Duben 2009

Reakce na moji výstavu

25. dubna 2009 v 14:59 | hanci |  Hančí obrazy
Včera jsem měla schůzku s přítelkyní Jitkou. Jako obvykle jsme byly v naší oblíbené pizzerii. Tentokrát to ale pro mě bylo ještě mnohem příjemnější a zajímavější, protože mně Jitka vyprávěla zážitky z návštěv mé výstavy. Učí totiž na druhém gymnáziu výtvarnou výchovu, učí ve třech třídách - děti jsou tam ve věku od 6. třídy - 12 let do 17 let a byla tam postupně se všemi třídami.
Nedá mně to, musím sem alespoň něco napsat. Mám totiž pocit, že kdyby mou výstavu neviděl vůbec nikdo jiný, tak jsem šťastná právě z reakcích těchto dětí - ty bych totiž takové absolutně nečekala.
Samozřejmě, nejdůležitější je to, jak právě ona dětem nejdříve přiblížila abstraktní vyjadřování. Přesně tohle nám říkal akad. mal. p. Kremláček, když jsem k němu chodila do lidové školy umění. Že totiž je okamžitě poznat, jestliže někdo maluje abstraktní obrazy a neumí dobře kreslit a malovat realisticky. Neprodělá tu dlouhou cestu, na níž vnitřně, samovolně dospěje do bodu, kdy už mu realistické vyjadřování nestačí a musí jít dál. Řekla toho samozřejmě mnohem víc, nebudu to tady vypisovat.
Když Jitka s dětmi přišla na výstavu, vyzvala je, aby se nad obrazy zamyslely a pokud budou chtít, aby jí o kterémkoliv obrazu řekly co si myslí, jak na ně působí, popř. aby se zeptaly pokud by chtěly něco vědět. Největší "úspěch" mezi dětmi měl jednoznačně obraz "Potopa". Tomu nejlépe rozuměly a nejvíc o něm povídaly.

Potopa/2003/70x55/olej na sololitu
Potopa/2003/70x55/olej na sololitu

Citonice o Velikonocích

16. dubna 2009 v 16:07 | hanci |  Fotografování
O Velikonocích jsme byli jeden den v Citonicích. Po dlouhé době. Teprve se to tam začíná všechno rozvíjet a pozorovat ten rodící se život je krásné.
Fotila jsem bonsaje, které jsou skutečně teprve "na začátku", ale zeť neustále záhony s nimi upravuje a vylepšuje, tak je budu průběžně zaznamenávat. Obdivuji ho, jak to zvládá při vší své vytíženosti. Ale právě bonsaje jsou jeho velká láska.
Denny hodně zestárnul od doby, co jsem ho neviděla. Zato kočička je rok stará a neustále všechny a všechno posťuruje a pořád si s něčím hraje, často sama se sebou.
Tak jsem udělala pár fotek. Vnuk mě taky názorně učil fotit makro a proti světlu. Tak snad už se i v tom budu moci zdokonalovat.

Nejdříve fotka beránka
Strom je úžasná příležitost pro kočky na šplhání - navíc je i krásný

Procházka s foťákem II

16. dubna 2009 v 14:56 | hanci |  Fotografování
Tak aby Michal netrpěl kvůli těm mazancům, dávám sem pár fotek z další procházky.

Mám ráda kameny, vodu, les - stromy jako takové.
V naší krajině je spousta velkých kamenů, které tu prý zanechal ledovec, jak je sunul před sebou. Samozřejmě, opět si představuji, když si na některý z těch kamenů sáhnu, že se ho dotýkal před tolika tisíci léty ten ledovec.........

Tenhle kámen je jako živý. Promlouvá.
Jak by ne, když má takové krásné srdce!!

Začínám žít s fotoaparátem

10. dubna 2009 v 23:05 | hanci |  Fotografování
Pořád se pokouším fotit. Pořád se zatím soustřeďuji na to, abych nepohnula s aparátem, když mačkám spoušť a abych ho udržela v rovině. Na světlo a další věci zatím pořád nestačím myslet. Připadá mně, že se to ani nikdy nenaučím. Ale nevzdávám se.

Upekla jsem dva mazance (s nasekanými oříšky - vynikající) a šla po zimě navštívit svoje topoly. Cestou jsem udělala pár obrázků.


Vážně - nevážně

9. dubna 2009 v 22:23 | hanci |  Zamyšlení
Už před hodně dlouhou dobou jsem si vypsala mimo jiné toto:
Platonov: Čeve Ngur: říká soudruh Kopjonkin: "Jednou dojde k tomu, že negramotní se usnesou a odnaučí gramotné psát v zájmu všeobecné rovnosti..... Odnaučit několik lidí je jednodušší, než naučit všechny všechno od začátku...."

Pak jsem ještě zaznamenala úsměvnou věc, kterou říkal Zdeněk Mahler kdysi v TV:
"Kamkoli pohlédnu všude na světě jsou stejní pitomci" - je to prý nápis na nejstarší sumerské destičce.

Jean Améry: O stárnutí, Revolta a rezignace

9. dubna 2009 v 21:17 | hanci |  Knihy
Četla jsem si u Ratky, jak se zamýšlí nad stárnutím Nedávno jsem se tady zmiňovala, že jsem si koupila výše uvedenou knížku. Je bezvadně napsaná, autor mně mluví z duše. Nemám to celé přečtené, protože mě to docela deprimuje a tak to čtu po částech. Napíši sem malé ukázky. Třeba si tu knížku Ratka koupí a bude dále hloubat............ tak jako já. S tím rozdílem, že já jsem o mnoho let starší............

Motto:

Žil jsem jako malíř, stoupající cestou nad jezerem, skrytým jeho pohledu za clonou skal a stromů. Nějakou průrvou je pak spatří, má je celé pod sebou, a chopí se svých štětců. Ale to už také přichází noc, kdy nelze malovat a po níž se žádný den nerozbřeskne!

Proust, Čas znovu nalezený.
***************************************************************************