Něco pro zamyšlení

14. prosince 2008 v 18:12 | hanci |  Zamyšlení
Napadlo mě, že pár moudrých slov bude vhodných pro zklidnění v předvánočním shonu. Kdo chce, může si je přečíst.

Starý buddhistický výrok

Jsme-li obráceni správným směrem, stačí už jen jediné - pokračovat v chůzi.

Richard Wagner (1813-1883)

Radost není ve věcech, je v nás.

James Sharp (1613-1679)

Mnoho lidí se honí za štěstím, jako když roztržitý muž pátrá po svém klobouku, zatímco jej má v ruce nebo na hlavě.

Bulwer

Navzdory všemu bloudění, štěstí vždy nalezneme v rámci omezeného prostoru a mezi věcmi ležícími v našem bezprostředním dosahu.

Johann Wolfgang Goethe (1749-1832)

Jednej s lidmi, jako by už byli, jakými by měli být, a pomůžeš jim stát se takovými, jakými jsou schopni se stát....

Ralp Wldo Emerson (1803-1882)

Věřte (lidem), a budou k vám upřímní; jednejte s nimi vznešeně, a odhalí svou vznešenost.

Ralp Waldo Emerson (1803-1882)

Často a hodně se smát; vydobýt si respekt inteligentních lidí a náklonnost dětí, získat si ocenění čestných kritiků a přečkat zradu falešných přátel. Oceňovat krásu, najít v druhých to nejlepší, zanechat svět o něco lepší, ať o zdravé děcko, záhonek na zahradě nebo o vylepšené sociální podmínky, i vědět, že alespoň jednomu životu se dýchalo snáze, protože jsi žil. Tohle znamená uspět.

Wlater Hagen

Nespěchej, nestrachuj se. Jsi zde jenom na krátké návštěvě. Zastav se a přivoň ke květinám.

Lydia M. Childová

Lék na všechny nemoci a křivdy, starosti, bolesti a zločiny lidstva, to vše spočívá v jediném slově "láska". Je to božský živelný cit, který plodí a obnovuje život. Každičkému z nás dává sílu dělat zázraky, musíme jen chtít.

Leo Buscaglia

Láska vždy tvoří, ale nikdy neničí. V tom spočívá jediná naděje člověka.

William Sloane Coffin

Nakonec jsme takoví jako naše láska.
Láska vypovídá o tom, kdo a jací jsme.

William James (1842-1910)

Skončil jsem s velkými věcmi, velkými plány, velkými intuicemi a velkým úspěchem. Jsem pro malé, neviditelné milující lidské síly, které působí od jednotlivce k jednotlivci, prorůstají kouty světa jako kořínky nebo se šíří jako voda vzlínající kapilárami; je-li takovým silám dán dostatek času, postaví největší pomníky radosti

Juana Averíová

Nakonec nic, co řekneme a uděláme, nebude tak důležité, jako způsob, kterým jsme milovali jeden druhého.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Děd nevěd Děd nevěd | E-mail | Web | 14. prosince 2008 v 19:44 | Reagovat

Tomu říkám vyvážený blog! Trochu palačinek a hned nato zamyšlení.

Přidám jeden z nedávné zkušenosti: "Nejhorší grázl je ten, který se chová slušně".

2 hanci hanci | Web | 14. prosince 2008 v 20:13 | Reagovat

Jéé - moc zdravím - už jsi tady dlouho nebyl.

Doufám, že ti ten grázl moc neublížil. Hm - asi je nejlepší moc nikomu nevěřit - alespoň ne ze začátku - jak se to říká - důvěřuj, ale prověřuj :o))). Pamatuju si, když jsem ještě pracovala v zahr. obchodě, tak jeden anglický zákazník u nás říkal, že už to není jako dřív, obzvláště u nás - že dřív se dalo věřit podání ruky - a teď, že když se otočíš zády, tak nikdy nevíš, kdy tě kdo bodne nožem. No, svět se asi nevyvíjí tím nejlepším směrem.

3 Lenka Lenka | Web | 14. prosince 2008 v 20:27 | Reagovat

Mě úplně nejvíc oslovilo: "Zastav se a přivoň ke květinám."

- možná, že je to někdy docela dost - na jeden život

4 hanci hanci | Web | 14. prosince 2008 v 22:13 | Reagovat

Ano, je to docela důležité doporučení. Honba za mocí, majetkem...... nemůže nic vynahradit obyčejný pocit štěstí, třeba z blízkosti člověka, kterého mám ráda, z pohledu na přírodu atd. Bohužel, většinou si to každý uvědomí, až zažije něco hodně těžkého nebo až už je pozdě.

5 Lenka Lenka | Web | 14. prosince 2008 v 22:20 | Reagovat

..... anebo když má třeba někdo i tu moc a majetek a zjišťuje, že jej to taky nenaplnilo ...  a taky znám hodně mladých lidí, kteří už vědí a nemusejí projít ani jedním z těch případů .........  Jenom maličkost: Nikdy není pozdě.

Známý je příběh o Sokratovi, který měl ráno vypít svůj "kalich hořkosti" (jed) a celou noc se učil novou píseň. Když se podivovali proč, když ví, že za chvíli zemře, odpověděl, že nezná jediný důvod, proč by se ji neučil. -  Je snad někdy pozdě si zazpívat? :-)

6 anina anina | 15. prosince 2008 v 9:50 | Reagovat

Pro mně všchny něčím..snad nejvíc ****

Mnoho lidí se honí za štěstím, jako když roztržitý muž pátrá po svém klobouku, zatímco jej má v ruce nebo na hlavě***

a taky***

Nakonec nic, co řekneme a uděláme, nebude tak důležité, jako způsob, kterým jsme milovali jeden druhého.

Ale všechny jsou si hodně , hodně podobné, jen jinak řečené..

Ahoj hančí :)

7 ratka ratka | Web | 15. prosince 2008 v 10:01 | Reagovat

Pro me jsou si hodne podobne, protoze vyjadruji Status Quo, idealni stav ke kteremu vede spousta schodu, slepych ulicek, zastaveni a "jedoucich vlaku".

I ten ktery dela vsechno "spravne" a zije svym idealnim Status Quo muze v prubehu zivote (nebo az k jeho konci) zjistit ze to nebyla cesta. Protoze lidska cesta je klikata a naplnena PROZITKY. A ty prozitky jsou takove i makove. nejsou idealni. Jejich smyslem je prozivat. NECO. a NECO je ruzne a pokazde jine.

A tak jsem zastancem i toho honeni, pachteni (jsem prece ta Bezici skala) hledani, nachazeni a ztraceni, i strachovani a obvinovani, i litostivosti a ukrivdenosti. Uplne vseho. Protoze tohle vsechno je pohyb, posun, zivot :o))

8 anina anina | 15. prosince 2008 v 10:30 | Reagovat

Jo, Radko, i tohle je realita a život, a pachtit se je leckdy třeba. Uznávám, jen já jsem zastáncem toho ( pro sebe) nepachtit se přliš, protože pak se v tom shonu lehce zapomene na to, co je možná kolikrát daleko důležitější.

Tak ano, pachtit se někdy musíme všïchni, abychom přežilï, abychom si splnili to, co považujeme za štěstí, třeba naše sny, ale v té míře, abychom nepřišli o to, co je na dosah i bez většího pachtění.

Tohle je docela vidět a znát zrovna před, o vánocích...

9 ratka ratka | Web | 15. prosince 2008 v 10:44 | Reagovat

Taky to citim Aninko tak :o) A v tom stridani a protaceni vnimam prave to dynamicke, ten posun nekam. Ze ten kdo se pachtil se nekam dopachtil :o)) On se samozrejme dopachtil tam odkud vysel, ale je prave chytrejsi o tu zkusenost :o) MOhl si to usetrit. Teoreticky. Jenze pak by nevedel to co vi. A tak mi porad vychazi ze ta cesta, ten proces promeny, ze to je zivot.

10 hanci hanci | Web | 15. prosince 2008 v 17:25 | Reagovat

Ahoj, všechny vás zdravím.

Mně se líbí všechny - a je jich mnohem víc, ale to bych to tady zahltila. Ale u některých jsem neodolala.

Všechny takovéhle "pravdy" jsou notoricky známé - samozřejmě. Přesto neuškodí, když si je člověk zopakuje. Obzvlášť v takovém vypjatém čase, jako je ten předvánoční - je to ironie, měl by to být nejklidnější čas.

Pro každého je pojem štěstí něco jiného. Každého naplňuje něco jiného. Záleží na každém, jaký způsob prožití života si vybere.

Mnohé závěry jsou prověřené stovkami let a mnoha tisíci lidí. Přesto si je bere k srdci jen málokdo. V těch nejdůležitějších věcech jsou zřejmě lidé nepoučitelní.

11 Henry Psanec Henry Psanec | Web | 18. prosince 2008 v 2:35 | Reagovat

Já se ve chvíli tězkohlavé utěšil Thomasem Bernhardem, sem první větu:

"Švýcar a jeho družka se u realitního makléře Morice objevili zrovna ve chvíli, kdy jsem se mu poprvé pokoušel nejenom naznačit, nýbrž v podstatě vědecky objasnit příznaky svého citového a duševního onemocnění, kdy jsem dorazil do jeho domu, abych se Moricovi, člověku v tuto chvíli mi pravděpodobně skutečně nejbližšímu, znenadání tím nejbezohlednějším způsobem pokusil odkrýt nemocí nejenom zasaženou, nýbrž již zcela zohavenou vnitřní stranu mé existence známé mu doposud jen z její vnější strany, jež ho nijak neiritovala, a tudíž nikterak neznepokojovala, přičemž jsem ho musel vystrašit a vyděsit nečekanou brutalitou svého experimentu, tím, že jsem onoho odpoledne zčistajasna zcela odkryl a rozkryl vše, co jsem po celých deset let, co se s Moricem znám a přátelím, před ním zastíral, vlastně mu po celou dobu s matematickou přesností zatajoval a bez ustání a neúprosně vůči sobě samému před ním skrýval, abych jemu, Moricovi, ani v nejmenším neumožnil nahlédnout do podstaty své existence, takže jsem Morice značně vyděsil, mne však toto jeho zděšení ani v nejmenším nemohlo přimět k tomu, abych ovládl svou touhu vypovídat se, která se mě, samozřejmě rovněž pod vlivem počasí, onoho odpoledne zmocnila s nebývalou silou, postupně jsem onoho odpoledne, jako bych ani neměl jinou možnost, odkryl před Moricem, kterého jsem onoho odpoledne zcela nečekaně přepadl z duchovní zálohy, vše, co se mě týká, odkryl jsem vše, co bylo třeba odkrýt, rozkryl jsem vše, co bylo třeba rozkrýt; během celé scény jsem, jako vždy, seděl v rohu pokoje, který nazývám pokojem s pořadači značky Leitz, přímo naproti dvěma oknům, hned vedle vstupních dveří vedoucích do Moricovy kanceláře, zatímco Moric seděl naproti mně ve svém šedivém zimníku, vždyť již byl také konec října, a možná už byl touto dobou i v podnapilém stavu, ale to jsem vzhledem k tomu, že se již setmělo, nebyl schopen s jistotou rozeznat; po celou dobu jsem ho nespustil z očí, vypadalo to, jako bych se onoho odpoledne, poté, co jsem týdny nebyl v Moricově domě a vlastně celé týdny trávil jen sám se sebou, a byl tudíž příliš dlouhou dobu odkázán na svou vlastní hlavu a své vlastní tělo, než aby to nezanechalo na mé nervové soustavě zhoubné následky, soustředěn nejvyšší možnou měrou na vše, rozhodl udělat cokoli, co by mi skýtalo záchranu, a tak jsem konečně opustil svůj vlhký a studený a ponurý dům a rozběhl se hustým a zatlívajícím lesem k Moricovi, na něhož jsem se vrhl jako na oběť, jež mi má zachránit život, s tím, to jsem si cestou do Moricova domu předsevzal, že ho svými odhaleními, a tedy skutečně nemístnými urážkami budu obtěžovat tak dlouho, dokud nedosáhnu alespoň snesitelného stupně úlevy, a tudíž před ním neodkryju a nerozkryju ze své léta mu skryté existence tolik, kolik jen bude možné."

All you need is Love!

12 pavlína pavlína | Web | 18. prosince 2008 v 15:35 | Reagovat

Dnes jsem poprvé narazila na tvůj  blog- oslovil mě ....tím že nepíšeš jen to

co jsi dělala odpoledne,a le má to tu takový ,,hlubší,, význam .....pěkné:-)

13 hanci hanci | Web | 21. prosince 2008 v 11:52 | Reagovat

Díky Pavlíno.Jsem ráda, že se ti můj blog líbí. Někdy člověk potřebuje napsat i banální věci, co dělá atp., protože se mu jistým způsobem třeba uleví od starostí. Já to tady mám takové pomíchané. Ale nejdůležitější pro mě je to, že jsem na blogu poznala úžasné lidi, které bych jinak neměla šanci poznat, - a taky že mně tito lidé hrozně moc pomohli. Jsem moc ráda, že blog existuje.

Henry, díky za tento úryvek. Já jsem o této knížce musela kdysi číst nějakou recenzi, protože je mně to povědomé - ale vím, že jsem to nečetla. Musí to být výborné.

14 hanci hanci | Web | 21. prosince 2008 v 11:54 | Reagovat

Ještě něco - máš pravdu – láska je absolutně nejdůležitější věcí na světě.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama