Poznání

3. ledna 2009 v 17:29 | hanci |  Zamyšlení
Konec roku pro mě byl nečekaně náročný. Velký nápor na psychiku.

Zažili jsme v rodině opravdu velký strach o milovaného člověka.
Také jsme ale zažili obrovskou radost z dalšího přírůstku - narodila se nám vnučka - konečně holčička. Takže mám od dcery dva vnuky - 18 a 24 let - a teď od syna holčičku! Samozřejmě je moc krásná, jak jinak.
Řádila u nás žaludeční chřipka, byli jsme nuceni konec roku strávit v posteli o hladu, takže návštěva holčičky zatím nepřišla v úvahu. Ale fotek a videí mám plno.
******
Další a pro mě docela silný zážitek byl v poznání, že se mně podařilo vychovat děti, ze kterých vyrostli opravdu dobří a správní lidé. Tohleto se totiž pozná až v nějakých krizových situacích. Při běžném životě se takový zdá být kde kdo. Až když jde do tuhého, tak najednou vychází najevo, kdo je jak sobecký, bázlivý, kdo umí pomáhat, kdo je schopný empatie a porozumění, kdo myslí jenom na sebe nebo hlavně na sebe nebo i na druhé, kdo si je vědom toho, že jeho smrtí svět nekončí, ale že přijdou další lidé a tudíž je nutné se podle toho chovat........
Nemám v úmyslu rozepisovat se o soukromých věcech, takže nic nemohu blíž osvětlit.
Jednu věc ale napsat chci, protože souvisí s mou proměnou. Vůbec mě totiž nenapadlo, jak může taková proměna mě jako matky působit na moje děti, ať jsou jakéhokoliv věku. Protože jsme pořád jeden celek, jedna rodina. A jak těžké je pro ně vyrovnávat se s tou změnou. Paradox je v tom, že oni neznali mě takovou, jaká opravdu jsem - to jsem teď. Oni mě znali takovou, jakou jsem se nechala udělat a jaká jsem po dlouhé roky nuceně byla.
Už jsem se tady zmiňovala, že když jsem začala tak rychle před mnoha roky ochrnovat a vypadalo to, že do druhého dne mně ochrnou plíce a zemřu, pokud včas nezabere lék, tak jsem v duchu rekapitulovala, proč jsem tady vlastně byla. A bylo mně hodně těžko, protože jsem přišla na to, že jsem neudělala vůbec nic podstatného, nic po mě nezůstane, prostě jsem tady vůbec nemusela být. Ano, vychovala jsem děti, ale to jsem brala jako samozřejmou věc, jako povinnost, i když radostnou, to je jisté. Bylo mně tehdy skutečně hrozně těžko. - A teď jsem přišla na to, že jsem udělala něco velmi důležitého - totiž, že jsem vychovala dva správné lidi - a to není samozřejmost, vůbec ne. Naopak! Takže vědomí, že jsem přispěla dvěma malými - ale dobrými a správnými kapkami do řeky života, která tvoří budoucí svět (nějak podobně o tom kdesi mluvil Emko), mně vyvolalo krásný pocit uspokojení a už vůbec ne marnosti mého bytí tady.
Takže konec roku pro mě byl směsicí hrůzy a štěstí v jednom spletenci, který tvoří pravdivý život.

******
A ještě něco úúplně jiného. Před měsícem jsem dostala nádherný foťák. Zatím se bojím na něj sáhnout, ruce se mně třesou - nevím, jestli víc strachem nebo nadšením. Učím se, pomalu studuji návod. Při těch momentálních nervech jsem toho moc nenastudovala, ale teď to půjde rychleji. A konečně si budu obrazy fotit sama a budu sem moci občas dát nějakou fotku. Snad na jaře sem dám konečně tak dlouho slibovanou fotku kvetoucího klučovského kopce s konikleci. Už se hrozně moc těším.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Děd nevěd Děd nevěd | E-mail | Web | 3. ledna 2009 v 19:10 | Reagovat

Ano Hančí, vychovat dva správné lidi, to je skutečně to nejdůležitější. Myslím ale (podle toho co čtu), že jsi toho dokázala mnohem víc - v těch mantinelech, ve kterých jsi žila.  

Nyní pracuj hlavně na sobě. A pokud jsi dostala foťák, tak se ho neboj a foť!

2 Jirka* Jirka* | 3. ledna 2009 v 19:10 | Reagovat

Gratuluji k takovým úspěchům, Hančí. Jak ke zvládnutí náporu na psychiku, tak k novému přírůstku, ale nejvíc k proměně sebe sama, bez té by mozaika měla mezery. Nezbývá, než popřát, aby sis všechny zmíněné pozitivní novinky užila a vychutnávala jak nejlíp to půjde, včetně fotografování samozřejmě, v neposlední řadě :-)

3 hanci hanci | Web | 3. ledna 2009 v 21:03 | Reagovat

Musím se smát, jak jste odpověděli ve stejnou minutu.

No, ono všechno chce svůj čas, na to už jsem přišla. To vyžaduje trpělivost a pokoru, pravdu a lásku. A opravdu se někdy nechat unášet. Jen když člověk vidí, že ty koleje zahýbají špatným směrem, tak to honem vyrovnat a zase se nechat unášet. A to se pak dějí věci! Nějak začne všechno zázračně zapadat do sebe a stávají se věci, které by se jinak nestaly. Je obdivuhodné, jak je všechno moudře zařízené a jak to funguje, když se tomu člověk nevzpírá.

Oběma děkuji a srdečně zdravím.

4 radka radka | 3. ledna 2009 v 22:17 | Reagovat

Mas nejen spravne deti :o) Deti maji spravnou mamu. Ono to tak vetsinou byva. Zdravim.

5 anina anina | 3. ledna 2009 v 22:54 | Reagovat

Hančí, ty víš..že jo :)  A já taky...

6 hanci hanci | Web | 4. ledna 2009 v 11:31 | Reagovat

Obě vás moc zdravím!!

7 Lenka Lenka | Web | 4. ledna 2009 v 21:23 | Reagovat

Jsem tady už poněkolikáté, ale pořád nevím, co na to rozumného říci.  Snad jen, že mám radost.

Snad ještě taky to, že splodit dítě/děti a dobře je vychovat, považuji za splnění nejvyššího poslání ženy vůči světu. Tobě se to povedlo a mohu jen gratulovat a těšit se z toho s tebou.

8 Henry Psanec Henry Psanec | Web | 4. ledna 2009 v 23:46 | Reagovat

Já souhlasím s Lenkou, až na to, že jsem tady dneska poprvé, prospav nějakých sedmadvacet hodin. A těším se až začneš fotit.

9 Liška Liška | E-mail | Web | 5. ledna 2009 v 10:23 | Reagovat

To vypadá jako silný začátek nového, dobrého roku!

Ať to tak je!

10 hanci hanci | Web | 5. ledna 2009 v 19:48 | Reagovat

Lenko, říkat přece nemusíš vůbec nic. Já často někde jenom čtu a nic nepíši.

Henry - taky se těším, připadá mně, že se to nikdy nemůžu naučit, je to moc složité.

Liško, zdravím - snad to bude dobrý rok, hodně jsem ze všeho slevila, tak by to mohlo vyjít.

11 zarox zarox | E-mail | Web | 7. ledna 2009 v 8:48 | Reagovat

Hančí, díky za podnět k zamyšlení o poslání každé bytosti na zemi. V poslední době se těmi myšlenkami musím dost zabývat. Korunu tomu nasadila moje dcera, když se připravovala na test o virech a bakteriích a položila mi otázku, proč to všechno vlastně - včetně nás, lidí - existuje a jaký to má smysl.

Ale zpátky k tvému zamyšlení. Myslím, že poslat do světa dvě dobře vychované děti, je jednou z věcí, která za to opravdu stojí, protože v nich vlastně pokračuje náš život a tím i naše stopa v tomhle hmotném světě. Hezký rok.

12 hanci hanci | Web | 9. ledna 2009 v 10:56 | Reagovat

Zarox - moc zdravím - ano, k tomu jsem právě došla. Dřív - hlavně tehdy v té kritické době - jsem to brala jinak - jako naprostou samozřejmost. A vůbec jsem si neuvědomila, že sice děti vyrostou, ale nemusí být "vydařené" a že dosti značný podíl na té vydařenosti nebo nevydařenosti mají právě rodiče nebo alespoň jeden z nich.

13 Pařez Pařez | Web | 9. ledna 2009 v 11:34 | Reagovat

vnučka bude jistě úžasná, pokud podědí tu správnou kombinaci genů po babičce :-)

A na fotosnímky se těším.

14 Mirek Mirek | E-mail | 9. ledna 2009 v 16:14 | Reagovat

Gratuluju. Bez ironie mam ted pocit, ze vychovat spokojene a platne potomstvo je ten nejvetsi ukol. Mam ctyrletou dcerku.

15 hanci hanci | Web | 9. ledna 2009 v 17:49 | Reagovat

Pařezi, jestli chceš riskovat život - že tě raní mrtvice z toho pohledu, tak ti už nějakou tu fotku poslat můžu. - Abych řekla pravdu, přála bych vnučce, aby po mě moc nebyla, měla by moc složitý život :o)))

Mirku, držím moc palce v té výchově. Ono je to taková detektivka s otevřeným koncem. Jestli se ti to podaří nebo ne, zjistíš až docela za dlouho a už se na tom nedá prakticky nic změnit.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama