Diane di Prima: Střípky písně

10. října 2008 v 17:18 | hanci |  Knihy
Chtěla jsem napsat článek o včerejší vernisáži, na které jsem byla v Jihlavě, ale - samozřejmě - můj skener si opět řekl, že nebude pracovat. Schválně jsem si koupila za 115,- Kč katalog, abych tady mohla na ukázku vložit nějaké obrazy - tak to udělám, až se skener uklidní a uvolí se k práci.

Byl doma na pár dní syn se snachou a jejich báječným psem. Syn dovezl různé knížky, většinou na ukázku. Střípky písně od Diane di Prima (vybrané básně) (vybírala si je sama autorka) -
básně, které jsem četla včera v noci a moc se mně líbily - upomněly mě na moje mládí, jak jsem obdivovala americké avantgardní básníky, šedesátá léta ....... Stačila jsem jich opsat jen pár - chtěla jsem si jich oskenovat víc - bohužel, nešlo to. Snad se budou někomu líbit podobně, jako mně.



Noční můra 7


Jednou jsem se zapomněla a vzala svý srdce do dlaní
a ono do nich propalovalo díru.

našla jsem v kapse akorát padesát centů a na Dvaačtyřicátý hledala
kde hrajou něco pěknýho.

Až ke mně přišel fakt ten nejkrásnější bůh nejspíš nějaký pobuda
a smál se a věděl všechno všecičko.

Spěcháš řek a já se zasmála protože kdo by spěchal když
se může dívat na něj a on to věděl.
A smál se a věděl všechno bylo mu prostě všechno jasný no jo
svět je křiklavej i bolavej ale to se nás netýká.

A šli jsme všichni tři on a já a naše ruce mezi námi a měl
pokoj kde strop tančil jenom pro mě a celou noc.

Ale pak se ráno probudil a zívnul a táhlo- mu z pusy a řek tak jo holka
kolik to dělá?

Okno


jsi mi chlebem
a pěšinkou ve vlasech
vrzáním
mých kostí
jsi skoro
mořem

nejsi kamenem
ani zaniklým zvukem
myslím
že nemáš ruce

tenhle pták létá pozpátku
a tahle láska
se tříští o okno
kde žádné světlo nemluví

tohle není čas
na křížení jazyk
(tady se písek
nikdy nepřesýpá)

myslím na zítřek
kdy půjdeš jeho směrem
a budeš zářit
a zářit
netknutý a v podzemí


Malá poznámka o úspornosti jazyka


ty jo řekla jsem
když jsi mi zvedl bradu
a divoce jsi mi vysával tekutou oběť z jazyka

a ty jo řekla jsem když jsme s sebou praštili na matrace
a ty jo svítalo: uvařili jsme si druhák
v otřískaným kastrolu

ty jo řekla jsem v den kdy jsi mě nechal
(akorát jiným tónem)
ty jo tak jo vzala jsem si hřeben
svý dvě knížky a desku a bylo to

Vektor

Jeanu Cocteauovi

I
tohle: odpálit
milostný vztah s vesmírem.
kéž prázdnota pronikne
zatne drápy
vycení tesáky
vkrade se

mlha je vytouženým vtělením
tvarováním světla


kdybych si tak mohla podržet sukni v jedné ruce, počkat
když lidi (chlapi) otevřeli dveře
nikdy nesnít
o ženském záchodku ani o tanečnicích
když si navlékají punčochy
tohle je podružné, hvězdy
jsou vždy nejčernější na odvrácené straně prázdna
kdyby se mi tak mohly zapálit lýtka kvůli tobě a ne jenom
kvůli žádostivé touze po lidském teple
jsme to ale přátelé!
nezvedat upuštěnou rtěnku
otevřít dveře
druhá strana mince

a ten kotník na jehlovém podpatku & ty rysy & křivky feťácké tváře & nosu
jak jsou si esteticky rovné
chladné
a zcela mimo mne
která tápe mezi těhotenstvím a vesmírem
na své cestě ke konečnému rozprášení atomů
sebevědomá, ano
BÝT OBLÍBENÁ
&
DĚAT SI CO CHCI
dvě posedlosti

stepuji a dívám se přes rameno
sedím nalíčená v hledišti
zkoumám každý z té stovky korunních plátků
zaslaných květin
počítám je v noci
v setmělé místnosti
a se sobeckou radostí
nalézám pořád nové trhlinky.


přechytračit prostor
být ještě chladnější
než prázdnota
to je možná cesta -
to stačí a dosáhneš 0
(nuly)
(absolutní)
tam směřuj své kroky!
víc běloby do očí!
starý Rigor
(otec) Mortis
mě zasvětí.


předehnat vesmír, vyjít mu půl cesty naproti
anebo sedět, plešatá a zářící, a kapka inkoustu
zatím z posvěcené ruky
kápne a utvoří obrázky
tebe - souhvězdí
& všechen ten chladný vzduch
mezi tvýma očima

II
Zbrkle utíkám od čehosi co mě potká
ruka na zádech hned pod lopatkou
Eumenidy?
hvězdy
s proudem vlasů
křičí smějí se bdí
už léta jsem se nohama země nedotkla
mírně se kolíbám
ze strany na stranu

a světlo se zaostřuje
jemně prochází
hranoly, čočkami
a nakonec vstupuje do jednoho bodu
& pálí
papír doutná
celý vesmír doutná & moje vlasy proudí zpět

jakoby plošné světlo dopadá
na sníh
a udeří
jako dlaň na krk zezadu
vykrajuje stopy do ledu, každá z nich je úderem
vykrajuje stopy ruka zlátne
světlo z ní proudí ven
anebo se to zdá
tím tajemství je:
SVĚTLO NIKDY NEPROUDÍ VEN
jenom dovnitř.
pořád nosím pršiplášť
ruce v kapsách ho rozevírají
(nikdy není zapnutý)
a já odtud bez výčitek odcházím
pryč

Víceméně milostné básně


Všichni říkají
jsi skvělá
ale kdykoliv mrknu
slunce
(nebo něco jiného)
mi vnikne do očí

*
Jó to bylo

jednou za život
holka

musíš být čistá a
mít nový boty
a milovat jako jsem tě miloval já

myslím že už se to nestane

*
k čertu s tebou
lásko
přicházíš a odcházíš
jak řeky
co jdou i na skálu
pěkně zhurta

*
Jestli mě necháš nechám tě i já
brouku
já tvou hru už dávno prokoukla

Jestli mě necháš už vím
kde jsou lepší ústa než ta tvoje
vášnivější těla
divočejší scény než tyhle

Jestli mě necháš moc to nepomůže

*
Když mě objímáš brouku
necítím žádné jaro v zimě
ale myslím že to půjde
i bez
galoší

Když mě objímáš brouku
neslyším žádné
kůry andělské
ale možná jsem jen zapomněla
pustit
gramofon

*
tvůj jazyk
exploduje
jako vězeňské zdi
v mé hlavě

*
Není otvor v tvém těle který bych neznala
žádná cesta do útrob kterou bych neprobádala

takže teď
si dáme pauzu na to jemné
hedvábí na tvých skráních
a
dutinou tvého hrdla
jazyk
projde lehce

*
Doufám
můj milej
že dneska v noci
projdeš peklem
Doufám
že se udusíš
na hromadách hvězd
v posteli u zamrzlého
okna
s měsícem na mrazu a
že budeš chtít vykřiknout
ale nepůjde to
protože
tvá žena (doufám)
bude spát
hned vedle.

Lásko doufám že nikdy oka nezamhouříš
jen tak se oba
dočkáme
svítání

*

ty vůbec nejsi ten
vzduch který dýchám
díky bohu

tak běž

*
to si piš
že příště v posteli
ti to vrátím

spletu si tvoje jméno
a ty si budeš myslet
že to bylo
náhodou

*
slovo které jsi zašeptal
proměnilo tvé vlasy
v hady
a ta hvězda
tvoje tvář
skoro vyhasla

*
dávno zhaslo to světlo za tebou
zhaslo
to světlo
které ti zvýrazňovalo ramena
a tajilo tvář

*
kvůli tobě
bych se přestala škrábat
v nose jak stvořeném ke škrábání
a kousat si výborné nehty

kvůli tobě bych si dala do pořádku zuby
a koupila si matraci

kvůli tobě
bych zabila svého oblíbeného švába
který žije v táflování
u kreslicího stolu

*
strašidelná tma
nás kolébá ve svém náručí
z jazyka jí prýští rudé květy
zprostřed stehen
jí bílý racek vzlétá, on zakřičí, odtáhneme se
jeho nadmutá hruď hrozí prasknutím
nachází svůj vlastní rytmus
a milostným křídlem tiskne vzpírající se
měsíc

*
Tolik prostoru mezi námi
Líbáme planety když se líbáme
Žádná blízkost nikdy nepřeklene
tolik prostoru mezi námi

Líbáme planety když se líbáme
a celý éter tvou ruku zná
a prach ze Saturnu mi jazyk povlíká
a černočerné světlo laská nás

Žádná blízkost nikdy nepřeklene
vzdálenost rtu od šíje a stehna od stehna
Třaskavý vzduch odpoutá lásku naši
Jak velkou vzdálenost přetrvá, taková láska je
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Henry Psanec Henry Psanec | Web | 10. října 2008 v 23:21 | Reagovat

Ach, kde jsou mé beatnické časy...

Teď jsem tak utahaný po zubaři a 44 kg knih z pošty že jsem si spletl Dianu s Denise Levertovovou.

Pamatuju si ji ze Zábranových překladů, a z "Času beatniků".

Youtube má nějaká videa kde DdP čte. Až donedávna mne nepadlo hledat tam čtení básníků či dokumenty o poesii. Přeju krásný víkend.

2 hanci hanci | Web | 11. října 2008 v 16:35 | Reagovat

Moc zdravím - doufám, že je po zubaři už dobře - mě to čeká v pondělí dopoledne.

Já jsem D.de P. kupodivu neznala - nebo že bych si ji nepamatovala? Ale to bych se divila. Takže to bylo fajn setkání.

3 Taky Hanka Taky Hanka | 11. října 2008 v 19:03 | Reagovat

Hančí, " ty  jo ",  já  můžu vše od poesie, ale i přes říkačky za kačky, ty pro děti, básničky školní, i vydolované,  náhodou nalezené, co potom se nadechneš slovem, jak vzduchem z hor. Díky.

4 anina anina | 12. října 2008 v 10:25 | Reagovat

No Hančí, koukám, pořád koukám, co všechno v tobě bylo zazděný....dřív..:(, teď :))))

5 hanci hanci | Web | 12. října 2008 v 15:03 | Reagovat

Ahoj Ani a Hanko - no, tohle jsem tedy měla ráda vždycky, v těch šedesátých letech jsem to všechno moc prožívala. Ale jinak - připadá mně, že se taky úplně neznám :o))))

6 Henry Psanec Henry Psanec | Web | 12. října 2008 v 20:33 | Reagovat

Díky, já mám zubaře rád. (Ale kdyby nebyl tak skvělý a neměl tak skvělou sestřičku, asi by to bylo jinak.) Moje osmičky jsou zkažené ještě než prolezou (pozor, ta fotka je opravdu škaredá): http://www.fismeister.eu/663386-boli-me-ctyrka-nebo-petka.php

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama