Bruno Ferrero: Příběhy pro potěchu duše

4. října 2008 v 15:37 | hanci |  Knihy
Dostala jsem jako dárek dvě knížky: Bruno Ferrero - Příběhy pro potěchu duše; Další příběhy pro potěchu duše. Už jsem se o tom zmiňovala v jednom z předchozích článků.
"Knížka je soubor krátkých příběhů ze života, malých podobenství, bajek a zamyšlení vede čtenáře k uvažování, přináší jim naději, povzbuzení, radost i poučení a klade jim otázky týkající se lidského jednání, způsobu života a vzájemných lidských vztahů."
"Bruno Ferrero je salesiánský kněz a autor četných knih sestavených z příběhů určených k zamyšlení a poučení."

Nedá mně to, abych tady neuvedla dvě malé ukázky:

Mrak a duna

Jeden velmi mladý mrak (je přece známo, že život mraků je krátký a stále v pohybu) se vydal na svou první cestu po obloze v doprovodu stáda načechraných mráčků roztodivných tvarů.
Když míjely ohromnou saharskou poušť, ty zkušenější mraky ho povzbuzovaly: "Poběž! Přidej! Jestli se zastavíš, je s tebou konec."
Mrak byl však zvědavý jako všichni mladí a pomaloučku klesal dolů, pryč od mračeného stáda, podobně, jako by na pastvě opouštěl stádo bizonů.
"Co děláš? Pohni se! Hučel za ním vítr.
Ale mráček uviděl duny zlatého písku a to byl úchvatný pohled. Duny mu připadaly jako zlato, se kterým si pohrává vítr. Nevšímal si toho, že se sám zmenšuje.
Jedna z dun se na něj usmála: "Ahoj," řekla mu. Byla do duna velmi půvabná, právě stvořená větrem, který si pohrával s její zlatavou kšticí.
"Jak si žiješ tady dole?" Zeptal se mráček.
"Óó...slunce a vítr. Je trochu vedro, ale dá se to vydržet. A co ty?"
"Slunce a vítr....velké cesty po obloze."
"Můj život je tak krátký. Jestli se vrátí velký vítr, asi zmizím."
"Mrzí tě to?"
"Trochu. Zdá se mi, že nejsem k ničemu."
"Já se taky brzy změním v déšť a spadnu. Tak to musí být."
Duna chvíli váhala a pak řekla: "Víš, že my nazýváme déšť rájem?"
"Nevěděl jsem, že jsem tak důležitý," smál se mrak.
"Slyšela jsem vyprávět od starých dun, jak je déšť krásný. My se při něm pokrýváme podivuhodnými věcmi, které se nazývají tráva a květiny."
"To je pravda. Ty jsem viděl."
"Já je pravděpodobně neuvidím nikdy," postěžovala si duna a skončila rozhovor.
Mrak chvíli přemýšlel a pak řekl: "Mohl bych na tebe napršet já..."
"Ale zemřeš..."
"Zato ty rozkveteš," řekl mrak. Začal padat a přitom se měnil v duhově zbarvený déšť.
------------------------------------------------------------------------------------------------------
Jedna z nejkrásnějších modliteb, které znám, praví: "Pane, učiň mne lampou. Já sám sice shořím, ale daruji světlo ostatním."
***********************************************************************

Síla myšlenky

Na jedné tmavé a opuštěné silnici zastavilo auto s proraženou pneumatikou. Řidič vystoupil, aby auto opravil, ale nenašel zvedák. Propadl zoufalství, ale vtom zahlédl v dálce světélko - byl to statek.
Vydal se tím směrem a přitom v duchu přemýšlel: "A co když mi nikdo nepřijde otevřít? A co když nemají zvedák na auto? A co když mi sedlák nebude chtít ten zvedák půjčit, i když ho má?"
S každou další úzkostlivou otázkou rostlo jeho pobouření. Když konečně dorazil ke statku a vesničan mu otevřel, byl tak rozčilený, že ho ani nepustil ke slovu a zakřičel na něj: "Tak si ten svůj pitomej zvedák nech!"
------------------------------------------------------------------------------------------------------
Ať se ti to líbí, nebo ne, tvoje myšlenky určují směr cesty, která se nazývá život. Máš-li mysl plnou úzkostí a pochybností, pak žiješ v jejich zajetí. Jestliže se považuješ za nešiku a neschopného, pak se tak i chováš. Řekni chlapci, že je hlupák, a on se jím stane.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Henry Psanec Henry Psanec | Web | 4. října 2008 v 19:05 | Reagovat

Do jedné vesnice vtrhne povodeň. Záchranáři jezdí ve člunu a odvážejí lidi. Jeden člověk, který je po kolena ve vodě, se odmítne nechat odvézt a řekne: "Mě zachrání Bůh." Za pár hodin jedou záchranáři zase okolo, ten člověk už má vody po hrudník, ale odpoví jim to samé. Večer létá nad vesnicí vrtulník a hledá, jestli na někoho nezapomněli. Ten člověk je ve vodě už po krk, ale zase odpoví "Mě zachrání Bůh" a odmítne odletět. Když se utopí, příjde do Ráje, a ptá se Boha: "Proč jsi mne nezachránil, Pane?" A Bůh odpoví: "Ale já ti přece poslal dva čluny a vrtulník."

2 zarox zarox | E-mail | Web | 4. října 2008 v 19:08 | Reagovat

Podle ukázek soudím, že se po té knížce budu muset podívat. Moudrých myšlenek není nikdy dost. Třeba by prospělo, kdyby to byla četba povinná, i když na druhé straně k povinné četbě mívají studenti negativní vztah ...  Pozitivní myšlení má taky hodně do sebe. Moc zdravím.

3 # m. # m. | Web | 4. října 2008 v 21:40 | Reagovat

to bych si taky docelá rád občas kousek  přečetl.

4 hanci hanci | Web | 4. října 2008 v 21:51 | Reagovat

Henry - to je přesně to - když se sám člověk nesnaží, nemůže mu být pomoženo. Většinou si lidé pomoc - jakoukoliv - vykládají jinak.

Zarox - s tím negativním vztahem ke všemu povinnému - i k povinné četbě - mám svoje zkušenosti.

O pozitivním myšlení jsem se přesvědčila hodně sama na sobě. Dřív jsem myslela téměř výhradně negativně. Nikdy bych nevěřila, jak obrovská je to změna a jaký vliv to má téměř na všechno.

5 hanci hanci | Web | 4. října 2008 v 22:04 | Reagovat

Emko - než jsem vložila svůj kom., objevil se tady tvůj.

Když jsem si přečetla tu "Sílu myšlenky" - tak jsem si vzpomněla na tebe a na Radku - různými způsoby jste to na blogu už říkali víckrát. Nedávno jsem se o tom přesvědčila sama. Šla jsem s kýmsi - a on na pár metrech několikrát opakoval - to nepůjde, tam to nebude, to nebude možné atd, atd. A hrozně silně jsem si uvědomila, jak je to hrozné - a že ještě před cca třemi roky jsem to říkala naprosto stejně. A jak velká a důležitá změna to je, začít myslet pozitivně!!

6 Taky Hanka Taky Hanka | 5. října 2008 v 0:26 | Reagovat

Hančí, a přispívatelé z blogu. Zdravím, v melancholii. Pozitivně cítím i negativně, ale myslet umím i negativně i pozitivně. A ta střídačka co to udělá. Život a ten ukáže nečekané...  opravdu .... to teda tohle ...a tady... a je to vůbec možné...asi i to.....to je něco jako moje snaha věčné melancholické duše, pesimisticko pesimistické o pozitivní přístup k vrtulníku.. Taky pěkná knížka : "Na tomto místě byl Bůh a Já, já jsem to neviděl! -Lawrence Kushner.

7 Taky Hanka Taky Hanka | 5. října 2008 v 0:38 | Reagovat

Oprava. "Na tomto místě byl Bůh a Já, já jsem to nevěděl." Omlouvám se ale šla jsem to vidět do poličky na knihy a zjistila jsem,že jsem to přesně  nevěděla  ,mám to v živém obraze - snu co píšu, za chyby, protože je v noci.

8 radka radka | 5. října 2008 v 8:41 | Reagovat

myslim ze je treba umet i zastavit. Kolikrat se clovek blokuje sam. Snahou o dobro (pozitivni mysleni, vyleceni, delat veci spraven) A to je muj krok, moje osobni radost ze jsem se to naucila zastavit. Nejdriv s brblanim (bylo videt) a posleze s porad vetsi rozkosi. Jasne ze maji byt veci pozitivni, dobre myslene a ehm optimisticke? A co kdyz nejsou, co kdyz sklouzavam do tech samych sra..ek furt? Taky dobre :o)) At sklouzavam, hned si to klouzani pujdu vychutnat :o))) A to je moje. Podivat se na ty svoje nepovedenosti a projit nimi skrz. Nebo neprojit. Hej, at si skacou v ty my hlave nebo kolem. Kdyz jeto bavi :o)) Me bavi taky ze jeto bavi :o)) A tak se muzeme bavit i kdyz to treba nemistne :o))) Zdravim vsechny.

A proto tyhle pozitivni knihy ano, mozna jako prvni krok aby clovek vedela jak by to melo byt. A ze neni? Taky fajn :o))

9 hanci hanci | Web | 5. října 2008 v 10:31 | Reagovat

Ahoj Hanko a Radko.

U těch pozitivních knížek taky většinou stražím oči a uši,aby to nesklouzávalo někam, kde se mně to nelíbí. Ale zrovna tady u té to nesklouzává. Je laskavá a jemně člověka směruje správným směrem. A jak píše Zarox - bylo by dobré, kdyby se takové knížky probíraly ve škole. Všem dětem se doma rodiče dostatečně nevěnují. Ono je moc dobré si připomínat věci, které se zdají samozřejmé (pro někoho), ale právě proto si je už ani neuvědomuje. A uvědomí si je, až už je někdy pozdě.

Samozřejmě, že v životě je mnohem víc těžkých chvil a problémů.... než těch radostných. Ale vím podle sebe, jak to bylo strašné, když jsem se jakoby ze zásady dívala na úplně všechno negativně. A tohle jsem měla na mysli. Ta ukázka, kterou jsem uvedla, byla právě o tom.

A stejně si myslím, že i když jsem tak negativně myslela, kdybych bývala po tu dobu 25 let té přísné diety nemyslela alespoň trochu pozitivně, tak bych se bývala musela asi zbláznit :o))). Jen jsem si to musela teď víc uvědomit a posunout ještě dál.

10 hanci hanci | Web | 5. října 2008 v 10:34 | Reagovat

Taky Hanka - od Lawrence Kushnera jsem už něco četla, ale teď si nemůžu vzpomenout, co to bylo. Většinu těchto knížek si odvezl syn, když se stěhoval z domu, byly jeho.

11 Děd nevěd Děd nevěd | E-mail | Web | 5. října 2008 v 18:13 | Reagovat

Žít pozitivně je neskonale obtížnější než žít negativně. Snad proto tolik lidí raději nadává než chválí, raději trousí špatné zprávy než přináší dobré.

Ale člověk by se měl namáhat, jinak si ani pořádně neodpočine:-).

Čau Hančí!

12 hanci hanci | Web | 5. října 2008 v 19:33 | Reagovat

Taky Hanka - pořád přemýšlím, jestli L. Kushner nenapsal knížku Proč se špatné věci dějí dobrým lidem - nebo tak nějak byl název. Kdybys to věděla, tak mi to sem, prosím tě, napiš. Díky. Mimochodem - ta knížka je výborná.

D.n. - usuzuji, žes prožil hezký víkend. Moc zdravím. - Ano, máš pravdu, taky mně připadá, že sdělování negativních věcí se snad stalo módou. Ale na druhé straně - říkat za každou cenu jen pozitivní zprávy není taky příjemné. Jak mně říkala kamarádka, která žije v Americe - tam si člověk nesmí postěžovat. A to by se mně taky nelíbilo. Mělo by se dělat všechno s mírou.

13 Lenka Lenka | Web | 5. října 2008 v 22:42 | Reagovat

Kdysi hóóoódně dávno, když sem přicházely první knihy o pozitivním myšlení a programování mysli, jsme to s kamarádkou trénovaly a čekaly, co z toho bude. Jednou jsem si celou cestu autobusem na chatu říkala v duchu:" Jsem krásná a úžasná..... " něco v tom smyslu :-). Celou cestu jsem se už těšila,  až na tu chatu dorazím. A když jsem konečně otevřela dveře, z hloubi duše a upřímně jsem na to neustálé "Jsem skvělá" zařvala do prázdné místnosti: "A ty (jako já) už mě taky nes..!!!" A bylo po opakování. :-) Není pozitivní myšlení jako pozitivní myšlení. :-)

Jinak mohu doporučit, pokud Vás minula éra Slepičícch polívek pro duši první díly této edice.  Jsou tam velmi milé, rozhodně pozitivní a někdy i dost pravdivé příběhy.

14 ratka ratka | 6. října 2008 v 14:09 | Reagovat

me z pozitivniho hrabe viz. povidani u me. Ale jinak jsem absolutni optimistka. Jsem presvedcena ze kazda situace je takova jaka ma byt a proto je treba jen se na ni podivat ze spravne strany :o)))

Takze i kdyby ty povidky dopadly uplne naopak, tak by to vyslo nastejno :o)

15 asperia asperia | 6. října 2008 v 20:09 | Reagovat

jsem ráda, že se ti pořád daří tak skvěle :-))))

16 Taky Hanka Taky Hanka | 6. října 2008 v 23:52 | Reagovat

Hančí- tu knihu Proč se špatné věci dějí dobrým lidem, jsem  četla , byla také od rabína, mám jí v knihovně a budu to zítra hledat,- pro informaci. Měl synka , který trpěl nevyléčitelnou chorobou-  přímo před očima mu stárlo jeho vlastní dítě rychleji než on. A ptože byl rabín, tak k tomu přistupoval ,byl tím vlastně něco jako předurčen ve vztahu k Bohu a proč se to děje a právě jemu. Od Lawrence Kushnera - je uvedeno : Kniha písmen  :Mystická hebrejská abeceda 2003.

Na tomto blogu jsem se vrátila k některým knížkám i díky upozornění, např. tu od Bruno Ferrera mám od neteře  na chatě, a pamatuji si že  mládež to tam předčítala mezi sebou s komentářema.

Ty knihy a myšlenky, jejich poselství jsou někdy rozeseté .Připomínání.

Pozitivní myšlení , nebo spíš cítění, je myšlenka silnější než cit ?

17 hanci hanci | Web | 7. října 2008 v 13:29 | Reagovat

Lenko, ty laciné "pozitivní" knížky přímo nesnáším. Kdysi mně některé z nich doporučovala jedna doktorka. Nebyla jsem schopná je číst. Úplně jsem si to u ní rozhasila. Pak jsem od ní odešla. - Ano - není pozitivní myšlení jako pozitivní myšlení - to s tebou moc souhlasím. Ony totiž všechny takové návody, které zaručují štěstí a úspěch velmi lacino a lehce, nejsou pravdivé a lidi tak akorát oblbují. Bohužel, jsou teď hodně v módě.

Ratko - ale od tebe jsem se úplně nejdřív dověděla, že myslím úplně negativně a jak je to špatné. Takže první impuls k pozitivnímu myšlení jsem dostala od tebe - ale jak píše Lenka - a já to opakuji, není pozitivní myšlení jako pozitivní myšlení....... Myslím si, že být optimistou - je myslet pozitivně. Jo, má se člověk dívat na všechno ze správné strany, ale když máš dítě na smrt, tak na tom najdeš jen velmi těžko něco, co by mohlo pro tebe být správné. Pragmaticky ano - každý musí umřít, jeden dřív, jeden později - ale jako u rodiče, navíc matky, se na takovou situaci musíš nutně dívat jinak, pokud máš normálně vyvinutý cit. - Ale v tom spolu určitě souhlasíme :o))))).

Asperia - moc zdravím, díky za návštěvu.....

Taky Hanka - ano, je to ta knížka, přesně. Je moc dobrá.

Já si moc název knížek, autorů ani obsahů nepamatuji. ale myslím si, že to není úplně nejdůležitější. Důležité je, co to v člověku zanechá. Jeden můj kolega z práce četl jak stroj - obrovské množství knížek - vůbec nic mu nedaly - znal názvy, obsahy - nic víc.

Ptáš se, jestli je myšlenka silnější než cit - myslím si, že cit je silnější. Mnohdy přemýšlíš a víš rozumem, co je správné, ale jednáš podle citu, i když víš, že to tak úplně správné není. - Ale třeba je to jinak, nevím. - To mě momentálně tak napadlo, když tu tvou otázku čtu.

18 Lenka Lenka | Web | 7. října 2008 v 17:33 | Reagovat

ad 17: Hančí, já vím, že v tomto ranku je mnoho blábolů, ale je tam pár moc hezkých a pravdivých příběhů - o těch jsem mluvila.  Samozřejmě jsou některé psány tím americkým hurá stylem. Ve všem je ale třeba dělit zrno od plev.

Jestli smím, vyjádřím se k otázce MYŠLENKA x CIT. Vidím to tak: Myšlenka je suchá informace, ke každé myšlence je navázána energie, kterou v nás vzbuzuje - to je ten cit.  U nás lidí tereticky není žádného citu, aniž by pod ní nebyla skryta myšlenka. A naopak, není myšlenky, která by s sebou nenesla stopy citu.

19 Lenka Lenka | Web | 7. října 2008 v 18:02 | Reagovat

a teď jsem přepsala jeden pidipříběh - ani ne pro potěchu duše, jako pro zasmání. Třeba se ti bude líbit. Mrkni ke mně, Hančí, jestli se ti chce.

20 hanci hanci | Web | 7. října 2008 v 18:44 | Reagovat

Lenko - už se běžím k tobě podívat.moc zdravím.

21 ratka ratka | 8. října 2008 v 11:23 | Reagovat

me vadi na tech "americkych" dilkach ze jsou tak manipulativni. Ucelove. Vymyvace mozku.

Uz jsem vysvetlila proc. Ze vyvolavaji pocit naroku. Ze neco ma byt takhle "spravne".

Moc mi daly knihy starych filosofu. Ruzna filosoficka dilka. Uvahy. Nazory. Nikoliv navody na "spravny" zivot.

22 # m. # m. | Web | 8. října 2008 v 14:23 | Reagovat

V tomhle směru mi nejvíc dává moje pomalost. Zastavuju se, sleduju, zkouším přijít na to o čem to bylo.

23 hanci hanci | Web | 8. října 2008 v 16:37 | Reagovat

Radko, úplně s tebou souhlasím. Knížky, o kterých píšeš, přímo nesnáším - už jsem o tom psala nahoře (tuhle napsal italský kněz). Snažím se číst filosofické knížky, na které svým rozumem stačím - taky úvahy a názory, to mám nejraději.

Emko - přála bych si být víc inteligentní, abych to dokázala, jak ty říkáš. Velmi často se mně stane, že dojdu ke špatnému závěru, i když se snažím sebevíc. Takže si vždycky moc ráda přečtu nebo vyslechnu názor někoho "moudrého"  - a pak si udělám úsudek.

24 radka radka | 8. října 2008 v 18:25 | Reagovat

ja treba velice casto prestrelim. Nekdy strilam od pasu a jiz kdyz strilim tak vidim ze je to spatne. Pak se zastavim a pozoruju co jsem "provedla" Analyzuju tenhle krok. Svoje pocity. Vetsinou negativni. Hledam pricinu. Protoze tohle pricinu ma. A ta je vzdcky ve me.

Uplne stejneneco reknu. A jiz v procesu vysloveni citim ze je to spatne. Ten moment je pro me spatny. KOriguji se sama ale proc zjistim teprve tim kdyz to udelam Kdyz pozoruju nasledek.

Casto se vrham do ruznych dobrodruzstvi. Casto uplne nesmyslnych. V prubehu deje se poznavam. Kdybych zustala bez pohybu tak nejsem schopna poznani.

25 anina anina | 8. října 2008 v 19:13 | Reagovat

Hančí, já si potřebuju od těchto příliš pozitivních věcí trochu odpočinout, tak momentálně si dávám trochu odstup. To bude tím, že jak se to sem dostalo ve větším, vrhla jsem se na to, protože jsou určitý věci mezi nebem a zemí, a já se snažila se zájmem toho co nejvíc vstřebat. A většina mých přátel na tom bylo podobně. A tak jsme si doporučovali a četli a četli a já pak už u některých zjistila, že se nadchnou pro jistou věc, ale za týden vlastně pro další, která už je jinde a ve mně nastal chaos.

Určitě tyhle věci beru... a dost vážně, ale musím pomalu, rozvážně, tak jak stačím pobírat a v sobě přebírat abych poznala, od čeho se odvíjí ten můj základní kámen toho, co mě zajímá a oslovuje...protože účelem by jistě mělo být určité zklidnění a ne chaos ve mně, v někom..

Mám teď např. v hlavě jistou malou knížečku, absolutně nevnucující se a s neobvyklými přiběhy, co se skutečně staly, bohužel neznám název..vrátila jsem ji už a už si teď nevzpomenu.

Ale pozeptám se,  chtěla byh ji mít.

26 hanci hanci | Web | 8. října 2008 v 23:53 | Reagovat

Radko, to snad ani není možné. Nemůžu uvěřit, že bys někdy jednala zbrkle. Prosím, tohle mám vyhrazeno pouze já!! já jsem v tom světový přeborník!! - A taky se vrhám do nesmyslných dobrodružství, neuvěřitelných. Vůbec není nic platné, že si říkám - už nikdy, už vím, co nemám dělat, říkat - ne, není to nic platné. Nemůžeš mě v tomhle trumfnout, ani náhodou!!

Ani, většina vás tady bere pozitivní myšlení jako ty bláboly, co se píší v těch šílených knížkách - pseudofilosofických atp. - to nesnáším!!!!!!! už to tady říkám po milionté. - Ale, podle návodu Radky - např. - hned z počátku mého blogování - jsem začala přemýšlet o svém ryze negativním pohledu na život a svět kolem sebe - a začala jsem se měnit. Nikdy bych nevěřila, jaký to má dopad.

Takže děkuji Radce - a všem ostatním, kteří mně postupně navedli ke změně způsobu myšlení, nazírání na život, okolí a svět...... Pomáhá to.

Ale hlavně - nic se nemá přehánět :o))))))

27 Lenka Lenka | Web | 9. října 2008 v 0:02 | Reagovat

Když jsi Anino,napsala "neobvyklý příběh", automaticky mi vyběhl název a celá povídka od R. Fulghuma "Už hořela, když jsem si do ní lehal". Vypráví se tam o člověku, který jsa zachráněn z hořícího domu toto řekl hasičům, když zjišťovali  příčiny požáru a našli, že ložisko bylo v jeho posteli. To mě vždycky rozesměje.

28 anina anina | 9. října 2008 v 6:47 | Reagovat

ad 26 - Hančí, nevím jak většina, ale za sebe..já opravdu neberu pozitivní myšlení jako bláboly, ani jsem to nikde nepsala...zrovna tak jako ne, že bys to brala tak ty a snášela,  to  přece víš...Psala jsem jen, že jsem od jisté doby trochu obezřetnější k tomu, o jaké knihy se jedná a ještě víc pak při tom, kdo a s jakým doprovodným slovem mi je doporučí . Měla jsem tím na mysli i např. letáky ze schránky typu... bla, bla, tato jedinečná kniha, co vás naučí pozitivnímu myšlení, může být taky vaše, pokud ...bla, bla...)

ad 27- Leni, Fulghum se čte pěkně, je to dávno můj oblíbenec i knížečky mívá malé, to jo, ale jeho jsem opravdu neměla na mysli v tomto případě, i když z jeho knížek sálá pozitivní energie. Ale to myslím víš, že to nebyl on... :)

29 anina anina | 9. října 2008 v 6:59 | Reagovat

Hančí, nemám nic proti ukázce z knhy, co tu máš, neznám ji, ale je mi sympatická. Myslela jsem tím kom. jen svůj pohled celkově na knihy konkrétně o pozit. myšlení a "zaručeně" ty nej, nej...vydává se za ně lecos, zrovna tak jako někdy bývají "všemocné a zázračně fungující " druhy zboží např. z oblasti léčiv, nebo kosmetiky..bohužel.. :)

30 ratka ratka | 9. října 2008 v 9:08 | Reagovat

abych se priznala tak si rada ctu v bibli :o) Kdyz je chut a nalada. Hledam v ni sdeleni PRO ME. Stejne jako i v jinych dilkach filosofickeho razeni.

Co nesnasim je tzv. duchovni literatura. Takove ty adaptace jogy smichane s andely a cistenim caker.

31 hanci hanci | Web | 9. října 2008 v 10:06 | Reagovat

Všechny moc zdravím. Ani, moje nevýhoda je ta, že se většinou vyjadřuji špatně - nepřesně - nevím, jak to napsat. Pak vznikají nedorozumění.

Myslím si, že si rozumíme - a souhlasím.

- Radko - v posledním odstavečku tvého kom. s tebou tak moc souhlasím!!!!

32 # m. # m. | Web | 9. října 2008 v 16:13 | Reagovat

Viděly jste film "Kurs negativního myšlení" ??

33 Lenka Lenka | Web | 10. října 2008 v 1:19 | Reagovat

ad 30:  nechci se přít ani dráždit, Ratko, ale nějak mi to nedá.

Bible je také duchovní literatura, stejně jako Bruno Ferrero a jiné výše jmenované. Jak oddelíš duchovní literaturu od tzv. duchovní literatury? Jedině tak, že to přečteš, nebo aspoň kousek. Jsem nerada svědkem povrchního souzení lidí, a knihy pro mě znamenají dost na to, abych se ozvala, když je chce někdo házet do stejného pytle - bez hlubší znalosti. Opět se přimlouvám za snahu oddělit zrno od plev a přimlouvám se za větší úctu - k lidem i knihám. Samozřejmě - jak už jsem psala výše, existuje v tomto ranku mnoho balastu a  zároveň jsou tam i věci, kterým např. já (zdaleka nejen já) vděčím za zdraví, za prožívání života mnohem a mnohem bohatšího, šťastnějšího. Když mě někde něco píchne - v těle nebo duši, vím, kam sáhnout. Tam, kde těžko poradí přátelé, tam stačí otevřít knihu  - intuitivně a číst ....... a najednou je to přesně o tom, co řeším. Věci, které vím jakoby dávno nějak sama od sebe, ale nikdo je v mém okolí nechápe, mi tam kdosi napíše jako housku na krámě. To je fajn.

Znovu opakuji: nestavím se do opozice, jen se něžně přimlouvám za také i jiné pohledy než "nesnáším".

34 ratka ratka | 10. října 2008 v 9:58 | Reagovat

Lenko, me to neva ze nechces :o)   Muzes i klidne chtit :o)) Zdravim!

35 Lenka Lenka | Web | 10. října 2008 v 10:38 | Reagovat

:-) Ratko, až budu chtít, udělám to a obávám se, že se nebudu nikoho ptát. :-)))) Nedávno tu někdo o mně řekl se shovívavostí a tolerancí sobě vlastní, že jsem v podstatě hodná ženská. (no, dík) Ale nejsem! Koušu! Včera na to doplatilo kilo jablek! Tak bacha.

36 ratka ratka | 10. října 2008 v 11:28 | Reagovat

tak ti preju dobre traveni :o)) Se shovivavosti a tolerantnosti sobe vlastni :o))

37 ratka ratka | 10. října 2008 v 11:30 | Reagovat

tak ti preju dobre traveni :o)) Se shovivavosti a tolerantnosti sobe vlastni :o))

38 ratka ratka | 10. října 2008 v 12:27 | Reagovat

opet duble :o))

39 Taky Hanka Taky Hanka | 11. října 2008 v 19:33 | Reagovat

Zdravím všechny diskutující. Knihy jako zdroje pozitivního myšlení, a  jenom úvaha na téma jejich výklad pro čtenáře a  např. u náboženské , duchovní literatury , může to vést k naprosto tragickému  jednání. Jenom napíšu paradox. ze života, Otec syna pracoval v propagačním oddělení velmi významného nakladatelství  hlavně klasické literatury. Knihy doma a všude, včetně  novinek z veletrhů. Jeho syn absolutně odmítal číst,knihy přehlížel, jediná  co prý přečetl od začátku do konce byla  podle něho hodně tlustá- životopis zpěváka Freddie Mercuryho- o četbě nutné pro školu a jejího zajištění v obsahu při zkoušení se není třeba ani zmińovat. Naopak dcera rodičů, doma spíše praktický nutný život,spojený s podřízení se domácnosti a peněz  k výstavbě domu, vystudovala knihovnictví až přes vysokou školu a je velice spokojená v té knihovně a mezi knihama.

40 marťa marťa | E-mail | 18. března 2010 v 8:49 | Reagovat

znám Bruna Ferrera ajeho knížky pro potěchu duše..kupuju je pravidelně a vždycky je stejně nakonec rozdám..takže doma máme jednu z které padají listy..je ošoupaná a popsaná poznámkami..a stejně při každém pokusu pořídit novou..jsem neúspěšná..protože je pořád kolem tolik lidí,které může taky potěšit :-) Moc krásné to tady číst :-) děkuji.

41 srdcotepec srdcotepec | E-mail | Web | 21. července 2011 v 19:49 | Reagovat

mám doma jen Příběhy pro potěchu duše, ale jsou úžasné...

42 hanci hanci | Web | 22. července 2011 v 22:58 | Reagovat

[41]: Srdečně zdravím - musím si to znovu přečíst - mám tolik knížek, které bych si měla znovu přečíst......... přeji hezké dny.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama