadají nekonečné k přeložení :o)))) - Ale ten pocit pak je fakt krásný.

8 hanci hanci | Web | 5. září 2008 v 10:02 | Reagovat

Jé - Richarde - než jsem vložila svůj komentář, objevil se tam tvůj - díky moc a zdravím.

9 Eliza Eliza | E-mail | Web | 5. září 2008 v 13:05 | Reagovat

Vidíš Hančí, tak skoro takhle jsem na tom zase obdobně já. Důchod si užívám, ale peněz málo, a tak ty daně prostě zase přijdou, já zasednu a makám. A makám i 18 hodin denně, neboť toho je spousta co musím Znamená to ale nastudovat strašnou spoustu nových zákonů, ale už předem vidím, co si zase budu moci dovolit, kam za to pojedu, a tak to jde už několik let. Zase jsme se sešli... na něčem, co je pro náš věk společné či podobné... Prostě jinak to nejde, jde to, sice těžko, dře to, sil už není tolik jako dřív, ale ta slast, že jsem soběstačná, že něco dokážu, že i pomohu, to je dobré.

10 radka radka | 5. září 2008 v 13:43 | Reagovat

hnci, chtela jsem se zeptat. A prekladas z nemciny nebo do nemciny?

11 hanci hanci | Web | 5. září 2008 v 16:05 | Reagovat

Ano Elizo - je to krásný pocit.

Radko - překládala jsem dřív - i tlumočila - z němčiny i do němčiny. Toto byl překlad z němčiny. Myslím si, že už bych teď do němčiny překládat moc nezvládala. Je to přece jenom obtížnější a já jsem už vyšla z praxe. Přeložila jsem do němčiny vícekrát i celý katalog. Nepřekládám už cca 10 let. A jistě víš, že jazyk se rychle zapomíná. Když jsem pracovala v zahraničním obchodě, dělali jsme tam zkoušky každých pět let, pokud jsme pořád pracovali s jazykem. Po dvou letech bez praxe se musely rovněž dělat nové zkoušky. - ale pro mě jsou nejhorší ty termíny. Protože moje záda jsou skutečně hodně špatná. Když si píši jen pro sebe, často od počítače odcházím a odpočívám. Při překladu to nejde, když je termín. A taky krční páteř - mám to vlastně kvůli ní zakázané. Takže jsem ráda, když se mně ta příležitost naskytne takhle výjimečně, ale jako trvalé zaměstnání už bych to prostě dělat nemohla.

12 m. m. | Web | 6. září 2008 v 1:14 | Reagovat

měl jsem krátkou dovolenou ... tak jsem se honem běžel podívat co tu bude napsáno. Napsalas to nejlíp jaks mohla: velkým písmem: Hotovo.

jo!!!!! to je vono.

moc ti gratuluju a smekám, máš mojí úctu, fakt.

13 Leni  ze Sevilly Leni ze Sevilly | Web | 6. září 2008 v 12:35 | Reagovat

Ahoj Hanci!

zase te musi obdivovat ;) Mam ted v pocitaci preklad ze spanelstiny do cestiny odbornych lekarskych textu jednoho projektu, ktery chce Doktorka u nas v CR prosadit a musim rict, ze je to drina!! Lip se mi prekladalo ze slovenstiny do spanelstiny. Je totiz hodne poznat jak ten nas jazyk je kosaty, jak na jedno spanelske slovo prichazi v uvahu hned nekolik ceskych slovicek a samozrejm ne kazde je vhodne! A taky ta zada trpi a musi se odpocivat nejen kvuli nim, ale i hlavu "provetrat" Ale presne, ten pocit kdyz doprekladas je prima. Jo a jeste pridam pro zajimavost, ze mi ta firma co chtela preklad ze slovenstiny zaplatila 18e za stranku, to co plati slovenske prekladatelske firme normalne (zajimala sem se, jak to chodi tady a spanelske prekladatelske firmy - sice za jine jazyke, ale preci - zadaji mnohem vic)

Moc moc zdravim a posilam sevillske slunicko!

Leni ze Sevilly

14 hanci hanci | Web | 6. září 2008 v 15:12 | Reagovat

Emko - díky za pochvalu. Cítím se fakt docela dobře.

Leni - no, on kdo nezkusí překládat technické texty, tak neví, o co se jedná. Akorát s tím zaplacením to zdaleka nebudu mít tak dobré. Já počítám se 120,- Kč za stránku. Když to bude víc, budu moc ráda, ale o moc víc to nebude ani náhodou. Pak to sem napíšu, až dostanu zaplaceno, za kolik jsem vlastně pracovala :o)))

Oba vás moc pozdravuji - a sluníčka je tady taky hodně.

15 Henry Psanec Henry Psanec | Web | 6. září 2008 v 16:36 | Reagovat

Gut gemacht!

Inkompetenzkompensierungskompetenz, Zuckerrübenanbauvervollkommungslandstrichplanungsversuchschrtlinien, Flußdampfschiffkapitänswitwenpensionsanspruchsberechtigungsberechnungsalgorithmus und so weiter...

16 hanci hanci | Web | 6. září 2008 v 22:23 | Reagovat

Henry - teď jsem se fakt hodně pobavila - je to tak přesně - ty jejich složeniny jsou děsné - většinou bývá jedna věta jeden celý odstavec - napsat to správně - aby nedošlo k přehmatu - a nedošlo pak třeba k poškození hodně drahého stroje - jako jsou ta příšerná elektronická monstra - už si ani nepamatuji, jak se jmenují - to bylo fakt příšerný. - jak vidím, je to tady samý překladatel :o)))))

17 Lenka Lenka | Web | 7. září 2008 v 11:53 | Reagovat

Šmankote, Hančí, za překlad se běžně platí 300(běžný text) - 400Kč (odborný) za stránku - i víc. Za takhle rychlou práci si může počítat firma 50 i 100% příplatek - všechno záleží na dohodě s klientem, samozřejmě, na objemu překládaného, na tom, zda jde o soudně potvrzený překlad - to je vždycky minimálně za 400,- nebo to po tobě ještě musí někdo kontrolovat a šoupnout pod to razítko apod. Ale 120,- za stránku takhle náročného překladu je fakt hodně málo.  Zjisti si nezávisle, jak to vypadá u jiných překladatelských agentur ve vašem kraji.

18 Lenka Lenka | Web | 7. září 2008 v 11:56 | Reagovat

A ještě doporučení do budoucna:  Dřív, než budeš něco dělat (nebo třeba i něco platitřemeslníkovi), vždy je třeba stanovit cenu PŘEDEM. -   nebo alespoň přibližně rozmezí od do.

19 Eliza Eliza | E-mail | Web | 7. září 2008 v 14:50 | Reagovat

120,- na stránku se mi zdá také velmi málo. I kdybys to měla přepočítat cca na plat za hodinu, tak za překlad za hodinu bych si troufla říct, že bys mohla chtít alespoň to co zedník za hodinu.( a to jsem nasadila opravdu jenom pro příklad hodně dole).  A zedník asi už pod 250,- Kč za hodinu nepůjde.  A to si myslím, že tu stránku za hodinu asi ani nezmákneš??!! Třeba se pletu, ale myslím si, že moc ne. Tak to promysli i v těchto dimenzích!.

20 Lenka Lenka | Web | 7. září 2008 v 15:35 | Reagovat

ad 19: Elizo, musíme vzít v úvahu také místní poměry. V Praze zedník - který si sám vyjednává zakázku - možná těch 250 minimálně dostane. U nás "na venkově" je to 120,-Kč/hod, pokud pracuje pro firmu, která ty zakázky shání a je schopna jej zaměstnávat i v zimě.

Já osobně platím překladatelkám (mají VŠ - obor daný jazyk) 250,- za normostranu, cena pro objednavatele je 300,-. U běžného překladu. U nás "na venkově". :-)

21 Henry Psanec Henry Psanec | Web | 7. září 2008 v 17:00 | Reagovat

To je pravda, 120,- je hrozně málo! Já bych řekl 300,- minimálně (Brno). Ale nejsem překladatel; mám problém napsat něco co má hlavu a patu česky.

Já jsem dělal za 25/h (spíš míň) předloni, pomocné práce v zoo. Ale to je práce, za kterou by byl člověk ochotný platit...

22 radka radka | 7. září 2008 v 17:56 | Reagovat

Henry Psanec :o)) Napodobne :o)

Ja brala 200 za stranku pred cca 15 lety.

23 hanci hanci | Web | 7. září 2008 v 21:15 | Reagovat

Všechny zdravím - tak já jsem brávala před těmi cca 10 roky 180,- za překlad z němčiny do češtiny a 250,- z češtiny do němčiny. Překládala jsem téměř výhradně technické texty - katalogy, návody k obsluze atp. Mám to teď složitější. Musíme to udělat jako práce dohodou - nebo tak nějak se to jmenuje. Já se o to ani moc nestarám, jsem si totiž jistá, že mě ta paní neošidí. Je fakt tak neskutečně hodná, že mě zaplatí určitě tak, jak jí to proplatí ta firma. A vím, že je to obrovský rozdíl, jak se za překlady platí v Praze a u nás např.

24 hanci hanci | Web | 7. září 2008 v 22:06 | Reagovat

Ještě bych k tomu dodala - že pro mě bylo důležitější než peníze vědomí, že to ještě zvládnu - že to vůbec zvládnu, po tak dlouhé pauze - a ještě tak rychle :o))))

25 radka radka | 8. září 2008 v 7:58 | Reagovat

Pro me je taky dulezitejsi vedomi , ze neco delam, ze to zvladam, ze jeste muzu nez co za to  :o)) Takze Hanci totez :o))

26 Lenka Lenka | Web | 8. září 2008 v 13:37 | Reagovat

Jednou, kdysi ještě v zaměstnání, jsem se ptala ředitele, proč mě za takovou zábavu ještě platí.  Musel. :-)

Ale myslel si asi o mně, že jsem blázen. Měl pravdu. :-)

27 radka radka | 8. září 2008 v 14:05 | Reagovat

o me si taky kdekdo mysli ze jsem blazen :o) Ja si to myslim taky :o))

28 hanci hanci | Web | 8. září 2008 v 17:22 | Reagovat

Tak to jsme tři!!! Moc zdravím - já to mám úplně stejné!! Jsem ráda, že nejsem sama :o)))))

29 m. m. | Web | 8. září 2008 v 17:29 | Reagovat

Je dobré znát cenu práce, ne ?

30 hanci hanci | Web | 8. září 2008 v 17:51 | Reagovat

Emko - jasně - ale nezapomeň, že já už jsem v důchodu, a to se člověk na věci dívá trochu jinak. Však to poznáš. - Ale kdybych to začala dělat soustavně, tak bych se určitě začala zajímat, za kolik. Tohle byla výjimka a já už jsem měla strach, že to nezvládnu. Takže ta prvotní radost byla z toho výsledku pracovního. - Jinak s tebou souhlasím.

31 m. m. | Web | 8. září 2008 v 18:03 | Reagovat

Teď neprudím, jo ? Víš co je pro mě záhadou ? Pojem důchod.

Voni se mě na to dycky ptají ty pojišťováci s životním a důchodovým pojištěním. "Kdy chcete jít do důchodu ??"

Nikdy nevím jak odpovědět, tak jim v tom udělám binec pravdou. Napřed se raději zeptám: "Co myslíte důchodem?"

Odpovědí cosi jako: "Zasloužený odpočinek po celoživotní práci"

(Hmmm, pomyslím si. Já ale rozhodně celý život  nepropracoval.)

"No, to záleží" odpovídám "Několik zasloužených odpočinků jsem už dal, teď se mi chce hákovat a potřebuju hákovat, tak hákuju, až to bude možný nebo to budu potřebovat, tak zase přestanu. Dám zasloužený odpočinek. Pak zase začnu. Prostě tak jako doposud. Nemám důvod si myslet, že by to do mý smrti mělo bejt jiný"

32 hanci hanci | Web | 8. září 2008 v 18:39 | Reagovat

No, já jsem to myslela, že už nejsem na "trhu práce" - že nikomu nic nekazím tím, že něco udělám levněji.

Když jsem chodila do práce, tak jsem to nemohla dělat jako ty. Většinou jsem pracovala od 6:00 ráno, v některém zaměstnání od 7:00. Když jsem přišla o minutu později, musela jsem hodinu odpoledne nadpracovat. Píchačky byly neúprosné.

Teď jsem v důchodu a pobírám důchod. V důchodu jsem pracovala (v pololeže-jinak to nešlo)cca 8 let. Pak mně to doktoři kvůli páteři zakázali, takže jsem od té doby zase jenom v důchodu. Lenoším. Teď jsem to zkusila a mám radost, že jsem to dokázala. Ale moc dobře vím, že bych to soustavně-kvůli té páteři-dělat nemohla. Jen občas - a o to se pokusím. Uvidím, prý moc možností překládání už není. Ale zkusím to. Chtěla bych si koupit ten foťák. A chtěla bych trochu cestovat, když jsem většinu života nemohla. A z důchodu to není možné financovat. Tak bych si na to chtěla vydělat.

Asi jsem ti to moc nevysvětlila, jak to mám, ale pokusila jsem se. Moc zdravím.

33 m. m. | Web | 8. září 2008 v 19:02 | Reagovat

Jo, vysvětlila. Máme to celkem podobný. Kromě těch píchaček. s píchačkama sem dělal jeden den. V nudlárně.

Poněvadž jsem nevěděl co to jsou píchačky, tak jsem tu divnou kartičku hned ráno zahodil (předtím mi jí vrátný píchl). Pak jsem asi třikrát během dne prošel vrátnicí tam a sem a pak mě z nudlárny vynudlili na vteřinu.

34 hanci hanci | Web | 8. září 2008 v 19:09 | Reagovat

Musím se moc smát, díky.

35 Richard Richard | 8. září 2008 v 20:59 | Reagovat

Když dovolíte, připojím se, coby důchodce, k této diskuzi. Vždy jsem měl o odchodu do důchodu jasno. Celý život mám různé záliby a v pracovním poměru se nedaly dost dobře realizovat. Chybělo to podstatné - čas.

Nemělo význam některé aktivity podnikat, když na vše měl člověk maximálně 1,5 dne čistého času týdně a to ne vždy. Dovolenou jsem musel spravedlivě rozdělit i mezi rodinu, takže žádná sláva. Nevzpomínám si ve svém okolí, že by se někdo do důchodu vyloženě těšil. Když jsem načal poslední rok pracovní kariéry, každý mi říkal, že to doma dlouho nevydržím a vrátím se. Nevrátil jsem se! A víte proč? Byly to právě ony celoživotní záliby, které mi daly smysl života v důchodovém věku. Už jsem nebyl omezován časem, nemusel jsem myslet na to, že se musím v neděli bezpodmínečně vrátit domů, protože ráno musím být v zaměstnání. Užívám si důchodu a neřeším ani otázku financí, protože na to jsem měl léta aktíivního života, abych se zabezpečil. Vím, že jsou lidé, kteří toho nedosáhnou, ať jsou důvodem nemoci či jiné životní problémy. Proto říkám, že pro spokojený život v důchodovém věku je zapotřebí komplex předpokladů. Pokud bych je měl vyjmenovat, stanovil bych tyto:

Zdraví, záliby, finanční nezávislost a tolerantní partner. Děkuji osudu, že se všechny tyto předpoklady u mne sešli.

36 m. m. | Web | 8. září 2008 v 21:35 | Reagovat

Aha, tak to vodhaduju, že budu spokojenej důchodce. Akorát se eště před důchodem nechám potetovat. Čekám až mi kapku povolí kůže, teď by to bylo vyhazování peněz.

37 Lenka Lenka | Web | 9. září 2008 v 0:36 | Reagovat

Já myslím, že užívat života se má hned. Nečekat až na důchod. Třeba žádnej nepřijde, jako třeba Godot. Na toho prej čekaj v divadle doteď a furt nic.

Anebo, jak s oblibou morbidně předpokládám, na důchody v budoucnu nebudou peníze, a tak nás naženou do plynu.

Teď - trochu doufat, že by to mohlo vyjít, ale ne zas moc - ale žít TEĎ.  V každým věku, situaci a stavu. Ne, že bych to uměla dokonale, ale snažím se. Žádné zítra v podstatě přijít nemusí.

38 Lenka Lenka | Web | 9. září 2008 v 0:38 | Reagovat

A hele! Zítra už je dneska! Je to dobrý! Vyšlo to! (pro tentokrát) :-))))))))))))))))

39 anina anina | 9. září 2008 v 9:44 | Reagovat

ad 38, Lenko, koukám..ono to vyšlo i mně :)))

Hančí, jsi dooobrá, moc ti ty štěstíčka přeju.

Ale teda nevím, jestli vůbec s tebou ještě můžu KARAMÁDIT, nebo KAMARÁDIT. Už teď mám z tebe mindráky. Honem mi něco pochval, i když nevím co :))))

40 Richard Richard | 9. září 2008 v 10:38 | Reagovat

ad 37) Lenko, já nepsal o užívání života:-))) Já život žil, i když jsem byl v pracovním procesu. Jen jsem neměl tolik času. Ten jsem získal až odchodem do důchodu. Vím, že existují lidé, kteří si mohou život užívat, a přesto vydělávají. Mezi takové jsem nepatřil, takže jsem musel být úderem sedmé na oddělení. Když do toho započítám další aktivity, které úzce souvisely s mou profesí, tak se nediv, že jsem se těšil, až do toho důchodu odejdu:-))) Také je velmi rozdílné, jestli určitou činnost vykonáváš jako pracovní náplň či své hobby. Myslím, že v okamžiku, kdy prostě "musíš," vytrácí se z činnosti potřebná radost. Aspoň já jsem to tak pociťoval. Tím zároveň netvrdím, že to jiný může cítit úplně jinak.

41 hanci hanci | Web | 9. září 2008 v 19:09 | Reagovat

Tak se dívám, jak se mně tady rozrostly komentáře!

Odpovím najednou všem.

Myslím si, že úplně nejlepší je opravdu přístup

Emka, protože když má člověk štěstí, že jeho zaměstnání je jeho koníček, je to to nejlepší, co může člověka potkat. Navíc ještě, když si je svým pánem. S píchačkama v kapse a nebo kam člověk musí bezpodmínečně přesně docházet, by to nešlo. Ale jsem přesvědčená, že on bude navrhovat nějakou krásnou stavbu ještě na smrtelné posteli - to už mu bude víc jak sto let. Všichni architekti, o kterých trochu něco vím, to měli stejné.

Emko - doufám, že až se necháš potetovat, dáš na blog fotku :o)))))))))))).

Ani, ty jsi fakt hrozná!!! Nedala bych dohromady žádnou takovou básničku, jako píšeš ty - a to je doslova sypeš z rukávu. Taky moc hezky fotíš. A moc dobře ti to myslí........ no, mohla bych pokračovat, obdivuju tě v mnohých jiných věcech, které bych já vůbec nedokázala. Takže - vyříkám si to s tebou až se teď setkáme!!

Tak tenhle komentář jsem chtěla napsat už ráno, ale potkala mě řada nečekaných událostí, o kterých jsem chtěla napsat nový článek - víc jak hodinu jsem se o to snažila - marně. Mám v poslední dobře problém s vkládání nových článků, třeba několik dní to nejde. Tak uvidím, jestli se mně to podaří ještě dneska.

42 Lenka Lenka | Web | 9. září 2008 v 22:14 | Reagovat

ad 40: Aha, Richarde, já mám žít a užívat si života jako synonyma.

Taky neumím dělat něco bez radosti. Buďto dělám, co mě baví, nebo to, co musím, zaonačím tak, aby mě to bavilo.  

Ty, kdož umí něco dělat jenom proto, že musí, dost obdivuji. Takovou vůli já nemám. Musím si v životě vnitřně hrát - a mohu. Asi mám proč být šťastná.

43 Richard Richard | 10. září 2008 v 0:06 | Reagovat

Lenko, jsem přesvědčen, že ty určitě žiješ podle svých představ. Můj příspěvek nebyl radou, ani návodem jak máš žít. Byl stručným popisem toho, co lze pociťovat, když se nedostává kvůli zaměstnání času na aktivity, které ti přinášejí radost.

Sám za sebe mohu prohlásit, že i když jsem se v profesi dostatečně realizoval a byl poměrně spokojen, určitě jsem ráno nezažíval orgasmus z toho, že musím do práce:-)))

44 anina anina | 10. září 2008 v 8:59 | Reagovat

Hančí ad 41...no počkej, tohle si vážně vyřídíme, nemyslela jsem tu pochvalu přece vážně, a už vůbec ne za každou cenu :)))

A tohle mi dělá Hančí pořád :))))  A NEDÁ S TÍM POKOJ :)

45 Lenka Lenka | Web | 10. září 2008 v 10:43 | Reagovat

ad 43: Richarde, já vím, děkuji za tvé laskavé reakce.

Já jen že mi líto, když někdo dělí svůj čas na práci a život.  Tak proto jsem napsala to všechno, víš? :-)

46 Richard Richard | 10. září 2008 v 11:46 | Reagovat

Lenko, pokud někdo dělí svůj čas na práci a život, rozhodně to nedělá pro své potěšení. Nebo si opravdu myslíš, že ty miliony lidí, co chodí do fabrik, aby se uživili, tam jdou s představou, jak si užijí dne?:-))) Můžu ti říct, že tam jdou s představou, aby už bylo po směně a oni vypadli a mohli se věnovat něčemu příjemnějšímu. Pokud má někdo takové štěstí, že mu je povolání (to je ten správný termín) zároveň zálibou, pak to je tak, jak říkáš.

Ale toto štěstí se týka několika málo jedinců, kteří by v práci nejraději i spali, protože jim poskytuje úplně vše. Jen si nejsem jist, jestli to není extrém, který jim zase znemožňuje prožívat cokoliv jiného. Tak jsem to myslel. Jinak proti tomu, co jsi napsala, nic nemám a chápu to.

47 Lenka Lenka | Web | 10. září 2008 v 12:54 | Reagovat

ad 46: Richarde, chce se mi odpovědět na tvá slova

"opravdu myslíš, že ty miliony lidí, co chodí do fabrik, aby se uživili, tam jdou s představou, jak si užijí dne?:-)))"

- určitě si to o všech nemyslím, ale třeba by mohli! :-)

Měla jsem nedávno v bytě asi týden od rána do večera zedníka. Bylo vidět, jak tu práci má rád a jak si ji užívá. Samozřejmě, že by to nedělal, kdyby mu za to neplatili, ale dělal to s radostí a dobře.

Kdysi jsem se dala do řeči ve vlaku s jendím hodně prostým člověkem nebo on spíš se mnou. Vyprávěl mi, jak dělá v technických službách ve městě, jak uklízí a hrabe trávníky, že ho to hrábání trávníků hodně baví ....... asi půl hodiny mi o tom hezky vyprávěl.  Hned se mi chtělo jít hrabat s ním. :-)

48 radka radka | 10. září 2008 v 13:14 | Reagovat

nekdy se clovek citi omezen praci. Treba jen proto ze jeho prace je psychicky velice narocna, zodpovedna. Ze ma nalozeno hrozne moc na zadech a potrebuje si trochu odpocinout. A nema moznost.

A pak si odpocine a je to opet lepsi. Pro me je velice dulezite si udrzet pocit, ze to co delam neni z donuceni. Ze mam moznost se rozhodnout i jinak. Ale nekdy je fakt tezkesi ten pocit udrzet :o)) A vyvetrat si hlavu :o)) Odpocinout si psychicky.

Delat zednika je sice pro nekoho zabavne, ale je to tak tezka prace ze vetsina zedniku konci v invalidnim duchodu se zadami. Tyka se to i ridicu z povolani. Kdyz je nekdo zivitel rodiny tak se moc nemuze ohlizet na to zda ho prce bavi nebo nebavi. Vetsinou jede jako stroj. Na hrane sebezniceni. Zastavi ho az... neco. Samozrejme ze to neni v poradku. Jenze pocit zodpovednosti a povinnosti byva silnejsi.

49 radka radka | 10. září 2008 v 13:18 | Reagovat

Svareci vetsinou maji moc radi svoji praci. A konci jak? Predcasne. Zradi je oci. Prestanou videt. neni moc starych svarecu.

50 radka radka | 10. září 2008 v 13:26 | Reagovat

Celkem by me zajimalo, zda ma Lenka nejaky dobry typ jak motivovat lidi ve fabrice, aby tam radi pracovali. Aby si ranov pet rekli, to je supr ze muzeme ted vstat a osm hodin ohybat plećhy. Nebo osm hodin brousit ci vrtat diry.

Hned bych ho mohla pouzit a zkusit zda funguje. A to myslim uplne vazne.

51 Richard Richard | 10. září 2008 v 13:53 | Reagovat

Lenko, ale ovšem, že existují lidé, kteří v pracovní činnosti vidí jistý druh realizace. To přece nikdo nepopírá. Jen se mi nechce věřít, tak jak jsem už psal, že to je obvyklým jevem. Abychom totiž nezapomněli na podstatu toho, proč o tom všem píšeme. Jednalo se přece o to, že jsi vyslovila domněnku, že život se má užívat ihned a ne až v důchodu. Psala jsi to jako reakci na můj příspěvek, kdy jsem popisoval, že si tu radost z volného času užívám naplno až teď, kdy nejsem omezován pracovními povinnostmi. Píšu to proto, abychom nakonec nezaměnili příčinu za následek. Jinak s tebou souhlasím, nevidím žádný zásadní názorový rozdíl.

52 Lenka Lenka | Web | 10. září 2008 v 14:05 | Reagovat

Motivovat zvnějšku je nejde, to by bylo jak za komunismu, trapas.

Motivovat se musí každý sám.

Jen je dobré dělníkům asi moc nepřekážet v práci a nedělat jim dusno nějakými zbytečnostmi, viď.

Anebo! Něco mě napadlo! Angažujte mistra, co vytváří na pracovišti teror, všichni si budou chtít přehodit směny a ti, kteří budou pracovat pod hodným mistrem, si budou vážit klidu. A až budou lidi hodně nespokojený, postavte se jednoznačně na jejich stranu, exemplárně ho vyhoďte a chvíli jim bude dobře. (Poměrně blbý a riskantní podnik, vím. :-))

Ale vnější motivace samozřejmě funguje jen málo. A nikdy je nemůžete zaplatit tak, aby měli dost.

Je divné, že svářeči mají rádi svou práci a ohýbači ne. Možná, že vidí jasně výsledek své práce, že svár je bez chyby, rovný a tak. Je to do jisté míry i práce tvůrčí. Taky svářeči jsou "kasta", machři. Ono se pozná, kdo je dobrý a kdo ne, že? Ohýbači a vrtači nemají možnost takového uspokojení, asi.

53 radka radka | 10. září 2008 v 14:14 | Reagovat

Lenko, odhadla jsi to uplne presne :o)) Presne tak to je. Ohybaci se k tomu jeste telesne nadrou jako koni. A musi porad u toho  premyslet (pracuji s cislicove rizenym strojem). Vlastne kazdy ohly kus je original.

54 # m. # m. | Web | 10. září 2008 v 18:58 | Reagovat

Můj děda dělal dělníka ve slévárně a pracoval rád. Měl rád práci. Každej den jezdil vlakem z Prahy ze Žižkova do Dvora Králové. Byl chytrej, myslelo mu to ... a bavila ho práce slévače.

55 Richard Richard | 10. září 2008 v 20:53 | Reagovat

ad 54)  Tvůj děda byl zřejmě ze "staré školy." Tehdy se uznával fortel, a dělníci byli hrdi na svou dovednost i na svého zaměstnavatele. Ctilo se dobré jméno a věrnost firmě. Dnes mnohdy neznámé pojmy. Chtěl jsem se zeptat - opravdu jezdil do Dvora Králové? Nebyl to náhodou Králův Dvůr? (u Berouna)

Zní to sice podobně, ale není to totéž.:-)))

56 Taky Hanka Taky Hanka | 10. září 2008 v 21:14 | Reagovat

Práce a zaměstnání je v pojetí moderního světa jít do zaměstnání. Dříve zůstavala vlastně polovina lidstva ženy doma vykonávala tzv. práce nutné pro chod domácnosti. Zažila jsem už z vyprávění v generaci mé babičky, co do práce musela chodit/jako úřednice v bance/, z důvodu určité vzepření se době, konvencím- rozvedla se v roce těsně po první světové válce a vychovala děti sama , bez podpory a jeslí, školek, a bylo to něco naprosto jiného než např. v současnosti. To se do mého života taky dostalo chtě nechtě.Zaměstnanecký poměr nebo vytvářet ptostor i pro zaměstnávání druhých ? To můžete i v době důchodu. Prošla jsem vším možným v zaměstnání od zdravotnictví- na interním diag. oddělení /jde teď do privatizace/v laboratoři, ve stravovacím provozu nemocnice, v mléčné kuchyni- mlíčka a čajíčky pro mimča - 16 hod. směny, finanční účtárnu, školu- jako vychovatelka, prodávala v obchodě,pracovala ve fabrice v zásobování- technické výkresy, i odbytu, jako fakturantka, dělala účetnictví - pro firmy, mám dvě maturity, a rozdělanou třetí, stejně jsem se nenašla. nějak mám pocit že to ,co člověk zažil prostě bylo jako jedinečné životní nahlížení do toho jak to vlastně funguje- taková jízda až moc rychlá .Tak to tady píšu jako taky zkušenost Taky Hanky a potom nejděte se. Možná v něčem jiném a jinde, někdy jindy. To přijde.

57 radka radka | 10. září 2008 v 21:35 | Reagovat

TAky Hanko, rozumim ti.

58 hanci hanci | Web | 10. září 2008 v 23:47 | Reagovat

Měla jsem jedno zaměstnání, které se mně hodně líbilo - když jsem pracovala v zahraničním obchodě. Byl to zároveň i můj koníček a vůbec mi nevadilo, když jsem dělala víc hodin, než jsem měla.

Obdivovala jsem otce, když nám zavřeli mlýn a on nesměl pracovat jinde, než v kamenolomu. Pak ho vyhodili, že tam trhal normu - moc pracoval. Ale on tak byl zvyklý, pracoval pořád stejně. Obdivovala jsem ho, že přes tu dřinu, když přišel domů, si dokázal s námi ještě hrát třeba s míčem. A nikdy nebyl naštvaný.

59 Lenka Lenka | Web | 11. září 2008 v 0:18 | Reagovat

Já bych moc chtěla hrabat ty trávníky a sázet kytičky a stromy a dělat jezírka a skalky ...... dělala bych to asi do bezvědomí, jen za náklady na bydlení a jídlo.  Už o tom dlouho přemýšlím, ale nevím, jak to zaonačit, aby to bylo pohodové a tvůrčí, nejenom dřina.

60 # m. # m. | Web | 11. září 2008 v 0:19 | Reagovat

[55]  jo, varianta u Berouna je správně.

U dědy nešlo o uznávání fortelu a hrdost na zaměstnavatele. Zaměstnavatel byl socialistický stát a práce byla tekoucí železo. On byl ještě větší idealista než píšeš. Měl pocit, že když bude pořádně pracovat, změní tím svět.

61 radka radka | 11. září 2008 v 8:24 | Reagovat

Emko, na tohle verili moji rodice. Generace povalecných budovatelů-

62 hanci hanci | Web | 11. září 2008 v 10:41 | Reagovat

Radko, nemyslím si, že to má něco společného s poválečnými budovateli. Někdo to prostě má v sobě, můj otec určitě nebyl poválečný budovatel, všechno mu vzali komunisti, pak pro ně pracoval - a pracoval pořád stejně, jako kdysi pro sebe.Prostě neuměl dělat svou práci špatně. A to musel dělat všechno možné, po kamenolomu např. v cihelně, po cihelně na stavbě....

63 radka radka | 11. září 2008 v 11:56 | Reagovat

Hanci, ja reagovala na Emka a na jeho poznamku o zamestnavateli socialistickem statu :o))

64 Henry Psanec Henry Psanec | Web | 5. října 2008 v 2:48 | Reagovat

Vzpomněl jsem si na hezké slovo (místní jméno jednoho velšského městečka):

Llanfairpwllgwyngyllgogerychwyrndrobwyllllantysiliogogogoch. A já si myslel, že Němci mají takořka unikum v třech "L" po sobě (třeba "eisschnelllauf").

Hezkou neděli.

65 hanci hanci | Web | 5. října 2008 v 10:59 | Reagovat

Henry - to sis musel vymyslet!! To přece není možné, aby tohle mohl být název města - jakkoliv malého. To se přece nedá ani vyslovit - i s psaním musí být nepředstavitelné potíže. Tomu vůbec nemůžu uvěřit.

67 Patrik Patrik | E-mail | Web | 29. března 2012 v 15:31 | Reagovat

OK, velka vec

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama